Známá psychiatrička říká, proč není třeba vycházet se všemi. A vysvětluje, proč mají určité lidé vyšší tendenci k hloupým rozhodnutím.
Snad nikdy předtím se nevedla tak vášnivá debata o „hlouposti“ jako od vypuknutí pandemie koronaviru. Přesto je většina lidí přesvědčena, že jsou sami inteligentní. Hloupí jsou vždy jen ti druzí. 59letá psychiatrička a neuroložka Adelheid „Heidi“ Kastnerová nyní vydala knihu o hlouposti. Její závěr: „Hloupí lidé způsobili více škody než zbraně.“
TagesAnzeiger: Paní Kastnerová, každý, kdo píše o hlouposti, si nutně musí myslet, že není hloupý. Počítáte se mezi tuto vybranou skupinu?
Heidi Kastnerová: Samozřejmě nejsem imunní vůči tomu, abych čas od času udělala v každodenních záležitostech hloupost.
TagesAnzeiger: Například?
Kastnerová: Nedávno jsem překročila rychlost a musela jsem zaplatit pokutu.
TagesAnzeiger: Ve své nové knize vysvětlujete, že hloupost není otázkou IQ, nejde o schopnost počítat nebo ovládat cizí jazyky. Je „hloupost“ postojem?
Kastnerová: Je to tendence ignorovat fakta. A ignorovat dlouhodobé negativní důsledky pro sebe i ostatní ve prospěch krátkodobých, okamžitých a zdánlivých výhod. Hloupí lidé se nepovažují za součást nějaké struktury, na prvním místě jsou pro ně pouze jejich vlastní zájmy.
TagesAnzeiger: Je Donald Trump hloupý?
Kastnerová: Ne, je tím, co by ekonomický historik Carlo Maria Cipolla nazval banditou nebo zločincem. Trump důsledně analyzoval situaci a dospěl k závěru, že s určitou taktikou s největší pravděpodobností uspěje. Tuto taktiku pak účinně využil.
TagesAnzeiger: A tím si dokázal získat velký zástup příznivců.
Kastnerová: Inteligence nemusí nutně souviset s morálkou. Trump jednal důsledně ve svůj prospěch, a to pravděpodobně i na úkor ostatních.
TagesAnzeiger: Kdo je podle vás nejhloupější člověk v dějinách lidstva?
Kastnerová: Výběr je tak velký, že je pro mě těžké odpovědět. Ale Hitler by byl nadějným kandidátem. Vždyť zlikvidoval miliony lidí, vyvolal světovou válku a ve výsledku způsobil maximální škody ostatním a nakonec i sobě.
TagesAnzeiger: Jaký je recept proti hlouposti? Říká se, že na hloupost neexistuje lék.
Kastnerová: Hloupost musíme přijmout jako fakt. A vždy s ní počítat.
TagesAnzeiger: Dobré vzdělání samozřejmě není recept. Například k náboženským fundamentalistům z IS se nepřidávají jen nevzdělaní prosťáčci.
Kastnerová: Hlavním rysem hloupých lidí je, že upřednostňují výhradně své názory a vše ostatní ignorují. To můžeme pozorovat během celé koronakrize, kdy si lidé říkají: „Zůstanu především sám sebou.“
TagesAnzeiger: Jak to myslíte?
Kastnerová: Že neustále mluví o osobní odpovědnosti. Co to prosím znamená?
Pandemie koronaviru je na téma hloupost neuvěřitelně bohatá.
TagesAnzeiger: Vysvětlete nám to.
Kastnerová: Znamená to: hledím jen na sebe a ne na druhé. To by ale fungovalo jen v případě, kdybych žila jako poustevník v naprosté izolaci někde v jeskyni. Pak – pokud jde o mě – jsem zodpovědná sama za sebe a za nikoho jiného. Ale jakmile jsem zasazena do širšího společenského kontextu, je tento paskvil o osobní odpovědnosti naprostý nesmysl. Pandemie koronaviru je na téma hloupost neuvěřitelně bohatá.
TagesAnzeiger: V jakém smyslu?
Kastnerová: Lidé cestují na dovolené do exotických zemí a nechávají se očkovat, což má vedlejší účinky. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že například běžné očkování proti žloutence typu B bylo před svým širokým nasazením testováno na zlomku lidí, než na kterých nyní byla ozkoušena vakcína proti nemoci COVID-19. Nikdo z těch, kdo nyní pláčou a brojí proti očkování proti koronaviru si nezjistil, jaké jsou vědecké podklady pro ostatní očkování, která už dávno podstoupil.
TagesAnzeiger: Odpůrci vakcinace jsou tedy hloupí?
