O dodávkách těžkých tanků Leopard 2 na Ukrajinu se dosud vždy hovořilo pouze z vojenského hlediska. Dodávky zbraní jsou však také vždy spojeny se zájmy zbrojní politiky. Zde se německý a americký pohled rozchází. Příspěvek Marco Seligera pro švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung sice vyšel ještě před oznámením dodávek těžkých tanků na Ukrajinu, osvětluje však důvody váhání německého kancléře Olafa Scholze.
Nový německý ministr obrany Boris Pistorius byl obklopen novináři s nataženými mikrofony. Měl zopakovat to, co již krátce předtím řekl v zasedací místnosti podpůrné skupiny pro Ukrajinu na americké letecké základně Ramstein. Vláda v Berlíně, sdělil sociální demokrat svým protějškům z více než padesáti zemí, ještě nerozhodla, zda dodávky tanků Leopard 2 jinými státy povolí.
Ukrajina potřebuje bojové tanky, aby se mohla nadále bránit ruskému útoku. Kancléř Olaf Scholz však váhá, a proto je pod masivním tlakem mnoha spojenců. Na otázku, proč se Německo stále nerozhodlo, odpověděl Pistorius dvěma větami: existují dobré důvody pro dodávku Leopardů i dobré důvody proti ní. A dále: všechny argumenty je třeba pečlivě zvážit.
To znělo vyhýbavě a kritika na sebe nenechala dlouho čekat. Dodávka těžkých zbraní je naléhavě nutná „k zastavení ruské agrese, pomoci Ukrajině a rychlému obnovení míru v Evropě“, oznámil v sobotu lotyšský ministr zahraničí Edgars Rinkevics. Německo jako vedoucí evropská mocnost má v tomto ohledu zvláštní odpovědnost. Zahraničněpolitický expert CDU Roderich Kiesewetter prohlásil, že se kvůli váhavému postoji německé vlády Německo dostalo do izolace.
USA chtějí nabídnout vlastní tanky
Když americký ministr obrany Lloyd Austin vystoupil v Ramsteinu krátce po Pistoriovi před novináře, byl dotázán, zda se Německo dostatečně angažuje jako vedoucí mocnost v Evropě. Austin se neubránil úsměvu, ale pak odpověděl, že Německo dělá dost a je „spolehlivým spojencem“. Přitom se dá předpokládat, že Austin moc dobře ví, proč Pistorius mluvil o dobrých důvodech pro a dobrých důvodech proti dodávkám tanků. Důvody pro jsou vojenského charakteru: bez tanků se Ukrajina nemůže úspěšně bránit.
Postoj německého kancléře
Pro německého kancléře Olafa Scholze byl při dodávkách těžké vojenské techniky západní výroby vždy nezbytný společný postup s americkým prezidentem Joem Bidenem. Dal mu jasně najevo, že Ukrajina dostane tanky Leopard 2 jen tehdy, pokud USA dodají srovnatelné tanky M1 Abrams. Společný postup pouze s Polskem a Finskem považuje Scholz za nedostatečný. Rozhodujícím důvodem je, že Německo je bezpečné pouze pod americkým jaderným deštníkem.
Zdroj: Süddeutsche Zeitung
K důvodům proti se německá vláda zatím vyjadřuje spíše vyhýbavě. Německý obranný průmysl se však obává, že Američané pouze čekají, až Evropanům nabídnou náhradu za jejich dodávky Leopardů vlastními tanky. Válka na Ukrajině nabízí USA příležitost protlačit po vrtulnících, stíhačkách a raketách na evropský obranný trh obrněná vozidla a vytlačit tak německou konkurenci.
To je podpořeno skutečností, že Američané se již po desetiletí netají svými zájmy v oblasti zbrojní politiky. V 60. letech 20. století založili „Agenturu pro obrannou bezpečnostní spolupráci“ (Defense Security Cooperation Agency), která podléhá americkému ministerstvu obrany. Jejím úkolem je přesvědčit státy, aby nakupovaly americké zbraně. Cílem je dlouhodobě je připoutat k USA. Pro Američany přináší tato strategie hned několik výhod.
Partnery se stejnými zbraněmi lze snáze začlenit do vojenských koalic vedených USA. Nákupem zbraní také zajistí, že se zvýší počet vyráběných zbraní, a tím se sníží náklady. To je výhodné pro Pentagon, který tím pádem za zbraně méně utratí. Americký obranný průmysl může dodatečné příjmy investovat do zdokonalování a vývoje nových zbraní. To nejen posiluje jejich schopnosti, ale také zvyšuje „naši schopnost zůstat nejsmrtonosnější armádou na světě“. Alespoň tak to stojí na webových stránkách „Defense Security Cooperation Agency“.
Když Lloyd Austin naléhá na německou vládu, aby udělila povolení k dodávkám letounů Leopard 2 na Ukrajinu, musí mít na zřeteli i americké zájmy. Pro Němce je to dilema. Pokud Scholz ustoupí, poškodí německé zájmy. Pokud zůstane neústupný, riskuje, že Ukrajina ztratí další území, a tím německé zájmy rovněž poškodí. Jak k této ošemetné situaci mohlo dojít, souvisí s německou bezpečnostní politikou posledních třiceti let.
