Pravicová média již několik let tvrdí, že Spojené státy sužuje krize mužnosti. Říká to například bývalý moderátor Fox News Tucker Carlson, který ve svém dokumentu „Konec mužů“ z roku 2022 varuje před poklesem hladiny testosteronu, nebo senátor Josh Hawley, který kritizuje to, co nazval projektem levice „dekonstruovat“ muže a „definovat tradiční mužnost jako toxickou“.
Ponechme stranou jejich rétoriku, je dost dobře možné, že tito odborníci a politici instinktivně vycítili, kde by mohl být problém.
Smrt ze zoufalství, způsobenou drogami, alkoholem nebo sebevraždou, zažívají v nepoměrně větší míře muži. Mezitím je stále obtížnější získat mnoho tradičních znaků mužnosti – vydělávat dostatek peněz na založení rodiny, koupi domu nebo už jen na pronájem bytu. Co to znamená pro společnost, když mladí muži cítí, že je ohrožena jejich mužnost? Nebo pro politiku, pokud se mladým mužům snižuje naděje do budoucnosti?
Sexuální identita: kdo ví, kým je, nikdy nedospěl
V roce 2021 provedl psycholog Adam Stanaland se svými kolegy experiment zkoumající úzkost z maskulinity u mladých mužů ve věku 18 až 40 let. Zjistili, že i tak prostá prohlášení jako „jsi méně mužný než průměrný muž“ mohou u účastníků studie vyvolat agresi. V další studii se zaměřili na dospívající chlapce a položili si několik klíčových otázek: Kdy se začíná objevovat mužská úzkost? A co ji podněcuje?
V nálezech, které publikovali v červenci 2024, se jim podařilo prokázat, že chlapci v pozdní pubertě – ale nikoli ti v rané pubertě – reagují agresivně, když je zpochybněna jejich maskulinita.
Ne všichni chlapci v pozdní pubertě reagovali tímto způsobem; ti, kteří měli největší sklony k agresivitě, měli tendenci hodně dbát na to, co si o nich myslí ostatní. Jejich rodiče měli častěji nižší příjmy, nižší formální vzdělání a spojovali mužnost s vlastnostmi, jako jsou moc a dominance. Bylo také mnohem pravděpodobnější, že pocházeli z okresů, které v roce 2020 většinově podpořily Donalda Trumpa.
V rozhovoru, který byl kvůli srozumitelnosti poněkud zkrácen, Stanaland hovoří o některých širších ekonomických a sociálních silách, které mohly ovlivnit zjištění učiněná jeho týmem a zkoumá, jak souvisejí s výsledky voleb v roce 2024.
Ve své nedávné studii jste rozdělili účastníky z řad dospívajících do dvou skupin. Byla to skupina rané puberty a skupina pozdní puberty. A zjistili jste, že ohrožení maskulinity se začalo projevovat až v pozdější pubertální fázi. Můžete něco říct k tomu, proč tomu tak mohlo být?
Již v předchozím výzkumu jsme zjistili určitý vzorec: tlak, aby se chovali stereotypně maskulinně, predikuje u mladých dospělých mužů v USA agresivitu, zejména pokud mají pocit, že je ohroženo jejich mužství.
Začali jsme se ptát, kdy tento vzorec začíná. Přemýšleli jsme o věku. Ale věk je do jisté míry hrubý prediktor vývoje, že? Je to jen číslo. Věk sice koresponduje se sociálními změnami, jako je změna školy a orientace v nových sociálních situacích, ale chlapci procházejí pubertou v různém věku.
Intersexualita a sport: přináší testosteron vůbec nějaké výhody?
Například změny sekundárních pohlavních znaků, jako je výška, typ postavy a hlas – ty ovlivní to, jak se k vám budou chovat ostatní lidé. Jak se chlapcům začnou měnit těla, bude se od nich mnohem více očekávat, že se budou chovat stereotypně mužsky, stejně jako se chovají jiní dospělí muži. V tomto období také dochází k rozsáhlým kognitivním změnám. Jste schopni vnímat sociální tlaky s mnohem většími nuancemi než dříve. A součástí toho je i uvědomění si: „A sakra, když nebudu hájit svou mužnost, tak nebudu mít kamarády, nezapadnu mezi ostatní, rodiče by to mohli odsuzovat.“
V našem výzkumu tyto nuance zachytila puberta lépe než věk. Věk sice tytío věci predikoval, ale puberta byla mnohem silnějším prediktorem.
Jak jste ohrozili mužnost chlapců?
Polovina účastníků jsme vystavili tlaku a druhou ne, náhodně. Všem jsme zadali dva kvízy: „Kvíz s chlapeckými otázkami“ a „Kvíz s dívčími otázkami“. Polovině, jejíž mužnost jsme zpochybnili, jsme řekli, že v kvízu pro kluky dopadli špatně – „No, vynechali jste víc otázek, než obvykle ostatní kluci. Podle tvých výsledků v kvízu to vypadá, že jsi spíš průměrná holka než průměrný kluk.“
Tato otázka byla přizpůsobena věku dospělých, protože jsme chtěli navázat na předchozí práci o hrozbách maskulinity pro dospělé.
