Německo si musí dát pozor, aby nepromarnilo své silné stránky. Proti tomuto pesimismu je třeba něco podniknout. Země má totiž tři výhody, vyplývající z jeho polohy, které může nabídnout.
„Co se to jen děje s naší zemí? Jasně a stručně řečeno: ztráta ekonomické dynamiky, zkostnatělost společnosti, neuvěřitelná duševní deprese – to jsou klíčová slova krize.“
To, co zní jako přesný popis současné situace v Německu, je ve skutečnosti citát z roku 1997 a pochází z apelu spolkového prezidenta Romana Herzoga. Tehdy trvalo dalších pět let, než spolková vláda zahájila odvážné reformy, a další tři roky, než se Německo dostalo na ekonomické a sociální dno s více než pěti miliony nezaměstnanými, než se situace začala opět zlepšovat. Historie se často opakuje. Nemusí se však opakovat, pokud se ekonomika a společnost – místo aby upadly doč duševní deprese – zaměří na své silné stránky a udělají především jednu věc: vytvoří základ důvěry a jistoty.
To neznamená, problémy minimalizovat. Ztráta ekonomické dynamiky je dnes zjevná. Německo má nejslabší hospodářský vývoj v Evropě. Vývoz se propadá, investice jsou zklamáním, soukromá spotřeba se snižuje kvůli ztrátě kupní síly v důsledku inflace a obav z budoucnosti. Německý průmysl zaostává za světovou konkurencí v důležitých technologiích budoucnosti – v digitálních platformách i v umělé inteligenci a ekologických technologiích. Cíle v oblasti ochrany klimatu, rozšiřování digitální infrastruktury nebo vzdělávacího systému nejsou plněny – a pro nápravu se dělá jen velmi málo. Již tak značná mezera v kvalifikaci se bude prohlubovat a ohrozí existenci mnoha malých a středních podniků. Nadměrná byrokracie, nejistota v oblasti regulace a nedostatečná infrastruktura jsou výraznou brzdou plánů podniků do budoucna.
Obětí jsou především mladí lidé
Není tedy divu, že mnoho lidí v Německu vidí budoucnost pesimisticky. Společnost ustrnula ve svém strachu, jak analyzoval již před 25 lety Roman Herzog. Zároveň je společnost velmi polarizovaná. Sotva kdy za posledních 75 let byly sociální konflikty tak hluboké. Obětmi jsou zejména nejzranitelnější skupiny obyvatel. Děti, dospívající a mladí dospělí stále nesmírně trpí ekonomickými a sociálními důsledky pandemie koronaviru. Každý třetí mladý člověk by potřeboval psychologickou a jinou zdravotní pomoc, dostává ji jen každý desátý.
Místo toho se spolková vláda hádá o tak důležité nástroje, jako je například boj proti dětské chudobě nebo finance na ochranu klimatu. Nerovnost vzdělávacích příležitostí v Německu patří k nejvyšším v průmyslových zemích a v důsledku pandemie a inflace se stále zvyšuje. Bydlení se stává stále nedostupnějším, zejména pro mladé rodiny ve městech, což vede ke stále větší gentrifikaci společnosti. Sociální dávky se snižují a odpor FDP vůči vyšší minimální mzdě (Mindestlohn), finančnímu zajištění dětí (tzv. Kindergrundsicherung) nebo podpoře v nezaměstnanosti roste (tzv. Bürgergeld).
Nyní přichází boj o přerozdělování
Výsledkem je boj o prostředky, v němž se lidé stále více dostávají do křížku. Nemálo občanů staví na obětní pranýř lidí s migračním pozadím a uprchlíky. A spolkový ministr financí Christian Lindner (FDP) vyhlašuje konec sociálních reforem a oznamuje snižování sociálních dávek, což je více než kontraproduktivní.
V této situaci není těžké pochopit, proč lidé a firmy upadají do duševní deprese a jsou hluboce pesimističtí ohledně budoucnosti.
Německo změnu umí
„Němci mají sílu a vůli dosáhnout toho, aby se dostali z krize vlastními silami – pokud se k tomu ovšem odhodlají.“ To také řekl ve svém berlínském projevu v roce 1997 prezident Herzog a zdůraznil nejdůležitější předpoklad úspěšné změny: důvěra a víra ve vlastní síly a schopnosti.
A Německo změnu umí: již po druhé světové válce se muselo ekonomicky a sociálně znovu nalézt a zároveň čelit obrovským výzvám: integraci mnoha milionů uprchlíků, obnově celé infrastruktury a hospodářství, studené válce v rozdělené zemi, později sjednocení s velkými sociálními otřesy, finanční a hospodářské krizi a konečně pandemii a energetické krizi.
Německo má silný právní stát
Tyto výzvy nedokázaly změnit skutečnost, že Německo je nyní jednou z nejbohatších zemí světa, která se těší velké prosperitě a stabilitě. Německo tyto krize překonalo tak úspěšně, protože mělo – a stále ještě má – tři velké silné stránky.
První z nich jsou vynikající státní instituce a silný právní stát s vysokou kompetencí a velkou nezávislostí. Za rigiditu reforem a přebujelou byrokracii nemohou instituce, ale nedostatek politické vůle, silné lobbistické zájmy a silná rigidita.
Německo má silnou hospodářskou strukturu
Druhou velkou předností Německa je jeho hospodářská struktura se silným základem malých a středních rodinných podniků, které se nezaměřují na krátkodobý zisk, ale myslí dlouhodobě a nesou velkou odpovědnost za své zaměstnance. Díky tomu jsou firmy odolné a dostatečně pružné, aby se úspěšně vyrovnaly s krizemi a změnami. Málokterá ekonomika na světě má tolik skrytých šampionů, vysoce inovativních podniků, bez jejichž „Made in Germany“ produktů by globální ekonomika mohla jen stěží fungovat.
Základem je solidarita
Třetí a možná nejdůležitější silná stránka je však jiná: solidarita jako ústřední prvek sociálně tržního hospodářství. Ruský filozof a přírodovědec Pjotr Kropotkin již před více než 100 lety tvrdil – a nesčetné vědecké studie mu dávají za pravdu – že vysoce solidární společnosti jsou při překonávání velkých krizí a výzev mnohem úspěšnější než společnosti individualizované. Obvykle z nich také vycházejí silnější. Solidarita vytváří bezpečí a důvěru, spojuje síly a staví mosty – ekonomické i sociální. Německé hospodářství a sociální systémy jsou na myšlence solidarity založeny, ale společnost ji také musí žít. Právě polarizace způsobuje, že tato podstata mizí – pokud s tím Německo něco neudělá.
Německo musí zmobilizovat své síly
Jak zdůraznil spolkový prezident Herzog, potřebuje Německo, aby zmobilizovalo své síly, především důvěru. To neznamená ignorovat zmíněné problémy a slabiny. Německu v současné době hrozí, že obavy a strach spustí začarovaný kruh a rozšířený pesimismus dále zhorší hospodářskou a sociální situaci. Ekonomika je do značné míry psychologie. Firmy nebudou investovat, ale stáhnou se nebo se přesunou do zahraničí, pokud nebudou mít důvěru v Německo jako místo pro své podnikání. Pokud ztratí důvěru, stáhnou se lidé z trhu práce, budou se méně společensky angažovat a méně do sebe investovat.
„Německem se musí oklepat. Musí se rozloučit s tím, co má rádo.“ Výzva prezidenta Herzoga dnes není o nic méně naléhavá než před čtvrt stoletím. Země je dnes v dobré hospodářské a finanční situaci. Německo není nemocným mužem Evropy a ani se jím znovu nestane, pokud zmobilizuje své vlastní síly.
Spolkková vláda dělá dobře více věcí, než si mnozí uvědomují. Chybí jí však jasný kompas a odvaha k investicím do budoucnosti a sociální rovnováhy. Podniky nenesou za problémy o nic menší odpovědnost než politici. Měly by poctivěji přiznat vlastní chyby a investovat do ekologické a digitální transformace, místo aby z politiků dělaly obětní beránky a hlasitě volaly po další finanční pomoci. Jen tak lze vybudovat důvěru a prolomit začarovaný kruh hospodářské stagnace, ztráty blahobytu a sociální polarizace Německa.
Marcel Fratzscher je známým německým ekonomem. Od roku 2013 vede Německý institut pro hospodářský výzkum (DIW) a je profesorem makroekonomie na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Předtím byl od roku 2008 vedoucím oddělení analýzy mezinárodní politiky v Evropské centrální bance (ECB) ve Frankfurtu nad Mohanem. V roce 2007 obdržel Fratzscher cenu Kiel Institute Excellence Award in Global Economic Affairs za výzkum globálních vazeb mezi finančními trhy a měnovou politikou a cenu CEPR 2007 za nejlepší výzkumný článek centrální banky za práci o bublinách na finančních trzích a globální nerovnováze. V žebříčku ekonomů německého ekonomického magazínu Handelsblatt 2011, který od roku 2007 hodnotí výzkumný výkon přibližně 1500 ekonomů na základě kvality jejich publikací, se umístil na čtvrtém místě. V roce 2016 se umístil v první desítce žebříčku nejvlivnějších ekonomů Německa, který sestavuje deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Marcel Fratzscher je také častým hostem německých médií, kde komentuje ekonomická a hospodářská témata.
