Servilita vůči Číně vše jen zhoršuje

Servilita vůči Číně vše jen zhoršuje

Politikové a média mají tendenci se v kritice Číny krotit. Tím však škodí všem těm, kteří se v Číně odvážně postavili diktátorskému režimu. Příspěvek Kristin Shi-Kupferové pro týdeník Die Zeit.

Svět nemá jen velký problém s koronavirem. Jde stále více i o zjištění, kdo je za tuto krizi zodpovědný a při tom se do středu pozornosti dostává čínská vláda. Vynechme na úvod věčné Trumpovo žehrání na „čínský virus“. Přesto i mezi evropskými vládami roste znechucení nad počátečním utajením epidemie v čínském Wu-Chanu a z vadných  zdravotnických pomůcek Made in China dodaných do Evropy. Africké země už průchod svému rozhořčení z diskriminace svých občanů v Číně daly. V USA i v Evropě vyzývají politikové a neziskové organizace k mezinárodní žalobě čínské vlády.

Peking těmto přitvrzením čelí protiobviněními: SARS-CoV-2 pochází z USA a z Itálie. Čínští diplomaté v zahraničí cíleně vyhledávají zprávy, které by dokazovaly neefektivitu a nezodpovědnost liberálních demokracií – se střídavým úspěchem. Na lidovou republikou od okolního světa oddělených sociálních médiích čínské úřady, samozvaní patrioti a počítačoví boti zahraničním kritikům vytýkají, že zranili pocity čínského lidu.

Čínské velvyslanectví na Srí Lance si na svém účtu na Twitteru stěžuje na dočasné omezení svobody projevu, která ovšem v Číně ani neexistuje. Americká společnost Twitter údajně měří dvojím metrem a poskytuje tuto svobodu pouze jiným, aby mohli šířit rasismus a nenávist. Současně s tím hledá čínské vedení spojence v zahraničí, aby jí vystavili dobré vysvědčení v boji proti koronaviru.

Čínská kritika kritiků nalézá kladnou odezvu i na Západě

Někteří politikové, podnikatelé, vědci, lékaři,novináři a dokonce i experti na Čínu z liberálních demokracií se k těmto stížnostem z Pekingu připojují. I oni svým krajanům, kritizujícím čínské vedení, vyčítají aroganci a občas i rasismus. Říkají, že to myslí dobře. Protože svou kritikou těch, které kritizuje Peking, chtějí varovat před morální nadřazeností Západu, jeho dvojím metrem a kopáním příkopů.

Přitom nevidí, že svými postoji podporují rasismus a aroganci v Číně: jimi bráněné čínské vedení diskriminuje etnické a sociální menšiny a potlačuje vše, co by mohlo ohrozit její absolutistické mocenské nároky. Kdo paušálně označuje kritiky čínského režimu za rasisty a štváče, ten na sebe uvalil zvláštní vinu. On nebo ona pohrdá odvážnými Číňany, kteří se postavili své vládě: například prvním whistleblowerem koronakrize, lékařem Li Wenliangem, novinářkou Fang Fangovou nebo obyvateli Wu-Chanu, kteří volali „fake, fake, všechno fake“, když do jejich čtvrti přijela na slavnostní inspekci delegace z Pekingu, aby ohlásila vítězství v boji nad koronavirem.

Pohrdají ale i všemi Číňany, kteří draze zaplatili za své nasazení v boji za svobodu a spravedlnost. Třeba dlouholetým žalářem jako ujgurský ekonom Ilham Tohti, mučením jako v Německu žijící lidskoprávní aktivista Liu Dejun, nebo dokonce životem, jako držitel Nobely ceny míru Liu Xiaobo.

Že i mimo Čínu existují lidé, kritizující čínský režim a solidarizující s čínskými občany, nebo je dokonce podporují, si tito samozvaní ochránci Číny nedovedou ani představit. Západním pozorovatelům odepírají právo kritizovat čínský mocenský aparát. Často to zdůvodňují historickým břemenem kolonialismu v 19. a 20. století. Historická vina Západu znemožňuje jakoukoliv kritiku tehdejší oběti Číny. Zastánci této myšlenky tak mlčky ospravedlňují a přijímají současné oběti všemocného státu jedné strany.

