Summit skupiny G20 v Římě předurčil výsledky nadcházející konference OSN o změně klimatu v Glasgow: velké průmyslové země, jako je Čína a Indie, jeví o ochranu klimatu jen malý zájem. Ke společnému boji proti globálnímu oteplování nedojde. Cílová hodnota 1,5 stupně již neplatí. Nyní z toho musí EU vytěžit co nejvíce.
Tento bankrot se dal předvídat a projevil se již na předchozích konferencích OSN o klimatu. Světové společenství se v otázce ochrany klimatu stále více vzdaluje. Společný boj proti globálnímu oteplování se konat nebude, protože ne všichni chtějí táhnout za stejný provaz.
Po náročných jednáních v Římě podpořilo 20 velkých průmyslových zemí (G20) cíl 1,5 stupně, který byl stanoven v Pařížské dohodě o klimatu z roku 2015, ale závazky nejmocnějších států v oblasti ochrany klimatu jsou hodně slabé. A proto zbytečné. Státy se chtějí „snažit“. Čína, USA, Indie a další mocné země tohoto světa nechávají otevřené, jak přesně bude toto „snažení“ vypadat. Někdy kolem „poloviny století“ se chtějí obejít bez emisí CO2. Pro Čínu a Rusko to bude až v roce 2060, pro ostatní země, jako je EU, spíše v roce 2050, a Indie se vázat ani na přibližný termín. Vše je velmi vágní.
26. konference OSN o změnách klimatu v irském Glasgow nevyvolá ani závěrečného dne, tedy 12. listopadu, mezi klimatickými aktivisty příliš radosti. Nejdůležitější země, největší žrouti energie, se do boje proti změně klimatu zapojit nechtějí.
Pro prosperitu a růst: Čína a Indie se k ochraně klimatu staví jen váhavě
Rozvíjející se a lidnaté země, jako je Čína a Indie, si nárokují právo pokračovat v nekontrolovaném úsilí o prosperitu a hospodářský růst. Příliš dlouho musely zůstávat ve stínu etablovaných západních průmyslových států a směly jen otročit za hladové mzdy na prodlouženém ponku EU a USA. Nyní chtějí vystoupat na Olymp předních hospodářských mocností, už ne jen kopírovat západní technologie, ale samy určovat technologické standardy, konečně vytvořit dobře vydělávající střední třídu a pomalu ale jistě snižovat obrovskou chudobu. Obě země, v nichž žijí dohromady téměř tři miliardy lidí, tedy více než třetina světové populace, využívají pro svůj hlad po energii vše, co mají k dispozici: větrnou a solární energii, uhlí, plyn a jadernou energetiku.
V roce 2020 postavila Čína nové větrné elektrárny za více než 50 miliard eur – tedy 35× více než Německo. Vzhledem k obrovské poptávce po energii však Čína také každoročně instaluje mnoho nových uhelných elektráren. V loňském roce vzrostl počet chrličů CO2 o více než 30 velkých elektráren – tento trend však klesá ve prospěch levnější větrné energie.
Čína si již uvědomila, že spalování fosilních paliv škodí nejen klimatu, ale také zdraví a kvalitě života obyvatel. Nejpozději po olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, kdy bylo třeba chránit sportovce a turisty před obrovským smogovým zvonem nad městem, je čínské komunistické straně jasné, že se hospodářský růst nesmí neřízeně prohnat zemí. Čína nicméně žádá dalších deset let na oddálení ochrany klimatu. A Indie nadále neochvějně spoléhá na uhlí, v současnosti buduje 40 nových uhelných dolů a větrné a solární elektrárny staví jen sporadicky. Indie se nechce vázat k žádnému termínu dosažení neutrality CO2.
Žádná ze zemí nechce, aby jí Západ říkal, jak má využívat svého práva na prosperitu a hospodářský růst. Zvláště když Západ svými emisemi CO2 již více než 100 let rozdmýchává globální oteplování a změnu klimatu a je za ně zodpovědný.
Rozvojové a rozvíjející se země jako Rusko (140 milionů obyvatel), Brazílie (210 milionů) nebo Indonésie (260 milionů) uvažují podobně: „Teď je řada na nás, abychom rostli a prosperovali!“ Západní průmyslové země mohou snadno mluvit o ochraně klimatu a investovat do nejmodernějších technologií, ale rozvíjející se země musí nejprve získat průmyslový kapitál a širokou bohatou střední třídu. Ochrana životního prostředí, přírody nebo klimatu je tam druhořadá; deštné pralesy jsou tam vnímány jako surovina, nikoli jako přírodní rezervace. Kdo může snadno a levně těžit uhlí, ropu a plyn, ten je také bude spalovat.
Cíl dvou stupňů je přežitkem: Západ potřebuje plán B proti změně klimatu
Ani po skončení klimatického summitu OSN v Glasgow nebudou uvaleny žádné sankce na ty, kteří své slovo nebo vágní prohlášení o záměru snížit emise skleníkových plynů nedodrží. OSN může v rámci dobré diplomacie pouze napomínat a varovat, nikoliv udělovat trestné body.
Již nyní je jasné, že světové společenství nemůže dosáhnout cílů Pařížské dohody v oblasti ochrany klimatu. A budoucí strategie západních průmyslových zemí a EU je již předvídatelná. Státům, které se zavázaly k ochraně klimatu, nyní zbývá už jen plán B:
Technologická ofenzíva
S rozvojem technologií na ochranu klimatu (zelená elektřina, vodík, elektromobilita atd.) Západ kompletně obnovuje svou infrastrukturu a tím spouští obrovský program ekonomických stimulů, který mu bude zajišťovat prosperitu po celá desetiletí. Pokud nechtějí rozvojové země opět technologicky zaostávat, musí je ve střednědobém horizontu následovat. Ten, kdo jako první vyrobí nejlepší elektromobily, palivové články a elektrolyzéry H2, bude mít náskok i při jejich exportu.
Clo na CO2
Západní průmyslové a obchodní zóny (EU, NAFTA) budou muset ještě více spojit své síly, aby mohly zavést dovozní omezení a vysoká cla na emise CO2 proti těm zemím, které se nadále spoléhají na výrobu oceli, chemikálií nebo potravin, poškozujících klima. Obchodní konflikty jsou nevyhnutelné. Ochrana klimatu se stane prostředkem nátlaku ve světovém obchodě.
Ochrana před dopady klimatické změny
Země se do roku 2050 ohřeje o více než plánovaných 1,5 nebo 2,0 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím, protože rozvíjející se ekonomiky začnou investovat do klimaticky neutrálních technologií příliš pozdě. Proto musíme masivně rozšířit ochranu před dopady změny klimatu (přehrady, hráze, zásobování vodou, územní plánování atd.). EU se musí připravit na zvýšený výskyt vln veder, sucha, povodní a hurikánů, protože změna klimatu je skutečností a v nadcházejících desetiletích se bude prohlubovat.
Světové společenství se nedokázalo dohodnout na účinné strategii ochrany klimatu. Ekonomické rozdíly jsou příliš velké a hospodářské zájmy příliš rozdílné. To je nyní třeba s nelibostí přijmout. A jednat podle toho.
Vše o ekologii a globální změně klimatu najdete ve speciální rubrice.
