Kdo jednou zažil kavkazskou pohostinnost, v životě na ni nezapomene. A bude se chtít opět jednou vrátit. Stejně jako německá kancléřka Merkelová.
Jako mladá žena trampovala Merkelová v 80. letech jižním Kavkazem, který tenkrát ještě byl součástí Sovětského svazu, až do Tbilisi a Baku. Zřejmě tam ztratila pojem o čase. Svou návštěvu totiž protáhla na delší dobu, než jí dovolovalo vízum.
Nyní se Merkelová vrátila. Ve čtvrtek večer vypráví tuto příhodu svým hostitelům nad skleničkou vína v Tbilisi, píší gruzínští novináři.
Jedná se již o její druhou návštěvu Gruzie. První návštěva, krátce po kavkazské válce v r. 2008, byla zastíněna konfliktem mezi Ruskem a Gruzií. Ale i po 10 letech se jedná o aktuální a výbušné téma.
Nyní předsedkyně CDU navštívila i gruzínské sousedy Arménii a Ázerbájdžán. Jakými gesty vzbudila kancléřka pozornost a jakých výsledků dosáhla?
Výchozí situace
V oblasti jižního Kavkazu doutná několik teritoriálních konfliktů. Na jedné straně obsadilo Rusko v Abcházii a Jižní Osetii zhruba 20 % gruzínského území. Na druhé straně patří vlastně horská oblast Náhorní Karabach k Ázerbájdžánu, je ale už přes 25 let kontrolována proarménskými silami. I tam ovšem míchá Moskva kartami.
Už v r. 2008 požadovala Merkelová výslovně stažení ruských vojenských jednotek z Abcházie a Jižní Osetie. Moskva nereagovala. Naopak: pouze v Jižní Osetii se svými 30.000 obyvateli se má nacházet více než 4.000 ruských vojáků.
Na základě těchto zkušeností hledá Gruzie ochranu pod střechou Evropské unie a NATO. Brusel zase v Gruzii vidí průkopníka mezi zeměmi tzv. východního partnerství, od r. 2016 má EU s Gruzií uzavřené asociační a obchodní dohody.
Arménie a Ázerbájdžán sice také patří k východnímu partnerství, zahraničněpoliticky se ale pohybují mezi EU a Ruskem. Arménie je navíc členem Moskvou dominované Euroasijské hospodářské unie. Ze tří jihokavkazských zemí má ale Rusku nejblíže Ázerbájdžán – především kvůli energetické politice.
Z evropského pohledu představuje region strategickou výspu k Íránu a do střední Asie, která však zatím byla mimo hlavní pozornost EU.
Hlavní poselství Merkelové
Gruzie
Zatím se Merkelová ve svých komentářích ruských aktivit v Gruzii vždy vyhnula rázným slovům. Maximálně nabádala Moskvu, aby respektovala „teritoriální integritu“ jihokavkazské země.
Nyní ale v diskuzi se studenty největší gruzínské univerzity volila jasná slova: „Rusko obsadilo část země. Nemám problém říct, že to je okupace.“ Za to sklidila potlesk.
Již během své návštěvy v r. 2008 požadovala, aby byly ruské jednotky opět staženy, připomenula Merkelová během své cesty v desáté výročí „pětidenní války„.
Arménie
Druhým cílem Merkelové bylo arménské hlavní město Jerevan. Svou návštěvou uctila v květnu uskutečněnou demokratickou změnu vlády. Pak také položila věnec u pomníku Zizernakaberd, aby tak připomněla oběti arménské genocidy v r. 1915.
Před arménskými novináři sice Merkelová vyzdvihla v červnu 2016 Spolkovým sněmem schválenou rezoluci, vyhnula se ale pojmu „genocida“. Návštěvu u památníku Zizernakaberd však uskutečnila „v duchu rezoluce“. Nebyla však právním aktem. V r. 2016 Turecko, které historicky prokázanou genocidu na Arménech během Osmanské říše vehementně popírá, proti rezoluci masivně protestovalo.
