Mediální bouře, která se strhla počátkem tohoto roku kolem smyšleného „případu Lisa“, dívky německo-ruského původu údajně znásilněné arabskými migranty, se stala budíčkem německých politických elit. Poprvé jasně ukázala na propojení domácích a zahraničních ruských mediálních kampaní s nejvyššími ruskými politiky. Německá vláda bezprostředně poté zaúkolovala BND (Bundesnachrichtendienst – Spolkovou zpravodajskou službu – pozn. překl.), aby se ve spolupráci se Spolkovým ministerstvem zahraničních věcí zabývala problematikou manipulace německého veřejného mínění. Článek pochází od Stefana Meistera a byl zveřejněn na webových stránkách NATO.
Angažovaný postoj Německa v ukrajinské krizi, důsledná pozice Angely Merkelové v otázce protiruských sankcí a její role lídra Evropy udělaly z německé vlády klíčový cíl pro ruskou dezinformační kampaň.
„Případ Lisa“ nepoukazuje pouze na chybnou myšlenku německého „Partnerství pro modernizaci„, ale také na nefunkčnost ruských snah o zneužití osobních vztahů a neformálních sítí při pokusu o ovlivňování rozhodovacích schopností Německa, jeho politiky i samotné kancléřky Merkelové během současné krize. Zatímco je německá vláda nadále pevně odhodlána nechat všechny komunikační kanály otevřené, pozorujeme naprostou ztrátu důvěry ve vztahy, které bude velmi obtížné v blízké budoucnosti obnovit.
Oblasti ruského vlivu
Vzhledem k úzké sociální, politické a ekonomické provázanosti s Ruskem má Německo ve vztazích s Moskvou zvláštní pozici. Během uplynulých 25 let bylo nepřetržitým cílem německých elit vybudovat prostřednictvím exkluzivních vztahů důvěru a na všech úrovních posilovat „změnu prostřednictvím provázání s Ruskem“.
Pod Putinovým vedením jsou tyto vazby stále více zneužívány v opačném smyslu, jsou zaměřeny jak na ovlivňování bilaterálních vztahů, tak na německou politiku Ruska v Evropě. V důsledku toho vidíme mnoho neprůhledných vztahových sítí, vzájemně propojených ekonomickými vazbami. Ty vyvěraly na povrch při energetických projektech jako Nord Stream, kde se na místo předsedy dozorčí rady usadil bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, nebo v sítích bývalé StaSi (východoněmecká obdoba StB) v případě Gazprom Germania.
Ruské vedení aktivně podporuje neformální a neprůhledné vazby, změny a výběr účastníků v institucích a organizacích založených Německem, např. v Německo-Ruském fóru. Výsledkem podané ruky doprovázené nabídkou spolupráce ze strany Německa bylo, že se ruskému vedení otevřely cesty k ovlivňování německé veřejnosti i politiky. Až do ukrajinské krize vládl mezi německými klíčovými osobnostmi nedostatek pochopení o povaze a cílech Putinova mocenského aparátu, včetně absence základů obranné strategie. Navzdory všem nabídkám dialogu s Ruskem nyní dochází ke změně.
Angažovanost německé vlády v ukrajinské krizi měla za následek aktivaci stávajících ruských sítí a zvýšení ruských aktivit v zemi. Ruská média a politici používají a propagují protievropské, protiamerické a protivládní skupiny k ovlivnění nálad v německé společnosti.
Pozorujeme 3 oblasti ruského vlivu:
- ruská zahraniční média jako RT a Sputnik
- rostoucí propojení s německými populistickými stranami z krajně levicového i pravicového politického spektra
- využití sítě bývalých politiků a institucí, zřízených za účelem dialogu, pokoušejících se ovlivňovat rozhodování v současné diskuzi o protiruských sankcích
Ruská média v zahraničí
Ruská média působící v Německu představují mediální platforma Sputnik včetně zpravodajské agentury Novosti, rozhlasová stanice „Voice of Russia“ (Hlas Ruska, dnes Sputnik News – pozn. překl.) vysílající v němčině, televizní kanál Ruptly TV, RT včetně jeho německojazyčné odnože RT Deutsch.
