Občas se politika podobá nějakému z podivných odvětví moderní fyziky nebo fantasy verzi biologie. Může se zdát, že čas běží pozpátku, pevné věci se ukazují jako nehmotné, černé díry pohlcují světlo, po Zemi chodí mrtví, z rozeklaných skal vystupují démoni a nejen že se znovu objevují velociraptoři, dokonce se učí mluvit a poněkud strašidelně otevírají dveře.
Tak to v současné době vypadá v americké politice. V širším měřítku však stále ještě platí newtonovská fyzika a zákony tradiční biologie. To je dobré mít na paměti, obzvlášť když sledujeme cirkus Trumpovy administrativy plný přestupků, pomstychtivosti a někdy i čirého šílenství.
Donald Trump, pravice a „cancel culture“
Stejně jako většina administrativ, včetně administrativ podstatně klidnějších šéfů, se i administrativa 47. prezidenta rozhodla svůj mandát interpretovat příliš nadsazeně. Zůstávají hrubá fakta: Donald Trump získal nadpoloviční většinu hlasů (i když s rozhodující většinou ve Sboru volitelů); Republikánská strana si o vlásek drží většinu ve Sněmovně reprezentantů a má těsnou většinu v Senátu. Administrativa sice nenávidí státní zaměstnance a snaží se podkopat jejich pracovní jistoty, ale časem zjistí, že je potřebuje k tomu, aby letadla bezpečně létala, finanční systém fungoval, léky byly bezpečné a potraviny vhodné ke konzumaci.
Gravitace stále funguje – i když poněkud nespolehlivě. Politici, kteří v rozdělené zemi přehnaně interpretují těsná vítězství, se vracejí zpět na zem, obvykle v polovině volebního období. Ale nejen to – federální systém vlády dává státům velkou moc, a přestože se Kongres stal chudokrevným a nezodpovědným, většinu států to nepostihlo. A tak guvernér Floridy odmítl jmenovat prezidentovu snachu na uvolněné místo v Senátu a guvernér Ohia vyměnil jednoho z prezidentových společensky nepohodlných technologických miliardářů za jiného. To jsou sice drobné, ale přesto zajímavé náznaky toho, že se znovu začíná prosazovat gravitace.
Tisíce právníků ve státní správě i mimo ni vytvářejí vlastní gravitační pole. Špatně placení právníci ministerstva spravedlnosti mohou zpracovat jen určité množství případů a Nejvyšší soud se ukáže být – stejně jako za předchozí Trumpovy vlády – méně spolehlivě trumpovský, než by si prezident přál. (Nejvíce pro-trumpovskými soudci jsou Clarence Thomas a Samuel Alito, dva z konzervativců, které sám nejmenoval). Dokonce i děsivě rozsáhlé omilostnění výtržníků a vzbouřenců z 6. ledna má své meze. Pokud se někdo z nich pokusí o násilí v Marylandu, Virginii nebo kdekoli jinde mimo Washington, zjistí, že napadení a další zločiny tam soudí státní, nikoli federální soudy. A prezidentská pravomoc udělit milost nedosahuje na státní věznice, což znamená, že někteří démoni se vrátí do svých rozeklaných skal, pokud se vydají na cestu pomsty.
Kdo jiný než Freud by nám měl vysvětlit podstatu Trumpova hnutí?
Newtonovská fyzika také praví, že každá akce vyvolává reakci. Je to tak. Omilostněte každého zločince, který udeřil holí policistu, a policejní odbory se s vámi přestanou bavit. Zaveďte vysoká cla a voliči z řad zaměstnanců budou čelit vyšším cenám a možná i nezaměstnanosti. Zvyšte státní dluh, abyste snížili daně, a trhy dříve či později zareagují. Dejte průchod skepsi k očkování a vypuknou epidemie. Obraťte zpravodajskou komunitu a armádu vzhůru nohama propouštěním žen a čistkami v řadách dalších nežádoucích osob, a způsobíte nejen velké, trapné a zřetězené chyby, ale také odpor těchto početných skupin obyvatelstva, jejich rodin a těch politiků, kterým ještě na národní bezpečnosti záleží.
