Písmo vypovídá hodně o osobnosti, charakteru a sociálním chování. Ruční zápis navíc podporuje učení – a to v každém věku. Normované psací písmo bylo po dlouhou dobu nedílnou součástí každého učebního plánu. Tyto normy se dnes mohou v Německu v závislosti na spolkové zemi výrazně lišit. Je to moderní? Nebo přicházíme o důležitou kulturní techniku? Příspěvek pro německou profesní síť Xing napsal Heinz-Peter Meidinger, ředitel školy a předseda Německého svazu učitelů (DL).
Mnoho zemí – například Spojené státy americké – už děti na školách většinou neučí ručně psané písmo. Heslo zní: klávesnice místo pera! I v některých německých spolkových zemích není výuka normovaného vázaného psacího písma povinná. Místo ní se školy omezují na zprostředkování tzv. základního písma, vycházejícího ze spojování tiskopisných písmen.
Odstraněním psacího písma ale dochází ke ztrátě základní kulturní techniky. To má dalekosáhlé následky:
- Ručně zapsaná učební látka a fakta jsou lépe uloženy v paměti.
- Vývoj zásadních schopností jemné motoriky jsou rozhodující pro vývoj dítěte. Návyk vlastního psacího písma je silně podporuje. To vše je nyní ohroženo.
- Psaní odráží naši osobnost. Souvisí také se seberealizací a vývojem osobnosti.
Řada vědeckých studií jednoznačně prokázala, že si děti lépe zapamatují látku, kterou si předtím ručně zapsaly. Ruční psaní podporuje efektivitu výuky. To zřejmě souvisí s tím, že spojení učení s pohybem zapojuje více mozkových regionů. Ale také s tím, že jsme při ručním zápisu odkázáni na krácení a omezení se na podstatné, což podporuje chápání. Když si děláme ruční poznámky, více se soustředíme a dáváme větší pozor.
Nemusíme se rozhodovat mezi analogovým a digitálním
Dnes už také víme, jak důležitá je výuka a další rozvoj jemné motoriky pro duševní a tělesný vývoj. Protože v běžném životě dochází k rozvoji jemné motoriky pouze zřídka – například při výuce hudebních nástrojů – je pro většinu lidí psací písmo jedinou možností, jak si tyto schopnosti osvojit.
Prostřednictvím psaného písma také dochází k vyjádření nanejvýš individuálního, zcela osobního otisku člověka. Ve vlastním rukopisu se stále znovu objevuji. Proto zažíváme obzvlášť intenzivní, emocionální momenty, kdy raději sáhneme k tužce místo po tabletu. I dnes existují velké firmy a podniky, která kladou velký důraz na ručně psaný životopis, nebo ho alespoň pozitivně hodnotí. O osobnosti, charakteru a sociálním chování vypoví často víc než dokonale stylizovaná počítačová šablona.
Ostatně, ne vždy jde o volbu mezi analogovým a digitálním. Potřebujeme novou dělící čáru mezi konvenčními kulturními technikami a moderními médii. Například ruční zápis slov při výuce cizího jazyka a elektronický slovník během následné systematizace slovní zásoby.
Jsem pevně přesvědčen, že se kulturní dovednosti ručního zápisu nesmíme nikdy vzdát!
