Rusko nemá zájem předávat svým obyvatelům dobrou politickou kulturu, proto se jeho občané v některých ohledech chovají jako děti, je přesvědčen ruský spisovatel Viktor Jerofejev. „Nejsou to rozesmáté, šťastné děti, ale tvrdé děti, které kolem sebe vidí nepřátele“, řekl v rozhovoru pro Deutschlandfunk (Dlf).
Viktor Jerofejev je považován za jednoho z nejvýznamnějších kritiků ruského prezidenta Vladimíra Putina. Čtyřiasedmdesátiletý muž nedávno opustil svou rodnou zemi a naposledy pobýval několik dní v Domě Heinricha Bölla nedaleko Dürenu.
Ruská realita je podle něj „televizní realitou“, která lidem už léta namlouvá, že jsou světlem světa, zatímco Ukrajina a Západ ztělesňují temnotu. „Proto jsme prý museli osvobodit Ukrajinu,“ vysvětlil Viktor Jerofejev v rozhovoru pro pořad Büchermarkt stanice Dlf. Ruský lid podle něj nevidí agresi vlastní země, ale pouze agresi okolního světa. „Proto je tak těžké vyjednávat, protože jde o naprosto protichůdné hodnoty.“
Gisa Funcková: Nedávno jste emigroval z Ruska. Jaký jste měl důvod?
Viktor Jerofejev: Já bych řekl „emigroval“ (v uvozovkách). Protože součástí celé pravdy je, že mám dvě duše: Jednu ruskou a jednu evropskou. V Paříži jsem strávil hodně času už v dětství. Takže se cítím doma i v Evropě. A nakonec jsem poslechl svou evropskou duši – a ta mi poradila: „Je čas jít a pracovat trochu v Německu a ve Francii.“
Funcková: Nedávno jste pobýval několik dní v Domě Heinricha Bölla (stránky nadace Heinricha Bölla) nedaleko německého Dürenu, přesně v tom samém domě, kde Heinrich Böll v roce 1974 ubytoval ruského disidenta Alexandra Solženicyna. Jak moc jste si toho byli vědomi?
Jerofejev: Toho jsem si byl samozřejmě velmi dobře vědom! Když jsem tam seděl na terase, vždycky jsem si v duchu představoval Bölla a Solženicyna. Před mnoha lety jsem se s Böllem setkal osobně v Moskvě. Mám z toho ještě fotku, my dva a tým z časopisu Metropol, který jsem tehdy založil. Byl to undergroundový časopis, ve kterém jsme publikovali povídky, eseje a poezii, ale který byl tehdy sovětskou cenzurou zakázán. Takže vidíte: jsem disident s dlouholetou zkušeností.
Pokud dáme na Clausewitze, Putin již válku prohrál
Funcková: Dnes samozřejmě také musíme mluvit o ruské invazi na Ukrajinu. To je scénář, před kterým jste opakovaně varoval od roku 2014. Jak moc vás dnes zlobí, že vaše varování před Putinovou válkou byla tak dlouho ignorována – v Německu i v západním společenství?
Jerofejev: Ano, naprosto správně. Už po invazi na Krym jsem měl dojem, že začíná válka. O této agresi jsem pak hodně psal a nyní, krátce před ruskou invazí, jsem napsal další článek na FAZ, ve kterém jsem znovu zdůraznil: „Buďte opatrní, tato válka je možná!“. Prostě jsem cítil, že k tomu dochází. To byla asi moje spisovatelská intuice: cítil jsem to – a měl jsem z toho hrůzu.
Rusko a jeho „televizní realita“
Funcková: Ve svém posledním článku v jedněch německých novinách popisujete ruskou válku na Ukrajině jako „dvojitou apokalypsu“. Apokalypsa znamená konec světa. Je situace pro Evropu opravdu tak beznadějná?
Jerofejev: Je méně beznadějná než skutečnost. V současnosti tu máme dvě reality: evropskou realitu s jejími humanistickými hodnotami, které osobně sdílím. A ruskou realitu, televizní realitu, která už léta lidem tvrdí, že jsou světlem světa, zatímco Ukrajina a Západ představují temnotu. Proto musíme údajně Ukrajinu „osvobodit“.
Sofi Oksanen: „Ideologicky jednotní“
Takže to, co je opravdu beznadějné, je politická kultura mých krajanů. Protože v tak autokraticky řízené zemi, jakou je Rusko, nemá nikdo nahoře zájem na tom, aby občané získali dobrou politickou kulturu. Proto jsou svým způsobem jako děti. Ne rozesmáté, šťastné děti, ale tvrdé děti, které vidí všude kolem sebe nepřátele – a které nevnímají svou vlastní agresi, ale pouze agresi okolního světa. Proto je tak obtížné vyjednávat, neboť zde máme naprosto protichůdné hodnoty. A zatím vůbec nevíme, zda dojde k použití jaderných zbraní. To není vůbec jasné.
