Inflace nemusí být jen dočasná, narušení dodavatelských řetězců může trvat déle, než si mnozí myslí, píše hostující autor a nositel Nobelovy ceny Michael Spence. Kde jsou slabiny v naší připravenosti na krizi?
Michael Spence, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je emeritním profesorem Stanfordovy univerzity a vedoucím pracovníkem Hooverova institutu. Příspěvek německého ekonomického magazínu WirtschaftsWoche vyšel pod záštitou Project Syndicate.
Narušení dodavatelských řetězců vážně brzdí oživení světové ekonomiky. Úzká hrdla – od surovin po polovodiče a na nich závislé finální výrobky – připomínají válečnou ekonomiku. Tato narušení nás zastihla nepřipravené.
Makroekonomové varovali, že kombinace extrémně uvolněné měnové politiky, vysokých úspor domácností, odložené poptávky a masivních fiskálních výdajů výrazně zvyšuje riziko inflace. Tyto předpovědi se stále více naplňují. Prudký nárůst celkové poptávky, poháněný obrovským množstvím likvidity a nadměrným růstem cen aktiv, by mohl převýšit nabídku. Pravděpodobná doba trvání nerovnováhy však zůstala neznámá. Mnozí tvrdí, že inflace – a tedy i narušení zásobování – jsou jen „dočasné“.
Účastníci globálních dodavatelských řetězců však stále více očekávají, že nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou bude přetrvávat i v roce 2022 – možná i déle. Globální hospodářský růst bude po delší dobu tlumen omezenou nabídkou, na rozdíl od období po světové finanční krizi v roce 2008.
O to důležitější je objasnění dvou základních otázek na straně nabídky. Zaprvé, existují základní nedostatky v zásobování, které budou přetrvávat i po odstranění blokád souvisejících s pandemií? A za druhé, má konfigurace a způsob fungování globálních dodavatelských řetězců vliv na reakci na dodávky?
Pandemie otřásla trhem práce
Lze říci, že pandemie způsobila dočasné změny v některých faktorech nabídky. Především mnoho zaměstnanců vypadlo z trhu práce nebo odložilo svůj návrat na něj. To pravděpodobně souvisí s extrémně stresujícími nebo nebezpečnými podmínkami, v nichž někteří, například zdravotníci, během pandemie pracovali. Mnoho zaměstnanců v lodní dopravě například uvízlo na několik měsíců na lodích.
Pokud zaměstnanci přijmou stejnou práci nyní, budou pravděpodobně požadovat lepší mzdu a změnu pracovních podmínek. Stejně tak se mnozí, kteří během pandemie přešli na home office, brání návratu do kanceláře na plný úvazek. Tyto změny v poptávce a preferencích znamenají změny na straně nabídky v mnoha segmentech trhu práce s neznámými dlouhodobými důsledky.
Dopad na nabídku pracovních sil je však jen částí příběhu. Věděli jsme, že se blíží nárůst poptávky. Proč tedy globální dodavatelské řetězce nejsou připraveny?
Jedním z důvodů je to, že poptávka začala stoupat ještě dříve, než pandemie skutečně skončila. Zatímco tedy poptávka rostla, klíčové přístavy a výrobní zařízení byly nadále postiženy přerušeními provozu souvisejícími s pandemií. Dalším faktorem je, že poptávka zřejmě vzrostla nad rámec špičkové kapacity systému. Rozšíření této kapacity vyžaduje investice a především čas. Zatímco u služeb a zboží, jako je elektřina (kterou je obtížné skladovat), je kapacita špičkového zatížení klíčová, u zboží je méně důležitá. Vždy je lze například uložit nebo přesměrovat. Právě v tom spočívá problém. Globální dodavatelské sítě, které v současnosti existují, jsou složité, decentralizované a těsně provázané, aby se maximalizovala efektivita. To sice funguje za normálních okolností, toto nastavení se však nedokáže vypořádat s velkými otřesy nebo narušeními. Decentralizace vede zejména k nedostatečným investicím do krizové připravenosti, protože soukromé výnosy z těchto investic jsou nízké.
Složité logistické sítě
Další důsledek decentralizace je subtilnější a asi nejsnáze jej vysvětlíme analogií s předpovědí počasí. Přestože je počasí výsledkem neuvěřitelně složitého a vzájemně propojeného systému, předpovědi se postupem času stávají stále přesnějšími a přesnějšími díky sofistikovaným modelům, které zachycují vzájemné působení příslušných faktorů, jako je vítr, teplota vzduchu a moře a tvorba oblačnosti.
Globální logistické sítě jsou podobně složité. I když můžeme předpovědět obecné trendy – že poptávka poroste – neexistují modely, které by nám umožnily přesně předpovědět, jak tyto trendy ovlivní konkrétní prvky dodavatelských řetězců. Nemůžeme například vědět, kde se objeví nová úzká hrdla, natož jak by měli účastníci trhu upravit své chování.
Pokud nejsou prognózy dostatečně konkrétní, aby bylo možné podle nich jednat, nelze systém včas a efektivně upravit. Systém je v podstatě krátkozraký: blokace se odhalí, až když nastanou. A protože má relativně malý manévrovací prostor, velké odchylky od běžných vzorců vedou ke zpožděným reakcím, nedostatkům zboží, nevyřízených objednávkám a úzkým místům – přesně jak to dnes zažíváme.
Umělá inteligence by mohla pomoci
Závěr je jasný: potřebujeme lepší modely pro předvídání vývoje dodavatelských řetězců, včetně jejich pravděpodobné reakce na otřesy. Tyto předpovědi musí být veřejně dostupné, aby se s nimi mohly seznámit všechny zúčastněné strany a přizpůsobit se jim. Umělá inteligence je zde klíčová. Byla by však nutná i mezinárodní spolupráce, v jejímž rámci by země sdílely údaje generované sítěmi dodavatelských řetězců v reálném čase.
Náklady na hurikán nebo tsunami lze výrazně snížit, pokud přesné předpovědi umožní lidem plánovat dopředu. Narušení dodavatelských řetězců se od této situace v ničem neliší.
Andrew Michael Spence je americkým ekonomem. V roce 2001 obdržel spolu s Georgem A. Akerlofem a Josephem E. Stiglitzem Nobelovu cenu za ekonomii za práci o vztahu mezi informacemi a trhy, zejména o nepříznivém výběru. Spence je profesorem na Harvardově univerzitě, předtím působil na Stanfordově univerzitě. Je spoluzakladatelem Institutu pro nové ekonomické myšlení (INET), který byl založen koncem října 2009 s cílem rozvíjet nové způsoby myšlení o ekonomii. Spence je otcem teorie tzv. Job Market Signaling, tedy „signalizace na trhu práce“, která se obecně zabývá problémem asymetrických informací na trhu práce. Konkrétně jde o to, že uchazeč o zaměstnání získá speciální nákladné charakteristiky, které zaměstnavateli vysílají relevantní informace o jeho schopnostech ve formě certifikátů. Zaměstnavatel může na základě informací získaných z těchto signálů vybrat uchazeče o zaměstnání, který nejvíce odpovídá jeho potřebám. Příkladem je vzdělání, které uchazeči o zaměstnání používají k vyjádření svých schopností, jako je inteligence nebo specifické odborné znalosti. Přitom není nutné, aby tyto vzdělávací certifikáty měly hodnotu i mimo signál, tj. aby ovlivňovaly inteligenci nebo odborné znalosti.
