Dnes mě nejvíc nezaujal článek nějakého slovutného deníku či nablýskaného magazínu, ale příspěvek facebookové skupiny Gutes deutsch für stramme Deutsche („Dobrá němčina pro rázné Němce“ – zjevná narážka na jazykové hendikepy těch největších „vlastenců“ – a to nejen v Německu), který velmi vtipně a výstižně glosuje myšlenkové pochody „slušnoněmců“ (podle vzoru „slušnočech“). Zrovna dnes tímto kouzelným textem připomněli památnou větu Angely Merkelové „Wir schaffen das!“ – „My to dokážeme!“, kterou pronesla v souvislosti s loňskou uprchlickou krizí.
Tato věta kancléřky je právě rok stará. Sotva se o nějaké jiné větě vedlo tolik diskuzí, byla vysmívána, kritizována – ale také opakována. Je zajímavé, že to jsou nejčastěji právě nejněmečtější ze všech patriotů, kteří mají s touto větou problém a opakovaně hlásají, že „to“ Německo „nezvládne“ a že místo toho stojíme buď před záhubou, krátce před vypuknutím občanské války, nebo že krizi nezvládneme a tak dále. Občas nás přepadne pocit, že někteří zánik naší země dokonce vzývají. Proč vlastně? Milí patrioti, pokud jste opravdu tak hrdí na to být Němci, proč své zemi tak málo věříte?
Podívejme se na posledních 70 let Spolkové republiky Německo. Naše země už nějaké krize ustála a díky soudržnosti, houževnatosti a proslulé německé neochvějnosti je také pokořila. Za velké pomoci jsme ze zničené země vytvořili zemi hospodářského zázraku a stabilní demokracie, která trvá dodnes. V 60. letech jsme se osvědčili jako klíčová země Evropy, konečně jsme postavili před soudy mnoho válečných zločinců, hospodářství jsme pozvedli ještě dále a prolomili jsme mnoho rezavých struktur. Německo si poradilo s terorem RAF (ultralevicová teroristická organizace Frakce Rudé armády, hojně podporovaná i tehdejším východním blokem – pozn. překl.) a v 70. letech jsme podnikli první kroky k usmíření s východním blokem i přesto, že studená válka byla žhavá jako nikdy předtím. To byly ostatně pravé krize, skutečná ohrožení naší země i demokracie. Tehdy si nikdo nestěžoval na to, že musel ve sklepě uchovávat zásoby pro případ nouze. Mnoho Němců (a mezi nimi i náš spolkový kancléř) nikdy nevzdalo naději na sjednocené Německo, i když kvůli tomu byli stejně vysmíváni jako Angela Merkelová za svou větu „Wir schaffen das!“. Uprchlíci z NDR, pád berlínské zdi a znovusjednocení – i to jsme velkým a společným úsilím zvládli. Pokud máte dost času, přečtěte si zprávy s výroky ustaraných západoněmeckých občanů o východoněmeckých uprchlících. Znějí stejně, jako vy dnes. Přijali jsme stovky tisíc ruských Němců a zásobovali jsme mnoho uprchlíků na Balkánu. Po teroristických útocích v r. 2001 jsme úspěšně našli novou roli ve světové politice. Spolu s 27 dalšími zeměmi jsme vytvořili hospodářské prostředí, které navzdory všem krizím hledá rovnocenného soupeře. Protože jsme vždy drželi při sobě, překonali jsme za posledních 70 let i následky mnoha přírodních katastrof. A dokonce jsme přežili i zavedení televizní stanice RTL II. Tento seznam můžete libovolně rozšířit.
Samozřejmě nešlo vše úplně hladce. Jak by také mohlo? Pokud děláte věci poprvé, vždy šlápnete vedle, někdy i o hodně. I to se nám Němcům nezřídka stalo. S trochou odstupu ale lze poznat, že si s krizemi a problémy dokážeme vcelku slušně poradit. Německo má své starosti a problémy, ostatně jako každá země. Ne vše je u nás spravedlivé. Ale: to vše jsou problémy prvního světa. Nám Němcům se daří lépe, než naprosté většině světové populace, na což se u nás rádo zapomíná. Každé vypořádání se s těmito úkoly Německo změnilo a posunulo o kousek dál. Ne všem lidem se tyto změny líbí; někteří věční pochybovači by nejraději trvale zůstali v nějaké současné (nebo dávno minulé) situaci a tím se natrvalo zakonzervovali ve své komfortní zóně.
Ubytování a péče o uprchlíky je pro Německo další úlohou po mnoha předchozích, před které nás naše dějiny postavily. Zatímco němečtí nacionalisté s kvílením vzývají zánik národa, zbytek země si vyhrnul rukávy a už teď se stará o to, kudy dál. Milí patrioti, pokud Německu opravdu věříte, udělejte konečně něco, na co bychom mohli být všichni hrdí: chopte se práce. Pokud jste opravdu hrdí i na Německo, musí vaše odpověď na „Wir schaffen das!“ znít: „Kdo, když ne my?“
Až se za 10 – 20 let ohlédneme zpět, zjistíme: zvládli jsme i toto.
Pokud vás text oslovil, přidávám odkaz na svou lednovou úvahu „Proč si myslím, že Němci zvládnou uprchlickou krizi„, neboť se oba články nesou ve stejném duchu.
