Organizace pro osvobození Palestiny (OOP, anglická zkratka PLO) byla dlouhou dobu nejvlivnějším představitelem svého lidu. Její vůdce Jásir Arafat byl obávaný – ale později dokonce získal Nobelovu cenu míru. Co chce OOP dnes?
Tvrdí, že mluví za všechny Palestince. Mahmúd Abbás však pět dní mlčel k masakrům radikálních palestinských milicí Hamás na izraelském území, k masivním raketovým útokům z pásma Gazy, k válečnému vytí šíitských teroristických milicí Hizballáh v jižním Libanonu.
Kancléř Olaf Scholz měl pro Abbásovo dlouhé mlčení jen jedno slovo: „Je to ostuda“, řekl minulý čtvrtek.
Abbás – od roku 2004 předseda Organizace pro osvobození Palestiny, od roku 2005 předseda Palestinské samosprávy a od roku 2008 prezident Palestinského státu, který vyhlásila OOP – pak přece jen vydal skromné prohlášení. „Odmítáme praxi zabíjení civilistů nebo špatného zacházení s nimi na obou stranách, protože je to v rozporu s morálkou, náboženstvím a mezinárodním právem“, uvedl 87letý palestinský prezident.
Nejdůležitější otázky a odpovědi o Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP)
Jasné distancování se od teroru Hamásu by znělo jinak. V rozhovoru s jordánským králem Abdulláhem II. minulý týden, jak uvádí oficiální palestinská tisková agentura Wafa, ujistil monarchu, že jediným legitimním zastoupením palestinského lidu je OOP, která „se drží mezinárodní legitimity, mírového lidového odporu a politických akcí k dosažení našich národních cílů svobody a nezávislosti“.
Abbás, který je považován za relativizátora a popírače holocaustu, zjevně ztratil pojem o realitě. Organizace pro osvobození Palestiny, kterou od roku 1969 až do své smrti vedl Jásir Arafat, už dávno ztratila moc a vliv ve vnitřních bojích palestinských frakcí a je jen stínem svého někdejšího já. A Abbás je prezidentem bez státu. Jak vše vzniklo a kdy začala hvězda OOP padat?
Co znamená OOP?
Zkratka OOP pochází z anglického překladu jejího arabského názvu: Palestine Liberation Organisation, neboli PLO, česky tedy Organizace pro osvobození Palestiny.
Je OOP politickou stranou?
Ne, OOP měla sjednotit co nejvíce palestinských skupin pod jednou střechou, aby mohla účinněji zastupovat zájmy palestinského lidu na Blízkém východě. Některé z velmi odlišných zájmových skupin zastoupených v OOP od počátku sledovaly extremistické cíle.
Kromě Fatahu, strany založené Arafatem jako partyzánská organizace, jsou členy OOP Arabská osvobozenecká fronta, Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFLP), Arabská fronta Palestiny, Palestinský demokratický svaz (FIDA), Palestinská osvobozenecká fronta (PLF), Palestinská lidová strana (PPP), Palestinská fronta lidového boje (PPSF) a Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP). Fatah je největší frakcí této organizace. Islamistické organizace jako Hamás nebo Islámský džihád zastřešující organizaci neuznávají.
Kdy a jak Organizace pro osvobození Palestiny vznikla?
Za iniciátora založení OOP je považován bývalý egyptský prezident Gamál Abdel Násir. Násir se zasazoval o panarabské hnutí, které usilovalo o sjednocení všech arabských národů ve velkém národním státě. OOP v něm měla zastupovat arabské Palestince. Ta pak byla založena v roce 1964 v Jeruzalémě.
Jaké cíle sledovala a sleduje OOP?
Nejprve měl být využit politický a vojenský potenciál mladých Palestinců žijících v uprchlických táborech. Násir a jeho důvěrníci navíc chtěli palestinská uskupení, která do té doby fungovala jako tajná hnutí odporu, dostat pod jedno vedení. Když Násir v roce 1967 prohrál šestidenní válku proti Izraeli, začal za nitky v OOP tahat Arafat.
