O Angele Merkelové u nás koluje spousta pověstí – jinak to při nejlepší vůli nemohu nazvat – které však zpravidla mají jednoho společného jmenovatele: jsou vytržené z kontextu, vůbec nezohledňují souvislosti a nejspíš i záměrně zkreslují, nebo přinejmenším ignorují, fakta. Následující článek, převzatý z německé edice „The Huffington Post“, sice není žádnou hlubokomyslnou analýzou její politiky či možných pohnutek, ale o to názornější představu si může čtenář udělat o tom, jak se na její kroky dívají ti, kterým dělá kancléřku a přece jen ji znají o něco blíže.
Angela Merkelová riskuje vše: buď se svou uprchlickou politikou selže, nebo to bude její největší úspěch
Angela Merkelová právě sází vše na jednu kartu. Nechce žít v zemi, kde by se měli lidé omlouvat za to, že chtějí pomoct uprchlíkům, řekla nedávno. A podle toho také jedná. Odvážné rozhodnutí – které se může stát její největší prohrou. Ale také jejím největším úspěchem.
Slibuje uprchlíkům nový domov v Německu. Nevěří na pevná přijímací pravidla, za kterými již nebude žádnému uprchlíkovi poskytnuta pomoc. Kvůli ní nabízí Německo prakticky automaticky syrským uprchlíkům povolení k pobytu, zatímco se země jako Maďarsko oplocují ostnatým drátem.
Zahraničí ji kvůli tomu oslavuje. Ale kritici říkají: Jasně, ale ostatní země nemusí všechny ty upchlíky přijmout, poté co Merkelová všechny pozvala do Německa. Kritiků je hodně a přibývají také ve vlastních řadách, v CDU a CSU.
Markelová je na kolizním kurzu. Říká: „A dost!“ Bere unii CDU/CSU jedno z jejích stěžejních témat: restriktivní azylovou politiku. To se jí už podařilo v případě jaderné energetiky nebo u branné povinnosti. Ještě nikdy ale nebylo tolik ve hře, jako nyní. To se projevuje i v tom, že v průzkumech veřejného mínění začíná unie ztrácet podporu. Angela Merkelová riskuje vše.
Všechny země od Řecka po Maďarsko otevřely koridor do Německa tím, že pustili uprchlíky do střední Evropy. Merkelovou to nechává chladnou. Ignoruje všechna varování.
Generální tajemník CSU Andreas Scheuer říká, že to Německo nemůže samo zvládnout: „Nemůžeme přijmout celý svět“. Ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU) přizvukuje: „Nemůžeme poskytnout útočiště všem uprchlíkům z válečných oblastí a všem lidem, prchajícím před chudobou, kteří chtějí do Evropy a do Německa“, jak řekl Spieglu.
Aby bylo možné financovat uprchlíky, musí Německo už v příštím roce ušetřit 2 miliardy euro. A výzvy budou ještě daleko větší.
„Der Spiegel“ to komentuje: „Uprchlíci mají potenciál rozštěpit kontinent. Merkelová se sama postarala o to, aby k tomu došlo.“
Merkelová říká: „Dokážeme to!“ Bere veškerou zodpovědnost na sebe. Udělala z uprchlické krize svůj projekt, spojila s ní svůj osud. Proto je jedno jasné: selže-li integrace, selže i Merkelová.
Nepůjde-li vše dobře, neztratí jen kontrolu nad krizí, varují kritici. Ale i pověst ve vlastní straně, předsednictví a s největší pravděpodobností i místo kancléřky.
Pokud se ale vše podaří, pokud Německo integraci zvládne, bude mít Merkelová konečně svůj úspěšný projekt. Pomník, který zdaleka přesáhne její kancléřství. Milník, který bude navždy spojen s jejím jménem, stejně jako je sjednocení nerozlučně spojeno s Helmutem Kohlem. Nyní má opět příležitost.
„Změní Evropu a její roli ve světě“, řekl jeden z předních myslitelů CDU Kurt Biedenkopf deníku Die Welt. Během eurokrize se jí to nepovedlo. Téma integrace je jiné. „Je to skutečný zlomový okamžik“, říká Biedenkopf.
Zjednodušeně řečeno: selže-li integrační a uprchlická politika, skončí i Angela Merkelová. Bude-li oproti tomu fungovat, stane se vrcholem ve skoro 12leté premiérské kariéře Angely Merkelové. Pak to všem ukázala.
