Ekonomický filosof a autor bestsellerů o světě práce a podnikání Anders Indset byl hostem rakouského deníku Die Presse. Indset pochází z Norska, ale více než 20 let žije v Německu a sám sebe označuje za bývalého hardcore kapitalistu.
Rozhovor se točil kolem Indsetovy nejnovější knihy „Vikingský kodex, aneb proč jsou Norové tak úspěšní„. Knihu lze chápat jako oslavu výkonnosti, ale ne v dnešním mezi některými manažery rozšířeném psychopatickém pojetí. Indset věří, že čin, aktivizace, je velmi důležitou součástí toho, co nás dělá lidmi. Už Johann Goethe ve Faustovi napsal, že na počátku nebylo slovo, ale čin. Narodili jsme se proto, abychom tvořili.
Výkon si nelze vynutit
Dnes je velkým problémem reaktivní výkon, tedy to, že musíme fungovat. V současné společnosti proto velmi mnoho lidí vnímá výkon jako něco negativního. Proč se právě Norsko objevuje jako vzor kultury výkonu? Důvodem je, že Norsko nehodnotí výkon, ale výsledky a přínos snažení. Anders Indset to působivě ilustruje na příkladu neuvěřitelných sportovních úspěchů norských sportovců. A to i v takových sportech, které nemají nic společného se zimou a sněhem. Cyklista Thor Hushovd, fotbalisté Ada Hegerbergová a Erling Haaland, atlet Karsten Warholm, šachista Magnus Carlsen, tenista Casper Ruud a golfista Victor Hovland jsou jen někteří z mnoha.
Grimm: „Progresivní občanská společnost nezmizela“
Norsko není společnost, která si výkon vynucuje, ale naopak je tam silně zakořeněn kolektivismus a aktivizace, která učí děti být aktivní již od útlého věku. Interakce a mnoho dalších faktorů, které jsou v knize analyzovány, vedou přirozenou cestou ke skvělým výsledkům a k tomu, co je následně měřitelné a projeví se jako úspěchy ve společnosti a přínos pro společnost.
Práce hrou
Důležitým aspektem ve vývoji člověka je hra. A do té musí být zapojeni všichni, hra a vše co děláme tedy musí být především inkluzivní. V severských zemích si nikdy nemohli dovolit plýtvat lidským potenciálem – k přežití všech tam byla vždy zapotřebí každá ruka. A jen z co nejširšího trychtýře lze vykřesat mnoho talentů.
Hra je důležitý faktor, který lze přenést i do dalších oblastí společnosti. Nevíme, jaká pracovní místa budou existovat za deset let; nevíme, jaké sporty se budou hrát; a už vůbec nevíme, jak bude za pár let vypadat náš svět. Proto je velmi důležité vybavit děti širokým souborem dovedností, aby se dokázaly přizpůsobit měnícím se podmínkám, aby zvládly mnoho aspektů lidského rozvoje. A to jak ve fyzickém, duševním nebo intelektuálním slova smyslu.
Co je to úspěch?
Je důležité zažívat pocit úspěchu, pocit, že se něco povedlo. Výkon je však často měřen externě: zlatými medailemi, slávou nebo povýšením. Indset definuje úspěch jako růst, učení a radost z pokroku. Takový úspěch přichází díky úsilí, díky postupu vpřed, díky soutěžení s ostatními. Proto si myslí, že je v raném věku důležité podporovat hravou formou soutěživost. Jinými slovy: úspěch je důležitý, ale nemusí to být úspěch v podobě umístění na stupních vítězů. Jde o pocit úspěchu z dosahování určitých cílů na předem vytyčené cestě.
Takové úspěchy si nejde vynucovat. Je to stejné jako se štěstím. Také se nemůžeme donutit být šťastni, ale jde o výsledek toho, co děláme. Pokud budeme každý den dělat drobné mikroambiciózní krůčky, kráčet rychleji a rychleji a trénovat drobné pohyby po mnoho a mnoho let, pak jednou přijde zápas, po kterém vystoupíme na pomyslné olympijské stupně vítězů. Nicméně, to zažije jen velmi málo vyvolených.