A pak je tu odplata. Politická fyzika se řídí textem, který složil Johnny Cash: „That old wheel / Is gonna roll around once more / When it does / It will even up the score.“ (To staré kolo / se ještě jednou otočí / a až to udělá / skóre se vyrovná). Nebo, jak to poněkud ostřeji vyjádřil Shakespearův Shylock: „The villainy you teach me, I will execute, and it shall go hard but I will better the instruction“, čili: „Zlotřilost, kterou mě naučíš, vykonám, a byť to bude těžké, já ten návod ještě vylepším“ (nebo v českém překladu Josefa Jiří Kolára z r. 1859: „Chci provozovat zlomyslnost, které mne učíte; a zle by bylo, kdybych své naučení nezdokonalil“; pozn. PQ).
Bezohledné, násilí živící hromadné omilostnění povstalců z 6. ledna bylo důkazem trumpovského bezpráví. Příkazy k anulování bezpečnostních prověrek desítek bývalých vysokých zpravodajských úředníků, kteří Trumpa kritizovali, a ohromující rozhodnutí odebrat bezpečnostní ochranu Johnu Boltonovi, Mikeu Pompeovi a Brianu Hookovi – třem bývalým vysokým úředníkům první Trumpovy administrativy – byly čistou osobní mstou. Zrušení prověrek bylo myšleno jako ponížení a rána na peněženky (mnozí z těch, proti nimž byl tento krok namířen, působí ve správních radách společností, kde jsou bezpečnostní prověrky nezbytnou podmínkou), a ukončení bezpečnostní ochrany bylo, vzhledem k íránským výhrůžkám smrtí, ještě horší.
Trump, Orbán, Höcke: liberalismus jako nepřítel
Ale Trumpovi pověřenci, kteří budou provádět tyto a další akce odplaty, by měli vzít v úvahu, že zanedlouho i oni skončí ve vládě. I oni si budou chtít udržet své prověrky. A i oni na sebe přitáhnout hněv státních i nestátních nepřátel, kteří je budou chtít zabít. Měli by zvážit, jak snadno budou odhaleni, až jejich triumf, stejně jako všechno ostatní, pomine. Pokud je správným směrem nemotivují slušnost a úcta k normám, možná místo nich bude muset nastoupit strach.
Své slovo bude mít i biologie. Opilost – v tomto případě mocí a úspěchem – vede vždy ke kocovině, bez ohledu na to, jakými lidovými recepty nebo kouzelnými léky se jí člověk snaží zabránit. I to se obvykle projeví v polovině volebního období, jak se o tom přesvědčily vlády Baracka Obamy a George W. Bushe. A co víc, během Trumpových osmdesátin budou působit určité biologické skutečnosti, včetně stáří a s ním spojeného fyzického a duševního úpadku. Poskoci a přisluhovači, kteří prezidenta obklopují, se budou snažit tuto elementární realitu popřít – Bidenův tým byl v tomto ohledu poněkud zlovolný – ale dříve či později se i tento fakt projeví.
V tomto případě je užitečným vodítkem primatologie. Ve většině tlup paviánů dominuje alfa samec všem ostatním, kteří se chovají submisivně, pokud vědí, co je pro ně dobré. Dominance může být tak výrazná, že alfa samci stačí obnažit tesáky a zavrčet, aby dosáhl požadovaného chování. Ale paviáni stárnou, a i když si toho nemusí všimnout, svaly alfa samce atrofují a tesáky mu vypadávají. Může dál vrčet, ale mladší samci si toho všimnou a začnou tušit možnost nástupnické krize. A pak se na něj vrhnou.
Trumpovi miliardáři sní o pravicové technologické diktatuře
Stejně tak tomu bude i v tomto případě. Donald Trump už je jen mrzáček. Podle všech měřítek je starý, což je jeden z mnoha důvodů, proč je srovnávání s Hitlerem nebo mladšími současnými evropskými autoritáři, jako je Viktor Orbán, nemístné. Ještě trapnějším bude za dva roky, kdy se o nástupnictví začne přetahovat oddíl republikánských politiků. Bývalí přátelé – například Donald Trump mladší a J. D. Vance – mohou odpadnout a koalice odlišných podklanů může bojovat otevřeněji. Jednota republikánů v horizontu několika let je velmi nepravděpodobná.
V americké politice nastaly zlé časy. Musíme si však uvědomit, že přírodní zákony stále platí a že se situace může zlepšit, i kdyby se naplnil další střípek fantazijní biologie: velké třídě politických bezobratlých by narostly ostny.
