Sociolog Jonathan Haidt napsal knihu o generaci Z. Obává se, že jejich vysoké využívání internetu povede nejen ke změnám mozku, ale rovněž ohrozí demokratické společnosti. Rozhovor vedl Rolf Dobelli, který je zakladatelem komunity World.Minds, která sdružuje přední světové mozky a je rovněž autorem několika populárních knih.
Jonathan Haidt, který loni oslavil šedesátiny, je profesorem na Stern School of Business na New York University a pravděpodobně patří k nejproduktivnějším sociologům současnosti. Jeho poslední kniha nese název „Úzkostná generace: Jak velké přeprogramování v dětství způsobuje epidemii duševních nemocí„. Jde o varování před a pro generaci Z – tedy těmi, kteří se narodili po roce 1995.
Neue Zürcher Zeitung: Co se to sakra s generací Z stalo?
Jonathan Haidt: Od úsvitu lidstva až do počátku roku 2010 si děti hrály jako všichni ostatní savci. To jim aktivuje mozek. Najednou, kolem roku 2012, se duševní zdraví mladých lidí propadlo do propasti. Zejména u dívek, ale i u chlapců.
NZZ: Jak se to projevuje?
Haidt: Úzkosti, deprese, sebepoškozování, sebevraždy – to vše je na vzestupu. V roce 2010 jsme ještě nic takového nepozorovali. Něco se tedy muselo stát kolem roku 2012. Jediným pravděpodobným vysvětlením je rozšířené používání chytrých telefonů v kombinaci se sociálními sítěmi mezi dětmi od počátku roku 2010. Myslím, že to je příčina této globální krize duševního zdraví: kompletní přechod od dětství založeného na hře, které jsme tu měli po miliony let, k dětství založenému na smartphonu.
Mezigenerační rozdíly v motivaci? „Neexistují“
NZZ: Jaké konkrétní změny tento přechod přinesl?
Haidt: Chytré telefony a sociální sítě znamenají, že se děti již tak často nevídají se svými kamarády v reálném životě. Nespí tolik. Mají méně zážitků z přírody a celý den sedí před obrazovkami. V důsledku toho přicházejí o široké spektrum zážitků, které jsou nezbytné pro zdravý vývoj. Jejich mozky jsou nastaveny na život před obrazovkou. To je ničí.
NZZ: Nebyl covid pro děti a dospívající horší?
Haidt: V roce 2010 měli teenageři ještě skládací mobily, tzv. „véčka“, aby s někým mohli hovořit a přesto se i setkávat. V roce 2015 má chytrý telefon téměř každý a většina dívek je na Instagramu. Právě tehdy se změnil celý společenský život teenagerů. Generace Z se začala na začátku roku 2010 společensky distancovat. Do roku 2019 se distancovala téměř úplně. Covid příliš nesnížil množství času stráveného s přáteli, to nastalo již dříve.
NZZ: Proč je tak těžké obejít se bez (digitálních) sociálních sítí?
Haidt: To, co je na sociálních sítích tak transformativní, je účinek na úrovni skupiny. Všichni říkají to samé: „Nemůžu přestat používat sociální sítě, protože to dělají i všichni ostatní“. Je to problém kolektivního jednání. Jedním z kolektivních řešení, které navrhuji, jsou školy bez mobilních telefonů.
Carl Wieman: jak se (téměř) z každého může stát génius
NZZ: Máte nějakou radu pro někoho, kdo má co do činění s osmnácti-, devatenácti-, dvacetiletými?
Haidt: Denně dostávají stovky zpráv a oznámení a mnozí z nich nezažijí ani deset minut bez nějakého přerušení. Požádejte je, aby na svých smartphonech vypnuli téměř všechna oznámení.
NZZ: Co navrhujete v souvislosti s věkovým omezením?
Haidt: Zaprvé: Žádné chytré telefony do 14 let. Zadruhé: žádné sociální sítě do 16 let.
NZZ: Lze se poučit z jiných komunikačních revolucí, jako byl knihtisk, rozhlas nebo televize?
Haidt: Všichni se vždy soustředí na obsah. V televizi je násilí a sex, takže bychom měli snížit množství násilí a sexu. Ale obsah není zdaleka tak důležitý jako skutečnost, že se zavedením televize život najednou byl o sezení v klidu a o zábavě. Všechno se stalo zábavou, včetně naší politiky. Problémem je médium, nikoli obsah: kvůli chytrému telefonu zažívají děti všechny své zkušenosti na miniaturní obrazovce.
NZZ: A co velmi malé děti? Mohou si čas od času půjčit náš smartphone?
Haidt: Dětem se to samozřejmě líbí a rodičům to přináší klid. Když před lety chtěly naše děti viset na našich mobilních telefonech, říkali jsme si s manželkou: možná je to cesta budoucnosti. Vůbec jsme netušili, co děláme. Dnes korelační studie jasně ukazují, že děti, které tráví více času na displejích smartphounů, dosahují ve věku jednoho, dvou nebo tří let horších výsledků, protože nemají žádnou sociální interakci. Ale experimenty s malými dětmi se díkybohu nedělají.
