Ruský prezident Vladimír Putin využívá předvolební boj v USA k posílení své vlastní mocenské pozice na mezinárodní scéně. V syrském konfliktu mají Američané v současné době svázané ruce, Moskva dokonce zvažuje nasazení pozemních jednotek. Rusko by rádo nevypadalo jako zloduch, ale chtělo by se stát respektovanou velmocí v multipolárním světě. Komentář Julie Smirnové pro Die Welt.
„Rusko-americké vztahy“, ubezpečil minulý týden v Moskvě před zahraničními investory Vladimír Putin, „nám také dělají starosti. Ale“, vzápětí ruský prezident dodává, „není to naše volba. Naopak, usilujeme o přátelské vztahy s touto velkou a důležitou zemí a největší hospodářskou světovou mocností.“
To zní vzhledem k nejnovější sérii událostí, vypovídajících spíš o záměrné ruské eskalaci, jako např. vypovězení dvou dohod o jaderných zbraních a rozmístění raket s krátkou dráhou doletu typu Iskander v Kaliningradské oblasti, poměrně cize. Vzrůstá také riziko přímé vojenské konfrontace obou atomových mocností v Sýrii.
Oznámení, že ruské ministerstvo obrany vážně uvažuje o zřízení vojenských základen na Kubě a ve Vietnamu, znělo jako zpráva z dob studené války. Kdo hledá přátelství, mohli bychom si myslet, bude jednat jinak. Co tedy Putin chce? Jde mu jen o to, aby ho USA braly jako sobě rovného? Nebo chce vyhrotit situaci do krajnosti?
Putin kritizuje „protiruskou rétoriku“
Spojené státy ztratily v syrském vojenském divadle skoro všechny možnosti k jednání také proto, že Barack Obama už dlouho v Bílém domě sedět nebude. Putin má do ledna 2017 čas, aby v Sýrii upevnil svou výhodnou pozici. Poté už bude jednat s novým prezidentem nebo prezidentkou USA.
Ruský parlament nedávno schválil trvalé umístění ruských jednotek v Sýrii. Tím dává Moskva najevo, že se chce na Blízkém východě angažovat dlouhodobě a také že nesleví ze své podpory syrského režimu.
„Zhruba před 10 lety nebral Rusko nikdo vážně“, řekl prezident investorům. „Říkali, že s Ruskem není co domlouvat, protože se jedná o regionální mocnost z třetí ligy, která není ničím zajímavá. Nyní je Rusko problémem číslo 1 celého předvolebního boje.“
Na tomto místě se ruský prezident nedokázal ubránit úsměvu. „Je to samozřejmě velmi příjemné“, dodal. „Ale jen částečně.“ Problémem je „protiruská rétorika“, která vztahy mezi Ruskem a USA otravuje. Jako „politickou rétoriku“ minulý týden v rozhovoru pro francouzskou televizi označil i obvinění z válečných zločinů spáchaných v Sýrii. Ruský prezident očividně spoléhá na to, že Západ na Aleppo rychle zapomene, stejně jako zapomněl na de-facto anexi Krymu.
Kvůli syrské krizi zvažuje EU nové sankce
Putinovo velké přání je, aby se ve světě reflektorů nevyjímal jako zloduch nebo nedotknutelný, ale jako šéf respektované velmoci. Svou dlouho plánovou návštěvu Paříže odřekl poté, co bylo zřejmé, že François Hollande nemá sebemenší náladu se zúčastnit otevření ruského kulturního centra – jednoho z ruských soft-power institutů v Evropě – ale místo toho se chce bavit výhradně o Sýrii.
Před rokem vydal Putin rozkaz k vojenskému zásahu v Sýrii také proto, aby prolomil mezinárodní izolaci. Chvílemi to i vypadalo, jako by mu tento manévr vyšel. Ale nyní se v Evropě začíná hovořit o nových protiruských sankcích, právě kvůli jeho postupu v Sýrii. Svým nejnovějším jaderným vyhrožováním žene Putin odcizení ještě dál.
Poslední dny se ruské zprávy tak točily kolem armády, že bychom lehce mohli nabýt dojmu, že se celá země nachází v přípravě na válku. „Nevzpomínám si, že bych něco podobného zažil“, řekl minulou neděli ruský televizní moderátor Dimitrij Kiseljov, když ve svém propagandistickém pořadu ruské státní televize vyjmenovával události týdne: vyslání ruských válečných lodí s řízenými střelami do Středozemního moře, instalace systému protivzdušné obrany typu S-300 v Sýrii, účast 5.000 výsadkářů na cvičení v Egyptě, jako i největší cvičení civilní obrany v dějinách, během kterého byla simulována záchrana 40 milionu lidí.
Proud militaristických zpráv neustává. Minulou středu testovalo Rusko hned 3 mezikontinentální rakety během jediného dne. A ruská vláda schválila návrh zákona, který by rekrutům a rezervistům umožňoval uzavírání 6 – 12 měsíčních krátkodobých smluv na službu v armádě včetně nasazení v zahraničí.
Tažení s cílem zastrašit
Pro ruského vojenského experta Alexandra Goltse to jsou známky toho, že se ruští generálové vážně připravují na pozemní invazi v Sýrii. Se svými spojenci – syrskou armádou, hnutím Hizballáh a íránskými vojenskými poradci – nemůže samotné ruské letectvo válku vyhrát.
Ruské pozemní angažmá se zatím omezovalo na přehledný počet speciálních sil a členy žoldácké jednotky s názvem „Wagnerova soukromá bezpečnostní společnost“ (Její zakladatel Dimitrij Utkin je bývalým velitelem ruských speciálních sil Specnaz a velkým obdivovatelem 3. říše, jeho volací znak byl Wagner – podle německého skladatele Richarda Wagnera, jehož kompozice měl v úctě i Adolf Hitler. Před působením v Sýrii se Utkin nagažoval i na Krymu a v Luhansku – pozn. překl.). V současné době je v Sýrii nasazeno zhruba 4.000 ruských vojáků, ztráty jsou relativně nízké. Proto také z ruské civilní společnosti zatím nezaznívá žádná kritika syrské války. Pokud se ovšem Putin na základě doporučení svých generálů rozhodne k pozemní ofenzívě, bude daleko těžší to ruské společnosti vysvětlit.
