Libertariáni jako Elon Musk nebo Javier Milei mluví o svobodě. Ve skutečnosti ale volají po diktatuře podnikatelů.
Když Alice Weidelová v rozhovoru s Elonem Muskem prohlásila, že Hitler byl komunista, a Elon Musk s ní souhlasil, vyvolalo to obrovskou škodolibou radost. Jak jen může být někdo tak hloupý, zněl jednohlasný názor většiny levicově-liberálních médií. Skutečnost, že Hitler může být v Německu označen za komunistu jen proto, že je ve zkratce NSDAP skryto slovo „socialistický“, je částečně způsobena zcela zkresleným pohledem na historii, jakož i agresivním antikomunismem, který je součástí raison d’être Spolkové republiky Německo.
Že ale hodnocení Muska a Weidelové není historickým revizionistickým zkreslením minulosti, nýbrž důsledkem jejich ideologického pohledu na svět, a že v tom zdaleka nejsou sami, bude předmětem tohoto pojednání. Musk i Weidelová jsou totiž stoupenci myšlenkové školy, pro kterou jsou státní zásahy samy o sobě nelegitimní a jakákoli forma vměšování státu představuje v jejich očích něco jako komunismus. Jejich kritika může klidně začínat u Hitlera a Stalina, ve skutečnosti je ale rovněž namířena proti Keynesovi a Rooseveltovi. Navazují na takzvanou vídeňskou ekonomickou školu, zkráceně rakouskou školu, což je myšlenkový směr, který lze v jeho radikalizované podobě také označit jako anarchokapitalismus a která si v současné době nachází cestu do mezinárodní politiky ve svém autoritářském projevu v podobě pravicových libertariánů, jako jsou Javier Milei, Donald Trump, Elon Musk, Giorgia Meloniová, Alice Weidelová a Beatrix von Storchová.
Trumpovi miliardáři sní o pravicové technologické diktatuře
Vídeňskou ekonomickou školu založil na konci 19. století Carl Menger, ale až do poloviny 20. století ji významně rozvíjela třetí a čtvrtá generace pod vedením americko-rakouského ekonoma Ludwiga von Misese a jeho britsko-rakouského kolegy Friedricha Augusta von Hayeka. Ti se nejen považovali za antitezi marxismu, ale také ostře vystupovali proti britskému modelu keynesiánství.
V roce 1947 Hayek založil Mont Pelerin Society, sdružení akademiků, podnikatelů a novinářů, které dodnes funguje jako centrum neoliberálních sítí. Cílem sdružení je přesvědčit budoucí generace o neoliberálních myšlenkách.
„Pokud se na mezinárodní vítězné tažení tržních radikálů podíváme z odstupu, snadno v něm rozpoznáme projekt elity, jehož cílem je naprosté potlačení zaměstnanců.“
Představitelé rakouské školy jako radikální zastánci trhu volali po minimálním státu, který by se soustředil pouze na nejnutnější úkoly. Jako zarytý antikomunista se zejména Hayek stavěl proti jakýmkoli státním zásahům, v nichž podle něj rozpoznával zárodky nesvobody. Ve své knize Cesta k nevolnictví z roku 1944 varoval, že plánované státní hospodářství a centralizované řízení ekonomiky nevyhnutelně povede k totalitě a ztrátě svobody jednotlivce. Jako varovné příklady proto uváděl vývoj národněsocialistických a komunistických režimů, proti nimž stavěl volné tržní hospodářství jako jediný systém, který může zaručit prosperitu a svobodu jednotlivce.
Kniha je dodnes klíčovým textem ekonomických liberálů a libertariánů a pravděpodobně ovlivnila nejen představitele Nadace Friedricha Naumanna, ale měla značný vliv i na politiku Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana.
Podnikatelská monarchie
Zatímco však tato první generace libertariánů stále hledala způsoby, jak vybudovat mezinárodní ekonomický řád prostřednictvím mezinárodních dohod a mezinárodních organizací, jako je Světová obchodní organizace nebo Mezinárodní měnový fond, americké odnože rakouské školy, takzvaní neo-austrians, toto myšlení radikalizovali.
Zejména ekonom Murray Rothbard kategoricky odmítal jakékoli regulační instituce a víru v nadřazenost trhu spojoval s bytostným naturalismem, v němž chápal kapitalismus jako přirozený řád, v němž by měly vládnout „přirozené“ podnikatelské elity.