Proto je také důležité, jak úspěch definujeme. Pokud se úspěch měří jen vnějšími kritérii, jako jsou zlaté medaile, peníze, sláva, srovnávání na sociálních sítích, je to velmi únavné a nikterak přínosné. Autor sám hrál profesionálně házenou a zakládal firmy – pro mnohé jistě úspěch. To mu však uspokojení nepřinášelo, neboť byl neustále na cestě za dalším cílem. Dnes se již za úspěšného skutečně považuje. Tento pocit mu dodává neustále učení něčeho nového. Samozřejmě se i u něj občas projeví ego, například když se cítí potvrzen ve svém konání nebo se mu dostane uznání od druhých, to je v lidské povaze.
Právě proto je kniha „Vikingský kodex“ tak důležitá – definuje totiž výkon a úspěch jinak, než jsou tyto pojmy ve společnosti obecně přijímány a chápány. Úspěch je můj osobní pokrok, můj život, ve kterém mohu něco pozitivního změnit. A díky tomu je život také o něco jednodušší.
Problémy výkonnostní společnosti
Hlavním problémem naší výkonnostní společnosti není podle Indseta ani tak (ne)ochota k výkonu, jako spíš to, jak ji dnes, i skrze média, vnímáme. Neustále hledáme odpovědi, konečná řešení, štěstí, více pocitů a nechápeme, že toto neustálé hledání je to, co nás vysiluje. Neustálá optimalizace, neustálá snaha o naplnění každé vteřiny a každého aspektu života. Pro samotný cíl a hledání zkratek k němu jsme zapomněli na to nejdůležitější – žít. To nás unavuje a podléháme depresím, které jsme si sami vytvořili.
Nacházíme se pak ve stavu, který se podobá nemrtvým. Žijeme v nemrtvé společnosti, kde lidé stále ještě svítí, ale nikdo již není doma. Podaří-li se nám opět aktivovat, naplnit svůj život smyslem a tvořením hodnot, pak můžeme být nejen velmi šťastní, ale rádi budeme podávat i výkon.
Bez leadershipu to nejde
To ale také znamená, že ti, kteří více pracují, by také měli platit nižší daně a mít nižší odvody do sociálních systémů. Ekonomická složka je samozřejmě důležitou součástí života mnoha lidí. Bylo by hloupé tvrdit, že tomu tak není. Ale srovnejme to s druhým koncem škály a podívejme se třeba na fotbalistu: ať vydělává 100 nebo 120 milionů, asi nepodává větší výkon. Jde spíš o poměřování toho, kdo je nejlepší, protože nás nenapadají vhodnější kritéria. Stejné je to při měření pomocí ohodnocování v rámci firmy. Používáme staré hierarchické představy, jak najít kritéria, kdo je nejlepší.
7 lekcí leadershipu, které se mohou muži naučit od žen
V některých případech je možná ještě důležité a správné odměnit výkon, pokud někdo dosáhne více. Ale co to znamená? Jde o čistě ekonomickou motivaci, když někdo dosáhne většího zisku? Jde o intelektuální práci? To je velmi těžká debata. Daleko více by se dnes měl odměňovat přínos.
Firmy dnes řídí management. Jde mu o optimalizaci, o stabilitu. V současné době ale už žádné lidské managery nepotřebujeme. To zvládnou technologie. Potřebujeme hodně lídrů, vzorů, lidí, kteří umožňují ostatním lidem aktivizovat se a růst. Potřebujeme lidi, kteří jsou v mé firmě lepší než já, kteří mě mohou posunout dál. A abychom znovu začali vnímat úspěch a pokrok, potřebujeme i patřičné ocenění práce.
Dugnad, aneb celek nade vše
Indset vysvětluje, že norský pojem „dugnad“ znamená to samé jako náš čestný úřad, ale bez cti a bez úřadu. A to je důležité. Základem je pochopení vysoké míry kolektivismu v Norsku a v severských zemích, který je ve společnosti hluboce ukotven. To si uvědomují i norští sportovci. Na prvním místě je tým. Chápou, že bez ostatních bychom neuspěli. Společnost, tedy ti druzí, jsou vždy na prvním místě.