Zakladatel a vůdce původně militantně-revolučního Fatahu převzal předsednictví v roce 1969 a přizpůsobil Organizaci pro osvobození Palestiny ve smyslu palestinského nacionalismu. To znamenalo vytvoření sekulárního státu Palestina v hranicích starého britského mandátu z roku 1920, tj. včetně území dnešního Izraele, pásma Gazy, západního břehu Jordánu, Jordánského království a části Golanských výšin patřících Sýrii.
Za Arafata se OOP stále více orientovala vojensky. Ozbrojený boj proti Izraeli je dodnes zakotven v Národní chartě, základním programu Organizace pro osvobození Palestiny. V jejím článku 10 se rovněž uvádí: „Partyzánské akce tvoří jádro osvobozenecké války palestinského lidu“. Anglickou verzi Charty lze nalézt například na odkazu The Palestinian National Charter: Resolutions of the Palestine National Council July 1-17, 1968 projektu Avalon Yaleovy právnické fakulty.
OOP v zahraničí proslula především teroristickými útoky proti civilistům, včetně únosu rukojmí v Mnichově během olympijských her v roce 1972 skupinou „Černé září“ a několika únosy letadel. Milice OOP však také prostřednictvím vnitřních konfliktů nebo atentátů vyvolaly občanské války v Jordánsku (1970) a Libanonu (1975).
Kdy ztratila Organizace pro osvobození Palestiny svůj vliv?
První intifáda v roce 1987, kterou pravděpodobně vyvolala nehoda izraelského vojenského vozidla a dvou palestinských taxíků, způsobila, že se OOP poprvé začala viklat v základech. Pro vedení OOP, které v té době sídlilo v Tunisu, bylo povstání zcela nečekané. Vzniklého vakua využily radikálnější organizace jako Hamás a Islámský džihád a stále více začaly přebírat kormidlo.
Je pravda, že toto povstání a vyhnání 450 000 Palestinců z Kuvajtu po druhé válce v Perském zálivu v roce 1991 vedlo k mírovému procesu z Osla mezi Palestinci a Izraelci, který začal o dva roky později. Ale ani Nobelova cena míru pro Arafata v roce 1994 a vytvoření palestinské autonomie nepomohly: v roce 2000 jeho jednání o vytvoření palestinského státu s izraelským premiérem Ehudem Barakem a americkým prezidentem Billem Clintonem v Camp Davidu ztroskotala na oboustranné neochotě ke kompromisům.
To vyvolalo druhou intifádu, k níž se připojila OOP a která zahrnovala teroristické útoky v Izraeli, nejčastěji v autobusech a restauracích. Arafatovy brigády Al-Aksá, které působí jako útočníci na Izrael i v současném konfliktu, se na nich podílely četnými útoky. Ztráta pověsti v zahraničí byla pro OOP méně škodlivá než domácí vězení, do něhož Arafata v roce 2001 vykázal Izrael. Ve vnitropalestinských mocenských bojích organizace viditelně ztratila vliv ve prospěch radikálních sil, jako je Hamás.
Arafat zemřel v roce 2004. Jeho nástupce ve funkci prezidenta Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás vyjednal v roce 2005 v egyptském Šarm aš-Šajchu s tehdejším izraelským premiérem Arielem Šaronem příměří, které v roce 2005 druhou intifádu oficiálně ukončilo.
Co spojuje OOP s Hamásem?
Organizace pro osvobození Palestiny stále trvá na své vedoucí úloze jako zástupce palestinského lidu. Abbás, který zastupuje její největší frakci Fatah, podepsal v roce 2011 dohodu o usmíření s tehdejším vůdcem Hamásu Ismáilem Haníjou. Oba zamýšleli, aby jejich frakce vytvořily společnou přechodnou vládu pro palestinský stát. Z toho však opět sešlo, stejně jako z parlamentních voleb. Abbás tak od roku 2009 vykonává svůj úřad bez demokratické legitimity.
Co chce Organizace pro osvobození Palestiny dnes?
OOP se považuje za jediného legitimního zástupce palestinského lidu. „Jmenovala první palestinskou vládu (PNA), přičemž OOP je jí nadřazena v politických rozhodovacích procesech“, uvádí palestinská mise v Německu. „Kromě toho OOP určuje hlavní směry politiky a spolu s Palestinskou národní radou má nejvyšší rozhodovací pravomoc. Na mezinárodní úrovni je OOP jediným partnerem pro jednání a kontakt.“
