Neurolingvistka Elisabeth Wehlingová ví, proč budou Donalda Trumpa volit dokonce nezaměstnaní, ženy a přistěhovalci – i když brojí proti nim. Situace ne nepodobná té naší. V sousedním Německu se v souvislosti s nedávnými volebními úspěchy mnoho vzdělaných lidí ptá, proč jsou příznivci extremistických stran především ti, kdo by dopady jejich vládnutí pocítili jako první. I tuto paralelu najdeme u nás, dokonce k ní už došlo: mnoho živnostníků a podnikatelů, dokonce i dost rozčarovaných pravicových voličů volilo prominentního komunistického synka a bývalého agenta totalitní Státní bezpečnosti Andreje „Bureše“ Babiše a nyní jsou to právě oni, kterým se jako prvním odvděčil tím, že jim utáhl smyčku kolem krku. Jak se tito novodobí diktátoři dostávají k moci se dozvíme v rozhovoru, který s Elisabeth Wehlingovou vedla redaktorka Die Zeit Campus Laura Cwiertnia.
ZEIT CAMPUS: Paní Wehlingová, zkoumáte, jak nás ovlivňuje jazyk. Můžete mě manipulovat?
Elisabeth Wehlingová: Pokud bych na rozhovor přišla s tímto záměrem, tak ano. Řeč nás může silně ovlivnit, jak přemýšlíme, co cítíme, dokonce jak volíme.
ZEIT CAMPUS: V jednom rozhovoru jste kdysi řekla…
Elisabeth Wehlingová: …to jsem nikdy neřekla (smích).
ZEIT CAMPUS: …že Donald Trump mluví jako čtvrťák.
Elisabeth Wehlingová: To byl výsledek studie naší výzkumné skupiny, která se zabývala jazykovou úrovní politiků. Trump byl na úrovni žáka základní školy. Na první pohled bychom si mohli myslet: ten oslovuje pitomce, nejspíš je sám hloupý. Ale není.
ZEIT CAMPUS: Nechte mě hádat – je to strategie?
Elisabeth Wehlingová: Přesně tak. Donald Trump používá skoro výhradně „basic level cognition“ slova. To jsou taková slova, která se v dětském věku naučíme jako první. On například neřekne: „Utlumíme migraci z Mexika“, ale: „Postavíme zeď.“ Proto se nám před očima hned objeví její obraz.
ZEIT CAMPUS: Pokud byste se mnou chtěla manipulovat, jak byste to udělala?
Elisabeth Wehlingová: Například bych vám mohla vsugerovat, že určitý politický názor je obzvlášť dobrý. To se dělá přes tzv. „frames“, jazykové obrazy, které náš mozek spojí s určitým významem. Vezměte si například slovo „špína“. Pokud řeknu „špinavý daňový podvod“, náš mozek to automaticky spojí s něčím odporným. Jako byste cítila nepříjemný zápach nebo slyšela, jak někdo zvrací. Slova mohou vytvářet pocity. Toho lze využít, i v předvolením boji.
ZEIT CAMPUS: Například?
Elisabeth Wehlingová: Trump nazývá Clintonovou „crooked Hillary“ – křivá Hillary. Tím ji prezentuje jako nemorální. Křivák, děláš křivou věc, ohnout se – ty metafory znáte. Je úplně jedno, jestli s Trumpovými názory souhlasíte nebo ne, podepíše se to na vás.
ZEIT CAMPUS: Takže pokud umí někdo dobře mluvit, fakta nás nezajímají?
Elisabeth Wehlingová: Jde o to, jak fakta interpretujeme. I kdybychom všichni znali stejné informace, máme zcela rozdílné názory na to, jaká společenská úloha z nich vyplývá. Protože máme různé představy o tom, co je dobré a co je špatné.
ZEIT CAMPUS: Proto mluví politici tak často o hodnotách?