Mladí lidé jsou navzdory rostoucímu blahobytu stále nešťastnější
NZZ: Proč je tak důležité, aby si děti hrály venku a vystavovaly se různým nebezpečím?
Haidt: Takto se děti učí, jak funguje svět. Zásadní jsou dva prvky: neměl by zde být žádný dohled dospělých, protože dospělí by zasahovali při sebemenším náznaku problémů nebo konfliktu, a to není pro vývoj dítěte dobré. A dále: děti musí věci zdolávat, riskovat. Určitě si vzpomínáte na věci, které jste jako dítě dělali a které byly riskantní. Jsou to ty nejzajímavější věci, které jsme kdy dělali. Jsou to skutečné pocity strachu a vzrušení, které resetují hladinu strachu v mozku a řeknou vám: „Víš co? Tohle zvládnu!“ V dnešní době dáváme našim dětem jen zřídkakdy příležitost zažít takové chvíle.
NZZ: Děti vyrůstající s chytrými telefony – budou se někdy umět soustředit?
Haidt: V raném dospívání si děti potřebují rozvinout exekutivní funkce, tj. schopnost soustředit se na úkol. Základem této schopnosti jsou nervové okruhy v prefrontální kůře, které se vyvíjejí během puberty. Ale 45 % amerických teenagerů uvádí, že jsou online „téměř neustále“. To znamená, že když s nimi mluvíte, do tří minut přemýšlejí o příspěvku, který napsali, a dívají se na smartphone. Někteří mladí lidé nejsou nikdy plně přítomni s osobou, se kterou mluví. Podle mého názoru je to největší hrozba pro zdraví dětí v západních zemích. Covid nebyl nic ve srovnání s tím, co děláme našim dětem se sociálními sítěmi a chytrými telefony.
NZZ: Nejsou sociální sítě teprve začátkem?
Haidt: Myslím, že umělá inteligence současné trendy ještě zhorší. Například videohry budou neuvěřitelně pohlcující. A využívání AI k hledání dokonalého sexuálního partnera už probíhá. Lidé se již zamilovávají do svých přítelkyň a přítelů s umělou inteligencí. Nakonec budou mnohem svůdnější a zábavnější než skutečný člověk. Mnoho mladých lidí – zejména chlapců – se nikdy nenaučí komunikovat se skutečnými lidmi.
NZZ: Pokud však naše děti připravíme o chytré telefony, nebudou připraveny na svět práce.
Haidt: Tyto věci se děti mohou naučit během několika týdnů. Pokud tedy budete dítě až do jeho 18 let držet dál od všech sociálních sítí a pak získá práci ve firmě, kde musí sociální sítě používat, naučí se to během několika týdnů a bude mít plně funkční mozek s dobrými exekutivními funkcemi, takže bude v práci ještě lepší.
Psychologie bohatství a vliv peněz na duševní zdraví
NZZ: Je špatné i sledování videí?
Haidt: Vezměme si Netflix. Ptám se svých studentů: „Kolik z vás sleduje Netflix?“ Všichni. „Kolik z vás si přeje, aby Netflix nikdy nebyl vynalezen?“ Nikdo z nich. Jistě, Netflix žere čas, ale jeho kvalita je obvykle dobrá a lidé nelitují. Když se zeptám svých studentů: „Kolik z vás se dívá na Tiktok?“ Opět všichni. Téměř všichni si však přejí, aby nikdy nebyl vynalezen. Takže jsou to krátká videa, která jsou toxická: Tiktok, Instagram Reels, YouTube Shorts. Jsou to nejničivější videa, protože jejich obsah je často bizarní a ponižující. Jsou to opravdu nechutné věci, do kterých jsou děti ponořeny. Je šílené, že pouštíme děti na sociální sítě – dvanácti-, třinácti-, čtrnáctileté děti také nepouštíme do nevěstinců nebo kasin.
NZZ: Jak to vypadá s videohrami?
Haidt: Videohry mají několik drobných výhod. Chlapci, kteří hrají videohry, jsou v některých úkolech o něco lepší a hry jsou nesmírně zábavné. Rizika spojená s jejich intenzivním používáním však převažují nad výhodami. Závislých se stává 5 až 10 % chlapců a 2 až 5 % chlapců se stává těžce závislými. Silná stimulace dopaminových neuronů způsobuje, že si na ně mozek vytvoří toleranci. Pokud tito silně závislí chlapci hrají pět hodin denně, tato stimulace pravděpodobně změní vývoj jejich mozku během puberty. Takže bych řekl, že pokud chcete nechat své dítě hrát hodinu nebo dvě denně o víkendu, není to na škodu. Ale pokud si vaše děti začnou hrát tři hodiny denně sedm dní v týdnu během puberty, může to klidně vést k trvalým změnám v mozku.
NZZ: Mohou mladí dospělí zcela zvrátit poškození svého mozku?
