Novinová vydavatelství vězí v krizi, jak ukazuje vývoj u vydavatelských domů Funke a DuMont. Co se stane, až nebude vycházet jediný lokální deník? Jak bude vznikat veřejné mínění? Profesor žurnalistiky Klaus Meier již na německém trhu spatřuje inovace, navíc radí inspirovat se v zahraničí. Článek vyšel na specializovaném portálu Meedia.
Německá lokální a regionální mediální scéna se v příštích deseti letech změní více, než tomu bylo v uplynulých deseti letech. Jelikož byly za posledních 100 let na lokální úrovni noviny hlavním informačním zdrojem, ovlivní tento vývoj výrazně regionální veřejnost a tím i naši demokracii.
Quo vadis regionální žurnalistiky? Co se stane, až jednoho nebude existovat žádný okresní deník? Kdo bude vytvářet veřejné mínění? Kdo nabídne orientaci, navigaci a spoluúčast na politickém procesu a kdo bude kontrolovat lokální moc? Již několik let se zabýváme těmito ústředními otázkami, nyní jsou ale naléhavější než kdy předtím – a jednoduché odpovědi neexistují.
Prognóza: poslední tištěný deník vyjde v r. 2033
Rok 2019 nezačal dobře: Mediální skupina Funke plánuje u tří svých novinových titulů v Severním Porýní-Vestfálsku propustit 10 % zaměstnanců. A DuMont se chce s novinovým trhem rozloučit definitivně – po letech škrtů a konsolidací. Nejedná se přitom o malá lokální vydavatelství, ale o vydavatele s třetím a čtvrtým největším tržním podílem v Německu.
V r. 2012 jsme z nákladů německých tištěných deníků za uplynulých 20 let propočítali trend. Výsledky byly překvapující: téměř všechny hodnoty se nacházely velmi přesně na křivce, která pomalu, ale stále více, klesala. Statistika předvídala, že v r. 2011 bude prodáno už jen zhruba 11 milionů výtisků – v r. 2034 nastane konec. Co je z dnešního pohledu ještě více překvapující: všechna čísla nákladů až do r. 2018 leží téměř přesně na této křivce – celkově dokonce lehce pod ní. Pokud bychom dnes přepočítali trend znovu, vyjde poslední deník už v r. 2033, tedy za 14 let (viz graf).
Samozřejmě není cílem podobných výpočtů stanovit prognózu přesného data úmrtí, ale uvědomění si problému v současnosti: budoucnost lokálních deníků leží zcela jistě v digitálu, ne v tisku. Tam, kde za pět až deset let bude vycházet tištěné vydání, bude ještě dražší než dnes. Z hlediska vzdělání si ho bude kupovat jen elita v předdůchodovém nebo důchodovém věku. Už nyní – a daleko více v budoucnosti – zasáhnou digitální noviny větší publikum než tištěné.
Od úspor až po „zombie-noviny“
Spolkové sdružení německých vydavatelů novin (Bundesverband Deutscher Zeitungsverleger, BDZV) neustále zdůrazňuje, že celkový dosah deníků roste: na podzim r. 2018 četlo alespoň občas jeden z deníků v tištěné podobě 60 %, v digitální 67 % a dohromady 89 % německojazyčného obyvatelstva. Není pochyb, že deníky nabízí atraktivní obsah, který je velmi široce využíván. Ale přežijí různorodé deníky umírání tištěných novin? A budeme mít i v digitální podobě novinovou scénu, která pokryje každý okres?
Na jednu stranu se podle údajů BDZV v Německu nesnížil počet tištěných lokálních příloh. Na druhou stranu dochází ke slučování lokálních redakcí a některé redakce musí pokrýt více regionů, nebo získávají obsah z přilehlých nebo konkurenčních vydavatelství – až po tzv. „zombie-noviny“, které se obejdou bez jakékoliv vlastní redakce.
Kvalita: lesk a bída, ale lepší než předtím
Na základě výše jmenovaných trendů by se dalo předpokládat, že se kvalita lokální novinařiny zhoršila. To se ale nestalo. Rozsáhlá studie 103 lokálních příloh Klause Arnolda a Anny-Leny Wagnerové z univerzity v Trevíru (Trier) ukázala, že by celkově regionální žurnalistika sice mohla o lokálním dění informovat kritičtěji a více do hloubky, oproti dříve zjištěným nedostatkům se však zlepšila, například v oblastech rozličnosti témat či nezávislosti.
