Změna klimatu ochromí svět. Příčina: člověk a jeho politika. Německá odbornice na energetiku a klimatickou ekonomii Claudia Kemfertová ví, co ne každý rád slyší, ale přesto by si to měl uvědomit. Rozhovor poskytla serveru GetAbstract.
GetAbstract: Paní Kemfertová, vaše nová kniha se jmenuje „Šokové vlny“ (Schockwellen). Je to s námi tak opravdu špatné?
Claudia Kemfertová: Bohužel ano. Jedna šoková vlna stíhá druhou, pořád dokola. Již nyní velmi zřetelně pociťujeme, jak extrémní jsou dopady klimatických změn. Vedra, sucha, svět je v plamenech. živočišné druhy vymírají. Celé regiony se stávají neobyvatelnými. Přitom je klimatická krize teprve na začátku.
Velmi brzy překročíme body zvratu, které klimatickou krizi nevratně a nekontrolovatelně prohloubí.
Tato šoková vlna teprve přijde. Již nyní vězíme v šokové vlně fosilní energetické krize, která je pro všechny bolestivá. Výsledkem jsou rostoucí ceny a fosilní inflace. Pokud tu ránu neslyšíte teď, nechcete ji slyšet. Proto mě obzvlášť šokuje, že se navzdory všem těmto zjevným krizím nacházíme v diskuzní smyčce, v níž nás lobbisté přesvědčují, že se bez fosilních energií neobejdeme. Takové kampaně jsou v rozporu s veškerými vědeckými poznatky a poškozují naši demokracii. Ve své poslední knize se z pohledu očitého svědka těmito nekonečnými smyčkami dezinformací zabývám, ale popisuji také to, která opakující se chybná rozhodnutí nás v posledních 20 letech do dnešních krizí přivedla. Můžeme a měli bychom se z toho poučit! Stále totiž ještě máme možnost změnit směr. Ještě není pozdě. Stále máme šanci na mír a bezpečnou energii.
Jasně a stručně
Proč jsme tam, kde jsme: Zejména v posledních 20 letech nás opakovaná špatná rozhodnutí uvrhla do energetické krize.
Odpověď zní: každý musí něco udělat – co může, a to nejrůznějšími způsoby. Politicky, technicky, komunikačně, finančně nebo prostřednictvím vytváření sítí.
Proč je to nyní tak těžké: Před lety byla nálada v populaci, pokud jde o ochranu klimatu, ještě pozitivní a optimistická, nevyznačovala se zlobou a nenávistí jako dnes.
GA: Už dlouho říkáte, že potřebujeme více klimaticky uvědomělých spotřebitelů, ale také více dlouhodobě platných politických pravidel v oblasti klimatu. V současné době se zdá, že v Německu nefungují. Nedávno francouzská ministryně energetiky Agnès Pannier-Runacherová dokonce obvinila Německo z dvojího metru při řešení této otázky…
Kemfertová: Ministryně se trefila do černého, ačkoli i na francouzské energetické politice je co kritizovat. Ale alespoň se realisticky připravuje na dopady klimatických změn, konkrétně na scénář 4 stupňů. Právem! Protože ve Francii, stejně jako v Německu, je voda stále vzácnější. Ale zpět ke kritice: Německo již dlouho není průkopníkem v ochraně klimatu. Ze svého pohledu selhalo jsme ve třech ohledech: zaprvé se příliš dlouho drželo obchodních modelů založených na fosilních palivech, zadruhé jsme si vytvořili nezdravou závislost na Rusku a zatřetí svou někdejší průkopnickou roli v oblasti obnovitelných zdrojů energie, skladování a udržitelné mobility zadupalo do země. Bez těchto chyb by dnes mohlo být mnohem dál. I nyní své chyby stále opakuje: budujeme předimenzované kapacity na zkapalněný plyn. Trváme na zcela zastaralé dopravní politice. A v oblasti tepelné transformace jsme daleko za ostatními zeměmi. Ve všech odvětvích porušujeme klimatické cíle. Ale místo toho, abychom s tím konečně něco udělalo, jednoduše mění klimatický zákon. To je trapné. A je to fatální.
Christian Stöcker: Plným plynem špatným směrem
GA: V knize se mimo jiné ostře stavíte proti současnému německému kancléři Olafu Scholzovi a jasně říkáte, že Německo se mělo s Putinovým plynem a ropou rozloučit už dávno. Co tím konkrétně myslíte? Bylo to vůbec proveditelné?