Tato vzájemná závislost a propojení jsou velmi důležité. Samozřejmě vychází z obcí a vesnic, kde se na ni podílí všichni. Děti hrají všechny sporty, jinak by ostatní neměli tým.
Zde vzniká silný pocit soudružnosti. A to je onen malý rozdíl oproti dobrovolnictví. Protože čestná funkce také trochu souvisí se ctí. Dotyčný dostane nějakou roli a tu plní.
Inspirace ze severu
Dugnad: je norský výraz pro společný úkol a dobrovolnou, neplacenou práci, která má význam pro společnost nebo jednotlivce. Obvykle se realizuje v místním kontextu, často v rámci sousedské výpomoci, méně často pak na regionální nebo celostátní úrovni. Pojem dugnad je neodmyslitelnou součástí norského jazyka a kultury; používají ho dokonce i malé děti, když jdou hrdě s rýči a kbelíky. V roce 2004 bylo slovo dugnad zvoleno norským národním slovem. tento koncept však není typický pouze pro Nory: slova se stejným významem se vyskytují například i ve finštině (talkoot) či finsko-švédštině (talko).
Lagom: toto švédské slovo označuje vyvážený a spokojený postoj k životu. Nepřesně by se dalo přeložit jako „dostatečný“, „vhodný“, „přiměřený“. Podle legendy tento výraz pochází z fráze „laget om“, což byl vikingský zvyk: při sezení u ohně nechali Vikingové kolovat roh s vínem. Každý si směl loknout – ne příliš mnoho a ne příliš málo – aby obsah vystačil pro všechny. Lagom tedy popisuje ideální rovnováhu, střední cestu, vědomý a udržitelný život – pozitivní přístup k životu, při kterém nečekáte na velké, výjimečné věci. Lagom také znamená odvrátit se od věčné touhy po stále větším materiálním bohatství. To, co už máme, nás může učinit šťastnými! To neznamená být průměrný nebo průměrný, ale touhu po vyváženém životě. Švédové nespěchají, užívají si přítomnosti a dávají přednost spokojenosti.
Friluftsliv: jako u všech předchozích pojmů, nejde ani u tohoto norského označení jen o oslovo, ale o životní filosofii. Vyjadřuje spojení s přírodou, relaxaci v přírodě, čerpání radosti, klidu a inspirace z přírody. Bez ohledu na roční období, počasí, denní dobu, věk či kondici. A je jedno jestli při sportu, nebo v závěsné matraci. Filosofie Friluftsliv je v podstatě založena na jednoduchém životě v přírodě, aniž by ji ničila nebo do ní zasahovala. Tento pojem je také úzce spojen s pojmem „kos“ (útulnost), který je v Norsku ztělesněním dobře stráveného času.
Dugnad spočívá v tom, že zkrátka jdete, účastníte se. Nepřemýšlíte o tom, jestli je to pro někoho dobré. A toto pochopení síly kolektivismu vede k tomu, že všichni ostatní dělají víc a jsou lepší. Pokud ale chcete zazářit, pokud chcete být superhvězdou, pak se můžete dále rozvíjet, protože máte vždy výzvu vyšší kvality od skupiny lidí, kterou jste pomáhal společně vybudovat.
Ne každý je však kreativní, řešitel problémů, intelektuální tvor, mnoho lidí pracuje v povoláních, kde jsou zaměstnání repetitivními, těžkými a často také psychicky náročnými úkoly. A velmi často jsou velmi nedostatečně oceněni. Jak se k takovým lidem, například dělníkovi v továrně, učitelům nebo zaměstnancům ve zdravotnictví a pečovatelských službách, staví vikingský kodex? Není dobré různé typy práce kategorizovat. V tomto bodě je kritika naší společnosti blahobytu jistě zcela oprávněná. Bohužel je smutným faktem, že všechny tyto skupiny i v Norsku vydělávají příliš málo, přitom však jde o důležitou součást naší společnosti. Otázkou tedy musí být: jak lze naši společnost nastavit sociálněji?
