Environmentální krize, do které jsme svět uvrhli, vyžaduje různá řešení. Tento úkol řeší nová výzkumná síť na Vídeňské univerzitě.
Klimatická krize, vymírání druhů, znečištění životního prostředí: svět čelí výzvám, které se zdají být téměř nezvládnutelné. Ale i globální krize lze řešit. Vyžaduje to především inovativní řešení a mezioborový výzkum. V Rakousku nedávno vznikla platforma pro mezioborovou spolupráci. Po dvou letech příprav nastal začátkem března správný čas: na Vídeňské univerzitě byl zahájen provoz Výzkumného centra pro životní prostředí a klima (ECH). Jedná se o síť vědců, kteří chtějí společně hledat kreativní řešení současné environmentální a klimatické krize.
Rockström: „Bojujeme právě naši poslední bitvu o klima a planetu“
Cílem nové výzkumné sítě je sdružit vědecké pracovníky Vídeňské univerzity, kteří se zabývají různými aspekty environmentálních problémů. To by mělo na jedné straně usnadnit kontakt s veřejností, politiky a médii, pro které chce být nová síť kontaktním místem pro dotazy a problémy. Na druhé straně se doufá, že spolupráce tolika různých oborů povede k novým řešením, která by možná nevznikla, nebo ne tak rychle, kdyby každý měl na mysli jen svou vlastní specializaci.
V současné době se na ECH podílí celkem 65 vědců ze 14 fakult Vídeňské univerzity, což z ní činí největší výzkumnou síť v Rakousku. Zastoupeny jsou nejen přírodní vědy, ale také obory jako historie životního prostředí, právo životního prostředí, ekonomie, politika životního prostředí a sociologie. Společně chtějí řešit hlavní environmentální krize naší doby, jako je změna klimatu, ztráta biologické diverzity a znečištění životního prostředí. Za tímto účelem si nová aliance stanovila čtyři výzkumné priority: čisté životní prostředí, biologická rozmanitost a ekosystémy, odolnost vůči změně klimatu a společenské změny.
Rozpoznávání souvislostí
Sociální změny jsou v tomto kontextu hlavním tématem pro environmentální psycholožku Sabine Pahlovou, která vede ECH společně s Thilo Hofmannem z katedry environmentálních geověd, protože: „Pouze pokud pochopíme, jak se ekologické, sociální a politické procesy vzájemně ovlivňují, najdeme účinná a spravedlivá řešení současných problémů životního prostředí a klimatu.“ Jedním ze způsobů, jak tato řešení zprostředkovat zainteresované veřejnosti, je cyklus „Životní prostředí v rozhovoru“, který ECH pořádá společně s Přírodovědeckým muzeem ve Vídni. Panelové diskuse na témata, jako je udržitelná výživa nebo problematika odpadů, jsou pořádány za účasti publika a s volným vstupem.
Stefan Rahmstorf vysvětluje změnu klimatu
Podle Thilo Hofmanna je zvláštní pozornost věnována podpoře a vzdělávání nové generace výzkumných pracovníků. V příštích několika letech má být na univerzitě vytvořen interdisciplinární studijní program zaměřený na životní prostředí. Kromě toho ECH samozřejmě udržuje kontakty s dalšími výzkumnými institucemi v Evropě i ve světě a snaží se získávat finanční prostředky na výzkum.
Zkreslené vnímání
Klimatolog a oceánograf Stefan Rahmstorf z Postupimského institutu pro výzkum klimatu (PIK) ve své přednášce při zahájení nové výzkumné sítě doložil, jak naléhavý je, kromě vědeckého výzkumu, i boj proti dezinformacím: v průzkumech veřejného mínění většina lidí odhadovala shodu mezi vědci ohledně změny klimatu na 60 až 70 %. Ve skutečnosti podle Rahmstorfa prakticky neexistuje vědec, pro kterého by antropogenní globální oteplování nebylo faktem. Také podíl člověka je stoprocentní. Proti tomuto poznání působí zájmy jednotlivých lobbistických skupin a účelové dezinformace, stejně jako politováníhodná praxe médií, která v talk show a podobných formátech staví proti sobě popírače klimatických změn a seriózní vědce, jako by šlo o představitele stejně platných teorií.
Vědci, dramaturgové klimatické změny
První zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) již v roce 1990 konstatovala, že emise CO2 způsobují globální oteplování. Ještě dříve, v roce 1843, Alexander von Humboldt uvedl, že člověk mění klima „kácením lesů, změnou rozložení vody a vývojem velkých mas páry a plynu v centrech průmyslu“. V té době tu byla průmyslová revoluce teprve sto let. Je proto naléhavě zapotřebí nových řešení. Sabine Pahlová to vystihla ve zkratce: „Business as usual již nepřipadá v úvahu.“