Elisabeth Wehlingová: Ano, politický spor je vždy morálním sporem. V zásadě proti sobě stojí 2 světonázory: konzervativní a progresivní. V Americe je to dokonce relativně čistě rozdělené mezi republikány a demokraty.
ZEIT CAMPUS: Proč tomu tak je?
Elisabeth Wehlingová: Každý člověk má určitý hodnotový kompas. Ten závisí na tom, jak jsme vyrůstali. Jako dítě se poprvé setkáme s tím, co znamená, když nám je „vládnuto“. Proto se také v politické řeči tak často používají metafory z rodinného života: zem našich otců (otčina), sesterská strana, otcové zakladatelé. Když mi sdělíte, jak si představujete vaši ideální rodinu, mohu vám říct, jestli jste spíš progresivní, nebo konzervativní.
ZEIT CAMPUS: OK, zkusme to.
Elisabeth Wehlingová: Jak by měli ve vaší ideální představě vychovávat rodiče své děti?
ZEIT CAMPUS: Přemýšlím… Rodiče by měli děti naučit, že mohou vést hezký život, ale ne na úkor jiných.
Elisabeth Wehlingová: Takže růst díky seberealizaci? Spíš spolupráce než soutěž? Tím představujete klasický progresivní typ. Ve vašem hodnotovém modelu by měl stát lidem umožnit, aby se rozvíjeli. Mají mít možnost se vzdělávat, nežít v chudobě, v případě nemoci o ně má být postaráno. Mohou se provdat za koho chtějí, není s nimi zacházeno rasisticky, ženy nejsou znevýhodňovány. Na prvním místě je člověk a společnost se stará o to, aby nedošel k úhoně.
ZEIT CAMPUS: Pokud mají všichni takový jasný světonázor, co vůbec volby přinášejí?
Elisabeth Wehlingová: Pravdou je, že přesvědčený levičák nebude nikdy volit konzervativně a naopak. V předvolebním boji se proto bojuje o politický střed. O tzv. „swing voters“, tedy ty, co jednou volí tak, příště zas jinak. Mnozí si myslí, že se v tom tito voliči jen tak plácají, bez jasného morálního názoru. Ale to je naprostý nesmysl. Spojují oba hodnotové modely – nechají se oslovit konzervativci i progresivisty.
ZEIT CAMPUS: Jak lze tyto nerozhodnuté voliče přitáhnout na svou stranu?
Elisabeth Wehlingová: Tím, že oslovíte hodnoty, které sdílí. Nejhorší by bylo, vzdálit se vlastním ideálům. Tuto chybu však politici bohužel dělají hodně často. Například pokud levice najednou požaduje tvrdší uprchlickou politiku. Tím ženou střed do náruče protivníka. Přesně podle hesla: originál je vždy lepší než kopie.
Rozhodujeme se podle své ideologické intuice.
ZEIT CAMPUS: Donald Trump rozeštvává společnost proti ženám, Mexičanům, nezaměstnaným. Přitom nelze v USA vyhrát žádné volby bez jejich hlasů. Proč to dělá?
Elisabeth Wehlingová: Chce ukázat, že neuznává politickou korektnost. Jednou napodoboval postiženého novináře. Podruhé zas řekl: „Pokud se černochům v Americe nelíbí, ať se vrátí zpátky do Afriky.“ Kdo si teď myslí, že ho kvůli tomu nebudou volit, ten se mýlí.
ZEIT CAMPUS: Jak prosím?
Elisabeth Wehlingová: Pokud budete přísně konzervativní, dáte Trumpovi hlas, i kdyby vás to mělo poškozovat. Z toho samého důvodu, z kterého nejsou všichni lidé s vysokými příjmy pro nízké daně. Jeden příklad: v konzervativním hodnotovém žebříčku zaujímá důležité místo zájmy jednotlivce. Trump se stylizuje do role úspěšného člověka s Trump Towerem, společností Trump Entertainment a s Trumpovou univerzitou. Proto ho volí i chudí. Myslí si totiž: já se chci také probojovat až nahoru, nikdo nemá rozhodovat za mě. Lidé nevolí to, co je pro ně nejlepší. Rozhodují se podle své ideologické intuice.