Lokální novinařina byla a je v Německu určována širokým spektrem mezi leskem, průměrností a bídou. Jsou tu jak redakce s personálním podstavem, které nejsou schopny se ani přiblížit nárokům na kvalitní žurnalistiku, tak i redakce, které odvádí práci nejvyšší a oceňované kvality.
O sebevědomí a samozřejmosti lokální novinařiny hovoří fakt, že obě nejdůležitější ocenění lokální žurnalistiky nevyznamenávají reportáže (jako v nadregionální žurnalistice), ale jejich kontrolní funkci a přínos pro demokracii: Cena lokální žurnalistiky Nadace Konrada Adenauera (Konrad Adenauer Preis, udělovaný od r. 1980) a cena za dohledovou funkci nadace denního tisku „Svoboda tisku“ (Wächterpreis, udělovaný od r. 1969).
Poslední držitelé jsou rozptýleni po celém Německu: od Stuttgarter Zeitung/Stuttgarter Nachrichten přes Pforzheimer Zeitung, Main-Post a Kieler Nachrichten až po Nordkurier (Konrad Adenauer Preis), od Tölzer Kurier po Westfälischen Anzeiger (Wächterpreis) – abychom jmenovali jen některé z nich. I další ceny, jako např. Cena Ralfa Dahrendorfa za lokální žurnalistiku (Ralf Dahrendorf-Preis für Lokaljournalismus) zdůrazňují hodnotu (lokální) žurnalistiky pro demokracii.
Kdo může garantovat služby a profesionální nezávislost žurnalistiky? V jádru má práce novinářů tři úlohy:
- nabídnout orientaci a navigaci v informační džungli, tedy oddělení společensky závažných témat od těch nepodstatných,
- umožnit lidem spoluúčast ve společnosti a na politice a přispět k regionální identitě,
- být hlídačem lokální moci, tedy hledět mocným pod prsty a odhalovat zneužití moci.
K tomu je kromě solidního vzdělání a odvahy potřeba především profesní (práce na plný úvazek), ekonomická a politická nezávislost.
Tyto úlohy s sebou nesou dva důsledky: zaprvé nemohou tyto funkce zastoupit aktivistické blogy nebo informační portály měst a obcí, protože jsou zájmově zainteresovány. Zadruhé je sporné, nakolik mohou osamělí bojovníci nebo malá sdružení svobodných novinářů pro svou věc získat plnou oporu ve svém vydavatelství.
Prací na plný úvazek je také myšleno to, že se novináři mohou stoprocentně soustředit na žurnalistiku, rešerše, přípravu a zvážení faktů a také na moderaci a diskurz s publikem, a nemusí se vedle toho starat o vydělávání peněz či čelení právním problémům. U specifických témat a jako (často podfinancovaný) doplněk stávající vydavatelské nabídky sice lokální digitální startupy fungují dobře, ale jestli mohou plošně nahradit lokální noviny, až už nebudou v okresech fungovat, k tomu zatím nemáme v Německu empirické důkazy.
Z novinářského hlediska jsou ovšem některé specializované projekty inovativní. Například na portálu merkurist.de mohou uživatelé sami navrhnout témata, která považují za důležitá: ve velkoměstech jako je Frankfurt nebo Mohuč (Mainz), stejně jako v malých obcích jako Ottweiler nebo Idar-Oberstein.
Strategie: vyprofilovaná exkluzivní témata s lokální vazbou
Při střízlivém pohledu do budoucnosti lokální žurnalistiky jsou nápomocné inovace a zkušenosti ve vydavatelstvích z jiných zemí, ve kterých už umírání tištěných deníků pokročilo výrazně dále.
Řady novinových vydavatelství se v současné době pokouší připravit na budoucnost nejen úsporami, ale především rozsáhlými redakčními projekty. To má dva důsledky: na jedné straně hrají ústřední roli šíření digitální média, tištěné noviny tedy zaujímají v nejlepším případě stejnou pozici, již brzy ale budou až na druhém místě. To musí být důsledně zohledněno v produkčních procesech, IT infrastruktuře a v redakční strategii. Na druhou stranu musí tyto produkty, i navzdory menšímu počtu redaktorů, optimálně fungovat.
