Nakolik je myšlení individuálním procesem?

"Poznávání je do značné míry skupinová, nikoli individuální aktivita"

Nakolik je myšlení individuálním procesem?
V naší egoistické společnosti má mnoho lidí dojem, že by se obešli bez ostatních, bez společnosti. Nejen že by rychle zemřeli hladem nebo zimou, bez vlivu okolí by dokonce nevzniklo ani to, co považují za nejvíce osobní a intimní: vlastní názory a myšlenky (screenshot magazínu MedicalXpress).
REKLAMA

Vědci naznačují, že snaha o pochopení lidského poznání by se měla rozšířit nad rámec studia mozku jednotlivce. Vyzývají neurovědce, aby do svého výzkumu zahrnuli poznatky ze společenskovědních oborů a lépe tak pochopili, jak lidská mysl funguje.

„Stále více důkazů naznačuje že paměť, uvažování, rozhodování a další funkce vyšší mozkové úrovně probíhají napříč lidmi,“ uvádějí vědci v článku pro časopis Frontiers in Systems Neuroscience. „Kognitivní schopnosti mají přesah i do fyzického světa a myšlení ostatních.“

Spoluautoři příspěvku, neurolog Aron Barbey, profesor psychologie na University of Illinois Urbana-Champaign, Richard Patterson, emeritní profesor filozofie na Emory University a Steven Sloman, profesor kognitivních, lingvistických a psychologických věd na Brownově univerzitě, se původně chtěli zabývat omezeními studia mozku v izolaci, bez kontextu, v němž funguje a bez zdrojů, na nichž závisí jeho optimální fungování.

„V kognitivní neurovědě je standardním přístupem předpoklad, že znalosti jsou přítomny v mozku jednotlivce a přenášeny mezi individui,“ uvádí Barbey. „Domníváme se však, že existují důležité případy, kdy se tyto předpoklady začínají hroutit.“ Vezměme si například skutečnost, že lidé často „outsourcují“ úkol pochopit nebo vyvodit závěry o složitých tématech a využívají přitom odborné znalosti jiných lidí, aby se mohli sami rozhodovat.

„Většina lidí bude souhlasit s tím, že kouření přispívá k výskytu rakoviny plic, aniž by nutně chápali, jak k tomu přesně dochází,“ vysvětluje Barbey. „A když lékaři diagnostikují a léčí nemoci, nepřenášejí všechny své znalosti na pacienty.“ Místo toho se pacienti spoléhají na lékaře, že jim pomohou rozhodnout o nejlepším postupu. „Bez spoléhání se na odborníky by se naše přesvědčení oddělilo od společenských konvencí a vědeckých důkazů, které jsou nezbytné pro jejich podporu,“ dodává neurolog. „Nebylo by například jasné, zda ‚kouření způsobuje rakovinu plic‘, což by zpochybnilo pravdivost našich přesvědčení a motivaci našeho jednání.“

Aby vědci pochopili, jakou roli hrají znalosti v lidské inteligenci, je třeba se zaměřit nejen na jednotlivce, ale i na společnost. „Poznávání je do značné míry skupinová, nikoli individuální aktivita,“ řekl Sloman. „Lidé jsou při svém uvažování, úsudku a rozhodování závislí na ostatních. Kognitivní neurověda není schopna tento aspekt kognitivních procesů dostatečně osvětlit.“

Omezenost individuálního poznání a závislost člověka na druhých jsou tématy knihy Iluze poznání: proč nikdy nepřemýšlíme sami („The Knowledge Illusion: Why We Never Think Alone„). Sloman napsal knihu společně s Philem Fernbachem, kognitivním vědcem a profesorem marketingu na Coloradské univerzitě.

„Výzvou kognitivní neurovědy nyní je, jak zachytit znalosti, které nesídlí v individuálním mozku, ale jsou přeneseny do komunity,“ říká Barbey. Neurovědecké metody, jako je funkční magnetická rezonance, byly navrženy pro sledování aktivity v mozku jednotlivce a v určitém čase a mají omezenou schopnost zachytit dynamiku, k níž dochází při interakci jednotlivců ve velkých skupinách.

Někteří neurovědci se snaží toto omezení překonat. V nedávné studii umístili vědci dva lidi tváří v tvář do skeneru a sledovali jejich mozkovou aktivitu a pohyby očí během interakce. Jiné týmy používají techniku zvanou „hyperscanning„, která umožňuje simultánní záznam mozkové aktivity lidí, kteří jsou od sebe fyzicky vzdáleni, ale komunikují spolu online.

Podle Barbeyho se v rámci těchto snah podařilo najít důkazy, které naznačují, že se u lidí, kteří spolu efektivně komunikují nebo spolupracují na úkolu, aktivují stejné oblasti mozku. Tyto studie také ukazují, jak mozky fungují odlišně jeden od druhého v závislosti na typu interakce a kontextu.

Patterson si myslí, že několik výzkumných oborů má před neurovědou náskok v chápání a využívání kolektivní a kolaborativní povahy znalostí. Například „sociální epistemologie“ uznává, že znalosti jsou společenským jevem, který závisí na normách komunity, sdíleném jazyce a spolehlivé metodě testování důvěryhodnosti potenciálních zdrojů.

„Filosofové, kteří studují přirozený jazyk, také ukazují, jak jsou jeho znalosti závislé na komunitě,“ uvádí Patterson. „Například podle ‚externalismu‘ závisí význam slov na tom, jak jsou používána a reprezentována v rámci sociálního kontextu. Význam slova a jeho správné užití tedy závisí na shromážděných znalostech, které přesahují jednotlivce.“

REKLAMA

Podle Barbeyho se mohou neurovědci při řešení těchto nedostatků obrátit na jiné společenskovědní obory. „Potřebujeme začlenit nejen důkazy z neurověd, ale také důkazy ze sociální psychologie, sociální antropologie a dalších oborů, které mají lepší předpoklady ke studiu společenství znalostí.“

Tématy filosofie, sociologie a psychologie se zabýváme v rubrice Společnost.

REKLAMA