Angela Merkelová v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Deutsche Welle (DW) hovořila o ochraně klimatu, největších krizích, ochotě ke kompromisům i přátelských vztazích s kolegy. Německá kancléřka uvedla, že zatím nemá žádné plány do budoucna.
Angela Merkelová (CDU) uvedla, že během posledních dní ve funkci byla „na jedné straně šťastná. Ale určitě v tom bude trochu melancholie, protože mě moje práce vždycky bavila a stále ještě baví. A až do posledního dne v úřadu je samozřejmě třeba být i nadále pozorný.“
Budoucnost planety
„Po svých dlouhých zkušenostech se změnou klimatu musím říci: zas a znovu jsme něco udělali. V Glasgow se koná už 26. konference smluvních zemí, ale zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), jsou stále varovnější a hrozivější.“
Její první summit G8 v Heiligendammu v roce 2007 se setkal s kladnou odezvou, protože se prezident George W. Bush zavázal snížit do r. 2050 emise CO2 v USA na polovinu oproti současnému stavu. Merkelová: „Dnes víme, že to tehdy byl záslužný cíl, ale nestačí to. (…) Vyplývá to z každé zprávy IPCC. A proto mladým lidem říkám, že na nás musí tlačit a my musíme zrychlit. Stali jsme se rychlejšími. Nikdy se však nestalo, aby se odstup od vědeckých odhadů opět nezvýšil. A to je třeba v tomto desetiletí změnit. Musíme se opět řídit vědeckými poznatky, což znamená, že se musíme držet velmi blízko hranice 1,5 stupně globálního oteplení. Glasgow již přineslo určité výsledky, ale z oprávněného pohledu mladých lidí postupujeme stále ještě příliš pomalu.“
Ke svému osobnímu angažmá v klimatické politice kancléřka uvedla: „Vlastně jsem se jí vždycky věnovala. Přesto dnes nemohu říci, že by byl výsledek uspokojivý. Německý plán na postupné ukončení těžby černého uhlí již existuje, ale stále se objevují kritické připomínky k jeho tempu. V mezinárodním srovnání na tom Německo „samozřejmě není úplně špatně“, řekla Merkelová.
16 let krizového řízení: „Ano, zvládli jsme to“
Osobně na ni kladl největší nároky příchod uprchlíků v roce 2015, který „nerada nazývám krizí“, a pandemie koronaviru, uvedla Merkelová. Byly to události, „kde jste viděli, jak se přímo dotýkají lidí, kde jste se museli vypořádat s lidskými osudy. To pro mě byla největší výzva“.
„Ano, dokázali jsme to,“ řekla kancléřka s odkazem na svůj památný výrok „wir schaffen das“ z roku 2015. Merkelová pokračovala: „V Německu bylo opravdu mnoho, mnoho lidí, kteří přiložili ruku k dílu, mnoho starostů, mnoho dobrovolníků, mnoho těch, kteří dodnes pomáhají. Samozřejmě jsme také zažili, že ne všechno šlo ideálně. A došlo i k hrozným incidentům, když si vzpomenu na silvestrovskou noc v Kolíně nad Rýnem. Ale celkově tu vidíme nádherné příklady úspěšného lidského vývoje, když si vzpomenu na absolventy středních škol a podobně.“
Merkelová dodala: „Samozřejmě se nám ještě nepodařilo vypořádat se s příčinami uprchlictví. Dosud jsme nevytvořili jednotný evropský azylový a migrační systém. Stále tedy nefunguje automatická rovnováha mezi zeměmi původu a zeměmi příchodu. A stále musíme udělat mnohem více, pokud jde o rozvojovou pomoc a legální migraci.“ Pašeráci a převaděči „mají stále navrch“.
Ohledně Afghánistánu Merkelová řekla, že „jsme samozřejmě velmi smutní a že jsme prostě nedosáhli toho, co jsme chtěli: totiž najít v Afghánistánu soběstačné politické uspořádání, kde mohou dívky chodit do školy, kde si mohou ženy plnit svá přání, kde panuje mír, ale mnoho let jsme tam prokazovali své odhodlání, naši vojáci a vojačky se ukázali v nejlepším světle. (…) A přesto je třeba se s tím smířit: jakkoli dobré byly naše úmysly, nepodařilo se nám vytvořit pro Afghánistán řád, který jsme si přáli a který chtěl Joschka Fischer (politik Zelených, v letech 1998-2005 ministr zahraničí a vicekancléř Spolkové republiky Německo, pozn. PQ) vytvořit hned na začátku století. Za to však nemůže pouze Německo. Afghánci toho také nebyli schopni, a je to prostě velmi, velmi politováníhodné.“
„Velmi, velmi mnoho místních zaměstnanců“ spolkové policie a Bundeswehru bylo evakuováno, většinu těch, kteří v Afghánistánu zůstali, tvoří pracovníci rozvojové pomoci. Merkelová: „Nevěříme, že Taliban lze porazit. Nyní musíme dostat co nejvíce (humanitárních pracovníků) ze země.“ Německo pomohlo mnoha Afgháncům, kteří se zasazovali o svobodu a demokracii v Afghánistánu. I na takové lidi bez přímého vztahu k Německu „nezapomeneme“, řekla Merkelová.