#Merkel visited the Armenian Genocide memorial complex in Yerevan. The #Bundestag recognized the massacres as genocide in a resolution adopted in June 2016. pic.twitter.com/DSKTCXCw0r
— RFE/RL (@RFERL) August 24, 2018
Ázerbájdžán
Návštěva v třetí a poslední jihokavkazské zemi, v Ázerbájdžánu, byla pro Merkelovou nejožehavější.
Kancléřka během svého setkání s autokratickým prezidentem Ilhamem Alijevem zmínila kritický stav lidských práv v zemi. Alijev přislíbil, že v této věci bude nadále pokračovat v rozhovorech s Německem a Evropskou unií. Nakonec ale toto téma ukončil. Ázerbájdžán se prý nachází na cestě k demokratizaci.
Ale i v Baku ukázala Merkelová gesto, která může být přinejmenším chápáno jako projev dobré vůle: ujistila Alijeva, že zintenzivní snahy Německa o dosažení politického řešení konfliktu Náhorní Karabach se sousední Arménií.
Zároveň zdůraznila, že je Ázerbájdžán důležitým politickým a hospodářským hráčem v jižním Kavkazu.
Čeho Merkelová na jižním Kavkaze dosáhla?
Gruzie
Gruzie by měla být podle názoru kancléřky Angely Merkelové zařazena mezi bezpečné země původu.
Po vízové liberalizaci Evropské unie na jaře r. 2017 přišel z Gruzie do Německa velký počet uchazečů o azyl, ačkoliv je kvóta uznaných žádostí velmi nízká, řekla v Tbilisi Merkelová. V současné době počet uprchlíků – i díky podpoře gruzínské vlády – opět klesá. Premiér Mamuka Bakhtadze přislíbil další podporu, která by měla počet uchazečů o azyl dále redukovat.
Zároveň mírnila Merkelová naděje Gruzie na brzký vstup do EU a NATO. Podle slov kancléřky byly během její návštěvy uzavřeny dohody ve výši necelých 200 milionů euro.
Arménie
Merkelová vyzvala také Arménii k užší spolupráci v otázce migrace do Evropy a Německa. Podmínila tím i liberalizaci vízové povinnosti pro Arméňany.
Obě strany chtějí těsněji spolupracovat v oblastech kultury, vědy a hospodářství, řekla Merkelová a jako další pole kooperace mimo jiné jmenovala oblast surovin, infrastruktury a vzdělání.
Ázerbájdžán
Německo a Ázerbájdžán chtějí své obchodní vztahy dále posílit, zejména v energetice. Jak Berlín tak Brusel totiž mají zájem o rozšíření energetického trhu, aby tím došlo ke zmenšení závislosti na ruském plynu, zdůraznila Merkelová v sobotu v ázerbájdžánském hlavním městě Baku.
Také Alijev projevil zájem na na dalším rozšíření dodávek plynu jižním plynovým koridorem do Evropy. V současné době proudí ročně z Ázerbájdžánu na západ 16 miliard kubických metrů plynu – 6 miliard do Turecka a zbylých 10 miliard do Evropy.
Toto množství lze dále zvýšit, zní z německých vládních kruhů. Do budoucna chce spolková vláda dodávky plynu státního koncernu CJSC zabezpečit miliardovou zárukou. Moskva ovšem smí sledovat, jaké množství bude do Evropy proudit.
Resumé
Tři dny, tři země a určitě víc než tři problémy, které ve strategicky a hospodářsky důležitém jižním Kavkazu existují.
Jejich řešení však nebylo hlavním cílem zahraniční cesty kancléřky Angely Merkelové. Ślo jí především o hájení německých a evropských zájmů – v regionu, který považuje Moskva za svou primární sféru vlivu. Právě v Gruzii to zdůraznila nezvykle jasným způsobem.