Vzdělání a morálka
Ve vikingském kodexu mají pevné místo vzdělání a morální hodnoty. A to je ona cesta. Prostřednictvím vzdělání šířím hodnoty. Pak bude také ochoten, pokud budu dost vydělávat, platit daně, podělit se. To je bohužel problémem i v Norsku, protože sami Norové si částečně neuvědomují, co je to vikingský kodex a proč to dělají. Někteří bohatí utíkají do Švýcarska, protože tam platí nižší daně z majetku.
V jádru je to tak, že regulace pomocí daní, pokud je co rozdělovat, je zcela legitimní. Samozřejmě zde nikdy nenastane rovnováha. Toto snažení však musí být založeno na hodnotách, na společenském étosu, který usiluje o co největší rovnováhu. A to samozřejmě znamená i spravedlivější rozdělení bohatství. Kromě toho však musí i tito lidé zažívat smysl svého snažení. Lidi je třeba motivovat a povzbuzovat k tomu, aby našli způsob, jak aktivně utvářet svůj vlastní život ve společnosti. Žijeme v bohatých západních společnostech, kde můžeme ovlivnit svůj vlastní život mnohem více, než od sebe často očekáváme. A to je pozitivní vize budoucnosti, že věříme sami v sebe, že máme pozitivní vzory a pozitivní vizi a důvěru v budoucnost. A proto je vikingský kodex také výzvou k živosti, k aktivizaci lidí.
Pokud pouze reagujeme a fungujeme, pak se stáváme výše zmíněnými nemrtvými. A to je smutný vývoj. Potřebujeme lídry, potřebujeme stabilní ekonomiku, vzory a důvěru v budoucnost a důvěru v ostatní lidi. A to začíná u vzdělávání, ve školách, u jasných postojů ke komunitě a pospolitosti. Pak lze i takovéto složitosti, které jsou zakotveny v ekonomických systémech. Nikdy však nejde o absolutní řešení, jde vždy o lepší problém, než je ten dnešní. A je jedno, o jakou práci se jedná, pokud z ní uděláme lepší problém, máme tu pokrok. A když lidé cítí pokrok, zažívají také pocit úspěchu.
Co musí umět lídři?
Dnes toho musíme znát velmi mnoho. A to je namáhavé. Pokud vše jen musíme, pak jsme vždy jen podřízeni nějakému zadání. Od toho se musíme osvobodit a zaujmout proaktivní roli. Proto by Anders Indset raději mluvil o tom, že smíme, že můžeme.
Smíme, protože je to do jisté míry i vnímání jako manažerů, jako vedoucích pracovníků, pokud se do jisté míry osvobodíme. Jaké jsou naše přednosti, dovednosti? Jedná se o celou řadu lidských vlastností, které potřebujeme k tomu, abychom byli dobrými lídry, tvůrci změn. V dnešní době především potřebujeme velmi silné analytické schopnosti. Současný svět je velmi komplexní. Jsme obklopeni složitými souvislostmi. Neobejdeme se bez silné sebedůvěry.
Projev Angely Merkelové jako lekce leadershipu a krizové komunikace
Dnes však narážíme na velmi mnoho manažerů, rádi je nazýváme CEO, kteří ale nejsou lídři, neboť nemají jasné a silné sebevědomí. Pokud chceme důvěřovat druhým lidem, musíme nejprve důvěřovat sami sobě. A proto potřebujeme lídry, kteří mají odvahu se za něco postavit a převzít na sebe odpovědnost. To je velmi, velmi důležité.
Potřebujeme pochopení pro dugnad neboli kolektiv. Jako lídři musíme umět aktivovat lidi. To však neznamená jen logicky argumentovat, v čemž nás dnes může Chat-GPT a umělá inteligence snadno podpořit, ale potřebujeme především patos. Určitou angažovanost, vizi. A potřebujeme samozřejmě silný étos. Tedy jednu, dvě, maximálně tři hodnoty, podle kterých ostatní poznají, kdo je tento člověk?
