Kriminalista a expert na terorizmus Andreas Armborst, jehož úvahu jsem nedávno zveřejnil, napsal pro Huffington Post Deutschland článek, který se vrací k útoku 17letého pachatele afghánského (ale dle nejnovějších poznatků možná spíš pákinstánského) původu v regionálním vlaku poblíž Würzburgu, v němž vlastními slovy osvětluje své teze.
Masové přistěhovalectví lidí z krizových regionů zvyšuje riziko teroristických útoků v Německu – tak zní rozšířený názor. Nedávný útok, vedený sekerou a nožem v regionálním vlaku č. RB 58130 mladistvým uchazečem o azyl je toho důkazem.
Pokud by se mladíkovi zabránilo vstupu do Německa, nemohl by napadnout cestující vlaku do Würzburgu. Nelze vyloučit, že dojde k dalším útokům podobného druhu, spáchaným uprchlíky. Masová migrace zřejmě zvyšuje riziko teroristického útoku v Německu.
Konec příběhu? Ne. Neboť z německé přistěhovalecké politiky vyplývá rovněž preventivní efekt, který riziko útoků s islamistickým motivem zmenšuje. Tento efekt je třeba do „rizika přistěhovalectví“ započítat.
Preventivní efekt uprchlické politiky
V čem spočívá pozitivní efekt německé přistěhovalecké politiky? Potenciálním rekrutům dává nejlepší argument proti štvavým kampaním IS.
K mobilizaci svých příznivců potřebují teroristické organizace přesvědčivý narativ, který potenciálním rekrutům srozumitelně vysvětlí, proč je útok na určitou zemi a určitý cíl ospravedlnitelný. Chybí-li takový narativ, nebo není-li dostatečně přesvědčivý, ztotožní se s ideologií IS méně lidí.
To neznamená, že IS už nebude mít žádné následovníky. Dlouhodobě však může zodpovědná a lidskou důstojnost respektující domácí i zahraniční politika vzít vodu z mlýnu fundamentalistickému islámu. Nakonec lidi nebude zajímat náboženství nebo ideologie, ale především bezpečnost, životní úroveň a zdraví.
Nic z toho nemůže tzv. Islámský stát nabídnout svým příznivcům dlouhodobě. A na tento dlouhodobý efekt v boji o správnou ideologii (demokracie nebo náboženský fundamentalizmus) musí být brán v otázce správné strategie německé přistěhovalecké politiky zřetel.
Odlišná strategie prevence násilí
A co pachatel z Würzburgu? Řeči o demokratických hodnotách v něm zřejmě nezanechaly žádný dojem. Lidé jako on, kteří jsou poháněni spíše osobními než politickými motivy, jistě nebudou při svém rozhodnutí zda spáchat útok reflektovat roli Německa ve světě.
Tento typ útoků daleko více odpovídá amoku (odborný termín pro vysoce expresivní, tedy citově zabarvené, projevy násilí), než politicky motivovanému atentátu. Tomu musí odpovídat i odlišná strategie prevence násilí.
Takové činy nejsou terorizmem v užším slova smyslu, a to ani když měl pachatel doma ručně namalovanou vlajku IS a přestože si mediální oddělení IS činy takových labilních jedinců ochotně přivlastní – to je dle mého názoru spíš vyhlášením bankrotu této organizace, než znakem vojenské síly.
Jaký vliv bude mít přistěhovalectví na kvalitu a kvantitu ostatní kriminality, je úplně jiná otázka, než je riziko teroristických útoků. Tyto otázky mohou zodpovědět pouze empirické studie.
Dr. Andreas Armborst je od r. 2012 vědeckým spolupracovníkem pro výzkum bezpečnosti a prevence Institutu Maxe Plancka. V r. 2013 se stal spolupracovníkem Centre for Security and Society na univerzitě ve Freiburgu. Těžištěm jeho vědecké práce je zkoumání terorizmu, kriminální geografie a džihádistická ideologie.