RT Deutsch produkuje televizní pořad „Der fehlende Part“ (Chybějící část – pozn. překl.), který si klade za cíl ukázat odlišný obrázek událostí než německá mainstreamová média. Podle webových stránek pořadu je hlavním posláním „vybudovat odpor veřejnosti vůči mediální manipulaci“ v německé veřejné debatě. Stanice RT Deutsch například vysílala živý přenos z demonstrací z protiislámského hnutí PEGIDA. Ruská zahraniční média spolupracují s novináři kritickými vůči systému, pseudo-experty a konspiračními médii jako např. Compact. Poskytuje prostor pravicově populistickým představitelům strany AfD (Alternative für Deutschland – Alternativa pro Německo – pozn. překl.) nebo zástupcům levicové parlamentní strany Die Linke (Levice – následovník postkomunistické PDS, která zase byla pohrobkem východoněmecké komunistické SED – pozn. překl.), které podporují zrušení sankcí a propagují argumenty o Ukrajině, důvěrně známé z ruských dezinformačních kampaní.
Tato ruská média nejsou v ovlivňování širší německé veřejnosti úspěšná, zůstávají spíše okrajovým produktem pro různé sociální skupiny. Přesto je důležité si uvědomit, že jsou čím dál víc propojeny s webovými stránkami pravicových a levicových uskupení, která poskytují prostor představitelům populistických stran a která používají sociální média a svá spojení k šíření dezinformací do veřejného prostoru a mainstreamových médií. Samozřejmě, že se všechna ruská zahraniční média podrobně zabývala „případem Lisa“.
Stranický vliv
Dlouhá desetiletí hrála německá sociální demokracie (SPD – Sozialdemokratische Partei Deutschlands – pozn. překl.) ústřední roli při utváření německo-ruské a východoevropské politiky. Partnerství pro modernizaci je postaveno na tradičním sociálnědemokratickém konceptu „změny prostřednictvím provázání“, poprvé ještě za Sovětského svazu a po roce 1991 s Ruskou federací. Anexe Krymu, sestřelení malajského civilního letadla MH17 a válka na východní Ukrajině se staly zatěžkávací zkouškou německo-ruské politiky.
Navzdory své nízké popularitě ve vlastní straně podpořil ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) sankce proti Rusku. V minulosti, podobně jako starší generace SPD (např. bývalý kancléř Gerhard Schröder nebo nedávno zesnulý Helmut Schmidt) hájil politiku porozumění s Ruskem. Nicméně, v současné veřejné diskuzi, to byl vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel (SPD), kdo několikrát prosazoval postupné zrušení sankcí a během své schůzky s Vladimírem Putinem v říjnu r. 2015 veřejně podporoval prodloužení plynovodu Nord Stream.
Členové obou největších opozičních stran v německém Bundestagu (Spolkovém sněmu – pozn. překl.) Dei Linke a pravicově populistické AfD navázali vztahy s ruskými státními institucemi. Místopředseda klubu Die Linke ve Spolkovém sněmu Wolfgang Gehrcke podnikl se svým stranickým kolegou cestu do separatisty ovládaného území Doněcka, aby přivezli „humanitární pomoc“ a setkali se s vůdci tzv. „lidové republiky“.
Alexander Gauland, místopředseda strany AfD, v listopadu r. 2014 navštívil ruské velvyslanectví a vyslovil se za standardní vztahy s Ruskem. Šéf mládežnické organizace AfD Markus Frohnmaier se v r. 2014 zúčastnil panslavistického kongresu v Bělehradě, kde se setkal s Robertem Schlegelem – bývalým vedoucím členem proputinovské mládežnické organizace Naši a v současné době zodpovědným za zahraniční styky největší prokremelské strany Jednotné Rusko.
