Co se pokazilo při budování afghánské armády, která se nyní bez většího odporu vzdala Tálibánu? Německý generál Hans-Lothar Domröse byl vedoucím štábu organizací NATO vedené mise ISAF. Vedle korupce byl podceněn další zásadní faktor, říká v kritickém zhodnocení situace.
Čtyřhvězdičkový generál ve výslužbě Hans-Lothar Domröse byl v letech 2012 až 2016 vrchním velitelem Velitelství spojeneckých sil NATO v nizozemském Brunssumu a v této funkci nadále pravidelně působil u Hindúkuše.
Die Welt: Tálibánu trvalo necelé dva týdny, než Afghánistán z velké části ovládl. Překvapila vás tato rychlost, pane generále?
Hans-Lothar Domröse: Ano, překvapilo nás to všechny. Vždy jsme očekávali, že města jako Džalálábád, Kandahár nebo Laškargáh padnou. Ale to, že by sever s Mazáre Šerífem nebo dokonce Herátem na západě padl tak rychle, to mě šokovalo. Tam se totiž také nacházejí území starých vojevůdců, jako jsou Dostum, Atta nebo Chán.
Welt: Takzvaná severní aliance byla vždy považována za hradbu proti Tálibánu. Ta už neexistuje?
Domröse: Vojevůdci už jsou zřejmě přežitek. Ztratili své stoupence, byli mezi prvními, kdo utekl.
Welt: Válečníci jsou jedna věc. Druhým důvodem je, že USA a jejich spojenci investovali mnoho miliard dolarů a téměř 20 let výcviku do budování afghánských ozbrojených sil. Co se pokazilo při budování ANA?
Domröse: Zřejmě jsme zanedbali duši, mohu-li to tak říci. Tedy důvod proč. My v Bundeswehru jsme vždy hrdí na to, že voják ví, za co bojuje: za svobodný demokratický řád, za ochranu a bezpečnost německého národa, za lidská práva. Této části jsme v Afghánistánu pravděpodobně technicky věnovali příliš málo pozornosti.
Vyzbrojili jsme armádu, zajistili její vybavení z hlediska zbraňových systémů a logistiky. Co jsme asi neviděli, a teď to říkám zpětně, nemyslím to nijak povýšeně: otázku „Proč to všechno dělám?“ – pro svou zemi, pro svého velitele nebo pro svého prezidenta – to zřejmě chybělo a to jsme podcenili. Tedy já v každém případě ano.
Welt: Za peníze si vůli nekoupíte, jak se právě vyjádřila americká vláda.
Domröse: Ano, to všichni víme. O problému korupce jsme samozřejmě věděli. Přistihli jsme generály, jak vyvádějí armádní benzín pro topení ve svých soukromých domech. Slyšeli jsme je mluvit o „mých vojácích“ v povýšeneckém velkopanském stylu. Nebo Atta, který vždy mluvil o „svých penězích“ – a myslel tím peníze provinční vlády. Ale zřejmě jsme podcenili rozměr.
Pak lze i lépe pochopit, proč řadový voják říká: když uteče generál, uteču i já. Důstojníci zjevně nebyli vzorem. Chyběly jim vůdčí schopnosti, charakter, přístup. Dnes se také sebekriticky ptám sám sebe: s kým jsi to mluvil? Rok jsem byl náčelníkem štábu ISAF, nesčetněkrát jsem byl na místě jako generál NATO, hodiny jsem seděl s afghánskými vojenskými důstojníky. Nedošlo mi, že by tito lidé v případě nouze zahodili pušku. Je mi záhadou, proč nedělají to, co by mohli a měli dělat.
WELT: Může být výcvik armády ve zkorumpovaných vládních strukturách vůbec úspěšný?
Domröse: Já bych se zeptal ještě obsáhleji: může to mít úspěch v kulturních kruzích, které jsou tak úplně jiné než my na Západě? Které nezažily osvícenství, francouzskou nebo americkou revoluci, které nemají společnou Úmluvu o lidských právech? Nemám jednoznačnou odpověď. Tuto otázku je však nyní třeba důkladně prozkoumat.
Jasné je, že jsme zjevně stavěli na písku a ne na pevné půdě. Je to tak ubohé: když prezident Ghaní o víkendu přednesl svůj projev k lidu, měl už uklizený stůl a pravděpodobně už měl i sbaleno. Často jsem s ním pobýval, je to vzdělaný člověk, profesor, dokonce napsal knihu o obnově zhroucených států. Intelektuálně tedy chápal, o co jde, ale nedokázal to vyjádřit srdcem. Očividně neměl skutečné následovníky.
Tálibánci jsou nyní v prezidentském paláci – a podle toho, co jsme zatím viděli, se chovají lépe než někteří z těch, kteří vtrhli do amerického Kapitolu.
Welt: V případě 209. sboru ANA, který byl vycvičen Bundeswehrem, bylo zdůvodnění následující: jiné složky se vzdaly již dříve, takže jsme také nebojovali. Jakou roli hrál tento dominový efekt?
Domröse: Velkou roli. Úspěch prodává, to platí i pro armádu. Tálibán je na tom ve skutečnosti hůře, neměl šanci z matematického ani z technologického hlediska. Ale najednou jeden po druhém ve špičkově vybavené armádě padá, malý moped jako by zrychloval a zrychloval. Vlastně si jen tak šine kupředu, ale ostatní říkají: proboha, vždyť se na nás řítí obrovská síla – a odhazují zbraně. Je to jako kámen, který se cestou z hory stane lavinou.
WELT: Byly údaje o 300 000 vojácích v afghánských bezpečnostních silách přehnané, nebyli to imaginární vojáci?
