Žijeme v době názorové mánie a nutkání se ke všemu vyjadřovat, říká německý filosof a novinář Thorsten Jantschek. Myslí si, že bychom si znovu měli najít čas, abychom si v klidu utvořili názor, místo toho, abychom vždy hned říkali, co si myslíme.
Pro nebo proti. Tertium non datur. Třetí možnost není. V době krize a války převládá logika binárního myšlení. A to vytváří permanentní názorovou mánii.
Svoboda slova: názory je třeba si v prvé řadě vytvořit
Nikde to není tak patrné jako v diskusi o teroristických útocích v Izraeli ze 7. října. Jde o solidaritu, antisemitismus, mlčení levice nebo falešné dunění kultury a tak dále, a tak dále.
Na jeden otevřený dopis následují hned tři protidopisy, záplava distancování, souhlasů i omluv. Názorové stroje Facebook a X se předhánějí ve vyostřování ve zkráceném formátu. V komentářových rubrikách se názorová společnost štěpí, vždy s protichůdnými nároky na názorovou shodu.
Vyloučení z diskurzního univerza
Z nenuceného nucení lepšího argumentu, které kdysi hlásal filozof Jürgen Habermas, se už dávno stal požadavek sankcionovaný vyloučením z diskurzního univerza. Člověk by, prosím, konečně měl sdílel ten či onen názor.
Kulturní filozof Ralf Konersmann kdysi napsal, že „nejvznešenějším titulem slávy, který západní kultura uděluje svým intelektuálům, je čest být potížistou“. A to je vlastně dobře: diskusi je třeba vyostřit, aby se vybrousila a rozvinula vlastní argumentace.
Kdo nesouhlasí, působí rušivě
Hloupé je, že názorová mánie a nutkání vyjádřit svůj názor způsobují v našem současném diskurzu velký zmatek. Už dávno jsme přestali rozlišovat mezi politickými aktéry, intelektuálními buřiči, aktivisty a publikem, které už má zřejmě na všechno svůj vlastní názor. Všichni se stali stejně způsobilými účastníky diskurzu a distributory názorů.
Slavoj Žižek: „Paradoxy vícerozkoše“
Názor získal přednost před utvářením názoru. Pro nebo proti, neexistuje žádná třetí možnost. Mít názor – tak se zdá – na chvíli uklidňuje náš vlastní neklid a orientaci v době, kdy se jistoty neustále hroutí. Názor si stojí za svým. Kdo nesouhlasí, působí rušivě.
Je důležité zůstat zdrženlivý
Zároveň se však to, čeho se názory týkají, nezastavitelně mění. Všechny možné informace (a tedy i možné dezinformace) jsou také všem účastníkům diskurzu v reálném čase k dispozici.
To však znamená, že binární logika názorů naráží na stále více granulární a jemnozrnný svět, jehož zrnka se neustále zjemňují. Svět, který se – čím blíže se k jeho jevům dostáváme – stává politicky složitějším, morálně rozporuplnějším a v pravém slova smyslu nepřehledným.
Na politickou korektnost bychom měli být hrdí
V tomto skutečném světě jsou izraelští rukojmí brutálně zneužíváni, mučeni a zabíjeni teroristy z Hamásu. Ve skutečném světě se 7. října odehrála neuvěřitelná zvěrstva. Ve skutečném světě v pásmu Gaza denně umírají civilisté. Ve skutečném světě jsou izraelští rukojmí tragicky zastřeleni izraelskými vojáky a děti v nemocnicích jsou zasaženy raketami.
Tváří v tvář této strašlivě zrnité, neustále se měnící realitě – jako obrázková skládačka – musíme být obezřetní. Tváří v tvář této situaci ani morálka, ani empatie, ani politika, ani armáda nenabízejí žádnou jistotu, na které by mohlo přesvědčení skutečně stát. Udělat si čas na utvoření názoru, aniž bychom se opomenuli každý krok na této cestě, může být docela zbožným přáním.
Odstup od názorového aktivismu
Přesto by to byl postoj moderního stoika, jak si ho představuje filozof Ralf Konersmann ve své knize „Neklid světa“ (Die Unruhe der Welt). Moderní stoik se nesnaží zvládnout neklid života tím, že se stáhne do ústraní, pouze se distancuje od názorového aktivismu. A tím ruší binární logiku.
Aby svoboda fungovala, neobejde se bez omezování a zákazů
Mezi „pro“ a „proti“ si můžete dovolit ještě nemít názor. Duševní klid moderního stoika spočívá právě v tom, že se nenechá vyvést z míry, zejména ne unáhleným názorem.