Ruské sítě
Posledních 15 let se odehrálo ve znamení rozvoje sítě „Rusku nakloněných“ expertů, novinářů a politiků,kteří se stali aktivními během ukrajinské krize. Německo-Ruské fórum se stalo jejich klíčovou institucí. Mimo jiné organizuje Petrohradský dialog – občanskou společenskou platformu založenou bývalým spolkovým kancléřem Gerhard Schröder a prezidentem Putinem v r. 2001.
Obě instituce jsou ve skutečnosti více zaměřeny na obchodní zájmy a dialog elit, než na výměnu myšlenek v rámci občanské společnosti. Předsedou Německo-Ruského fóra se stal bývalý předseda SPD a ministerský předseda Braniborska Mathias Platzeck. V otázkách ukrajinské krize veřejně zastává ruské pozice, například požadoval, aby anexe Krymu byla za podmínek přijatelných pro obě strany zpětně legalizována.
Kromě pravicových a levicových populistických uskupení šíří ruské dezinformace do mainstreamových médií i několik bývalých politiků, ekonomů a novinářů. Účastní se diskuzních pořadů ve veřejnoprávních televizích, poskytují rozhovory pro největší deníky a mají tak mnohem větší vliv na vytváření názorů než ruská zahraniční média – používají však jejich argumenty.
Jak se vyvíjel případ Lisa?
Případ Lisa dominoval titulním stránkám novin a určoval německé veřejné mínění po dva lednové týdny r. 2016. 13letá rusko-německá dívka byla 30 hodin nezvěstná a podle 1. kanálu ruské televize byla znásilněna migranty. Příběh se ukázal jako lež (německá policie zjistila, že ve skutečnosti strávila noc se svým přítelem), přesto byla historka intenzivně propagována ruskými domácími i zahraničními médii a vyústila v napětí v diplomatických vztazích mezi Německem a Ruskem.
Na „případu Lisa“ poprvé jasně vidíme způsob, jakým spolu koordinovaně působí několik součástí ruské dezinformační mašinérie:
- Novinář 1. kanálu ruské televize vykonstruuje případ německo-ruské dívky a uvede ho v hlavních zprávách v Rusku;
- O případu informují ruská zahraniční média jako RT, Sputnik a RT Deutsch;
- Sociální média a také extrémní pravicové skupiny dál rozšiřují informace na internetu;
- Prostřednictvím Facebooku se za účasti reprezentantů německo-ruské menšiny a neonacistických uskupení organizují demonstrace;
- Ruská zahraniční média v Německu přinášejí informace o demonstracích, které přebrala německá mainstreamová média;
- A konečně, na nejvyšší politické úrovni ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov vydal dvě veřejná prohlášení, během kterých vyjádřil znepokojení nad neschopností německé policie a nad právním řádem Spolkové republiky Německo, které se z důvodů politické korektnosti nemůže takovým případům věnovat.
Jako výsledek „případu Lisa“ a rozličných dalších ruských aktivit v souvislosti s ukrajinským konfliktem v Německu pozorujeme posun od dominance ekonomiky nad politikou k dominanci politiky nad ekonomikou. Rusko se stalo bezpečnostním rizikem a vzájemné vztahy jsou nadále zpolitizované.
Nová Bílá kniha bezpečnosti označuje Rusko za jednu z největších hrozeb pro Německo. Podle jejích autorů Rusko nezpochybňuje pouze bezpečnostní uspořádání po studené válce v Evropě, ale používá také „hybridní nástroje pro stírání hranic mezi válkou a mírem“ a „digitální komunikaci k ovlivňování veřejného mínění“ v Německu.
Dr. Stefan Meister je ředitelem Programu pro východní Evropu, Rusko a Střední Asii v Robert Bosch centru. Předtím pracoval jako odborník na Evropu u Evropské rady pro zahraniční vztahy a v think-tanku Německá společnost pro zahraniční politiku (DGAP). Je uznávaným odborníkem na Rusko a postsovětské republiky, doktorát získal na univerzitě v Jeně, kde vystudoval politické vědy a dějiny východní Evropy.
