Zveřejnění rešerší magazínu Correctiv vyvolalo v Německu vlnu protestů proti pravicovému extremismu. Do ulic vycházejí statisíce lidí. Jannis Grimm je výzkumníkem protestů a v rozhovoru vysvětluje, jaký potenciál tyto demonstrace mají a jak by situace mohla pokračovat v následujících týdnech.
ntv: Pane Grimme, proti pravicovému extremismu demonstrovalo v Německu již více než milion lidí. Co to znamená?
Jannis Grimm: Protesty na jedné straně ukazují, že plány krajně pravicových sítí na vyhnání lidí s migrační minulostí nejsou velkou částí této populace přijímány. Pro mnohé to byl moment šoku, který jasně ukázal, co by konkrétně znamenalo, kdyby se v Německu dostaly k moci pravicově populistické subjekty. Na druhou stranu se ukázalo, že v naší společnosti existuje velké množství společných témat. Jinými slovy, ne jen být proti něčemu, ale také se aktivně zasazovat za demokracii, soudržnost a otevřenost vůči světu. V posledních letech byla progresivní část této společnosti vnímána jako apolitická a letargická, protože jsme vnímali především pravicově populistické protesty, například proti opatřením proti pandemii koronaviru. Současná vlna demonstrací ukazuje že tento latentní progresivní potenciál lze stále mobilizovat. Jen málo věcí v Německu politizuje lidi tak jako pravicový extremismus. A to je pro mě znamením naděje.
Strategie extrémní pravice: provokace, polarizace, normalizace
ntv: Kdo se těchto protestů účastní?
Grimm: Jedná se o velmi širokou část společnosti, která se zde schází. Na jedné straně vidíme mnoho různých jednotlivců. Koneckonců protesty začaly shromážděním před kancléřstvím poté, co vyšel investigativní článek magazínu Correctiv. Tam asi tisíc lidí vyzývalo k zákazu AfD. Jednalo se o skupinu jednotlivců, kteří se spontánně spojili prostřednictvím sociálních sítí. Později se přidali organizovaní aktéři. Patřila k nim různá antifašistická hnutí, Mladí socialisté (Jusos) a Fridays for Future. Zapojilo se také mnoho bývalých členů sítě Unteilbar. V určitém okamžiku takové protesty získají svou vlastní dynamiku a čím širší je spojenectví, tím více lidí nachází individuální body, se kterými se mohou identifikovat. A to od krajně levicového antifašistického okraje přes střední vrstvy až po odbory.
ntv: Může tak široké spojenectví také odstrašovat?
Grimm: V každém případě. To je vždy vedlejší efekt masových protestů. Lidé zpočátku vycházejí do ulic za určitou věc. Hledají nejmenší společný jmenovatel, na kterém se všichni shodnou. To ovšem předpokládá, že jsou rozpoznány společné zájmy, které jsou postaveny nad rozdíly. To často vede k poněkud vágním a zobecněným heslům. Umožňuje to však také přeskočit stín vlastních zájmů a politických postojů a soustředit se na to, co všechny spojuje.
Fakta o protestech
Už tři týdny vycházejí do ulic po celém Německu desetitisíce lidí a protestují proti pravici a AfD. Demonstrace vyvolal investigativní článek mediální organizace Correctiv, který se týkal listopadového setkání radikálních pravičáků s jednotlivými politiky AfD, CDU a tzv. Hodnotové unie (Werteunion) v Postupimi. Na něm bývalý šéf krajně rakouského pravicového Identitářského hnutí Martin Sellner hovořil o konceptu tzv. „remigrace“.
I tuto sobotu se po celém Německu opět konaly demonstrace za demokracii, toleranci a proti pravicovému extremismu, nenávisti a AfD. Jen v Berlíně se před Spolkovým sněmem sešlo 150 000 až 300 000 lidí. I v několika dalších městech vyšlo do ulic velké množství lidí: podle policejních údajů ve Freiburgu asi 30 000, v Augsburgu 25 000 a v Krefeldu 10 000 protestujících. Po celé zemi se konaly desítky další demonstrací, některé s čtyřciferným počtem účastníků. Jedná se o největší demonstrace v německé historii.
