Katja Diehlová bojuje za téma transformace v dopravě již řadu let, mimo jiné ve svém podcastu „She Drives Mobility“ a knize „Autokorrektur„. Její poslání: umožnit život bez aut každému. V rozhovoru pro RND vysvětluje, proč je závislost na jediné formě mobility vždy toxická. Rozhovor vedla Vivien Valentinerová.
RND: Paní Diehlová, na sociálních sítích a díky svému podcastu „She Drives Mobility“ a knize „Autokorrektur“ jste do jisté míry influencerkou v oblasti mobility. Je to stále ještě povolání, nebo už poslání?
Katja Diehlová: Jde už rozhodně o poslání. To, co musím vydržet, by si v zaměstnaneckém poměru nenechal líbit nikdo. Lidé mi říkají, že obdivují, jak to všechno zvládám. Ale nemám na výběr. Nevstávám každý den a neříkám si: „Hurá, zase kousek autokorektury“, jde o poslání, které si mě našlo. A to je prokletím i požehnáním zároveň.
Jaké jsou skutečné výhody zón s rychlostí 30 km/h?
RND: Máte pocit, že jste často tlačena do role „protiautomobilové aktivistky„?
Katja Diehlová: Ano, často jsem do ní tlačena. A je také snadné mě takto vnímat. Ale já nechci bojovat proti něčemu, ale bojuji za lidi. Chci vytvořit budoucnost – i pro lidi na venkově – aby měli možnost volby a nemuseli jezdit jen autem. Knihou Autokorrektur jsem chtěla napsat knihu, která vybízí k empatii, ne k tomu, abychom byli proti sobě.
RND: Na sociálních sítích pravidelně sklízíte shitstormy. Někteří komentátoři se zřejmě cítí vašimi tezemi napadáni. Proč je řízení auta pro mnoho lidí tak emotivním tématem?
Katja Diehlová: Němečtí řidiči mají v současné době neuvěřitelné množství privilegií: všechno kolem nich je přizpůsobeno automobilům. Pro mnohé je obtížné to rozpoznat a zpochybnit. Mít osobní automobil nebo obytný vůz znamená více než jen mobilitu a přepravu z bodu A do bodu B, ale také bezpečný prostor.
A pro mnohé je auto přenosným symbolem statusu, který představuje finanční úspěch. Údajně tento symbol lidem beru – a oni se o něj také nechtějí dělit.
Náš současný dopravní systém je rasistický, sexistický a zaměřený proti sexuálním menšinám a zdravotně postiženým.
RND: Auta jsou tedy také bezpečný prostor? Můžete to vysvětlit?
Katja Diehlová: Náš současný dopravní systém je rasistický, sexistický a zaměřený proti sexuálním menšinám a zdravotně postiženým. Pro svou knihu „Autocorrect“ jsem například mluvila s trans ženou, která miluje jinou ženu. Dvakrát ji na veřejných prostranstvích opravdu ošklivě zbili. Její auto je jejím bezpečným prostorem: umožňuje jí pohybovat se na veřejnosti „neviditelně“ a bezpečněji než veřejnou dopravou. Podobně se cítí mnoho queer lidí, lidí s jinou barvou pleti nebo lidí se zdravotním postižením. A mnoho žen například večer raději jezdí autem, než aby jely veřejnou dopravou.
RND: Proč si myslíte, že auto přesto není řešením pro každého?
Katja Diehlová: Protože 13 milionů dospělých v Německu nemá řidičský průkaz a 45 procent lidí žijících v chudobě nemá auto. Auto není řešením, když všichni k tomuto bezpečnému prostoru nemají přístup. „Obrat v mobilitě“ také znamená uznat, že jsou potřeby mobility z hlediska bezpečnosti a dostupnosti různé. Pokud je zohledníme, uděláme něco pro nás všechny. Většina lidí ale chce, aby se především dařilo dobře jim samotným.
A mnoha lidem vyhovuje současný stav, kdy se auto pohybuje pouze 45 minut denně. Ale současný stav je nefunkční. Vždycky mi říkají: „Musíš také myslet na všechny, kteří teď jezdí autem.“ Na to musím upřímně odpovědět: ale vždyť všichni ostatní čekají už desítky let, až na ně budeme také myslet! Tím otřásám samotnými základy. Dost často mi pak muži píší, že bych měla psát jenom o mobilitě a s tím feminismem přestat.
RND: Co se vám hnusí víc: nadvláda aut nebo patriarchát?
Katja Diehlová: „Hnusí“ se mi jen velmi málo věcí. Nechápu tu negativitu pocitů. Ale pokud bych to měla brát doslovně, tak se mi hnusí diskriminace lidí. Hnusí se mi prodávat jako funkční a vhodný pro všechny systém, který mnoho lidí vylučuje: 26 milionů lidí v Německu nemůže samo aktivně řídit auto. Pokud jde o automobilismus, ukrývá se za ním spousta privilegií, lží a sebeklamů, aby vůbec získal svou dominanci. Bylo by nesprávné tvrdit, že tuto dominanci získalo auto samo od sebe.
RND: Co máte na mysli pod pojmem „lži a sebeklam“?
Katja Diehlová: Kdyby systém „automobil“ fungoval na volném trhu, dávno by se sám reguloval. Je však zcela vzdálen volnému trhu, protože do něj vkládáme dotace a peníze z daní, externalizujeme náklady – například na silnice a parkovací místa – a mlčky přijímáme fakt, že mu v Německu každý den padne za oběť sedm až osm lidí.
Většina řidičů by přestoupila na kolo nebo veřejnou dopravu
A i když sečteme skryté náklady na auto a časy dojíždění na okraj města nebo na venkov, pak bychom si pravděpodobně mohli dovolit i byt ve městě… To je to, co myslím lhaním a sebeklamem.
RND: Ale vzhledem k rozdílům mezi městem a venkovem a ke způsobu, kde a jak lidé pracují, není stále trochu elitářské požadovat život zcela bez aut? Nemusíme i na život bez automobilu napřed mít?
Katja Diehlová: Ne, vůbec ne. Neříkám „Nemáš jezdit autem!“, říkám „Každý člověk by měl mít právo žít život bez vlastního auta“. Závislost na jedné formě mobility je vždy toxická. To může kdykoliv selhat. Jsem privilegovaná v tom smyslu, že mám možnost pozvednout hlas například za lidi, kteří mají prekérní práci.
Je však nesprávné vykládat to tak, že dopravní revoluce je elitářský diskurz. Existuje také skvělý citát starosty Bogoty, který řekl: „Vyspělou zemi nepoznáte podle toho, že chudí jezdí auty, ale že bohatí sedí ve veřejné dopravě.“
RND: Kdysi jste na jedné přednášce poněkud cynicky vysvětlovala, jak by dnes v pořadu „Den D“ někdo propagoval vynález automobilu.
Katja Diehlová: Ano. „Mám zde dvě tuny oceli, které se denně 45 minut pohybují s 80 kily člověka – a zbylý čas je odstavím ve veřejném prostoru. Berete, nebo ne?“ To by dnes neprošlo, je to koncept zcela mimo naši dobu.
RND: Která fakta a mýty o řízení vás trápí nejvíce?
Katja Diehlová: Zaprvé, že vysoký prodej automobilů je zaměňován za úspěch automobilů a není chápán jako selhání dopravní politiky. Kdyby existovaly alternativy, lidé žijící v chudobě by byli první, kdo by se auta zbavili, protože by raději měli o pár stovek eur v peněžence více.
Elektromobilita vítězí: kdy převládnou elektromobily?
Zvláštní je také to, že v jednom okamžiku se pohybuje pouze 10 % všech aut – nikdy ne více. 90 % aut vždy stojí. Kdyby všichni Němci nasedli do všech aut, která mají, všechna zadní sedadla by zůstala prázdná. Tak moc jsme přezásobeni. A co přetrvává jako mýtus, je, že daň z automobilu pokrývá všechny jeho náklady. To mi připadá strašně nespravedlivé: u nových forem mobility se vždy pozorně sleduje, co „daňového poplatníka“ stojí a co mu přinášejí – ale auto nás všechny stojí miliardy eur.
RND: Jak může transformace v dopravě a mobilitě uspět? Co je podle vás potřeba?
