To, co považuje Donald Trump za vítězství Západu, je přesný opak toho, co chce většina Evropanů. S tímto rozporem je třeba zacházet konstruktivně.
Letošní Mnichovská bezpečnostní konference nebyla příjemnou akcí. V každém případě ne pro politiky, kteří se považují za příslušníky Západu. Věnována byla přibývající „Westless“, tedy „ubývajícími vlivu Západu“ a jako takové mohlo být setkání chápáno jako labutí píseň současných generací a jejich vlivům na světovou politikou.
K tomu pak ale během konference úplně nedošlo. Západ žije, ale jeho život nabývá rozličných podob: poprvé jako obraz nepřítele, jak v Mnichově opět jednou ukázali Rusové a Číňané. Pak jako poněkud narcistní svalovec, ztělesněný Spojenými státy pod Donaldem Trumpem. A nakonec v podobě těch, kteří uvízli mezi těmito oběma stranami v kleštích. Na nich závisí budoucnost Západu.
Klíčovým okamžikem této bezpečnostní konference bylo tedy vystoupení ministra zahraničí Mika Pompea. Američan odmítl kritiku německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, že se USA odvrátily od ideje mezinárodního společenství, místo toho oslavoval údajné vítězné tažení Západu. Za dobrou zprávu to ovšem mohl považovat jen ten, kdo nepochopil, nebo nechce chápat newspeech éry Donalda Trumpa.
Vítězství onoho Západu, které slaví Pompeo, je přesným opakem Západu, který kdysi za svůj domov považovala většina Evropanů. V Pompeově Západu sledují národní státy především své vlastní zájmy. Je to Západ, ve kterém je nejvyšším přikázáním suverenita a ne spolupráce.
Odkázáni na amerického prezidenta, vyvyšujícího se nad zákony
Evropané mají na jedné straně co do činění s Ruskem, které v Evropě násilně posouvá hranice a vojensky využívá každou skulinu, která se nabízí a všude, kde to je oportunní, si hýčká nepřátele demokracie. Dále musí být připraveni na jednání s totalitární Čínou, stále násilněji prosazující svou vůli. V tom všem jsou na druhou stranu odkázáni na amerického prezidenta, který jako na běžícím pásu trhá na cáry mezinárodní dohody, útočí proti médiím, vyvyšuje se nad zákony a brojí proti nezávislé justici. Pojem vítězného tažení Západu je vyprázdněný – nebo je dokonce zcela obrácený naruby.
Je to sevření kleštěmi: na jedné straně hrozí vytunelování, o své základní hodnoty zbaveného Západu, na druhé straně číhá nebezpečí ofenzivních nepřátel. Je zajímavé, jak vášnivě se v Mnichově polský ministr zahraničních věcí Jacek Czaputowicz bránil tomu, aby byly USA, Rusko a Čína jedním dechem označeny za výzvu Západu. Na jednu stranu má pravdu, protože USA jsou navzdory všemu ještě fungující demokracií a většina zemí EU je s nimi nadto spojena ve stále ještě fungující vojenské alianci. Na druhé straně právě Polsko ukazuje, jak složitá je současná realita.
Na východním okraji EU a NATO je Západ znovu chráněn způsobem, který si vynutila poslední léta – totiž vojensky. Bez USA by to nebylo možné. V samotném Polsku je ale demontáží právního státu ohrožena samotná podstata Evropské unie. I zde hrají Spojené státy centrální roli, protože vládci ve Varšavě se cítí Trumpem povzbuzováni a posíleni. USA za Trumpa už nepovažují EU za svého partnera. Daleko víc si přejí její konec, což ministr zahraničí Pompeo před rokem, zrovna během projevu v Bruselu, sotva dokázal skrýt.
Na letošní Mnichovské bezpečnostní konferenci nechyběly výzvy k realismu. Spolkový prezident Steinmeier si postěžoval na hluboké příkopy mezinárodního pořádku, zároveň ale také varoval před přeceňováním a morální nadřazeností. Francouzský prezident Emmanuel Macron znovu diagnostikoval oslabení Západu a varoval před mylnou vírou, že se jeho hodnoty na mezinárodním poli nakonec nějak prosadí. To vše je pravda, ale k realistickému odhadu patří především přiznání, že k úspěšnému obhájení Evropy západních hodnot může dojít jen složitou cestou plnou protikladů.
Všude, kde to jen je možné, se budou muset Evropané pokusit táhnout za společný provaz s USA, které se vzdaly myšlenky mezinárodního společenství. Převzetím silnějších závazků budou muset přispět k zachování NATO. Zároveň se jim ale také budou muset často postavit, především nesmí přenechat Trumpovi definici toho, co je Západ. Cokoliv jiného by Evropu zničilo zevnitř a navenek by ji to připravilo o veškerou důvěryhodnost. Je to těžká cesta, ale je jediná možná. Zpráva o smrti Západu je přehnaná. Zatím.
Jak letošní Mnichovskou bezpečnostní konferenci hodnotí komentátor deníku Die Welt? Přečtěte si také článek „Mnichovská bezpečnostní konference: ‚Evropa musí konečně přestat‘„
Všechny články zabývající se Mnichovskou bezpečnostní konferencí.