Řečníci demokratické strany, aby se postavily proti posunu doprava a čelily pravicovým požadavkům a narativům. Luisa Neubauerová, tvář německého klimatického hnutí, řekla: „Nelze jeden den na demonstraci vykřikovat ‚Mír, radost, demokracie pro všechny‘ a pak se vrátit do parlamentu a vnášet do demokratického středu hluboce pravicové narativy, jazyk a politiku. „To nebude fungovat.“
Zdroj: ntv
ntv: Co je v tomto případě všechny spojuje?
Grimm: Současné protesty byly vyvolány konkrétní šokovou událostí. Ve vědě hovoříme o morálních „shock events“ (šokových událostech) nebo o transformačních událostech. To znamená, že jednotlivé události jsou symbolické pro nešvar, který si vlastně již všichni uvědomují. Mnozí lidé si samozřejmě byli vědomi postojů AfD nebo identitářů k lidem s migrační minulostí již před odhaleními Correctivu. Setkání v Postupimi toto poznání náhle mnohem více konkretizovalo. Taková událost otřese základními jistotami společnosti. To, o čem se na této konferenci mluvilo, je velmi snadné odmítnout napříč všemi stranami, od CDU/CSU až po Levici.
ntv: Kdy se to stává obtížnějším?
Grimm: Pokud jde o formulování pokynů nebo pozitivních cílů, jako je zákaz AfD nebo zrušení základních občanských práv Björna Höckeho, je to najednou složitější. V takových bodech se najednou objeví mnohem více protichůdných názorů. Při úvahách o zákazu strany jedna strana opakovaně zdůrazňuje riziko stylizace AfD do role mučedníka. Jiní se domnívají, že zákaz je naprosto nezbytný, protože jinak nelze nástup této strany zastavit. Existuje tedy celá řada strategických a normativních konfliktů, kterými jsme se dosud podrobně nezabývali.
Blokády zemědělců: protestujme raději za klima
ntv: Co je největší výzvou?
Grimm: V současné době jsou protesty stále sítí mnoha rozličných aktérů. Můžeme hovořit o celoněmecké protestní epizodě. Aby se z ní stalo sociální hnutí v klasickém slova smyslu, potřebuje kolektivní identitu a vytvoření pozitivní vize. Myslím, že už dlouho tu nebyl tak velký potenciál, aby se to skutečně podařilo.
ntv: Protestů se zúčastnili také Olaf Scholz, Annalena Baerbocková a Hendrik Wüst. Jak hodnotíte vystupování vládních představitelů na takových akcích?
Grimm: To je dvousečná zbraň. Na jedné straně je základním principem demokratického protestu oslovit politické činitele, aby vytvořili dostatečný tlak ve prospěch nebo proti určité politice. V současné době to znamená ve prospěch progresivnější a otevřenější migrační politiky a důraznějšího postupu proti pravicovému populismu a rasismu. Je proto pozitivní, že politici jsou schopni vnímat požadavky takto přímo. Zároveň však taková účast nebo výzvy jednotlivých stran k účasti na těchto demonstracích představují riziko, že protesty budou nakonec vykresleny jako kooptované nebo řízené vládou. Pak se bude hovořit o totalitním vytváření veřejného mínění. A to jsou manipulace, které pravicová bublina v souvislosti se současnými protesty již používá. Protestujícím je tak upíráno, že se postavili sami za sebe a že mají vlastní názor. V tuto chvíli však nevidím žádné nebezpečí, že by se tyto narativy u široké části společnosti uchytily.
ntv: Proizraelské a propalestinské demonstrace, protesty zemědělců a nyní demonstrace proti AfD: stávají se lidé obecně političtějšími?
Grimm: Je obtížné posoudit, zda se lidé stávají političtějšími, nebo zda se mění způsoby jejich politické participace. S velkou jistotou však můžeme říci, že se zvyšuje posun k jiným formám politické artikulace. V kontextu, kdy je stále více krizí vnímáno jako radikální hrozba, má stále více lidí pocit, že radikální výrazové prostředky jsou vhodné. Dobrým příkladem jsou zde akce Poslední generace. Pokud jde o klimatickou krizi, není čas na vleklé stranické boje, a proto v tomto kontextu protestů přibývá. To se netýká jen Německa, ale lze to pozorovat po celém světě. Minulé desetiletí bylo rozhodně desetiletím masových protestů.
ntv: Od sjednocení Německa se v zemi konaly tři masové demonstrace proti pravicovému extremismu. Měly tyto protesty v minulosti nějaký efekt?
Grimm: Je obtížné jasně určit účinek protestu, protože ten se často projeví až ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu. Úspěch protestu se často zpočátku projevuje posunem diskurzu určitým směrem.
Oxfam: bohatí bohatnou, zatímco chudí chudnou
ntv: Můžete uvést nějaký příklad?
Grimm: V posledních letech jsme to zažili, zejména v oblasti pravicových subjektů, jak díky neustálé mobilizaci pomalu a postupně podkopávají progresivní diskurz. A tím také vytahují lidi ze středu stranického spektra stále hlouběji do extrémně pravicového tábora. Dobrým příkladem jsou i klimatické protesty. Poslední generace svými akcemi možná nezískala mnoho bodů za sympatie. Dokázala však s velmi malými prostředky na rok a půl ovládnout diskurz a dnes si klimatickou krizi uvědomuje v Německu každý.
ntv: Vidíte tento potenciál také v demonstracích proti pravicovému extremismu?
Grimm: V každém případě. Protože bez ohledu na vliv na volební rozhodování zda zaznívá zásadní signál: namísto posunu doprava se musíme naléhavě vrátit zpět doleva. Tam je potenciální elektorát a tam je velký zájem o progresivní témata. Nejjasnějším signálem je heslo „Wir sind die Brandmauer“ (česky „My jsme protipožární zeď“, pozn. PQ), které je skandováno na mnoha protestech a odkazuje na sebeoznačení Unie jako protipožární zdi proti extrémní pravici. Za tím se skrývá jasný pokyn stranám Unie, aby tuto zeď proti pravici udržely nebo znovu vybudovaly. Nadcházející týdny a měsíce ukážou, zda se to podaří. (Tradiční konzervativní strany jako CDU/CSU, ale dokonce i koaliční FDP, zatím nechvalně prosluly spíš přibližováním se k pravicově extremistickým postojům, než aby se jim snažily čelit; pozn. PQ.)
ntv: Mohou takové protesty ovlivnit i názory voličů AfD?
Grimm: Mnoho lidí nevolí AfD proto, že by byli zcela přesvědčeni o jejích postojích, ale proto, aby donutili středové strany vytvořit s AfD dlouhodobou koalici nebo se alespoň přiblížit jejímu obsahu. Pokud nyní do občanského středu pronikne signál, že volit AfD nemá smysl, mohl by se tento typ protestního hlasování snížit. Myslím, že letošní volby do Evropského parlamentu a první zemské volby budou určující.
Emise: náš CO2 budget je již dávno vyčerpán
ntv: Podle průzkumů je AfD druhou nejsilnější stranou v Německu. Nezaspala zde občanská společnost, aby proti tomuto vývoji něco podnikla?
Grimm: Je třeba poznamenat, že není úkolem samotných protestů zlomit dynamiku pravice v Německu. Působí především jako budíček. Můžeme si ovšem vyčítat, že proti vzestupu pravice děláme příliš málo. Přesto je důležité zdůraznit: progresivní občanská společnost nezmizela. Nesmíme zapomínat, že posledních několik let se vyznačovalo četnými krizemi. Pandemie koronaviru, několik válek – a znovu a znovu pravicové subjekty, které díky mobilizaci dominovaly v ulicích. Bylo těžké vyslat signál stejného rozsahu. Když reakční síly během pandemie demonstrovaly proti protipandemickým opatřením, nechtěli jste se jako progresivní aktér chovat nezodpovědně nebo se dostat do stejné pasti, bez ohledu na svůj postoj k vládní politice. Z pocitu odpovědnosti se tedy drželi stranou. To však neznamená, že by zmizela ochota angažovat se v občanské společnosti.
ntv: Jak, kromě protestů, může vypadat angažovanost v občanské společnosti?
Grimm: Víme, že procesy rozpadu společenských struktur podněcují lidi k tomu, aby se obraceli k extremistickým strukturám. Jsou to místa, kde se drolí sociální koheze, kde se málo investuje a kde téměř neexistuje kulturní komunikace. Často zde chybí kluby pro mládež nebo výuková centra. V souvislosti například s Berlínem-Neuköllnem se často hovoří jako o „paralelní společnosti“. Tyto paralelní společnosti však neexistují výhradně, možná ani ne převážně, v oblastech charakterizovaných migranty, ale také v mnoha jasně pravicově extremistických oblastech. Již dlouho však existují občanské iniciativy, které se snaží do těchto míst proniknout a nabídnout lidem alternativu, a to jak strukturálně, tak i co se týče vzorů. Není žádným tajemstvím, že tímto způsobem již nelze oslovit staré, zaryté ideology. Jde o to, včas zachytit nový potenciál. Toho lze dosáhnout nejen protesty, ale také dlouhodobými investicemi a neustálou tematizací na politické úrovni.
ntv: Do jaké míry by z protestů mohla těžit i AfD?
Grimm: Problémem není tematizace pravicových extremistů antifašisty. Problémem nejsou ani akce levice proti pravicovým extremistům. Problém je v tom, že v rámci těchto demonstrací jsou politici AfD zváni ke komentování v médiích a mají tak možnost protesty, které jsou ve skutečnosti namířeny proti nim, sami zarámovat. To může mít katastrofální důsledky.
ntv: A to?
Grimm: Na jedné straně jsou tyto protesty v médiích oslavovány jako nový výkřik naděje a na straně druhé jsou u řečnickému pultíku vyzdvihováni antidemokraté. Tím se proti sobě staví dvě skupiny, naznačuje se, že jde o konflikt dvou stejně velkých táborů, a v případě pochybností jsou oslabeni ti, kteří nesedí v televizních debatách. Protože i když se demonstrací účastní miliony lidí, stále je jich menšina – většina lidí tam sama nebyla, ale dozvídá se o tom z médií. Pro potenciál demonstrací je tedy rozhodující i typ mediálního pokrytí.
Mediální expert Udo Göttlich: Problém i řešení leží u uživatelů a masmédií
ntv: Co bude důležité v nadcházejících týdnech?
Grimm: Vidíme zde protesty, které vyvolala konference o deportaci a vyhošťování lidí s migračním pozadím. Zároveň, ačkoli jsou tyto protesty různorodé, jsou stále silně ovlivněny bílou německou většinovou společností. Je třeba mnohem konkrétněji hovořit o velmi osobních obavách lidí s migračním pozadím, kteří by byli doslova první na seznamu. Tito lidé jsou v médiích příliš málo zastoupeni. Jako společnost máme povinnost je chránit. A abychom tak mohli učinit, musíme si uvědomit realitu života těchto lidí. Protože ta se nevyznačuje jen domnělou hrozbou, ale skutečnou hrozbou – a ta přichází zprava.
Jannis Julien Grimm vede výzkumnou skupinu Radical Spaces v Centru INTERACT pro interdisciplinární výzkum míru a konfliktů na Svobodné univerzitě v Berlíně. Je také členem výkonné rady a přidruženým výzkumným pracovníkem Institutu pro studium protestů a sociálních hnutí v Berlíně (ipb). Mezi jeho další předchozí působiště patří Středomořský institut v Berlíně, Orient Institute v Istanbulu, Centrum pro studium sociálních hnutí COSMOS při SNS ve Florencii a Německý institut pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti, SWP Berlín. Grimmova práce se soustředí na politické násilí a státní represi na Blízkém východě a v severní Africe a na procesy masové mobilizace a zpochybňování režimu zdola. Prováděl rozsáhlou terénní práci v regionu a působil jako konzultant německého Spolkového ministerstva pro hospodářskou spolupráci, Spolkového ministerstva zahraničí a také několika lidskoprávních organizací a politických nadací.