Kemfertová: Samozřejmě že to bylo možné! Náš ústav i další instituce to doložili podrobnými modelovými výpočty a scénáři bezprostředně po vypuknutí války. Jde to i bez Putina a šlo to udělat okamžitě! Nakonec se přesně to stalo a navzdory mnoha panickým výkřikům jsme zimu přečkali v pohodě. Jak jsme ukázali na modelech, skutečně jsme bez problémů nakoupili více plynu z Norska a Nizozemska a více zkapalněného plynu z Kataru, USA a severní Afriky, čímž jsme naplnili zásobníky a především jsme plyn také ušetřili. Nakupujeme více ropy z USA a Kazachstánu a v budoucnu také více ze severní Afriky a arabského regionu.
Bohužel jsme i nadále draze platili za ruský plyn, a tak nadále financovali Putinovu válku a moc.
K hospodářské krizi, kterou předpovídali Putinovi přisluhovači, oproti tomu nedošlo. A pokud přijde, bude to v důsledku přechodu na ekologickou energetiku, který se nyní opět odkládá. Z toho všeho se mi zvedá žaludek: obnovitelné zdroje energie jsou nejen levnější než fosilní paliva, ale také posilují demokracii a svobodu.
GA: Kde podle vás leží skutečně užitečná a realizovatelná východiska, pokud jde o uvědomělejší využívání našich energetických zdrojů? Jak zde může smysluplně pomoci politika?
Kemfertová: To nejdůležitější: výrazně rychlejší rozšíření obnovitelných zdrojů energie! Něco už se konečně děje, ale dalo by se toho dělat ještě mnohem více: je třeba urychlit schvalovací řízení pro rozšíření větrné energetiky. Potřebujeme tolik opěvované „nové německé tempo“, které předvádíme při – bohužel předimenzovaném – rozšiřování terminálů LNG. Politici by také měli urychleně urychlit proces digitalizace. Ta by rovněž urychlila transformaci energetiky, vytápění, průmyslu a dopravy; například prostřednictvím změněné (digitálně řízené) koncepce trhu s elektřinou, energeticky úsporných kombinovaných systémů vytápění a klimatizace, flexibilních velkokapacitních skladovacích systémů a balíčků mobility, které inteligentně kombinují železniční, autobusovou, cyklistickou a pěší dopravu.
Ekologie je jediný způsob, jak zachránit demokracii
GA: Jak by bylo možné tuto změnu systému, která musí být organizována především politicky, popohnat?
Kemfertová: Každý se může zapojit do činnosti nejrůznějšími způsoby. Politicky, technicky, komunikačně, finančně nebo prostřednictvím prosíťování. Možností je nespočet a existuje již mnoho místních iniciativ. Popsala jsem je ve své předchozí knize Mondays for Future.
V současné době potřebujeme především mnohem více skutečných „MacGyverů energetické transformace“, kteří realizují energetickou transformaci zdola s odvahou a touhou po činech a inovativních řešeních.
Vezměme si například obec Feldheim v Braniborsku. Tam už řadu let vyrábějí 100 % potřebné energie výhradně z obnovitelných zdrojů. Nemají tam vysoké ceny plynu, ani vysoké ceny elektřiny. Všichni pomáhají a všichni tím vydělávají. To by fungovalo všude!
GA. Opravdu potřebujeme v otázkách ochrany klimatu více vyhrnutých rukávů a méně řečí? Ode všech: od občanů, politiků atd. Co může udělat každý z nás?
Kemfertová: Přesně tak. Místo slov potřebujeme činy! Vyhrňme si rukávy a začněme. Politici musí vytvořit rámcové podmínky, které zajistí, aby lidé namísto dalších investic do fosilních paliv konečně okamžitě investovali do obnovitelných a bezemisních řešení. A to jak podniky, tak soukromé osoby a jejich energetické zdroje. Každý (i energeticky náročný) podnik může šetřit energií, každá forma může využívat obnovitelné zdroje energie. Každý, kdo staví nebo vlastní dům, by již neměl investovat do fosilních topných systémů, ale do důsledného šetření energií a do solární energie. Také mobilita bez emisí dělá radost a může ji realizovat každý: železniční dopravu, elektromobily a jízdní kola není třeba vymýšlet. To vše tu už je. Musíme to jen použít!