Domröse: Samozřejmě je třeba říci, že se jednalo o bezpečnostní složky, tj. asi 180 000 vojáků a 120 000 policistů. Nechci ale vyloučit, že existovaly síly, které byly ve statistikách NATO jen proto, aby za ně pobíraly žold.
WELT: Jaké zbraně má nyní Taliban v rukou?
Domröse: Všechno. Otázka zní: k čemu je Tálibánu špičkové vybavení, jako jsou vrtulníky? Jak s nimi naloží? Myslím, že je neumějí ovládat. Pokud nyní piloti přejdou k Tálibánu, pak samozřejmě teoreticky mohou létat. To však bude jen dočasný jev. Z dlouhodobého hlediska se zařízení bez podpory a náhradních dílů stane nepoužitelným, roztaje jako led na slunci. Totéž platí pro vozidla Humvee. S puškami je to samozřejmě jiné, na ty potřebujete jen munici. A všechny bezpečnostní složky jsou rovněž placeny Západem. Ze 100 %. Předpokládám, že tam teď nepoteče ani cent.
WELT: Ještě v pátek spolková vláda věřila, že má dost času na to, aby z Kábulu dostala zbývající německé občany a také místní síly. Je to pro vás pochopitelné?
Domröse: Ne. Jediný způsob, jak si to vysvětlit, je, že došlo ke sporu mezi stranami. Na ministerstvech musely být dostatečné indicie. Zjevně však chyběla politická vůle vládních stran, ale i ostatních stran. Nemohli se shodnout na tom, co dělat, kvůli stále ještě aktuální uprchlické otázce.
Chybí mi také pochopení pro to, že pomoc chráněncům a přátelům v Afghánistánu zřejmě nebyla prioritou; vždyť v poslední době se věnovala pozornost především pracovníkům velvyslanectví. Ale pokud tamní lidé odejdou, kdo se postará o ostatní? Vypadá to, že kapitán opouští loď jako první. To považuji za nemožné.
A vidím paralely se záplavami v Ahrweileru, kde se varování zřejmě předalo příliš pozdě. Státní zástupce to nyní vyšetřuje… Co se týče evakuace z Afghánistánu, platí pro mě následující: vždycky můžeš jen přijít pozdě, nikdy ne příliš brzy. A letouny A400M, které vzlétly v pondělí ráno, měly být v ideálním případě již na zpátečním letu.
Welt: Jaké poučení si z toho můžeme vzít do budoucna? A také pro současnost, protože výcvikové mise jinde ve světě stále probíhají.
Domröse: Nyní je třeba odpovědět na otázku, zda je koncept Train, Advise and Assist – která je podle mého názoru v zásadě životaschopná, možná obohacená o další občanské vzdělávání – účelná i ve vzdálených oblastech mimo Evropu. Především v Mali. Afghánistán mi otevřel oči. Bolest a zklamání je nyní třeba rychle překonat, to nejsou žádné alternativní způsoby jednání. A také to není konec příběhu. S přáteli, partnery a spojenci to musíme pečlivě vyhodnotit.
Nyní je čas podívat se na situaci střízlivě: děje se něco špatného i v regionu Sahel, oslovujeme duše malijských vojáků, podporujeme tam demokratickou vládu – nebo tamní angažmá nemá smysl?
Hans-Lothar Domröse se narodil v roce 1952 jako syn Lothara Domröseho, který se později stal generálporučíkem Bundeswehru. Po absolvování Wilhelmova gymnasia v Braunschweigu nastoupil Domröse v roce 1973 jako důstojnický kandidát do Bundeswehru u 23. tankového praporu. Po studiu ekonomie v Hamburku, které ukončil v roce 1977, byl převelen do Lüneburgu, kde sloužil jako velitel čety a zpravodajský důstojník, 20. října 1977 byl povýšen na nadporučíka. V roce 1980 byl 1. října téhož roku jmenován kapitánem a převzal funkci velitele 2. roty praporu. Poté sloužil na různých místech v Německu i v zahraničí. 1. dubna 2003 jmenován brigádním generálem, od ledna do dubna 2003 byl během války v Iráku náčelníkem styčného oddělení s Centrálním velitelstvím USA v Tampě na Floridě. Od 9. března 2006 do 10. ledna 2008 velel Hans-Lothar Domröse, který byl 1. dubna 2006 povýšen na generálmajora, divizi speciálních operací v Regensburgu. V lednu 2008 převzal pod velením amerického generála Davida D. McKiernana funkci náčelníka štábu ISAF v Afghánistánu. Poté byl převelen na velitelství armády v Koblenci, aby byl připraven převzít velení Eurocorps od ledna do září 2009. 6. září 2009 byl Domröse povýšen na generálporučíka a 25. září 2009 nastoupil do funkce velícího generála Eurocorps ve Štrasburku, 1. července 2011 byl opět převelen na velitelství armády v rámci přípravy na své další působení. Od 17. října 2011 do 6. prosince 2012 vystřídal generálporučíka Rolanda Kathera ve funkci německého vojenského zástupce (DMV) při Vojenském výboru NATO a Vojenském výboru Evropské unie (EUMC) v Bruselu. V prosinci 2012 byl povýšen na generála a převzal funkci vrchního velitele Spojeneckého velitelství společných sil v nizozemském Brunssumu. Velení předal 4. března 2016 a do výslužby odešel 16. března 2016. Hans-Lothar Domröse je také držitelem mnoha vojenských vyznamenání, mj. za své působení v Kosovu, na misích SFOR, KFOR a ISAF, za koordinaci záchranných prací po povodních v r. 2002, francouzský Řád čestné legie a vyznamenání NATO, Rumunska, Polska a Litvy.