Kastnerová: K tomuto závěru musíme nutně dojít.
TagesAnzeiger: Když to říkáte, prohlubujete propast, která v současnosti rozděluje společnost. Proti sobě stojí dva světy, svět zastánců očkování a svět odpůrců očkování, které spolu již nejsou schopny mluvit.
Kastnerová: To také nemusíme.
TagesAnzeiger: Prosím?
Kastnerová: V zásadě je třeba podporovat ochotu k dialogu a to je taky dobře. Ale pouze v případě, že je přítomna na obou stranách. Cokoli jiného je lepší nazvat tím, čím to je. Totiž bezúčelnou a předvídatelně nepřesvědčivou kombinací dvou monologů. Ušetříme si námahu, problémy a čas strávený diskusí s lidmi, kteří si pletou právo na vlastní názor s právem na vlastní fakta. Je naivní se domnívat, že je třeba udržovat otevřený dialog. Vlády prostě musí rozhodnout – a to na základě vědeckých poznatků, které jsou v současné době k dispozici.
TagesAnzeiger: Nemůžeme za hloupé označit i ty, kteří věří vědě, jejíž výsledky jsou platné, dokud se neprokáže opak?
Kastnerová: Ne, věřit vědě není hloupost. Věda je neustále v pohybu. Současný stav výzkumů je vždy nejlepší možnou úrovní informací, ale neustále podléhá dalším změnám, protože věda získává stále nové poznatky. Vždy předpokládá, že věci jsou v pohybu a že se pozice mění.
TagesAnzeiger: Ale důvěra ve vědce a odborníky do jisté míry utrpěla. Proč?
Kastnerová: Pravděpodobně se dá tento jev vystopovat ještě dál, ale obzvlášť patrné to začalo být s nástupem Trumpovy administrativy a s pojmem alternativních faktů. Neexistují žádná alternativní fakta. Existují fakta a hloupé postoje, které fakta ignorují. Dříve lidé alespoň uznávali, že existují lidé, kteří něco studují, orientují se v tom a vědí, o čem mluví. Ostatní buď mlčeli, nebo věřili tomu, co říkali odborníci. Mezitím se stalo společensky přijatelným tvrdit, že odborníci lžou. Stále více lidí je ochotno se hlásit ke konspiračním teoriím.
TagesAnzeiger: Máte pro to vysvětlení?
Kastnerová: Rostoucí složitost světa tuto ochotu jistě ještě zvyšuje. Konspirační teorie jsou tím přitažlivější, čím více jsou všeobjímající a čím více poskytují model pro vysvětlení světa. Tato nedůvěra vůči odborníkům a řeči o postfaktické době nebo alternativních faktech vytvářejí výchozí náladu, která vede lidi k tomu, aby si na základě nějakých abstraktních myšlenek vytvořili vlastní postoj a zaměnili svobodu názorů za svobodu faktu.
TagesAnzeiger: Nyní zníte trochu udiveně.
Kastnerová: Nedávno jsem na internetu viděla video, ve kterém někdo tvrdil, že očkování do nás vpraví jakási mimozemská vajíčka pavouků, kteří nás pak sežerou zevnitř. Zde je údiv skutenčně namístě. Absurdnější to již těžko může být!
TagesAnzeiger: Každý si přece může věřit, čemu chce.
Kastnerová: Hloupým lidem však nesmíte poskytnout příliš prostoru a především hodně moci, jinak se to může stát nebezpečným. Pokud škodí sami sobě, je to ve svobodné společnosti legitimní. Pokud však ubližují ostatním, je to problém, který už nemůžeme přijmout zcela chladně a klidně.
TagesAnzeiger: Na co myslíte?
Kastnerová: Abychom nemluvili jen o koroně: německý „zázračný léčitel“ a lékař Ryke Geerd Hamer rozvíjel abstraktní myšlenky, až v roce 1995 málem způsobil smrt dítěte s rakovinou, když zcela zaslepeným rodičům dlouho bránil v jeho slibné léčbě.
TagesAnzeiger: Myslíte že hloupost, tak jak ji chápete vy, přibyla?
Kastnerová: Hloupost zažívá konjunkturu! Nikdy mě nepřestane udivovat, v kolika oblastech si lidé přisuzují znalosti a dovednosti, které vůbec nemají. Pokud se rozbije pračka, lidé si samozřejmě zavolají odborníka. Ale když jde o mnohem složitější témata, někteří lidé najednou překypují sebejistotou. Oblíbeným hřištěm je medicína, kde se to dnes hemží samozvanými odborníky. Publiku se zde dostává zcela bez znalostí „pocitových“ doporučení. Jak řekl spisovatel Charles Bukowski: „Potíž je v tom, že inteligentní lidé jsou plni pochybností, zatímco ti hloupí překypují sebedůvěrou.“ Hloupost se přestala stydět.