GA: Už v současné době mnoho „normálních smrtelníků“ neví, jak zaplatí rostoucí náklady na energie – existuje na toto dilema odpověď?
Kemfertová: Rostoucí náklady na energii jsou důsledkem opožděné energetické transformace a závislosti na fosilních palivech. Dnes splácíme včerejší rozhodnutí. Rostou náklady na fosilní energie, nikoli na obnovitelné energie. Čím déle budeme otálet, tím dražší to bude. Lidé bez majetku a s nízkými příjmy potřebují finanční pomoc, aby mohli přejít na nové druhy energií. Peněz je dost. Řešením je daň z nadměrných zisků: fosilní energetické společnosti v současnosti sklízejí obrovské nadměrné zisky v důsledku této krize.
Jak firmy ohrožují klima i blahobyt
GA: Vaše kniha „Jiná klimatická budoucnost“ (Die andere Klima-Zukunft) vyšla již v roce 2008. Její vyznění bylo, že se s ochranou klimatu zachází příliš emocionálně. Jak jste to tehdy prožívala?
Kemfertová: V té době byla nálada v zemi pozitivní a optimistická, nikoliv plná zloby a nenávisti jako dnes. Přestože existovaly znepokojivé vědecké poznatky o změně klimatu, politici projevovali ochotu jednat. Angela Merkelová se nechala vyfotografovat jako „klimatická kancléřka“ v červeném anoraku před tajícími grónskými ledovci. A skutečně se děly věci: Evropa se dohodla na pravidle 20-20-20, aby do roku 2020 snížilo emise skleníkových plynů, zvýšilo podíl obnovitelných zdrojů energie a zlepšilo energetickou účinnost. Pozitivní náladu jsem chtěla podpořit ekonomickými fakty. Proto jsem tehdy nejen vyzývala k větší ochraně klimatu, ale především jsem poukazovala na mnohé ekonomické příležitosti v této oblasti. Rizika, která změna klimatu představuje, jsou nepoměrně vyšší, jak jsem doložila mnoha studiemi a také ve své knize. Kromě tehdy diskutované energetické transformace jsem poukázala na nutnou transformaci v oblasti vytápění, především prostřednictvím energeticky úsporných renovací a šetření energií, ale také na transformaci dopravy. Na průmyslových veletrzích byly prezentovány vozy s litrovou nebo třílitrovou spotřebou, ale upozornila jsem také na stálý rozvoj železniční dopravy. Byla jsem přesvědčena, že se toho dočkáme. Koneckonců jsme měli ještě čas.
GA: A jak hodnotíte situaci dnes, po 15 letech?
Kemfertová: Bohužel nic z toho, k čemu jsem v knize vyzývala, nebylo realizováno. Dnes, o 15 let později, si připadám jako Bill Murray ve filmu „Na Hromnice o den více„: jsme uvězněni ve stále stejných debatách, a tím zpomalujeme pokrok.
Náklady změny klimatu se projevily přesně tak, jak jsem je tehdy vyčíslila. Bohužel, fosilní závislost na Rusku, před kterou jsem varovala, se nám stala osudnou. A bohužel se ze svých chyb stále učíme jen velmi pomalu.
Alespoň v otázce ochrany klimatu postupujeme v malých krůčcích kupředu. Lepší než nic. Ale na zastavení klimatické krize je to příliš málo. Bohužel mnoho lidí na krizi reaguje tupým rozhořčením a slepým vztekem namísto chytrých řešení a aktivních kroků. To ve mně vyvolává velké obavy. Opravdu velké obavy.
Politolog: „Skuteční klimatičtí chaoti nesedí na ulicích“ (VIDEO)
GA: Když už jsme u klíčového slova „emocionální“, tak se v současné době nevyhneme „klimatickým lepičům“ – ti vyvolávají v milionech lidí spoustu emocí. Jak tyto kampaně hodnotíte? Opravdu je z dlouhodobého hlediska přínosné pro klima, když hrstka lidí omezuje tisíce dalších ve svobodě pohybu?
Kemfertová: V zásadě platí, že protest musí být „otravný“, aby byl slyšet. Nikdy tomu nebylo jinak. Emocionálně chápu netrpělivost protestujících. Přesto některé formy protestu kritizuji. Ne vždy lze ještě poznat, že jde skutečně o ochranu klimatu. A kromě toho mnohé akce jen posilují polarizaci, místo toho, aby motivovaly k pozitivní činnosti. Podpora ochrany klimatu se rozpadá.