Jaké máme hodnoty?
Až příliš často se dnes setkáváme s tím, že lídři nebo manažeři sepíší seznam hodnot a pak předstoupí před celý tým a řeknou, že dnes vytváříme nový kodex hodnot naší společnosti. A pak přečtou z papírku deset hodnot a když se jich po půl hodině zeptají: „Můžete mi vyjmenovat deset hodnot společnosti, které jsem spolu s agenturou vytvořili? Můžete mi říct, jaké to jsou?“, pak řeknou: „Šest, sedm možná, nemůžu si vzpomenout na poslední dvě nebo tři.“ To proto, že můžeme mít jen dvě, maximálně tři hodnoty. Ale za těmi si také musíte stát. A budete se k nim hlásit a znát je, i když vás probudí ve tři v noci.
A když to lidé vycítí, dochází ke kýžené souhře. To jsou schopnosti, které dnes vedoucí pracovníci ve firmách musí mít a jde o podstatnou část role, která dělá z lidí lídry. Příklad bychom si mohli vzít u sportovců. Ve firemní hierarchii je to často tak, že se snažíme ostatní držet při zemi, abychom mohli sami stoupat vzhůru po kariérním žebříčku. Zaměstnat někoho, kdo je lepší než my, úzce souvisí se sebedůvěrou. A to je velmi důležitý faktor, protože pak budou kolegové stát za vámi a podporovat vás.
Jinými slovy, je důležité, obklopovat se lidmi, kteří nás motivují. Ve firmě tedy platí: najímat lidi, kteří jsou lepší než my nebo kteří se snaží být lepší. To vyvolává touhu po vyšším výkonu a rozvoji.
Vikingský étos v politice a řízení
Je vikingský kodex aplikovatelný i v politice? Obzvlášť v době, kdy zažíváme erozi důvěry v politické instituce a populisté všeho druhu jsou na vzestupu?
Je užitečné si napřed vyjasnit rozdíl mezi konečnou a nekonečnou hrou. Použijme opět analogii ze sportu. Když se střetnou se dvě mužstva, jedno zpravidla vyhraje. To je konečná hra. Máme zde výsledek a ten je konečný. V politice jsou to například volby. Zde jde v prvé řadě o zdokonalování hry. V tom jsou politikové dobří. Optimalizují, manipulují, získávají hlasy.
Finsko to dokázalo: nemá již téměř žádné bezdomovce
Výzva, kterou však v demokraciích čelíme, je vládnutí jako takové. Jde o činnost, kdy vlády mají dělat něco pro společnost, kdy rovnají cestičku pro dlouhodobý vývoj, který mnohonásobně přesahuje jejich volební období. A to je nekonečná hra. Problém je, že tato činnost je zcela upozaďována, prakticky se vůbec neodehrává. Důvodem je, že manažerům a politikům chybí sebevědomí, často i znalosti, že by mohli něco dokázat. Jde jen o hraní role: postoupit, být znovu zvolen. O podstatu práce samotné nejde nikomu. To znamená, že ve skutečnosti hrajme stále dokola jen konečnou hru.
A hraní konečné hry má stejně jako konečná hra samotná vždy jen konečný výsledek. A pokud jsou lidské dějiny v ekonomice, politice a vzdělávání definovány jen na základě faktických, konečných definic, pak je i osud člověka a lidstva konečný. Jedná se o homeostázu, statický systém. A je to systém smrti. Proto tento přístup k řízení a správě věcí veřejných, de facto ka jakékoliv moci, korumpuje.
Jak může řízení a politika sloužit?
Jednou z největších výzev dneška je, tento pohled změnit. Jak můžeme politiky přimět k tomu, aby dělali něco pro lidi? Protože politika organizuje životy lidí po věčnost.