Douglas Rushkoff o broligarchii a nebezpečném mindsetu technologických miliardářů
Tato ideologie má nyní zažívá mezinárodní konjunkturu. S Mileiem, Meloniovou, Trumpem a Muskem už uzurpovala několik zemí a s Weidelovou, von Storchovou a dalšími radikálními stoupenci trhu, jako jsou Christian Lindner (odcházející předseda FDP, který má na svědomí pád poslední německé koaliční vlády; pozn. PQ) nebo Ulf Poschardt (vydavatel čím dál konzervativnějšího deníku Welt; pozn. PQ), čeká v záloze i v Německu. Přinejmenším dva posledně jmenovaní již vyjádřili svůj obdiv k opatřením Javiera Mileiho.
Všem je společný hluboce zakořeněný antikomunismus, neustálé zdůrazňování svobody jednotlivce, extrémní ekonomický liberalismus, odmítání odborů a sociálního státu, ultrakapitalistický tržní radikalismus, který považuje přerozdělování a daně za krádež, a myšlenka, že všechny oblasti společnosti, od školství přes policii až po zdravotnictví, by měly být privatizovány.
K tomu se přidává špetka skepse vůči demokracii, která byla přítomna již u předchůdců rakouské školy, jako byli Mises a Hayek, ale s Murrayem Rothbardem se změnila ve skutečné nepřátelství vůči demokracii. Hans-Hermann Hoppe, jeden z jeho nejaktivnějších německých stoupenců a obdivovatelů, demokracii zcela odmítal a volal po jakési podnikatelské monarchii.
„Sama von Storchová se od některých Hoppeho výroků distancovala, ale zjevně sdílí jeho základní ekonomická východiska, což se projevuje v jejím volání po minimálním státu, v jejím postoji k odborům a v její skepsi vůči demokracii.“
Tento v pravicových libertariánských kruzích uznávaný ekonom založil mezinárodní síť Property and Freedom Society (PFS) a v rozhovoru pro Junge Freiheit se označil za „nepřítele demokratického státu“.
Hoppe se svou sítí působí jako jakýsi spojovací článek mezi libertariánskou a radikálně pravicovou scénou. Zatímco Alice Weidelová a Beatrix von Storchová byly až do roku 2022 členkami Společnosti Friedricha A. von Hayeka – německé pobočky Mont Pelerin Society – než se distancovala od postojů AfD, von Storchová udržovala úzké kontakty i s Hoppeho organizací. Nejméně dvakrát se zúčastnila výročních zasedání PFS, kde také přednášela.
Jak můžeme zabránit digitálnímu fašismu à la Musk a Zuckerberg?
Hoppeho teorie je chaotickou směsicí radikálního tržního kapitalismu a toho, co nazývá „přirozeným řádem“. V rámci tohoto řádu třídí různá náboženství podle jejich kapitalistického využití, přičemž kritizuje hinduismus, buddhismus a islám, protože přikládají příliš malou hodnotu pozemským statkům, a proto nejsou schopny hromadit bohatství. Dokonce židovství bylo hodno kapitalismu, až když se jeho představitelé, jako například Murray Rothbard nebo Ludwig von Mises, zřekli své víry.
„Dobrými“ kapitalisty byli pouze křesťané, i když i ty je třeba posuzovat odděleně podle vyznání. Hoppe chválí hierarchický charakter katolicismu, který vyhovuje jeho představě o „přirozeném řádu“, protestantské křesťanství však považuje za produktivnější a domnívá se, že je nejvhodnější pro akumulaci lidského kapitálu.
V rozhovoru pro německý magazín Eigentümlich Frei zase vysvětluje, že soukromí vlastníci musí mít „právo na vyloučení, exklusivitu, diskriminaci a vykázání“. Hoppe tvrdí, že například soukromá armáda by přirozeně „diskriminovala ženy a přiznané homosexuály“, protože „přítomnost žen a otevřených homosexuálů v bojových jednotkách“ je kontraproduktivní. Žádný vojenský dodavatel by takové bojové jednotky nenabízel, „protože by nenašel kupce“. Hoppe je toho názoru, že v „přirozeném řádu“ by byl rozsah poptávaných a nabízených organizací či komunit mnohem větší než v současném společenském řádu, protože podobně smýšlející lidé by si mohli koupit komunity dle svých přání.