Katja Diehlová: V čele ministerstva dopravy není žádný vedoucí pracovník, který by skutečně stál o transformaci v mobilitě a bral vážně Pařížskou dohodu o klimatu. A domnívám se, že je třeba mluvit především o rozmanitosti. Ideálně bychom měli začít u dětí, aby se mohly vyjádřit a zpochybňovat věci. Jejich mobilita je zcela omezená. Když se naučí chodit, oslavujeme to. Vzápětí jim však musíme sdělit: „Pozor, tam venku je to nebezpečné, jezdí tam auta.“
Musíme zpochybnit věci, které v současnosti děláme. Proč vlastně stále ještě podporujeme nákup automobilů?
Potřebujeme politiky, kteří mají jiný pohled na mobilitu, nejsou připoutáni k automobilu, ale vidí věci trochu racionálněji. Nemusíme auto démonizovat – to bude vždy hrát určitou roli. Ale politici musí zaujmout pragmatičtější přístup a skutečně vnímat pařížské klimatické cíle jako vodítko. Pokud chceme být klimaticky neutrální do doby X, jaké problémy musíme vyřešit? Musíme zpochybnit věci, které v současnosti děláme. Proč vlastně stále ještě podporujeme nákup automobilů? Jsme na cestě, že se chceme stát CO2 neutrální, nebo to jen říkáme? A pak si myslím, že to můžeme také sdělit občanům.
RND: Bude to fungovat i bez zákazů?
Katja Diehlová: Samozřejmě budeme potřebovat i pravidla, které mohou mnozí řidiči vnímat jako zákazy. A některé zákazy jsou dobré a správné: že máme používat bezpečnostní pásy, že nesmíme řídit pod vlivem alkoholu, nebo zákaz kouření. Je přece také zakázáno zabít člověka.
RND: Revoluce v mobilitě zatím nefunguje kvůli mnoha strukturálním problémům. Kolik toho mohu jako jednotlivec změnit – a kolik odpovědnosti musím převzít?
Katja Diehlová: Revoluce v mobilitě nemůžeme dosáhnout sami, ale můžeme k sobě být upřímnější. Myslím, že při každé cestě autem bychom si měli položit otázku: „Dělám to opravdu proto, že nemám jinou možnost? Nebo to dělám proto, že prší a jsem pouze pohodlný?“ A za každé páté „pohodlně“ musím použít jiný dopravní prostředek. Proč jezdíme na hodiny spinningu v SUV?
O lidské iracionalitě: Připoutejte se prosím!
Určitě musíme řešit strukturální problémy, ale také musíme zpochybnit svá privilegia a chytnou se konečně za nos. Není neznámou skutečností, že jedno procento nejbohatší části lidstva je zodpovědné za 25 procent emisí CO2. V mém okolí má dnes mnoho lidí obytný automobil. Lidé si tento „tiny house“, který se pohybuje třikrát do roka, odstaví na veřejném prostranství, místo aby si ho pronajali. V některých případech se kvůli němu dokonce zadluží! To je nejen iracionální, ale také elitářské a privilegované. Lze to také nazvat „zanedbáváním výchovy“ v důsledku nadměrného blahobytu.
Katja Diehlová je autorkou bestsellerů, řečnicí, podcasterkou a konzultantkou, která se zaměřuje na mobilitu, novou práci a rozmanitost. Po kariéře novinářky a tiskové mluvčí pracovala Katja 15 let na vedoucích pozicích v korporacích v oblasti logistiky a mobility. Nyní sdílí svou vizi mobility zaměřené na člověka a pozitivní vliv na klima v rámci svého poradenství společnostem a začínajícím podnikům, zejména v oblasti spolupráce a alternativních způsobů mobility. Katja Diehlová v současné době radí představenstvu politického hnutí Volt Germany, společnosti International Data Group (IDG), ministru dopravy Bádenska-Württemberska a rakouskému spolkovému ministrovi pro ochranu klimatu, životní prostředí, energetiku, mobilitu, inovace a technologie. V roce 2022 se její první kniha „Autokorrektur – Mobilität für eine lebenswerte Welt“ (Autokorektura – mobilita pro svět, ve kterém stojí za to žít, Fischer Verlage, 2022) užšího výběru na cenu Handelsblatt za knihu o německém hospodářství a získala Cena čtenářů Německé ceny za knihu o podnikání roku 2022.