Zde se můžeme z vikingského kodexu hodně naučit. Přináší nám totiž vizi neustále zlepšování, ustavičného pokroku. vsaďme místo velkých řečí na mikroambice. Ukažme si to ne jednoduchém příkladu. Nepotřebujeme vidět ministry na nejrůznějších recepcích, vernisážích a politických talk show. Nepotřebujeme je vidět, jak otevírají nový úsek dálnice. Nepotřebujeme je slyšet kolik kilometrů nových kolejí se za 20 let postaví. Tedy všechno to, co dnes dělají.
Místo toho potřebujeme slyšet, že tento týden není ve vlacích rozvitých 300 záchodů, ale už jen 288. Potřebujeme pozitivní obrat. Potřebujeme pozitivní svět. Nářky a negativita nám nepomůžou, musíme se stát pozitivní zemí, firmou, společností. je jedno, kolik kolejí budeme potřebovat, protože to potřebuje čas. Nemůže ale být, že neteče teplá voda, nefunguje klimatizace nebo zásuvky. Chceme snad moc, když požadujeme, aby vlaky jezdily včas? To je úlohou řízení. Takové osobnosti potřebujeme.
Chtějme po sobě 100 %. I když víme, že se tam nikdy nedostaneme. Protože jde o směr. jen tak lze získat důvěru lidí. A pak budou také ochotni zdolávat překážky. Z této upřímné a otevřené komunikace a projevená důvěře rostou lídři v podnikání i politice, které nutně potřebujeme. Moc by měla být síla něco konstruktivního a smysluplného tvořit.
Vikingský kodex a životní prostředí
Anders Indset hodně věří v tržní hospodářství a kapitalismus. Pokud však chceme vyvinout sociální a ekologické tržní hospodářství, může se to podařit pouze za pomocí pokroku: zrychlením technologického vývoje a inovací. K tomu potřebujeme pohon, to znamená, že hospodářství musí fungovat. Autor „Vikingského kodexu“ je přesvědčen, že toho nedosáhneme bez omezení a regulací. Lidi to však již unavuje. Zde může pomoci jedině nové pojetí kapitalismu.
Rockström: „Bojujeme právě naši poslední bitvu o klima a planetu“
Potřebujeme, jak řekl dalajlama, soucitný, humánnější kapitalismus, kde je sociální aspekt integrován do chápání ekonomiky. A abychom ochranou životního prostředí a klimatu mohli vydělávat peníze, musíme se k novému kapitalismu dostat rychle. Vývoj, ke kterému dnes dochází, nám za 10 až 12 let umožní vyrábět a skladovat tolik elektřiny, energie a obnovitelných zdrojů energie, že zažijeme, jak mezní náklady na energii, podobně jako v loňském roce mezní náklady na umělou inteligenci, budou rychle směřovat k nule.
Jedním příkladem za všechny je automobilka Daimler, která investuje 15 miliard eur do fotovoltaiky ve všech svých výrobních závodech. Dnes to ještě není ekonomické, ale za 5 až 10 let s novými akumulačními moduly a novými kapacitami technologie bude mít nadprodukci energie. My nemáme problém s energií, ale s jejím skladováním a distribucí.
A když se podíváme na vývoj technologií skladování a distribuce za posledních 50 let, na exponenciální vývoj, pak je evidentní, že vývoj nekráčí pozpátku, ale dopředu. A pokud se do nových obchodních modelů investuje více peněz, pak dojde k obratu velmi rychle.
Během příštích tří až čtyř let extrémně vzroste hlad po elektrické energii, možná jí budeme potřebovat trojnásobek v porovnání s dnešním stavem. Důvodem je energetická transformace, ale i umělá inteligence. Investice musí přijít, protože se ekonomicky vyplatí. Pak zafunguje soutěž a tržní hospodářství a my budeme mít dostatek možností i kapacit na skladování energie a moderní distribuci. Ekologie, udržitelnost pak už nebudou slovy, stanou se efektivitou v podnikání. A proto budou vítězi zítřka ty společnosti, které naučí lidi pracovat efektivně.