Merkelová: „Vždy jsem se snažila posílit mezinárodní organizace.“
Její osobní zájem o Afriku se „trochu přesunul z východní Afriky do západní“. Důvodem nového zaměření není jen otázka uprchlíků, ale také teroristické výzvy v Libyi, které jsou podle Merkelové „obrovským problémem pro mezinárodní společenství“ a s nimiž se „musí vypořádat jižní sousedé Libye“. Vysoce ozbrojené teroristické organizace destabilizují region, uvedla Merkelová.
„Vždy jsem se také pokoušela zabývat něčím jiným, co by se snad dalo nazvat krizí, a sice zpochybňováním multilateralismu. Vždy jsem se snažila posílit mezinárodní organizace, Mezinárodní měnový fond (MMF), Světovou banku, Světovou obchodní organizaci a další. Každý rok jsem je zvala (…) a snažila zvýraznit: ‚Ve světě musíme spolupracovat‘. Za mého působení, po finanční krizi, vznikla skupina G20. Podle mého názoru to byl také velmi důležitý formát, který ukázal, že ‚Problémy můžeme vyřešit pouze společně‘.“
Vztahy s ostatními předsedy vlád: „Emmanuel Macron mi bude chybět“.
„Emmanuel Macron mi bude chybět. Bude mi chybět mnoho mých kolegů, protože s mnoha z nich jsem ráda pracovala,“ přiznala se Merkelová. Mezinárodní politika znamená spolu hodně mluvit, vžít se do jiných perspektiv. Francie a Německo „mají vždy velmi odlišné problémy, ale některé jsou také společné. A právě z tohoto pohledu jsme spolu diskutovali o evropských krocích. Tato diskuse mi bude určitě chybět,“ řekla kancléřka.
Výkřiky „Vive Mutti“ během její rozlučkové návštěvy Francie by ji potěšily, uvedla Merkelová a dodala: „Také vím, že jsou i lidé, kteří nejsou s mou politikou příliš spokojeni.“
Bylo by „nedorozuměním, kdybych neukázal jasné hrany i při jednáních s vládními představiteli, se kterými mám přátelské vztahy. Vždyť máme i německé zájmy. Ostatní mají francouzské nebo jiné zájmy a my se je musíme pokusit sjednotit. Spojuje nás však samozřejmě společný hodnotový základ, společný pohled na demokracii,“ řekla Merkelová.
Merkelová uvedla, že „do takových rozhovorů jde vždy s otevřeným srdcem“. „Chci ale také říct: pokud má někdo úplně jiný pohled na svět, měli byste mu stále naslouchat. Pokud si totiž přestaneme naslouchat, nenajdeme řešení.“
Skutečnost, že kancléřka vzala ministra financí Olafa Scholze (SPD) na své poslední zasedání G20 v Římě, nebyla podle Merkelové „velkorysá“, ale spíš běžná. „Na summit vždy jezdí předsedové vlád a ministři financí. A nyní se stalo, že mým pravděpodobným nástupcem je ministr financí současné vlády. To znamená, že se zúčastnil G20, to bylo prostě jasné. Důležitým gestem pro mě bylo, že je Olaf Scholz přítomen i na všech bilaterálních jednáních. (…) Pokud mají lidé pocit, že zde existuje dobrý kontakt mezi současným a pravděpodobným budoucím kancléřem, je to v poněkud neklidném světě uklidňující signál.“
Ochota ke kompromisům v konfliktních situacích
K označení „stroj na kompromisy“, které si vysloužila od lucemburského premiéra Xaviera Bettela, Merkelová uvedla, že Bettel ví, že „samozřejmě nejsem stroj, ale člověk, stejně jako on. Ale vždy jsem se snažila najít kompromis, i když to někdy trvalo dlouho. Většinou jsme ale nějaké řešení našli.
Merkelová pokračuje: „Bylo mi umožněno předsedat první (z nyní 26 konferencí o klimatu) v Bonnu. Byla jsem tehdy velmi mladá ministryně životního prostředí a s mnoha členskými státy Rámcové úmluvy o změně klimatu se mi otevřel svět. Najít kompromis, překonat rozpory, byl obzvlášť náročný úkol, který mě nikdy neopustil.“
„Nedávat si předem příliš mnoho cílů a slibů, abyste je nakonec nemuseli rušit“ označuje Merkelová v politice za „malé umění. To mě přivádí do špatné nálady. Ale také to vytváří špatnou náladu těm, kterým jste něco přislíbili.“ Splnění každodenních úkolů jí dodávalo energii.
Žádné konkrétní plány do budoucna
Podle kancléřky ji její práce „opravdu baví“ a „vždy byla zvídavá“. Po skončení svého funkčního období chce Merkelová nejprve „střídavě číst a spát“. „Je to prostě tak, že jsem už mnoho let byla velmi zaměstnána agendou, která mi byla stanovena, a musela jsem být stále v pohotovosti. To je to, co musíte dělat jako hlava vlády. A teď si rozmyslím, co bych chtěl dělat dobrovolně. To se však ukáže až za několik měsíců.“
Jediné, co je jisté, je: „Politiku už dělat nebudu. Nebudu řešit politické konflikty, to jsem dělala mnoho let – 16 let jako spolková kancléřka, jak v Evropské unii, tak na mezinárodní úrovni, jsem se zasazovala o multilateralismus; a co budu dělat potom, zatím ještě nevím.“