Čína je diktaturou, USA demokracií

Tito kritikové zároveň v zásadě popírají existenci univerzálních lidských práv a hodnotového kodexu. Jedná se prý o západní hodnoty, které nelze Číňanům misionářsky vnutit. Podle této logiky jsou tedy čínští lidskoprávní aktivisté buď osoby, které prošly západním výplachem mozku, nebo zrádci vlastní země. Jsou to přesně ty argumenty, které používá Komunistická strana Číny k diskreditaci a umlčení svých kritiků.

Ti, kteří si stěžují na dvojí metr, požadují od kritiků čínské vlády v liberálních zemích v prvé řadě sebekritiku. Říká se, že pokud na někoho ukážete prstem, ukáží tři prsty na vás. Správně. Budeme-li se tímto argumentem řídit, měl by platit i pro čínské oficiality, ukazující prstem na doma i v zahraničí. Zdá se ale, že hřímající čínští velvyslanci a uklidňující čínští obchodní partneři jsou z této logiky vyjmuti.

Ti, kteří měří dvojím metrem, navíc často říkají: „Peking přece dělá to samé, co Washington“, nebo „Si je přece spolehlivější než Trump.“ Faktem však je, že i kdyby byl Trump ten nejnespolehlivější člověk na světě, nemůže následky svého nezodpovědného chování zamaskovat, stejně jako nemůže umlčet otevřenou kritiku, ani z vlastních řad. To vše ale praktikuje Si Ťin-pching spolu s pohlaváry komunistické strany. Že se z Číny stále ještě ozývají kritické hlasy, skýtá určitou naději. Nemělo by nás to však svádět k zaměňování diktatury se zatím ještě fungující demokracií.

Solidaritu potřebují čínští kritikové Pekingu

Všichni ti, kteří kritikům čínského vedení vyčítají přílišnou útlocitnost, zdůrazňují, jak je právě v této době pragmatická spolupráce s Čínou důležitá. Ta nesmí – i ve vlastním zájmu a ve jménu stability – být dávána v sázku, protože bez Číny nelze vyřešit žádnou globální krizi. Navíc rozdělení na zlou komunistickou stranu a hodnou společnost je příliš jednoduché. Takový pohled opomíjí, že se KS Číny rekrutuje ze společnosti a úspěšně na ni působí. Kromě toho tak většině kádrů – stejně jako politikům v jiných zemí – záleží na blahu obyvatelstva. Je přece jasné, že i politikové dělají chyby.

Taková pozice opomíjí, že to není kritika, která ohrožuje solidaritu a spolupráci v celosvětovém boji proti pandemii koronaviru. Daleko nebezpečnější je zbabělost nazvat nezbytné, ale nepohodlné pravdy skutečným jménem. Stále více čínských občanů nutí svou odvahou při hledání pravdy čínský systém ke kompromisům: občanští novináři a reportéři magazínu Caixin se svými investigativními reportážemi postarali o to, že části hrůzné pravdy z  Wu-chanu nebyly zcela umlčeny. Peking, zřejmě i po masivním interním tlaku, korigoval čísla úmrtí nahoru – i když stále ještě v dost těžko uvěřitelné míře.

Ukazuje to však, že i zájmu efektivní a úspěšné spolupráce s Čínou je třeba tyto kritické hlasy podporovat.

Pokud čínské vedení vypovídá spolupráci s liberálním zahraničím, nejsou tím vinni kritikové čínského vedení. Naopak: kolektivní mlčení Západu vůči autokratické Číně by pekingským regentům dodalo odvahu, aby navzdory veškeré kritice jednali stejně jako doposud.


Kristin Shi-KupferováNěmecká sinoložka a politoložka Kristin Shi-Kupferová vede výzkumné oblasti politika, společnost a média v MERICS Lab. Je expertkou na čínskou digitální politiku, ideologii a mediální politiku, občanskou společnost a lidská práva.



Zanechte nám svou korekturu nebo komentář: