Německá odbornice na energetiku Claudia Kemfertová kritizuje FDP za její politiku v oblasti klimatu. A vysvětluje, jakými opatřeními by bylo možné dosáhnout klimatických cílů.
Wochentaz: Paní Kemfertová, FDP chce „co nejrychleji ukončit podporu obnovitelných zdrojů energie“ – to je jeden z jejích dvanácti návrhů na oživení ekonomiky. Mělo by to kýžený efekt?
Claudia Kemfertová: Pokud chceme posílit naši ekonomiku ve světě, pak je naprosto absurdní zhoršovat nyní rámcové podmínky pro obnovitelné zdroje energie. Naopak, musíme bojovat za to, aby německé solární firmy neopouštěly naši zemi, protože je to pro ně jinde mnohem atraktivnější.
Změna klimatu ohrožuje globální ekonomiku
WT: Donedávna největší z nich, švýcarská společnost Meyer Burger, právě zavřela svůj závod v saském Freibergu a chce přesunout výrobu do USA.
Kemfertová: Bohužel je to pravda. Jiné země mají mnohem lepší rámcové podmínky, zejména Čína a USA, které (obnovitelné zdroje) masivně dotují. To má za následek dumpingovou konkurenci, se kterou již nejsme schopni držet krok. Pokud nyní necháme odejít i inovativní podniky, není to pro německou ekonomiku dobrá zpráva.
WT: Co by se stalo, kdyby vláda zrušila výkupní podporu (tzv. Einspeisevergütung) zelené elektřiny?
Kemfertová: To by bylo osudné. Energetická transformace ještě zdaleka není u konce. Bez podpory se rozmach obnovitelných zdrojů energie opět zastaví. Abychom dosáhli klimatických cílů, mohli bychom se místo toho spolehnout na volný trh – jak to má na mysli FDP – a zavést radikální systém obchodování s emisemi: ten by vyžadoval definovaný rozpočet CO2 a odpovídající maximální množství certifikátů CO2, s nimiž by se pak obchodovalo ve všech hospodářských odvětvích.
Klimatický zabiják číslo jedna: bohatství a finance
WT: V současné době něco takového existuje na evropské úrovni pro výrobu elektřiny a velký průmysl. Německo má v současné době stále vlastní cenu CO2 na národní úrovni pro dopravu a vytápění – avšak bez horního limitu celkového počtu certifikátů, které se smí prodat.
Kemfertová: Přesně tak. Ale právě to by se muselo změnit, kdyby měla být ochrana klimatu regulována pouze volným trhem. Pak by byl k dispozici pouze omezený počet certifikátů a cena CO2 by závisela pouze na nabídce a poptávce. To by vedlo k masivnímu nárůstu cen! Koneckonců by certifikáty byly stále vzácnější, protože by se muselo snížit více emisí. FDP tedy v podstatě požaduje, aby elektřina, teplo a benzín byly mnohem dražší. Ale neříká to tak upřímně – zejména proto, že na druhou stranu okamžitě přichází se slevami na benzín, pokud cena ropy stoupne z jiných důvodů. To si přece odporuje.
WT: Takže návrhy hospodářských liberálů by nás poslaly přímo do další energetické krize?
Kemfertová: Ne každé zvýšení cen je okamžitě krizí. Nicméně z ekonomického a politického hlediska je třeba se ptát, zda chceme tak vysoké ceny v tak krátkém časovém úseku. Náklady na pohonné hmoty a vytápění by se mohly zdvojnásobit nebo dokonce ztrojnásobit, jako tomu bylo během plynové krize. Stát by pak sice měl vysoké příjmy, ale negativně by to postihlo zejména lidi se středními a nízkými příjmy. Proto by se tyto příjmy měly vrátit zpět lidem.
Čísla ukazují, jak zelená energie vytváří hospodářský zázrak
WT: FDP ale takovým opatřením nefandí, viz její chování v souvislosti s penězi na ochranu klimatu. Myslíte si, že ukončení dotací pro obnovitelné zdroje je seriózní návrh?
Kemfertová: Návrh je jistě míněn vážně. Nesděluje však poctivě, co vlastně znamená z hlediska svých důsledků.
WT: Další ne zcela seriózní návrh předložil ministr dopravy za FDP Volker Wissing, který navrhoval zavést zákaz jízdy o sobotách a nedělích. Co se musí stát, aby i dopravní sektor dosáhl klimatických cílů?
Kemfertová: Řeči o zákazech jízdy byly pouhým strašením. Byl tak vytvořen mediální tlak na zmírnění sektorových cílů v zákoně o klimatu ve prospěch FDP. Ta pak na oplátku souhlasila se solárním balíčkem. To byl špatný obchod. Pro dosažení cíle v odvětví dopravy by existovala celá řada opatření. Jednoduchým omezením rychlosti by se dosáhlo 20 % požadovaných úspor CO2 najednou. Dalším krokem by bylo posílení železniční dopravy. Více zboží na železnici, více veřejné dopravy. K tomu více pěších stezek, lepší cyklostezky a větší podpora elektromobility. A emise by se mohly snížit obzvlášť rychle, kdyby se zrušilo snížení daně z nafty a zvýhodnění služebních automobilů (tzv. Dienstwagenprivileg).
Zkušenosti s omezením rychlosti na 100 km/h v Nizozemsku
WT: Jde spolková vláda tímto směrem?
Kemfertová: Hezké by to bylo! Ale z průzkumů víme, kdo má největší prospěch z privilegia pro služební vozy: jsou to především zaměstnaní muži ve vyšším managementu, tedy klientela, která volí FDP. Proto do toho strana nepůjde. A nepůjde do toho ani vládní koalice.
WT: Jednou z možností by bylo udělit privilegium pro služební vozidla pouze pro elektromobily. Mohlo by to povzbudit jejich nyní sníženou prodejnost?
Kemfertová: Ano, ale ještě větší podporu by přineslo zrušení všech privilegií pro fosilní spalovací motory – reformou daně z motorových vozidel, daňovou úpravou cen benzinu nebo ještě větším zlevněním tarifů za elektřinu pro elektronická vozidla.
Kemfertová: „Pokud tu ránu neslyšíte teď, pak ji nechcete slyšet“
WT: V současné době se na úrovni EU a v Německu diskutuje o zmírnění plánovaného zákazu spalovacích motorů od roku 2035. Napadlo by vás někdy, že se bude uvažovat o takovém kroku zpět v ochraně klimatu?
Kemfertová: Myslím, že je to zásadně špatně a není to vůbec vhodné, zejména v době klimatické krize. Máme za sebou nejteplejší leden, následovaný nejteplejším únorem a nejteplejším březnem; máme za sebou nejteplejších devět let v historii. Klimatičtí vědci po celém světě bijí na poplach. Přesto se zdá, že všem stále ještě pořádně nedošlo, jak hrozivá je situace pro nás lidi, pro celé lidstvo.
Claudia Kemfertová je ekonomickou expertkou a vědkyní na poli energetické a klimatické ekonomie. Vede oddělení energie, dopravy a životního prostředí na Německém institutu pro výzkum hospodářství (DIW) v Berlíně a je profesorkou energetického hospodářství a energetické politiky na Univerzitě Leuphana. Několikrát vyznamenaná špičková vědkyně je zároveň poradkyní německé spolkové vlády v otázkách životního prostředí a od r. 2011 je rovněž členkou prezidia německé asociace Římského klubu.
