Průlomová analýza bezpečného života na Zemi a sociální spravedlnosti má sloužit jako podklad pro novou generaci politiky udržitelnosti. Příspěvek Jonathana Wattse pro britský The Guardian.
Podle průlomové analýzy blahobytu Země posunula lidská činnost svět do nebezpečné zóny v sedmi z osmi nově definovaných ukazatelů planetární bezpečnosti a rovnosti.
Kromě narušení klimatu přináší zpráva skupiny vědců z Komise pro Zemi také znepokojivé důkazy o tom, že naše planeta čelí rostoucí krizi v oblasti dostupnosti vody, zatížení hnojivy, zachování ekosystémů a znečištění aerosolem. Ty ohrožují stabilitu systémů podpory života a zvyšují sociální nerovnost.
Studie, která byla ve středu zveřejněna v časopise Nature, je dosud nejambicióznějším pokusem o spojení životně důležitých ukazatelů zdraví planety s ukazateli lidského blahobytu.
Stefan Rahmstorf: „Toto jsou nejnebezpečnější body zvratu klimatu“
Profesor Johan Rockström, jeden z hlavních autorů, řekl: „Je to pokus o interdisciplinární vědecké posouzení celého systému lidé-planeta, což je něco, co musíme udělat vzhledem k rizikům, kterým čelíme.
„Dosáhli jsme toho, čemu říkám bod nasycení, kdy jsme narazili na strop biofyzikální kapacity zemského systému, aby zůstal ve stabilním stavu. Blížíme se k bodům zvratu, jsme svědky stále trvalejšího poškození systémů podporujících život v globálním měřítku.“
Komise Země, kterou založily desítky předních světových výzkumných institucí, chce, aby tato analýza tvořila vědeckou základnu příští generace cílů a postupů udržitelnosti, které se kromě současného zaměření na klima budou týkat i dalších důležitých ukazatelů včetně environmentální spravedlnosti. Doufá, že města a firmy přijmou tyto cíle jako způsob měření dopadu svých činností.
Studie stanovuje řadu „bezpečných a spravedlivých“ měřítek pro planetu, která lze přirovnat k životním ukazatelům lidského těla. Namísto pulsu, teploty a krevního tlaku sleduje ukazatele, jako jsou tok vody, využívání fosforu a přeměna půdy.
Uvedené meze jsou založeny na syntéze předchozích studií univerzit a vědeckých skupin OSN, jako je Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) a Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES).
Na toto se musí naše děti připravit
Situace je velmi vážná téměř ve všech oblastech. Stanovení globálních referenčních hodnot představuje náročnou výzvu. Pokud jde o klima, svět již přijal cíl udržet globální oteplování na co nejnižší úrovni v rozmezí 1,5 až 2 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí. Komise pro Zemi konstatuje, že tato úroveň je nebezpečná, protože mnoho lidí je již nyní těžce postiženo extrémními vedry, suchem a povodněmi, které přicházejí se současnou úrovní přibližně 1,2 °C. Bezpečným a spravedlivým klimatickým cílem je podle nich 1 °C, což by vyžadovalo masivní úsilí o odčerpání oxidu uhličitého z atmosféry. Upozorňují, že bez ochrany ekosystémů není možné stabilizovat klima.
Aby se toho dosáhlo, je „bezpečnou a spravedlivou“ hranicí, pokud budou 50 až 60 % světa tvořit převážně přírodní ekosystémy. Skutečnost je však taková, že pouze 45 až 50 % planety má neporušený ekosystém. V oblastech pozměněných člověkem, jako jsou farmy, města a průmyslové oblasti, je podle komise třeba alespoň 20 až 25 % půdy věnovat polopřírodním biotopům, jako jsou parky, zahrady a skupiny stromů, aby byly zachovány funkce ekosystému, jako je opylování, regulace kvality vody, boj proti škůdcům a chorobám a další zdravotní a psychické výhody, které poskytuje dostupnost přírody. Přibližně dvě třetiny pozměněné krajiny však tento cíl nesplňují.
Dalším cílem je znečištění aerosoly, které se hromadí z výfukových plynů automobilů, továren a uhelných, ropných a plynových elektráren. Na celosvětové úrovni se zpráva zaměřila na minimalizaci nerovnováhy koncentrací aerosolu mezi severní a jižní polokoulí, která může narušit monzunové období a další klimatické vzorce. Na místní úrovni, například ve městech, následuje Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) a stanovuje hranici 15 mikrogramů na metr krychlový průměrné roční expozice malým částicím, známým jako PM2.5 (jemné částice prachu o aerodynamickém průměru menším nebo rovném 2,5 mikrometrů; pozn. PQ), které mohou poškodit plíce a srdce. Jedná se o otázku sociální spravedlnosti, protože chudší, často převážně černošské komunity mají tendenci trpět nejhoršími následky, protože se mnohé z nich nacházejí v nejvíce poškozených oblastech.
Mít plán není „plánované hospodářství“
Pro povrchové vody platí, že v žádném povodí by nemělo být zablokováno více než 20 % průtoku řek a potoků, protože to vede ke zhoršování kvality vody a ztrátě přírozeného prostředí sladkovodních druhů. Tato „bezpečná hranice“ již byla překročena na třetině světového území v důsledku výstavby vodních elektráren, odvodňovacích systémů a dalších staveb. Podobně špatná situace je i u systémů podzemních vod, kde je bezpečnou hranicí to, aby se vodonosné vrstvy nevyčerpávaly rychleji, než se stačí doplňovat. Nicméně 47 % světových povodí mizí alarmujícím tempem. To je velký problém v populačních centrech, jako je Mexico City, a v oblastech s intenzivním zemědělstvím, jako je Severočínská nížina.
Další problematickou oblastí jsou hnojiva, protože zemědělci v bohatších zemích rozprašují více dusíku a fosforu, než jsou rostliny a půda schopny absorbovat. To sice dočasně zvyšuje výnosy, ale vede ke následnému splachování do vodních systémů, které se dusí řasami a jsou pro člověka nezdravé. Zpráva uvádí, že klíčem k úspěchu je globální rovnost. Chudší země potřebují více hnojiv, zatímco bohaté země musí přebytky snížit. Vyvážená „bezpečná a spravedlivá hranice“ v tomto případě představuje globální úsporu 61 milionů tun dusíku a přibližně 6 milionů tun fosforu.
Nerůst nestačí: „Potřebujeme zelené smršťování“
Podle autorů je diagnóza planety chmurná, ale ještě není beznadějná, i když čas na nápravu se rychle krátí.
Joyeeta Gupta, spolupředsedkyně Komise Země a profesorka životního prostředí a rozvoje v zemích globálního Jihu na Amsterdamské univerzitě, uvedla: „Náš lékař by řekl, že Země je nyní v mnoha oblastech opravdu těžce nemocná. A to má vliv na lidi žijící na Zemi. Musíme se zabývat nejen symptomy, ale také příčinami.“
David Obura, další člen komise a ředitel výzkumu a vývoje pobřežních vod v Indickém oceánu, uvedl, že již existuje politický rámec, který umožňuje návrat do bezpečných mezí prostřednictvím cílů stávajících dohod OSN o klimatu a biologické diverzitě. Zdůraznil však, že důležitou roli musí hrát také volby spotřebního chování.
„Existuje řada léků, které můžeme užívat, ale potřebujeme také změnit životní styl – méně masa, více vody a vyváženější stravu“, uvedl. „Je možné to zvládnout. Regenerační síly přírody jsou silné… ale potřebujeme mnohem větší odhodlání.“