Falešná svoboda
Sama von Storchová se od některých Hoppeho výroků distancovala, ale zjevně sdílí jeho základní ekonomická východiska, což se projevuje v jejím volání po minimálním státu, jejím postoji k odborům a skepsi vůči demokracii. Její spojení s Property and Freedom Society také ukazuje, v jakých intelektuálních sférách se pohybuje a z jakých libertariánských zdrojů vychází její myšlení. Ráda se také odvolává na spisovatelku Ayn Randovou, další představitelku radikálního libertarianismu, kterou její stoupenci téměř uctívají. Ačkoli se s představiteli neo-austrians z osobních důvodů rozešla, její odmítání odborů a demokratického spolurozhodování, nenávist ke komunistům a vyzdvihování podnikatelského génia vykazují velké přesahy do jejich teorií. Její díla The Fountainhead a Atlas shrugged jsou považována za standardní díla libertariánské beletrie.
Myšlení Murrayho Rothbarda zase mělo zásadní vliv na Silicon Valley, kde byly jeho teorie rovněž dále autoritářsky rozvíjeny, v posledních letech se rozšířily jako neoreakční ideologie a se svým přímým i nepřímým vlivem na Bílý dům nyní evidentně doputovaly až do centra moci.
Tažení tech-miliardářů proti „woke“ je ve skutečnosti namířeno proti zaměstnancům
Jedním z nejvýznamnějších představitelů antidemokratického, antiegalitárního a neofeudálního Neoreakčního hnutí (NRx), známého také jako Temné osvícenství, je Curtis Yarvin, který do roku 2013 vedl blog Unqualified Reservations a má nemalý vliv na technologického miliardáře a investora Petera Thiela. Thiel měl zase kdysi poměrně blízký vztah s Elonem Muskem, s nímž spoluzakládal společnost Paypal, a ještě větší vliv má na nově zvoleného viceprezidenta USA J. D. Vance.
Thiel, jeden z nejvýznamnějších podnikatelů v technologickém průmyslu, publikoval v roce 2009 esej „The Education of a Libertarian“, v níž se výrazně opírá o myšlenky Murrayho Rothbarda a v níž výslovně uvádí: „Už nevěřím, že svoboda a demokracie jsou slučitelné.“ Jeho myšlení vychází ze směsi libertariánské filozofie, kritiky neefektivní byrokracie a přesvědčení, že demokracie brání svobodě jednotlivce. Stejně jako Rothbard nepovažuje demokracii za nic jiného než tyranii většiny, která omezuje svobodu, zejména podnikatelskou svobodu jednotlivce. Je také přesvědčen, že demokracie brzdí inovace prostřednictvím státních zásahů a regulací, což platí zejména pro odvětví budoucnosti, jako je umělá inteligence, cestování vesmírem a biotechnologie.
Thiel proto ve své eseji navrhl tři únikové cesty, jak uniknout „inovacím nepřátelskému“ systému demokracie. Za prvé internet jako systém svobody mimo státní kontrolu s technologií blockchain a kryptoměnami; za druhé seasteading, tj. suverénní plovoucí města na moři, která jsou řízena nezávisle na státní kontrole a demokratických procesech jako firmy; a za třetí dobytí vesmíru s koloniemi na cizích planetách, kde by mohly vzniknout nové formy společnosti bez omezení demokratickými systémy. Nejpozději zde by měly být zřejmé paralely s Elonem Muskem a jeho kolonizací Marsu.
„Díky neomezenému vlivu moderních médií se šíří ideologie, která podněcuje odpor k migrantům, „woke“ ideologiím nebo levicovým hnutím, aby rozdělila pracující a odvrátila pozornost od skutečné příčiny jejích problémů – moci kapitálu.“
Zatímco esej z roku 2009 měl stále silné anarchokapitalistické rysy, následně se zvýšil vliv Curtise Yarvina, který dále rozvinul Rothbardovo odmítání demokracie v tom smyslu, že moc by místo toho měla být soustředěna v rukou technokratické elity.
Yarvin, který se svými dlouhými vlasy vypadá jako hipík a své filozofické traktáty publikuje pod pseudonymem Mencius Moldbug, tvrdí, že demokracie jsou zkorumpované, neefektivní a neschopné reforem, a podobně jako Hoppe navrhuje místo nich tzv. CEO diktaturu.
Nyní můžete namítnout: Dobře, nějaký softwarový vývojář, který vede obskurní politický blog – kdo by je neznal, hippies, kteří najednou zastávají naturalisticko-autoritářské názory. Nic z toho by nebyl problém, kdyby Yarvina finančně nepodporoval Peter Thiel, který zase finančně podporuje J. D. Vance. Thiel zde funguje jako spojovací článek mezi autoritářským, neoreakcionářským, filosofickým pohledem na svět na jedné straně a praktickou, politickou realizací těchto myšlenek na straně druhé. Ve Vanceových projevech a spisech se objevují i klíčové Yarvinovy pojmy, jako je například termín „katedrála“, jímž rozumí síť médií, univerzit a státních institucí.