„Rusko je civilizace, která je stále ještě více asijská než evropská. Lidé tam věří spíše v kult moci než v humanismus.“
Funcková: Mnoho lidí v Německu a Evropě nechápe, proč se v Rusku koná tak málo protestů proti Putinově válce na Ukrajině. Sám jste ve svém posledním článku napsal: většinu Rusů by vlastně pro tuto válku nebyla. Jak je to možné?
Jerofejev: Víte, to přesně ukazuje mylnou odhadu Západu, která vychází z přesvědčení, že nejdůležitější je lidský život. Ale podívejte se na Čínu nebo Severní Koreu! V takových zemích také není lidský život tak důležitý. Rusko je civilizace, která je stále více asijská než evropská. Lidé tam věří spíše v kult moci než v humanismus.
Asi 15 % obyvatel si myslí, že Rusko je evropské. Někteří z nich zpočátku v ulicích protestovali proti válce. Reakce úřadů však byla velmi tvrdá. Za takové protesty hrozí až několikaleté vězení. Takto byli zastaveni. Těchto 15 % ruské populace žije převážně ve velkých městech, jako je Moskva nebo Petrohrad. Ale všichni ostatní pevně věří v Putinovu vládu a v to, že je to vůdce, který ví lépe než oni, co je třeba dělat a jak bojovat.
„Rusové považují demokracii za slabou formu vlády“
Funcková: Znamená to, že ruská společnost je natolik zničená dlouhou zkušeností s diktaturou, že stále není připravena na demokracii?
Jerofejev: Neřekl bych „zničená“. Protože aby bylo možné něco zničit, musí napřed být co zničit. V Rusku však není nic, co by se dalo zničit demokratickou mentalitou. Místo toho zde převládá brutální mentalita, která vlastně sahá až do středověkých mongolských dob. Moji krajané tedy opravdu nejsou připraveni na demokracii, protože nevědí, co to je. Dívají se na Západ a myslí si, že demokracie je nějaká slabá forma vlády plná kompromisů. A televizní propaganda toto myšlení posiluje.
Funcková: V současné době pracujete na novém románu s názvem „Velký Gopnik“. O čem pojednává?
Jerofejev: Ach, měl jsem předtím knihu, která se stala docela populární i v Německu, jmenuje se „Dobrý Stalin„. To byla moje autobiografie až do konce minulého století. A v psaní této autobiografie jsem chtěl pokračovat i nyní. A napadlo mě, že na konci minulého století se na scéně objevil i Putin. A pak jsem pochopil, že oba žijeme paralelní životy.
Vladimír Putin a teze o dějinách velkých mužů
Putin je však člověk, který pochází z velmi chudé petrohradské rodiny a pro kterého je slovo „vítězství“ tím nejdůležitějším slovem ze všech. Uvědomil si, že nikdy nesmí být poražen. A díky svému dětství a práci v KGB se pak stal člověkem, kterým je dnes, hodnotově velmi vzdáleným ode mě samotného.
Proto jsem se rozhodl napsat knihu o dvou paralelních, zcela odlišných životech. A tato kniha vlastně začala velmi ironicky. Nyní ale veškerá ironie zmizela a stala se z toho skutečná tragédie. A to pravděpodobně bude mojí další knihou.
Ruský spisovatel Viktor Vladimírovič Jerofejev se narodil v r. 1947 v Moskvě. Jeho otec Vladimír Jerofejev (1920-2011) byl Stalinovým tlumočníkem a překladatelem z francouzštiny a od roku 1955 sovětským kulturním atašé v Paříži. Rodina tam žila do roku 1959 a poté se vrátila do SSSR. Viktor Jerofejev vystudoval literaturu a lingvistiku na Lomonosově univerzitě v Moskvě. Po ukončení studia v roce 1970 pracoval až do roku 1973 na Institutu světové literatury, kde napsal disertační práci na téma Fjodor Dostojevskij a francouzský existencialismus. Od poloviny 70. let je činný literárně. V roce 1979 byl za své působení v literárním časopise Metropol vyloučen ze Svazu spisovatelů SSSR, což se rovnalo zákazu výkonu povolání. Rehabilitován byl až v roce 1988. V roce Viktor Jerofejev 2014 prohlásil, že Krym od Putinova nástupu do funkce visí na vlásku, který je třeba jen v pravou chvíli přetrhnout. Na argument, že takto přece nelze v 21. století postupovat, Jerofejev odpověděl: „Kdo říká, že se Rusko nachází v 21. století?“ Podle Jerofejeva získal Putin od Západu velkou dávku důvěry, ten ale o západních hodnotách neměl nikdy valné mínění (rozhovor pro Deutsche Welle). Jerofejev je autorem mnoha knih, jeho román Ruská krásavice byl přeložen do 27 jazyků.