ZEIT CAMPUS: Trump před časem pronesl řeč o zbrojním zákonu, kterou někteří pochopili jako výzvu k násilí proti Hillary Clintonové. Bylo to plánované?
Elisabeth Wehlingová: Nejspíš to pouze nebylo předem domluvené, do strategie jeho volebního týmu to ale zapadá: „Donald, do you“ – Donalde, buď sám sebou.Z různých studií víme, že kromě hodnot člověka přesvědčí především autenticita. Trump je chuligán, ale autentický chuligán.
Lidé nevolí to, co je pro ně nejlepší.
ZEIT CAMPUS: Také bychom ho mohli považovat za komika.
Elisabeth Wehlingová: Trump samozřejmě nemá image prezidenta. Ale v Americe snad není nic přesvědčivějšího než bohatství. V zemi, kde se bez peněz nedostanete ke vzdělání, zdravotnictví a zabezpečení ve stáří, to také dává smysl. Když letí Trump svým vrtulníkem a říká: „nikdy nemůžeš být dostatečně chamtivý“, je sice vtipné, jaký u toho má účes, ale je to až druhořadé. Důležitá je otázka peněz.
ZEIT CAMPUS: Hillary Clintonové dělá potíže získávat nové voliče. Co dělá špatně?
Elisabeth Wehlingová: Hůř než Hillary to nemůžeme udělat. Například když říká: „Jsem politická expertka Já už to zařídím.“ Během předvolebního boje mluvila dlouhou dobu jen o sobě – opomíjela tím ústřední hodnotu progresivistů: pospolitost. Samozřejmě i progresivní morálka uznává autority, ty ale musí skládat účty za své konání. Místo „já změním Ameriku“ by raději měla říkat „my změníme Ameriku“.
ZEIT CAMPUS: Americké volby občas připomínají hollywoodský trhák.
Elisabeth Wehlingová: Američané jsou intenzivnější v barvitější inscenaci. Jako byste srovnali Místo činu s CSI. Velká show, hlasitý přednes – to také souvisí s framingem: důrazný projev spojujeme s ovládáním teritoria. Mimochodem další problém Hillary: ona se pokouší mluvit nahlas, to se ale nehodí k její hlasové poloze. A jak na to reaguje Trump? Rafinovaně ji nazve „shouting crooked Hillary“ (pokřikující křivá Hillary – pozn. překl.).
ZEIT CAMPUS: Přesto nyní Trumpovy preference klesají, preference Clintonové naopak stoupají. Dělá teď něco lépe anebo Trump hůře?
Elisabeth Wehlingová: Obojí. Clintonová mluví více o národní soudržnosti. A Trumpově kampani začíná docházet dech. Už moc přehání, například když sbírku na podporu své předvolební kampaně převlékl do kabátu výherní soutěže. To už je pro politiku trochu moc „businessu“ i v samotné Americe.
ZEIT CAMPUS: Pokud budeme posuzovat pouze rétoriku, kdo by tyto volby vyhrál?
Elisabeth Wehlingová: Trump. Ale nezávisle na tom kdo skutečně vyhraje, Trump připraví hlavy amerických občanů na extrémní interpretace americké politiky. Clintonová nedokázala žádným srovnatelným způsobem propagovat progresivní hodnoty. Co se týče politického framingu, selhala na celé čáře.
Elisabeth Wehlingová vystudovala neurolingvistiku na University of California v Berkeley. Zabývá se výzkumem pocitů voličů a radí politickým stranám po celém světě. Je autorkou několika publikací, naposledy jí v r. 2016 vyšla kniha „Politický framing. Jak si národ namlouvá své myšlení a dělá z něj politiku„, kterou vydalo nakladatelství Halem.
