Je americký prezident chorobně narcistický? Newyorská profesorka psychologie Diana Diamondová spatřuje náznaky, že ano. Nechce se však připojit ke svým 33 kolegům, kteří v otevřeném dopisu varovali: „Trump je emocionálně příliš nestabilní, než aby mohl vykonávat prezidentskou funkci.“ Článek pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk sestavil Kai Clement.
Malá násobilka soužití – v podání Johna Olivera jednoduše vysvětlená prvnímu muži Ameriky: i když to někdy vypadá, jak by byl jediným člověkem na Zemi – ve skutečnosti tomu tak není. Výloha ukazuje všechny ty „ne-já-lidi“, říkejme jim: ostatní lidé.
O čem si dělá John Oliver ve svém komediálním pořadu legraci, je pro jiné důvodem ke starostem: trpí snad prezident poruchou osobnosti? Narcistickou poruchou, spojenou s absencí schopnosti se vcítit do jiných lidí, nahrazenou mocenskými fantaziemi a okázalostí? 33 psychologů a psychiatrů proto sepsalo otevřený dopis, který zveřejnili v New York Times. Poukázali na to, že se u Trumpa projevuje závažná emocionální nestabilita. Neváhali dokonce vznést varování, že by kvůli tomu mohl být nezpůsobilý pro prezidentský úřad.
Diana Diamond považuje krok svých kolegů za hodně odvážný. Přesto ho ale nenásledovala: „Jsem v otázce, zda je prezident ve stavu vykonávat svůj úřad, opatrnější. Dávám přednost tomu, aby si veřejnost vytvořila názor sama.“
Tím se profesorka psychologie a expertka na narcistické poruchy z City univerzity v New Yorku přísně drží pravidel své profese. Tzv. Goldwaterovo pravidlo říká, že je neetické stanovovat dálkové diagnózy na osobách veřejného života a ty bez jejich svolení zveřejňovat. V r. 1964 na tom ztroskotal senátor a prezidentský kandidát Barry Goldwater.
Diana Diamond: „Jako experti na duševní zdraví ale neseme mimořádnou odpovědnost, abychom veřejnosti vysvětlili odlišné chování.“
Zaměstnán fantaziemi neomezeného úspěchu
Věčně sám sebe v zrcadle pozorující Narcis dal podle Světové zdravotnické organizace a Americké psychiatrické asociace jméno celému souboru symptomů, vysvětluje Diana Diamond:
„Grandiózní, nabubřelý pocit samolibosti. Obsesivní nutkání po obdivu a lichotkách. Neustálé zaměstnání fantaziemi neomezeného úspěchu. Moc. Omnipotence. Věří, že jsou něco lepšího – a tudíž si zaslouží výjimečné zacházení.“
Donald Trump kárá reportéra. Ten se ho dotázal na četné antisemitské nepokoje v USA a zároveň zdůraznil, že on sám prezidenta za antisemitu naprosto nepovažuje.
Proč si Amerika zvolila takového muže?
„Myslím si, že nejdůležitějším tématem není, zda má prezident tu nebo onu duševní poruchu. Zažili jsme prezidenty, kteří měli celkem silné psychopatologické rysy. Deprese, demenci, mánii.“
Newyorský profesor psychiatrie Richard Friedman se tímto tématem zabýval a položil si otázku: „Nastal čas prohlásit Trumpa za psychicky nemocného?“ Diana Diamondová kontruje protiotázkou:
„Co vedlo lidi k tomu, zvolit si za prezidenta takovou osobu? Věřím, že i to má co do činění s narcistickými problémy. Žijeme ve společnosti, ve které se lidé cítí narcisticky poškozeni – a zranitelní.“
Je to diagnóza vyloučených – nebo těch, kteří se tak, navzdory dobrému stavu amerického hospodářství, cítí.
A na závěr otevírá profesorka Diana Diamond jednu temnou kapitolu dějin, aby připomněla dva státníky, kterým byla narcistní porucha osobnosti diagnostifikována posmrtně:
„Mohu vám vyjmenovat dva: Hitler a Stalin.“
