V Baku se svět dohodl na miliardové pomoci chudým zemím v boji proti klimatické krizi. Proč země globálního Jihu souhlasily – i když peníze zdaleka nestačí.
Dlouho po půlnoci, ve 2:40 místního času v ázerbádjdžánském Baku, obejme předseda klimatické konference COP29 osobu sedící vedle něj. Muxtar Babajev právě uhodil kladivem. Po dvou týdnech strávených v místnostech bez oken končí klimatický summit tvrdě vyjednaným závěrečným dokumentem. V plenárním sále se ozývá potlesk. Jásot je však hlasitější, když krátce poté jedna indická delegátka vyjadřuje své rozčarování: „Tento dokument je optický klam,“ říká. „Indie tento finanční cíl neakceptuje. Jsme hluboce dotčeni a nesmírně zklamáni.“
Jak může autoritářská země hostit COP29?
Odpoledne ještě aktivisté v sálech konferenčního centra skandovali: „No deal is better than a bad deal“. Žádná dohoda je lepší než špatná dohoda. Nakonec bylo přijato rozhodnutí, které se nelíbí zejména mnoha zemím globálního Jihu: schválená dohoda zdaleka nesplňuje jejich požadavky.
Přesto hlasovali pro.
Rozhodnutí s 35hodinovým zpožděním
Předseda summitu Babajev opakovaně vyzýval státy, aby se dohodly: „Nikdo nechce odejít z Baku bez dohody,“ řekl, „čas běží“.
Mnoho času už opravdu nezbývá – do roku 2030 musí být emise sníženy na polovinu, apokud chceme zabránit ničivým důsledkům globálního oteplování. Právě to je totiž cílem hranice 1,5 stupně, která byla letos poprvé překročena. A to bylo také cílem v Baku. I když to často zanikalo za technickými detaily jednání.
Rockström: „Bojujeme právě naši poslední bitvu o klima a planetu“
V neděli brzy ráno, po jedenácti dnech a 35 hodinách přesčasů, se téměř 200 zemí dohodlo na novém finančním cíli. To také bylo ústředním tématem letošního 29. ročníku Světové konference o klimatu. Jde o peníze, které potřebují zejména nejchudší země, aby se samy staly klimaticky neutrálními. A nejzranitelnější země, aby se ochránily před ničivými důsledky změn klimatu.
Co se nakonec schválilo:
- Nejpozději od roku 2035 má být rozvojovým zemím každoročně k dispozici nejméně 300 miliard amerických dolarů.
- Platit budou průmyslové země. Jinými slovy, země, které byly považovány za vyspělé již v roce 1992, kdy byla podepsána Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. A které změnu klimatu z velké části způsobily.
- Rozvojové země – opět: ty z roku 1992, tj. včetně Číny, Saúdské Arábie a Singapuru – jsou výslovně „vybízeny“, aby se na financování ochrany klimatu také podílely, i když na dobrovolné bázi.
- Finanční cíl zahrnuje také příspěvky od multilaterálních rozvojových bank, a tedy půjčky – a nikoli pouze dotace a granty, jak požadovaly rozvojové země.
- Do roku 2035 má být rovněž společným úsilím mobilizováno nejméně 1,3 bilionu amerických dolarů ze všech finančních zdrojů. Příští rok má být na 30. konferenci o změně klimatu v Brazílii vypracován plán, jak to provést.
Peníze nebudou stačit
Potřeby zemí globálního Jihu však zůstávají tímto paktem z velké části neuspokojeny. Nyní přislíbené miliardy nestačí například na financování přechodu od ropy a zemního plynu v těchto zemích. Nestačí ani na zajištění ochrany těchto zemí před povodněmi a suchem. A rozhodně nestačí na zaplacení velkých škod způsobených klimatickou krizí.
Ochrana přírody nám šetří miliardy
Tyto peníze mají být navíc z velké části financovány z půjček, a proto dále přispějí k zadlužení chudých zemí. Slíbené finance nejsou signálem pro ty, kteří trpí klimatickou krizí, že bohaté průmyslové země skutečně plní svou historickou odpovědnost.