Haidt: Moje hypotéza je, že roky intenzivního užívání v pubertě vedou k trvalým změnám v mozku, což znamená, že člověk je náchylný k větší negativitě a úzkosti. Mozek je však neuroplastický do věku 25 let a dokonce i déle. Mým studentům na newyorské univerzitě je 19 let. Vyrostli se sociálními médii. Mnozí z nich mají problémy s úzkostí. Většina má problémy s pozorností. Mohou se však naučit techniky, jak se méně rozptylovat a znovu získat kontrolu nad svou pozorností.
NZZ: Mohly by se algoritmy sociálních sítí změnit tak, aby lidé byli klidnější a šťastnější, a ne úzkostnější a depresivnější?
Haidt: To je nemožné. Problém totiž není primárně v obsahu, ale v médiu. Dokud budou děti trávit mnoho hodin denně na mobilních telefonech, nebudou dělat nic smysluplného, nebudou si povídat s kamarády nebo chodit na procházky do přírody. Když jim nabídneme o něco lepší obsah, možná budou o něco méně úzkostné, ale zdravými a silnými je to neudělá.
Nerovnost ve vzdělání je naprogramovaná
NZZ: K čemu povede to, pokud jako rodiče a společnost neprovedeme žádné změny?
Haidt: Vezměme si Spojené státy: Americký experiment je experimentem se samosprávou. Ale už nemáme ctnosti a schopnosti, které naši otcové zakladatelé považovali za nezbytné pro udržení demokratické republiky. Zkazili jsme to. Předáváme tuto zemi generaci, které jsme nikdy nedovolili naučit se schopnostem samosprávy. Nyní máme demokracii, která se řítí do propasti. Podle mého názoru je generace Z také méně kreativní, protože nemá čas přemýšlet. Mnozí z nich nikdy neměli ani deset minut na to, aby mohli bez přerušení snít. Každý den musí konzumovat tolik obsahu, že jim nezbývá čas na kreativitu.
NZZ: Jaké by to mohlo mít důsledky?
Haidt: Myslím si, že ekonomické důsledky budou vážné. Zejména chlapci budou předčasně ukončovat školní docházku. Představte si budoucnost, kdy se mladí muži z velké části stáhnou ze společnosti. Raději budou hrát videohry a mít robotické přítelkyně s umělou inteligencí, se kterými budou chodit a brát si je. Dívky přesto budou studovat na univerzitách a získávat práci v korporacích. Ale protože budou hodně vystrašené, mohou být méně riskantní a podnikatelsky kreativní.
NZZ: Mají autoritářské režimy lepší kontrolu nad tímto problémem?
To je další důvod mých obav: dnešní digitální technologie ztěžují úspěch demokracií a usnadňují ho autoritářským zemím, jako je Čína. Obávám se, že v dlouhodobém horizontu může být pro demokracie obtížné se na digitální věk připravit, zatímco autoritářské země z něj již nyní profitují.
Jonathan Haidt je americký sociální psycholog a spisovatel. Je profesorem pro etické vedení na Stern School of Business na Newyorské univerzitě a jeho hlavními oblastmi studia jsou psychologie morálky a morálních emocí. Haidt získal bakalářský titul z filozofie na Yaleově univerzitě v roce 1985, magisterský titul z psychologie v roce 1988 a doktorát z psychologie na Pensylvánské univerzitě v roce 1992. Poté studoval kulturní psychologii na Chicagské univerzitě. Na Virginské univerzitě (UVA), kde působil až do roku 2011, získal čtyři ocenění za výuku, včetně celostátního ocenění uděleného guvernérem Virginie. Haidtův hlavní vědecký přínos pochází z psychologické oblasti teorie morálních základů, která se snaží vysvětlit evoluční původ lidského morálního uvažování na základě vrozených, niterných pocitů spíše než logiky a rozumu. Haidt je autorem čtyř knih: The Happiness Hypothesis: Finding Modern Truth in Ancient Wisdom (Hypotéza štěstí: hledání moderní pravdy ve starověké moudrosti, 2006) zkoumá vztah mezi starověkými filozofiemi a moderní vědou; Righteous Mind: Why Good People are Divided by Politics and Religion (Spravedlivá mysl: Proč dobré lidi rozděluje politika a náboženství, 2012) zkoumá, jak je morálka utvářena spíše emocemi a intuicí než rozumem a proč mají různé politické skupiny odlišné pojetí dobra a zla; The Coddling of American Mind: How Good Intentions and Bad Ideas Are Setting Up a Generation for Failure (Rozmazlování americké mysli: Jak dobré úmysly a špatné nápady připravují celou generaci na neúspěch, 2018), kterou napsal společně s Gregem Lukianoffem, zkoumá rostoucí politickou polarizaci a měnící se kulturu univerzitních kampusech a jejími dopady na duševní zdraví; a The Anxious Generation: How the Great Rewiring of Childhood is Causing an Epidemic of Mental Illness (Úzkostná generace: Jak velké přeprogramování v dětství způsobuje epidemii duševních nemocí, 2024), v níž Haidt uvádí, že vzestup chytrých telefonů a přehnaně protektivní výchova vedly k „přeprogramování“ dětství a nárůstu duševních nemocí.