Poté jste použili úkol doplňování slov – například jste chlapce nechali doplnit fragment „GU_“ – abyste zjistili, zda reagují agresivně na ohrožení své maskulinity. O těch, kteří napsali „GUN“ na rozdíl například od „GUM“, se říkalo, že reagují agresivně. Jak víte, že tato úloha souvisí s agresivitou v reálném světě?
Toto měřítko bylo použito v zásadním výzkumu maskulinity a agrese, takže jsme chtěli, aby naše zjištění přímo odpovídala této práci. Tento i další výzkumy zjistily, že takový úkol je spojen se skutečným násilným chováním.
Strategie extrémní pravice: provokace, polarizace, normalizace
Nicméně, snažili jsme se být velmi opatrní, abychom neřekli, že měříme agresivní chování. Považujte uvažování za první krok. Lidé, kteří uvažují agresivně, budou s větší pravděpodobností jednat násilně nebo agresivně. Ne každý, kdo myslí agresivně, se podle toho bude chovat, ale uvažování to může předpovědět.
Toto měření je skvělé také proto, že je implicitní – naši účastníci nevěděli, že měříme agresi. Prostě dostali úkol doplnit slova, který jsme prezentovali jako hru, a to, jak si vedli, ukazovalo, jak agresivně v danou chvíli uvažovali.
Ve studii jste zjistili, že přesvědčení rodičů je silným prediktorem toho, zda jejich synové uvádějí, že jsou tlačeni k stereotypní maskulinitě. Konkrétně šlo o to, že rodiče podporovali hegemonní maskulinitu – kterou definujete jako přesvědčení, že muži musí být mocní, získávat postavení a mít autoritu nad ženami.
Ano. Požádali jsme chlapce, aby odpověděli na výroky typu: „Moji rodiče by byli naštvaní, kdyby viděli, že se chovám jako dívka.“ A zjistili jsme, že tento strach z naštvání rodičů naznačuje, zda by podpořili výroky typu: „Chovám se jako ostatní kluci, protože chci, aby mě ostatní lidé měli rádi.“
Co zbraně ve skutečnosti chrání, je pocit mužnosti
Zjistili jsme také, že strach z naštvání vrstevníků může na některé chlapce vyvíjet tlak, až mají pocit, že musí „jednat jako muž“. Jen jsme neměli k dispozici údaje od vrstevníků, na které bychom se mohli podívat. Nemohli jsme se tedy v rámci srovnávacích skupin snažit pochopit, co přesně se děje.
Měli jsme však k dispozici údaje od rodičů, včetně typů přesvědčení o maskulinitě, které podporovali, a také jsme měli k dispozici určité sociální a demografické proměnné, které rodiče uváděli.
U rodičů mě zaujaly dva údaje. Nižší příjem a nižší formální vzdělání – které je také spojeno s nižším příjmem – silně předpovídaly, zda mají přesvědčení o hegemonní maskulinitě. Vidíte nějakou souvislost mezi ekonomickou úzkostí a mužskou úzkostí?
Existují výzkumy, které ukazují, že lidé, kteří jsou vystaveni většímu ekonomickému stresu – kteří zažívají ekonomické potíže – se snadněji drží rasových předsudků. Tato práce tvrdí, že chudoba vede ke stereotypům, protože lidé s vysokým statusem jsou motivováni udržovat status quo, když se domnívají, že jejich postavení ve společnosti je ohroženo. Nebo se může jednat o příklad kognitivního vyčerpání: čím větší je vaše úzkost z placení účtů, tím méně budete schopni se zamýšlet nad pohlavím a rasou.
Zjistili jsme, že rodiče z dělnické třídy, kteří byli v našem vzorku většinou běloši, častěji podporovali tyto rigidní maskulinní představy, zejména o silných a mocných mužích, dominantních vůči lidem jiného pohlaví. A to jsou právě ti, jejichž synové uváděli že zažívali největší tlak na to, aby byli stereotypně maskulinní.
A myslím, že ekonomická úzkost a chudoba jsou klíčovou součástí tohoto příběhu. V dobách prosperity nebo ve společnostech, které jsou více socialisticky orientované – kde máte například zaručenou základní zdravotní péči a vzdělání – pociťují muži menší tlak být na špici, protože se cítí ekonomicky a sociálně bezpečněji? Nevím. Je to zajímavá cesta pro další výzkum, spolu se zkoumáním těchto procesů v rámci specifických rasových nebo etnických skupin.
Vím, že muži ve volebním věku nebyli předmětem vaší poslední studie, ale zajímalo by mě, jaké politické důsledky má maskulinní křehkost v době, kdy mladí lidé dospívají. Trump získal větší procento mužských voličů mladších 30 let než kterýkoli kandidát GOP od roku 2008. Jakým způsobem podle vás Trump využil mužskou úzkost v kampani?
Myslím, že jsme v akademické obci očekávali, že generace Z bude masivně stát za Harrisovou – dokonce i bílí muži, jako ti z našeho vzorku. A zdá se, že tomu tak není, zejména mezi bílými muži z generace Z, kteří patří k dělnické třídě.
Mohli jsme to sledovat během mnohých Trumpových vystoupení v podcastech, jejichž moderátoři stavěli na silné machistické osobnosti, zejména v týdnech před volbami.
V našich dvou studiích jsme zjistili, že tlak na mužnost může předpovídat agresivní reakce u chlapců v pozdějším dospívání a u mladých mužů – v období jejich života, kdy se skutečně snaží zjistit, jakým mužem budou ve svých vztazích, v práci a v každodenním životě. V kombinaci s rostoucí ekonomickou nejistotou mohou různé celebrity a politici těmto mužům nabídnout možnost demonstrovat svou maskulinitu, vylepšit svůj status a dát jim pocit, že někam patří.
Postavení v naší společnosti je hodně spjato s bohatstvím. Mohli by se dospívající a mladí muži, kteří jsou z hlediska blahobytu na konci žebříčku, přiklonit k niternějším projevům moci a mužnosti?
Myslím, že kolem toho se vše točí. Muži začínají pociťovat tlak na to, aby byli živiteli rodiny, aby se jim dařilo ve vztazích a v zaměstnání, aby stoupali v kariérním žebříčku.
„Temná tetráda“ a konspirační teorie
Spousta těchto cílů je stále obtížněji dosažitelná. A tak jsme svědky toho, že chlapci a muži pro získání tohoto statusu – nebo dokonce ze strachu, že o něj přijdou, pokud ho už mají – vynaloží velké úsilí. Je zřejmé, že spojování se s lidmi – celebritami, politiky, lídry ze světa podnikání – kteří vyznávají stejné hodnoty, je stále lákavější.
Jak velký vliv může podle vašeho názoru mít konzumace médií na rozvoj určitých názorů na maskulinitu?
Nemáme velké množství srovnatelných nebo použitelných faktorů. Ale máme srovnání, kdy jsme se rodičů ptali na jejich PSČ a porovnávali jsme je s podílem podpory Donalda Trumpa v roce 2020, tedy v předchozích volbách. A zjistili jsme, že to nebyla nutně politická identita rodičů, kterou sami dotázaní uváděli – tedy jak moc jsou liberální nebo konzervativní – co predikovalo jejich přesvědčení o maskulinitě. Ale byly to proměnné na úrovni okresu, na úrovni komunity.
Když se tedy nad tímto zjištěním zamyslíme, dokážeme si představit, že nejde jen o „fyzické okresy“, ve kterých se chlapci nacházejí. Vliv mají pravděpodobně i digitální prostory – prostory na sociálních médiích, ve kterých se tito chlapci pohybují.
Nezapomeňte, že během pozdní puberty zkoušejí dospívající různé identity. Z nějakého důvodu se některé z konzervativnějších online prostorů staly pro některé chlapce a muže opravdu přitažlivými. V této oblasti nás rozhodně čeká hodně důležité práce, konkrétně v manosféře.
Je ještě něco, co byste chtěl dodat?
Tyto tlaky na stereotypní mužské chování přichází od rodičů, vrstevníků a komunity. A nezdá se, že by se měnily nebo rozptylovaly tak rychle, jak jsme si v akademické obci mysleli.
Například o generaci Z si můžete myslet, že jde o liberální skupinu, která se hodně zajímá o sociální spravedlnost. Nezdá se však, že by tomu tak bylo, zejména u některých mužů a chlapců z dělnického prostředí.
Proto si myslím, že bychom si měli mnohem více všímat nedostatku změny – sociálních a ekonomických zdrojů těchto tlaků, způsobů jejich řešení a toho, co znamenají nejen pro volební chování, ale také pro některé problematičtější způsoby chování spojené s muži a maskulinitou.
Psycholog Dr. Adam Stanaland se specializuje na oblasti mužské identity, statusu, maskulinity a vývoje. Získal doktorát v oboru psychologie a veřejné politiky na Duke University a po dokončení doktorátu absolvoval postdoktorandské školení na New York University. V současnosti působí jako asistující profesor na University of Richmond. Ve svém výzkumu se Stanaland snaží porozumět příčinám a důsledkům působení mocných společenských sil – tzv. „norem“ – konkrétně souvisejících se sociálními kategoriemi, jako je pohlaví, rasa a status. Jedním z hlavních témat jeho výzkumu je otázka, jak rigidní normy maskulinity ovlivňují vývoj a chování chlapců a mužů, včetně jejich agresivity, politické angažovanosti, environmentalismu a meziskupinových postojů. Publikuje v předních magazínech z oblasti sociální a vývojové psychologie, včetně Personality and Social Psychology Review, Personality and Social Psychology Bulletin a Developmental Science. Za svou práci získal Dr. Stanaland ocenění Duke University Global Health Institute’s Promising Gender & Sexual Minority Researcher Award.