Přesto je za daných okolností třeba považovat za úspěch, že se mezinárodnímu společenství vůbec podařilo v Baku dosáhnout dohody.
Přestože se krátce poté zdálo, že Indie na poslední chvíli konečnému prohlášení zabrání.
Přestože o několik hodin dříve, v sobotu odpoledne, opustily dvě skupiny rozvojových zemí jednací místnost na protest proti předchozí nabídce průmyslových zemí ve výši 250 miliard amerických dolarů.
Přestože by před čtrnácti dny znovu zvolen Donald Trump, kvůli čemuž americká delegace z Bidenovy administrativy jednala, aniž by byla schopna přijmout nějaké skutečné, dlouhodobé, natož ambiciózní závazky.
Přestože je vládní koalice v Německu u konce, a proto německá vláda na rozdíl od loňského roku v Dubaji nestála v popředí jednání a zprostředkování.
Radikalismus protestním hnutím neškodí
Přestože se konference o klimatu konala v Ázerbájdžánu, tedy již podruhé za sebou v autoritářském ropném státě, jehož vládce obvinil západní média ze lži a ropu označil za dar od Boha.
A přestože letos Saúdská Arábie vystupovala obzvlášť neomaleně. Země na sebe upoutala pozornost již na předchozích klimatických konferencích, když blokovala jednání a neudržela ani zdání konstruktivnosti.
Ani blokující strany se zcela neprosadily
Zástupci státu z Perského zálivu – a tedy druhého největšího světového producenta ropy – se tentokrát snažili revidovat to, co už bylo rozhodnuto, a zasahovali téměř do všech témat jednání, do otázek týkajících se financování, snižování emisí a dokonce i rovnosti pohlaví. V nepravděpodobném spojenectví s Vatikánem se Saúdská Arábie a Rusko dokonce pokusily zvrátit rozhodnutí přijatá před deseti lety.
Saúdská Arábie chtěla také otřást s největším úspěchem poslední konference o klimatu v Dubaji: definitivnímu odklonu od uhlí, ropy a plynu. Další rozhodnutí v této oblasti pak byla rovněž odložena na rok 2025. V tomto bodě tedy nedošlo k žádnému pokroku – ale přinejmenším ani k regresi. „Šlo o to, odvrátit pomstu Saúdů,“ sdělil David Ryfisch z ekologické organizace Germanwatch. Pomsta za dubajské rezoluce, které předznamenaly konec éry fosilních paliv. To se minimálně z poloviny podařilo.
Co hovoří ve prospěch špatné dohody
„Neschopnost globálního Severu zvládnout klimatickou krizi, natož ji ukončit, je globální tragédií,“ prohlásil na závěr jednání v Baku ostrovní stát Vanuatu. Tato malá země hovoří za mnoho zemí globálního Jihu, které se na tomto summitu cítí jako poražení.
Klimatolog: „To by znamenalo konec lidské civilizace“
Přesto hovořilo nakonec několik věcí ve prospěch toho, že bude lepší přijmout špatnou dohodu, než odcestovat zcela bez dohody:
Zaprvé je financování v oblasti klimatu příliš důležité na to, než aby nebylo co možná nejrychleji zrealizováno. Nejen proto, že chudé a zranitelné země se mohou proti škodám způsobeným klimatem bránit pouze s finanční pomocí. Ale také proto, že peníze jsou nutné, aby se konečně podařilo dostat pod kontrolu globální emise. Koneckonců čím více peněz budou mít méně rozvinuté země k dispozici na financování reorganizace a rozvoje svých energetických systémů a například na ochranu přírodních rezervoárů CO2, jako jsou lesy, tím více mohou přispět ke snížení emisí.
Za druhé proto, že největší světová ekonomika, USA, se příští rok jednání pravděpodobně již nezúčastní, protože její prezident považuje změnu klimatu za podvod.
A za třetí, dohoda v Baku o novém finančním cíli znamená, že příští rok v Brazílii bude více času na jednání o dalším důležitém tématu: totiž o tom, jak má svět ještě dosáhnout cíle 1,5 stupně.