Thiel pak hrál také hlavní roli při vytváření pozice J. D. Vance jako konzervativního kandidáta nové pravice, aktivně ho podporoval na jeho cestě do Senátu USA a věnoval 15 milionů dolarů Super-PAC Protect Ohio Values. Thiel se stal pro Vanceho jakýmsi mentorem a využil svých kontaktů a zdrojů k podpoře jeho politických ambicí. Kritici mu proto také vyčítají, že jde o čistě Thielův projekt. Myšlenka, která není úplně přitažená za vlasy, vezmeme-li v úvahu Vanceovo vystoupení na konferenci o umělé inteligenci v Paříži. Jeho varování, že přílišná vládní regulace technologií umělé inteligence by znamenala zánik tohoto odvětví, muselo jeho sponzora potěšit.
Pravicově-libertariánské kulturní války
Dvojici však nespojuje jen víra v technologie a skepse vůči demokracii. Stejně jako Thiel i Vance prosazuje konzervativní kulturní agendu, která se projevuje především v boji proti tzv. wokeness. To je zase pravděpodobně spojuje s Elonem Muskem, jehož vliv na Bílý dům bude pravděpodobně ještě přímější po jeho jmenování do čela Úřadu pro efektivitu státní správy (DOGE).
Vztah mezi Thielem a Muskem není bez komplikací, stejně jako vztah mezi Vancem a Trumpem. Nicméně všichni přikládají velký význam technologickým inovacím, absolutní svobodě trhu a minimalistické roli státu. Všichni nenávidí odbory a „levicové libertariánství“ s jeho právy LGBTQ, feminismem a regulacemi diverzity. Všichni chtějí zcela odstranit regulační instituce, které omezují volný trh.
„Zde přichází starý dravý kapitalismus v novém hávu, který svou rétorikou o svobodě a sebeurčení diskredituje všechny sociální výdobytky.“
To však nespojuje pouze Muska s Thielem a Trumpa s Vancem, ale také Misese a Hayeka s Hoppem a Yarvinem, stejně jako Trumpa a Vance s Mileiem, Meloniovou, Weidelovou a von Storchevou. Spojení mezi všemi těmito postavami není ani tak přímá spolupráce, jako spíše ideologický překryv. Patří sem kritika demokracie a jejích institucí, stejně jako kulturní boj proti wokeness nebo tzv. boj za svobodu. Například argentinský prezident Javier Milei na okraj Světového ekonomického summitu v Davosu v lednu 2025 prohlásil, že se letos „necítí tak osamělý“. Konečně se, podle jeho vlastních slov, setkal se spolubojovníky za svobodu: od úžasného Elona Muska přes jeho přítelkyni Giorgii Meloniovou, kterou označil za „spolubojovnici při obraně myšlenek svobody“, až po Viktora Orbána, Benjamina Netanjahua a Donalda Trumpa. Postupně se vytvořilo „mezinárodní spojenectví všech národů, které chtějí být svobodné a věří v myšlenky svobody“, rozzářil se.
Podíváme-li se na mezinárodní triumf tržních radikálů z odstupu, snadno v tomto vývoji rozpoznáme projekt elit, jehož cílem je úplné potlačení dělnické třídy a veškerých práv zaměstnanců. Podnikatelé mohou svobodně uplatňovat svou moc a beztrestně vnucovat svým zaměstnancům osmdesátihodinový pracovní týden, jako to udělal Elon Musk, když převzal Twitter. Kvůli jejich neomezenému vlivu na moderní média se šíří ideologie, která podněcuje odpor vůči migrantům, „woke“ idejím nebo levicovým hnutím, aby rozdělila pracující a odvedla pozornost od skutečné příčiny jejich problémů – moci kapitálu. Sociální nerovnost a boj o rozdělování nižších tříd jsou podněcovány tak, že se solidarita stává nemožnou. Stát se svými ochranářskými právy je vláčen tak dlouho, až zbyde jen státní silový aparát v podobě armády a policie.
Přichází starý dravý kapitalismus v novém hávu, který svou rétorikou o svobodě a sebeurčení diskredituje všechny sociální výdobytky. Přichází nový nepřítel, který byl mocně ideologicky přezbrojen, a kterému tedy musíme čelit nejen ideologicky.