TagesAnzeiger: Jak jste na to přišla?
Kastnerová: Kdy jste naposledy od někoho slyšeli: „Nevím“? Před časem proběhl v Rakousku rozhlasový pořad, ve kterém se ptali lidí na ulici. Například: Můžete mi prosím říct, kde je tady přístup k internetu? Bylo úžasné, kolik lidí říkalo: „To vám můžu říct. Půjdete tudy a na růžku doleva a pak třetí doprava.“ Místo, aby popravdě odpovídali: „Nevím.“ Přiznat si, že něco nevím, už zcela vyšlo z módy.
TagesAnzeiger: Jaká máte kritéria pro měření hlouposti?
Kastnerová: Bylo by troufalé tvrdit, že lze hloupost měřit. To nejde. Stále ještě neexistuje ani dobrá definice inteligence. Ti, kteří přicházejí s domnělými pravdami nebo intuicemi a pak tvrdí, že intuice je základním zdrojem poznání, je třeba jistě označit za hloupé.
Na Fritzla si nemohu stěžovat. Byl to ochotný, ale emocionálně velmi nevzrušivý člověk.
TagesAnzeiger: Ale v určitých životních situacích může být intuice celkem užitečná.
Kastnerová: Tak to může být, například u sympatií nebo antipatií. Když však dojde na hodnocení faktů, stává se intuice nebezpečnou. Před časem jsme v Rakousku měli onu hroznou nehodu s lanovkou na ledovec v Kaprunu. Zemřelo tam mnoho lidí, protože se intuitivně snažili utéct nahoru z hořícího tunelu. To však byla chyba, protože oheň hoří vzhůru. Ale každý z nás by pravděpodobně měl intuici utéct nahoru, za světlem.
TagesAnzeiger: Jako soudní psychiatrička působíte také coby znalkyně v trestních řízeních a zabýváte se nejzávažnějšími trestnými činy. Souvisí zlo s hloupostí?
Kastnerová: Velmi často. Vždy jde o krátkodobé uspokojení vlastních potřeb. Tragédie mnoha zločinů spočívá v tom, že jsou při zpětném pohledu naprosto nesmyslné a smutné. Není na tom nic záhadného. Zlo není fascinující, ale zpravidla jen hloupé.
TagesAnzeiger: Byla jste soudní znalkyní v případu Josefa Fritzla, který byl médii nazýván „monstrem z Amstettenu“. Svou vlastní dceru držel 24 let ve sklepě v zajetí, pravidelně ji znásilňoval a zplodil s ní sedm dětí. Jak jste vnímala Fritzla?
Kastnerová: Nemohu si na něj stěžovat. Při rozhovorech spolupracoval, nebyl nezdvořilý a snažil se zodpovědět mé otázky. Ke zločinu ho vedla potřeba mít absolutní nadvládu nad ostatními a sexuálně ji realizovat. Řekl, že se narodil jako násilník. Emocionálně byl velmi nevzrušivý. Po celá léta dělal pořád to samé.
TagesAnzeiger: Od Alberta Einsteina pochází hojně citovaný výrok, že existuje pouze jedna věc, která je ještě nekonečnější než vesmír: lidská hloupost. Jak poznáme, že máme zrovna co do činění s hlupákem?
Kastnerová: Že u těchto lidí za všechno může vždy někdo jiný. Když se něco pokazí, nikdy nenesou odpovědnost. Nikdy se nezpochybňují. Jiné lidi občas napadne, že nedělají vždy ty nejmoudřejší věci.
TagesAnzeiger: Kdy se to stalo vám?
Kastnerová: Když odkládám věci, o kterých vím, že bych je měla udělat hned. Nebo někdy řeknu něco zbrkle a bez rozmyslu – a pak si říkám: to jsem si také mohla ušetřit.
Adelheid „Heidi“ Kastnerová je odbornicí na psychiatrii a neurologii a od roku 2005 vede forenzní oddělení Keplerovy univerzitní nemocnice v rakouském Linci. Jako soudní psychiatrička vypracovala znalecké posudky pro řadu známých zločinců, mimo jiné v případu Josefa Fritzla, který se dostal na titulní stránky novin po celém světě. Kastnerová se proslavila také jako autorka. V roce 2014 vyšlo její dílo „Wut“ (Vztek), nedávno pak její nová kniha „Dummheit“ (Hloupost). V roce 2015 jí bylo uděleno Zlaté čestné vyznamenání za zásluhy o Rakouskou republiku.