Německý průmysl nedokáže ukrajinské Leopardy nahradit
Vlády všech barev v poslední letech snižovali rozpočet německých ozbrojených sil. Na nové zbraně už nezbývaly téměř žádné peníze. Zbrojní společnosti již nedostávaly zakázky a musely omezit své kapacity. Tanky jako Leopard 2 se již nevyráběly průmyslově, ale ručně. To trvá déle a je to dražší. Od výroby pancéřové ocele do předání vozidla zákazníkovi uplynuly někdy i dva roky. Ale zákazníci nespěchali, vládl mír. A tanky se stejně zdály být vojenským výběhovým modelem. Celý svět mluvil o kybernetické válce a válce s drony.
Leopard 2 versus M1 Abrams
Oba tanky mají mnoho společného. Jejich předchůdce totiž pochází ze společného německo-amerického projektu z poloviny 60. let během studené války, ze kterého vzešel bojový tank 70. Tanky Leopard 2 a Abrams jsou od modelu M1A1 shodně vybaveny 120 mm kanónem. Rozdíly najdeme především v pohonu. Německé tanky jsou vybaveny dieselovým motorem, zatímco americké pohání plynová turbína na letecké palivo kerosin.
Zdroj: Focus
Pak přišla ruská invaze na Ukrajinu a náhle si nejen německý Bundeswehr, ale i ostatní západní ozbrojené síly uvědomily, že své kapacity snížily příliš. Pokud mají nyní předat Ukrajině své již tak málo početné bojové tanky, potřebují nutně náhradu. Ne až někdy v budoucnu, až je bude německý tankový průmysl schopen dodat, ale okamžitě. Nikdo tu nechce zůstat stát s prázdnýma rukama, jak si posteskl německý armádní inspektor Bundeswehru, když 24. února 2022 vypukla válka.
Německý tankový průmysl má v zahraničí vynikající pověst. Společnosti Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall vyrobily nejlepší tank na světě, Leopard 2, ale také jeden z nejdražších (7 až 8 milionů eur ve verzi 2A7). Jen v rámci NATO a EU si Leopard 2 pořídilo šestnáct zemí. V některých zemích je jich několik set, například v Turecku, Řecku, Španělsku, Polsku a Finsku. Jiné země jich mají jen padesát nebo dokonce ještě méně, například Norsko, Dánsko a Kanada.
Dodávky zbraní jako nástroj bezpečnostní politiky
Výběr vhodného typu tanku je dlouhodobým závazkem. Výcvik vojáků, infrastruktura pro údržbu a opravy, dodávky náhradních dílů – to vše nelze ze dne na den převést z jednoho modelu tanku na jiný. Jakmile jednou uděláte obchod, zůstáváte v oboru desítky let. A naopak: jakmile jednou o obchod přijdete, zůstanete dlouhou dobu mimo hru.
To není jen ekonomická ztráta. Prodej zbraní zajišťuje státu daně a pracovní místa a firmám zisky. Vývoz zbraní je však především součástí zahraniční a bezpečnostní politiky. Každý, kdo dodává jinému státu to, čím vybavuje své vlastní ozbrojené síly, si zajišťuje důvěru a zároveň ekonomickou závislost – a tím získává vliv.
Leopard versus T-72
„Ruská doktrína tankové války byla vždy doktrínou množství“, vysvětluje rakouský gardový velitel Markus Reisner. „Ke zničení jednoho tanku Leopard jsou třeba čtyři ruské tanky T-72“, říká. „Tři T-72 jsou zničeny, než čtvrtý zničí Leoparda.“ Ruská filozofie masové výroby tanků platí dodnes.
Zdroj: RND
Například ponorka s poškozeným šroubem může být znovu vyslána do akce pouze v případě, že výrobce dodá šroub nový. Tímto způsobem může země výrobce přímo ovlivnit bojeschopnost zákaznického státu. V Německu se však o vývozu zbraní tímto způsobem desetiletí nepřemýšlelo, daleko více se bralo v potaz hledisko ekonomické a především etické. Politici, zejména z levicového spektra, chtěli, aby Německo vývoz zbraní do zahraničí zcela zastavilo. Byli přesvědčeni, že díky tomu bude svět pokojnější.
Američané však sledují jinou politiku. Francie to pocítila před dvěma lety, když Austrálie bez okolků zrušila smlouvu na stavbu ponorek v hodnotě 56 miliard eur, aby mohla nakoupit americké ponorky. Americká vláda již dříve uzavřela bezpečnostní alianci s australskou vládou a Velkou Británií, která Australanům zajistila pomoc Spojených států. Na oplátku měli Australané nakupovat zbraně v USA.