Společenská debata může být intenzivnější, ale pochybuji, že vůbec diskutujeme o správné věci.
Po desetiletí byla lidem slibována prosperita díky levným fosilním energiím, nyní platíme náklady na fosilní války, poškozování životního prostředí a zdraví. Výslednou sociální nejistotu bohužel využívají především populistické – a často fosilními palivy financované – strany. Jako hlasatelé spásy s jednoduchými odpověďmi předkládají zdánlivě pohodlná řešení. Zažíváme záměrnou polarizaci debaty. Proti tomu musíme ukázat jednotu. Musíme chránit klima, ale také demokracii a sociální smír.
GA: Také jste napsala, že při plnění cílů v oblasti klimatu by politika mohla využít moderní přístupy řízení ze soukromého sektoru. Jaké by to konkrétně měly být?
Kemfertová: „Agilní řízení“ je v současné době v ekonomice na denním pořádku. To znamená rychle reagovat na složité problémy a hledat efektivní řešení bez byrokracie a hierarchických oklik prostřednictvím inovativních procesů. V současné plynové krizi byla například umožněna výstavba terminálů na zkapalněný zemní plyn. Stavební povolení byla vydána ve velmi krátkém čase, čímž byla vytvořena větší flexibilita na trhu s plynem. Viz „nové německé tempo“. V klimatické krizi ho však vidíme jen zřídka: výstavba větrné elektrárny netrvá sedm týdnů jako výstavba terminálu na zkapalněný zemní plyn, ale sedm let. To je absurdní! Nadále se řítíme plnou parou vpřed směrem do minulosti. Budoucnost Německa přílišnou byrokracií a příliš malou digitalizací trpí. Zde se politika může od ekonomiky ještě hodně naučit. A musí konečně uznat klimatický stav nouze.
Jak úspěšně změnit ekonomický systém?
GA: Zůstaňme ještě u manažerů. Často se říká, že když působí jako vzory nebo multiplikátoři, tak jsou dobří. V oblasti klimatu se mnoha lidem okamžitě vybaví Greta nebo Luisa Neubauerová. Jak autentické jsou tyto viditelné postavy?
Kemfertová: Greta Thunbergová a Luisa Neubauerová jsou velmi autentické. Dvě mladé ženy, moudré, odvážné, stejně jako mnoho jiných. Angažované v klimatickém hnutí. Pochopily, jak vážná situace kolem změny klimatu je a motivují miliony dalších lidí po celém světě, aby se k nim připojili. Jejich obavy z toho, že budoucnost bude masivně ovlivněna změnou klimatu a ničením přírody, jsou více než oprávněné. Nenechávají se vyprovokovat, nevzdávají se, nemlčí. Naopak. A jsou v právu. Potvrzují to tisíce vědců po celém světě. Dokonce i generální tajemník OSN António Guterres stále hlasitěji varuje před tikající klimatickou časovanou bombou. Všichni říkají totéž: dochází nám čas. Musíme konečně otočit kormidlem.
GA: A nakonec zcela hypoteticky: jaké by podle vás byly dvě nejdůležitější teze knihy o energetické politice, která by vyšla v roce 2030?
Kemfertová: Kniha o energetické politice vydaná v roce 2030 bude mít pravděpodobně buď tento název: „Věčné náklady na hříšné energie. Proč budeme muset ještě desítky let platit odškodnění fosilním společnostem“. Nebo tento: „Předstiženi vývojem. Proč už nikdo nechce investovat do jaderné fúze nebo modulárních jaderných reaktorů. Obnovitelné energie jsou ve všech oblastech bezkonkurenčně nejlevnější“.
Claudia Kemfertová je ekonomickou expertkou a vědkyní na poli energetické a klimatické ekonomie. Vede oddělení energie, dopravy a životního prostředí na Německém institutu pro výzkum hospodářství (DIW) v Berlíně a je profesorkou energetického hospodářství a energetické politiky na Univerzitě Leuphana. Několikrát vyznamenaná špičková vědkyně je zároveň poradkyní německé spolkové vlády v otázkách životního prostředí a od r. 2011 je rovněž členkou prezidia německé asociace Římského klubu.