A proto potřebujeme zásadní přehodnocení směrem k sociálnější ekonomice, k sociálnějšímu nebo především humánnějšímu kapitalismu. Rozvíjení tzv. kvantové ekonomiky je jedním z hlavních úkolů. Znamená odklon od newtonovského myšlení, od absolutismu nul a jedniček, od optimalizace našich názorů směrem k potencialitě (v uvedeném kontextu Anders Indset má tímto filosofickým pojmem na mysli velkou škála možných kvantitativních, potenciálně možných realizací), propojenosti, provázanosti a rozmazanosti a jen myslitelným analogiím. Jde o jiný způsob myšlení, o potencialitu. Nikdy nemůžeme plně pochopit teorie složitosti, které pomáhají utvářet ekonomiku. Nikdy nemůžeme přijmout lineární vývoj a absolutismus. Potřebujeme i tuto neznámou a jinou formu myšlení.
Anders Indset je norský filosof a investor. Vyrostl v norském městě Røros. Žil také v USA a později se usadil v Německu, kde se naučil němčinu a studoval německou filosofii. Kromě svých profesních aktivit se aktivně věnoval házené jako závodní sportovec a byl hráčem norského národního házenkářského týmu. Má také bohaté podnikatelské zkušenosti a zastává různé funkce v poradních orgánech a je hostujícím lektorem na předních mezinárodních obchodních školách. V roce 2012 založil Global Institute of Leadership and Technology (GILT), společnost zaměřenou na vzdělávání vedoucích pracovníků. Indset působil jako člen dozorčí rady German Tech Entrepreneurship Center (GTEC), podnikatelského inkubátoru, který podporuje podnikání a technologie. Spolu s Klausem Hommelsem ze společnosti Lakestar byl Anders Indset v roce 2020 jedním z prvních investorů švýcarské deep-tech společnosti Terra Quantum AG. Indset je také akcionářem a předsedou představenstva společnosti Njordis AS, společnosti zabývající se rizikovým kapitálem a poradenstvím, která byla založena v roce 2022 a která zahájila činnost Global Blockchain Initiative, vzdělávací organizace zaměřené na technologii blockchain. Počátkem roku 2023 Indset spolu se skupinou vědců, filosofů, umělců a korporací založil The Quantum Economy, která si klade za cíl vzdělávat a realizovat projekty na pomezí člověka a exponenciálních technologií. Jeho první německy vydaná kniha Quantenwirtschaft (Kvantová ekonomika) se v květnu 2019 dostala na 7. místo v žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel. V srpnu se dostala na první místo v měsíčním žebříčku nejprodávanějších podnikatelských knih časopisu Manager Magazin. Jeho kniha Wild Knowledge (Divoké vědění) se v září 2019 dostala také na 10. místo žebříčku bestsellerů časopisu Spiegel. Další kniha Das infizierte Denken (Infikované myšlení) se v roce 2021 dostala na 9. místo žebříčku bestsellerů magazínu Spiegel v oblasti literatury faktu. V této knize zveřejnil filosofii „Enkelfähig“ (Schopni vnuků) jako novou definici umění podnikat v 21. století. Rodinný investiční holding Haniel a jeho generální ředitel Thomas Schmidt učinili tuto filosofii základem svého podnikání. V prosinci 2022 vydal Indset spolu s rakouským fyzikem Florianem Neukartem, Markusem Pflitschem a Michaelem R. Perelshteinem publikaci „Are we Living in a (Quantum) Simulation? – Constraints, observations, and experiments on the simulation hypothesis“ (Žijeme v (kvantové) simulaci? – Omezení, pozorování a experimenty týkající se simulační hypotézy) na stránkách Philpapers, která se zabývá způsoby testování simulační hypotézy Nicka Bostroma. Na základě řady pozorování, omezení a předvídatelné dostupnosti kvantových počítačů autoři navrhují experimenty, které by tuto hypotézu ověřily. Patří mezi ně vznik inteligentního života a jeho chování, zvrat globální entropie, komprese dimenzí nebo vývoj simulací podél simulačního řetězce.