Američané hrají na strunu důvěry
Z německých zbrojních kruhů se ozývá, že americká vláda se již několik let snaží zintenzivnit prodej zbraní v Evropě. Zdá se, že dohoda je výhodná pro obě strany; americké zbraně navíc patří k nejlepším na světě. Tato dohoda má však svou cenu. V lednu 2022 se Američané dohodli s Chorvatskem na dodávce 89 použitých bojových vozidel pěchoty Bradley, z toho 22 na náhradní díly. Prodejní cena činila 130 milionů eur minus 46 milionů eur, které převzalo americké ministerstvo obrany. To, co zpočátku vypadalo jako výhodná koupě, se však ukázalo jako nákladný podnik. BVP Bradley jsou více než třicet let stará. Chorvatsko muselo zakoupit kompletní balíček včetně náhradních dílů, údržby a servisu. Celková suma: 630 milionů eur.
Kolik tanků může dodat Rheinmetall?
Zbrojovka Rheinmetall by mohla dodat celkem 139 tanků Leopard typů 1 a 2. Momentálně má k dispozici 22 tanků Leopard 2A4, které by bylo možné zprovoznit a vyslat na Ukrajinu. Generální oprava by trvala necelý rok, dodávka by tak byla možná koncem roku 2023/začátkem roku 2024. Kromě toho má Rheinmetall rozpracovaných 29 tanků typu Leopard 2A4 pro projekty kruhové výměny, které budou připraveny již v dubnu/květnu 2023. Mluvčí firmy také uvedl, že lze rovněž připravit 88 tanků Leopard 1.
Zdroj: RND
Vývoj v Polsku je pro německý tankový průmysl obzvláště bolestivý. V uplynulých dvaceti letech zakoupila země od Německa více než 200 vozidel Leopard 2. Po ruské anexi Krymu se německo-polské vztahy zhoršily. Vláda ve Varšavě obvinila Berlín z příliš nekritické politiky vůči Moskvě. Polsko vnímalo Německo jako stále nejistějšího partnera, a to i pokud jde o nákupy zbraní. V červenci 2021 oznámil ministr obrany Mariusz Blazczak plány na nákup 250 nových a 116 použitých hlavních bojových tanků M1 Abrams z USA za celkovou cenu 8,85 miliardy eur. V létě loňského roku se Polsko rovněž dohodlo na nákupu 1 000 hlavních bojových tanků K-2 v Jižní Koreji, pro které výrobce postaví továrnu v Polsku. O zakázku se ucházel i německý průmysl, ale vyšel naprázdno.
Polsko nyní nakupuje tanky z USA a Jižní Koreje. Pro Německo je to politicky bolestivé i proto, že v souvislosti s polskými rozhodnutími se jasně ukázalo jedno: Německo, jeho soused, již není strategickým a důvěryhodným partnerem. Nyní jsou to vzdálené Spojené státy a ještě vzdálenější Jižní Korea.
Zástupci obranných společností, kteří si přejí zůstat v anonymitě, uvedli, že Američané nabízejí zemím, které by mohly dodat Ukrajině tanky Leopard 2, jako náhradu použité tanky z vlastních zásob a dlouhodobé průmyslové partnerství. Každou zemi, která přijme americkou nabídku, získá německý tankový průmysl těžko zpět. Kromě toho by se snížil i vliv Berlína na zbrojní politiku.
Scholz: Obranný průmysl by měl vyrábět rychleji
Zda obavy německého zbrojního průmyslu hrají pro kancléře Scholze v jeho váhavém postoji k dodávkám tanků rozhodující roli, se teprve uvidí. Zbrojní formy v Německu si také musí položit otázku, zda neměly již dávno výrazně zvýšit své kapacity. Rostoucí poptávka nejen Ukrajiny, ale i západních zemí po bojových tancích je zřejmá nejpozději od 24. února 2022. Poprvé po desetiletích je na Západě poptávka po zbraních na vzestupu, ale němečtí výrobci ji jen stěží mohou uspokojit.
V USA se však již nyní počítá, kolik by prodej zbraní evropským spojencům jako náhrada za jejich dodávky na Ukrajinu mohl přinést. Center on Military and Political Power patřící pod Foundation for Defense of Democracies, zřejmě Izraelem financovaná lobbistická organizace ve Washingtonu, nedávno uvedlo, že lze očekávat celkový objem 21,7 miliardy dolarů, a to bez ohledu na to, zda se jedná o použité nebo zcela nové zbraně.
Před několika dny si Olaf Scholz stěžoval, že vzhledem k malému množství, které německé zbrojovky vyrábějí, nelze mluvit o „skutečném průmyslu“. Požadoval, aby byla výrazně rozšířena výroba zbraní a munice. Předseda SPD Lars Klingbeil v sobotu navrhl uzavřít „pakt se zbrojním průmyslem“.
Obě prohlášení opět ukazují, že v německé bezpečnostní politice nepanuje nedostatek poznání, ale nedostatek realizace. Otázkou zůstává, proč sotva rok po válce na Ukrajině tento pakt s průmyslem již dávno neexistuje.
