Nejhorší na politické tragédii USA není zjištění, že prezident zneužíval svou moc k osobním cílům. Pokud jste to netušili už v den Trumpova zvolení, nedávali jste dostatečně pozor. Příspěvek nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana pro deník New York Times.
Ne, skutečným prozřením byla naprostá zkaženost Republikánské strany. Téměř každý volený a jmenovaný úředník této strany se rozhodl bránit Trumpa tím, že přistoupil na hloupé a vyvrácené spiklenecké teorie. To znamená, že se jedna z obou velkých politických stran USA vzdala svých hodnot. Proto lze jen těžko předvídat, jak dlouho ještě bude demokracie odolávat, i kdyby byl Trump poražen.
Nejděsivější příběhy, se kterými jsem se v poslední době setkal, se ale netýkaly politiky, nýbrž vědy. Z nové federální zprávy vyplývá, že se klimatická změna v Arktidě zrychluje, čímž dochází k potvrzení dřívějších nejhorších scénářů. Existují náznaky, že oteplování Arktidy přeroste ve stále rychleji se otáčející spirálu, protože tající tundra sama uvolní velké množství skleníkových plynů.
Katastrofální nárůst hladiny moří a vlny veder a další jevy, kvůli kterým se velká osídlená centra stanou neobyvatelná, jsou dnes pravděpodobnější než dříve a dojde k nim zřejmě v bližším období, než jsme donedávna ještě očekávali.
Špatné zprávy týkající se politiky a klimatu jsou spolu úzce propojeny.
Proč svět zmeškal vhodný okamžik pro zavedení účinných opatření k zastavení změny klimatu a proč stále nejedná, ačkoliv je nebezpečí stále zjevnější? Samozřejmě existuje mnoho viníků – změna nebyla jednoduchá nikdy.
Jeden důvod je však třeba obzvlášť vyzdvihnout: fanatické popírání amerických republikánů, kteří jsou jedinou velkou světovou politickou stranou, neuznávající změnu klimatu. Kvůli této opozici nezmeškaly Spojené státy pouze vedoucí roli, která by byla pro globální akceschopnost nezbytně nutná, ale staly se dokonce silou, která změny brzdí.
Popírání klimatických změn pramení ze stejné zkaženosti, kterou pozorujeme ve vztahu k Trumpovi.
Jak už jsem uvedl v minulosti, bylo popírání klimatických změn v mnoha směrech klíčovou součástí Trumpismu. Ještě před nářky nad „fake news“ odmítali republikáni akceptovat vědu, která odporovala jejich předsudkům. Dlouho před tím, než začali republikáni připisovat jakýkoliv negativní vývoj rejdám „deep state“, tvrdili, že je globální oteplování gigantickým hoaxem, který vypustila celosvětová klika zkorumpovaných vědců.
A už dávno před tím, než Trump začal svou prezidentskou moc zneužívat k politickým cílům, využívali republikáni svého postavení k šikaně klimatologů a pokud možno i ke kriminalizaci vědy jako takové.
Proto asi není překvapující, že někteří zodpovědní za tyto činy nyní sedí v Trumpově administrativě. Zejména Ken Cuccinelli, který ve funkci generálního prokurátora státu Virginie pořádal dlouhý hon na čarodějnice proti vědci Michaelovi Mannovi, nyní sedí na ministerstvu pro státní bezpečnost (Department of Homeland Security), kde podporuje politiku proti přistěhovalcům. Jeho působení komentuje The Times slovy: „Právní předpisy mu příliš starostí nezpůsobují.“
Proč se ale Republikánská strana stala silou, odmítající změnu klimatu? Důležitou součástí odpovědi jsou peníze. V současné době získali republikáni 97 % politických příspěvků z uhelného průmyslu a 88 % z ropného a plynového průmyslu. Nepočítaje v to instituce, podporované bratry Kochovými a dalšími fosilními magnáty.
Nevěřím však tomu, že jde pouze o peníze. Podle mého názoru se pravice zřejmě oprávněně obává, že je každá forma veřejného jednání doprovázena určitým haló efektem. Jakmile bychom připustili, že potřebujeme pravidla pro ochranu životního prostředí, budeme zřejmě ochotnější přijmout i lepší dostupnost zdravotního pojištění, kvalitnější péči o děti a podobně. Vládě tedy musí být zabráněno, aby udělala cokoliv dobrého a tak legitimizovala rozsáhlou progresivní agendu.
Bez ohledu na krátkodobé politické cíle je však třeba opravdu výjimečné zkaženosti, pokud někdo reaguje popíráním faktů a vymýšlením šílených spikleneckých teorií, ohrožujících samotnou budoucnost civilizace.
Tato zkaženost bohužel není v moderní Republikánské straně pouze místy přítomna, ale efektivně převzala už celou instituci. Dříve se našlo aspoň několik republikánů, hájících principy; senátor John McCain byl ještě v r. 2008 spolupřekladatelem zákona o změně klimatu. Tito lidé ale buď prošli naprostým morálním kolapsem (zdravím, senátore Grahame), nebo ze strany raději vystoupili.
Pravdou je, že ani já zatím zcela nevím, jak to mohlo dojít tak daleko. Realita je však jednoznačná: moderní republikáni jsou nenapravitelní, bez jakýchkoliv zásad a studu. A jak již bylo řečeno, není důvod si myslet, že dojde ke změně, i kdyby byl Trump příští rok poražen.
Jedinou možností, jak může přežít buď americká demokracie nebo planeta, na které by stálo za to žít, spočívá v efektivní demontáži Republikánské strany a její nahrazení něčím lepším – třeba stranou stejného jména, ale se zcela odlišnými hodnotami. Zní to sice jako neuskutečnitelný sen, je to ale jediná naděje, kterou máme.
Paul Krugman je americkým ekonomem a držitelem Nobelovy ceny za ekonomii roku 2008 za vědecké zkoumání teorie nového obchodu a nové hospodářské geografie. Byl profesorem ekonomiky na Massachusettském technologickém institutu a později na Princetonské univerzitě. Je autorem nebo editorem 27 knih, včetně vědeckých prací, učebnic a knih pro veřejnost, publikoval více než 200 vědeckých článků v odborných časopisech a editovaných svazcích. Napsal také několik set sloupků o ekonomických a politických otázkách pro The New York Times, Fortune a Slate. (Zdroj: Wiki)