Například Main-Post ve Würzburgu se vydala cestou diferencování obsahu: těžiště redakční činnosti je kladeno na profilující exkluzivní témata lokálního zaměření a s přidanou hodnotou pro lokální čtenáře. Jiná témata a práce, které nemusí nutně převzít novináři, jsou standardizovány, automatizovány a externalizovány. Spolky, školy jakožto i jiná uskupení a zařízení mají samy zasílat texty a fotografie. Pod titulem „Máte slovo!“ (Sie haben das Wort!) je uvedeno: „Získáváte tak možnost spoluutvářet část novin.“ Současně však redakce „prověřuje, co může být zveřejněno“.
Nezávislost redakce na politických a ekonomických zájmech – ve spojení se spoluúčastí čtenářů. Tato kombinace je podstatným elementem udržitelnosti lokálních deníků, bez ohledu na to, zda vychází v digitální nebo tištěné podobě. Transparentnost a dialog se stávají životně důležitými prvky: redakce musí vysvětlovat, proč se zabývají danými tématy, odkud pochází fakta a informace a jak se mohou angažovat čtenáři. Pozici čtenářů lze ještě posílit tak, aby lokální média vnímali jako „své noviny“ a z odběratelů se stali „členové“.
Vývoj ve Španělsku a USA
Pohled na jiné země může nastínit, jak to možná za pět až deset let bude vypadat v Německu. Dvě země jako příklad:
- Ve Španělsku mají noviny tradičně malý dosah, země trpěla dlouhou hospodářskou krizí, která zasáhla i mediální společnosti. Vedlo to ale k tomu, že v současné době existuje více než 3.000 digitálních médií, z toho zhruba 1.000 vychází pouze digitálně, jak vyplývá ze studie Navarrské univerzity. Zhruba tři čtvrtiny z nich jsou rozšířeny lokálně. 81 % jsou financovány z reklam, ale 363 pomocí odběratelů a 77 přes crowdfounding. Autory studie překvapilo, že „před deseti lety panoval všeobecný předpoklad, že nikdo nebude platit za digitální média, zejména ve Španělsku“. Dochází k závěru, že trh s digitálními médii neustále rostl a dnes je „hodně různorodý“ a „znatelně posiluje“.
- V USA se již několik let mluví o „news deserts“: podle studie oddělení žurnalistiky University of North Carolina nemá 171 amerických okresů (counties) žádné lokální noviny a mnoho novin v ostatních okresech vychází pouze jednou týdně. V bohatých oblastech mohou mezery zaplnit online startupy, ale venkovské oblasti a menšinové čtvrti ve velkoměstech jsou ve studii označeny jako obzvlášť suché zpravodajské pouště. Toto vakuum slouží jako vstupní brána partizánských webů, což jsou platformy online zpráv, které se označují za „newspaper“, informujících ale velmi jednostranně a šířících lži. Magazín Politico označil síť pravicově ideologických webových stránek jako „Baby Breitbarts“ a jako příklady uvádí Tennessee Star a Maine Examiner.
Co to znamená pro Německo?
V Německu nezbývá než čekat – například na to, jaký dlouhodobý vliv budou mít na digitální lokální žurnalistiku inkubátory, podporující novinářské startupy. Za příklady mohou posloužit iniciativy zemských mediálních institucí, jako „Media Lab Bayern“ nebo „Journalismus-Lab Vor Ort NRW„.
Je naděje, že až lidé zjistí, že nezávislé lokální informace potřebují, budou možná ochotni platit i za nové nabídky digitálního mediálního světa. Panují však i obavy, že se veřejnost stane hračkou v rukách politických a hospodářských zájmů.
Tištěné noviny budou v každém případě a každé prognóze ztrácet na významu, jedno jestli s výhledem na pět, deset, nebo čtrnáct let až do r. 2033.
Klaus Meier je od r. 2011 profesorem Katolické univerzity Eichstätt-Ingolstadt, předtím působil na Technické univerzitě Darmstadt a na Vysoké škole Darmstadt. Je autorem a vydavatelem učebnic žurnalistiky. Další informace najdete na webových stránkách journalistik.ku.de a klaus-meier.net.
