Uspokojuje vás vaše práce? To je sebeklam, říká filosof Michael Cholbi. Svou práci bychom neměli heroizovat, ale zpochybňovat.
Každý třetí zaměstnanec v Německu uvažuje o výpovědi, ale mnozí mají svou práci rádi. Někteří lidé si přitom své uspokojení prací namlouvají, vysvětluje v rozhovoru pro německý deník Zeit Michael Cholbi. Je filosofem na univerzitě v Edinburghu a zkoumá, jak se lidé přizpůsobují daným okolnostem, když se domnívají, že nemají jinou možnost.
Zeit: Pane Cholbi, mám svou práci rád a jsem v ní šťastný. Vy ale pochybujete, že je to možné.
Michael Cholbi: Jsou lidé, kteří jsou se svou prací spokojeni. I já se mezi ně počítám. Ale mnoho zaměstnanců se domnívá, že mají svou práci rádi. Ale není tomu tak, klamou jen sami sebe. Některá práce je málo naplňující nebo špatně placená, a přesto si lidé namlouvají, že jsou v ní spokojeni. Je to proto, že žijeme ve společnosti zaměřené na práci a nezbývá nám nic jiného, než si v práci nasadit růžové brýle. Jsme svázáni sociálními tlaky a společenskými normami.
Zeit: Jaké to jsou?
Cholbi: V kapitalismu je každý povzbuzován k tomu, aby považoval práci za důležitou. Práce je středobodem našeho života – tento názor je velmi rozšířený. Práce je považována za smysluplnou, dává uznání, přátele, někdy dokonce zprostředkuje partnera či partnerku. Je součástí naší identity, mnoho lidí se nevnímá jako občané, ale jako policisté, učitelé nebo vychovatelé. V této kultuře nemáme jinou možnost než se s prací spřátelit. To nás vede k tomu, že ji spíše akceptujeme, než abychom ji kriticky zpochybňovali.
„Když nám chybí alternativy, vnímáme to, co zbývá, jinak.“
Michael Cholbi, filosof
Zeit: Proč to my lidé tak umíme?
Cholbi: Může za to adaptivní preference, což je termín, který pochází od filosofa Jona Elstera. Označuje preference, které má člověk jen proto, že jeho autonomie je omezená. Když chybí alternativy, vnímáme to, co zbývá, jinak.
Zeit: Můžete to vysvětlit na příkladu?
Cholbi: Ano, s bajkou básníka Ezopa. Je o lišce, která jde kolem vinné révy a dostane na ni chuť. Snaží se k révě dostat, ale nedaří se jí to. Zkouší to znovu a znovu, nakonec to vzdá a řekne: „Ty hrozny by byly stejně moc kyselé.“
Zeit: A tak si jako ta liška namlouvám, že mám svou práci rád, protože nemám žádnou lepší?
Cholbi: Mnoho lidí to přesně tak dělá. Stejně jako liška přizpůsobují své preference tomu, co je momentálně k dispozici. Nedosažitelné se stává neatraktivním. Tím, že si řeknou, že to stejně nechtějí. Nebo tím, že současný stav prezentují jako lepší, než je, takže není třeba nic měnit.
„Měli bychom si ověřit, zda jsou pozitivní pocity k práci dobře podložené.“
Michael Cholbi, filosof
Zeit: Měli bychom tedy být vůči své práci kritičtější?
Cholbi: Rozhodně! Právě s vědomím, že si ji heroizujeme a o našich pracovních podmínkách si myslíme, než jsou lepší, než odpovídá realitě. Měli bychom si položit otázku, jakou hodnotu pro nás práce má. A zda jsou pozitivní pocity vůči ní opodstatněné, nebo zda jsou jen produktem naší socializace.
K tomu je třeba sledovat, co se vám na vaší práci líbí a co považujete za hrozné. Je to přibližně stejné? Žádná práce není dokonalá. Měli byste ji však čas od času porovnat s jinými a zeptat se sami sebe, co od svého profesního života očekáváte. Je to dobrý plat a málo stresu? Nebo chce člověk svou prací udělat svět lepším? Nebo chce dělat kariéru? Je to v této práci vůbec možné?
„Mnoho zaměstnanců drží v práci jen strach z nezaměstnanosti“
Zeit: Nebudeme nešťastní, když se díváme jen po práci, kterou nikdy dělat nebudeme?
Cholbi: To se může stát, ale je lepší se orientovat podle takové práce, než podle té, která vám nevyhovuje. Nebo ještě hůř: než si myslet, že byste jinak neměli práci. Často je to právě strach z nezaměstnanosti, který drží lidi v jejich zaměstnání.
Nová pracovní morálka mileniálů
Zeit: Tyto obavy by však nyní mohly být kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků nízké.
Cholbi: To je pravda a je to dobře. Důsledky můžeme pozorovat již několik let. V pandemii někteří lidé zpochybnili svou práci a sami si určili, jak by mělo jejich zaměstnání vypadat. Ne nadarmo se mluví o great resignation nebo o quiet quitting. Zejména v USA dalo mnoho lidí výpověď v zaměstnání. Někteří dokonce zcela změnili práci a začali od nuly.
„Některá zaměstnání práce se zpochybňují snadněji než jiné.“
Michael Cholbi, filosof
Zeit: Což odporuje vaší tezi, že si lidé zaměstnání se špatnými pracovními podmínkami idealizují.
Cholbi: Ne, mnoho lidí to stále dělá. A jiní to dělají už desítky let a teprve teď začínají o své práci pochybovat. Tuto tezi jsem vyslovil již v roce 2018 a cítím se v ní utvrzen, protože někteří zaměstnanci dnes práci hodnotí jinak než dříve.
Zeit: Existují profese, které více slibují, než nakonec splní?
Cholbi: Přinejmenším se některá zaměstnání zpochybňují snáze než jiná. Například takzvané bullshit jobs, práce, která nemá smysl. Lidé mají tendenci si uvědomovat, že světu nepřinášejí nic podstatného. Ale i v jiných zaměstnáních můžete být nespokojení. I lékařky nebo hasiči si někdy uvědomují, že od svých rolí očekávali víc, než se jim dostává.
Osm důvodů pro čtyřdenní pracovní týden
Zeit: Když vás mnoho zaměstnání nečiní šťastnými nepotřebujeme zkrátka jen více volného času?
Cholbi: Ano, měli bychom mluvit o zkrácené pracovní době. Žiji ve Skotsku a čtyřdenní pracovní týden tam byl úspěšně vyzkoušen. Když lidé pracují méně, cítí se lépe, to ukazují studie. Nechci být špatně pochopen: nejsem vůbec proti práci. Ale jako filosof si myslím, že bychom měli vnímat věci jako krásné jen, pokud to je opodstatněné – včetně naší práce.
„Kdybychom mohli žít bez práce, uvědomili bychom si, že není tím nejdůležitějším.“
Michael Cholbi, filosof
Zeit: Abychom to mohli udělat, potřebovali bychom čas a jistoty. Pomohl by nám v tom nepodmíněný základní příjem?
Cholbi: Byl bych pro, protože by to vedlo k tomu, že by se více lidí vymanilo z dogmatu práce. Kdybychom mohli žít bez práce, uvědomili bychom si, že má sice svou funkci, ale není tím nejdůležitějším.
Zeit: Horujete tedy za to, aby se práce stala vedlejší věcí?
Cholbi: Proč ne? Člověk je víc než jeho práce. Proto by se měl postarat, aby práce nebyla středobodem jeho života. Měli bychom lidi podporovat v tom, aby to pochopili: život je víc než pracovat celý den – jen proto, abychom si mohli dovolit výrobky, které nepotřebujeme.
Michael Cholbi je americký filosof známý především svým výzkumem etických otázek spojených se smrtí a umíráním, včetně sebevraždy, zármutku a nesmrtelnosti. Publikoval také práce z oblasti morální psychologie a kantovské etiky, jakož i o tématech praktické etiky, jako je práce a práce, trest a paternalismus. Cholbi pochází z Portlandu ve státě Oregon. Získal bakalářský titul na Swarthmore College a doktorát na University of Virginia, kde dokončil disertační práci s názvem „Publicita a praktický rozum“. Poté, co strávil tři roky jako odborný asistent na Brooklyn College, City University of New York, se stal profesorem filosofie a ředitelem Kalifornského centra pro etiku a politiku (CCEP) na Kalifornské státní polytechnické univerzitě v Pomoně v Kalifornii. V lednu 2020 nastoupil na Univerzitu v Edinburghu, kde se stal vedoucím katedry filosofie.
