Klimatičtí aktivisté, blokující silnice a házející jídlo na umělecká díla: řada politiků v Německu nyní volá po zpřísnění trestů za tyto projevy občanské neposlušnosti. Právník Bijan Moini vysvětluje, že je to oportunistické a nedosahuje to cíle.
Reakce na klimatické protesty hnutí Poslední generace eskalují rychleji než protesty samotné. Politici téměř všech německých stran se cítí nuceni aktivisty kritizovat, někdy i velmi tvrdě. Spolková ministryně vnitra Faeserová na Twitteru podpořila tvrdé zásahy policie, spolkový ministr spravedlnosti Buschmann už vyjmenoval budoucí možné trestné činy.
Sžíravá kritika COP27: „Není to místo, kde by se řešila klimatická krize“
Bývalý spolkový ministr dopravy Dobrindt šel ještě dál a chce zavedením přísných sankcí zabránit vzniku – cituji – „klimatické RAF“ (Frakce Rudé armády, – levicová teroristická organizace, působící v Německu v 70. až 90. letech; pozn. PQ). Za tímto účelem jeho parlamentní skupina nedávno předložila ve Spolkovém sněmu návrh, který požaduje, aby se za zvláštní formy klimatických protestů v budoucnu místo pokut ukládaly tresty odnětí svobody – jako by přísnější tresty někdy nějaký problém vyřešily.
Politika jedná oportunisticky
Proč přichází toto vyhrocení, toto rozhořčení? A kam nás vede? Na otázku ‚proč‘ je rychlá odpověď: je to oportunismus politiků. V Německu se denně dějí mnohem horší věci než blokády a graffiti, aniž by někdo zvedl svůj pobouřený hlas.
Při kritice klimatického aktivismu však politici vědí, že voliči jsou téměř jednotní proti narušitelům veřejného pořádku, a proto do nich rétoricky bijí, jako by šlo o samotnou Al-Káidu.
Klimatická krize: nebezpečné nicnedělání
Při tom však je vytěsňováno, že Poslední generace praktikuje občanskou neposlušnost pro věc, jejíž naléhavost nemůže nikdo popřít. Nejedná primárně ze sobeckých důvodů, ale snaží se zachránit naši planetu.
K čemu agresivní rétorika politických elit vede, se ukázalo nedávno v Mnichově: dvanáct aktivistů je tam ve vazbě. Bez rozsudku, jako preventivní policejní opatření. A to po dobu 30 dnů jen proto, že oznámili, že způsobí další dopravní zácpy.
Preventivní vazba je nepřiměřená
Preventivní zadržení sice má oporu v zákonech, ale Bavorsko má v této oblasti nejpřísnější předpisy v celém Německu. Lidé zde mohou být preventivně zadrženi až na dva měsíce, zatímco v ostatních spolkových zemích je maximální hranice dva týdny.
Guterres: „Jsme na cestě do klimatického pekla“
Bavorské nařízení je nepřiměřené samo o sobě, ale ještě nepřiměřenější je jeho aplikace na nedávné protesty. Každý, kdo vede kampaň za lepší ochranu klimatu a blokuje kvůli tomu dopravu, by za to neměl být zavírán. Měřítka jsou naprosto šílená.
Ano, protesty Poslední generace provokují. Některé akce mohou být popřípadě trestné a budou tedy i potrestány. Dokud však aktivistům hrozí tyto tresty a dokud zůstávají mírumilovní, nemusí být vše, co je nezákonné, zároveň také nelegitimní.
Demokratické procesy při ochraně klimatu selhávají
Musím se přiznat, že přes všechny taktické úspěchy nevidím v blokádách a útocích na umělecká díla cílevědomou strategii. Jaká je však alternativa? Odkázat aktivisty na demokratický proces, který v ochraně klimatu den za dnem tak neúspěšně selhává – a to již celá desetiletí – není příliš přesvědčivé.
Nouriel Roubini: „Zažíváme první dny třetí světové války“
Odkázali bychom je na proces, který není dostatečně schopen krátkodobě bolestivých řezů, ale dlouhodobě hojivých. Se kterým se řítíme vstříc k povodním, tornádům, masové migraci, pandemiím a smrti. Tím vším budou mladí lidé trpět daleko více než staří.
Poslední generace ve sém snažení nepoleví. Na jejich požadavky – omezení rychlosti na 100 km/h a devítieurovému jízdnému – stát nepřistoupí. O to důležitější ovšem je, aby se stát mírnil. Preventivní vazba pro ty, kteří způsobují dopravní zácpy, je zcela špatná cesta a politické volání po vysokých trestech je otrávené. Poslední generace není RAF. Její násilné potlačování by ji však mohlo vytvořit.
Bijan Moini je právník, politolog a občanskoprávní aktivista německo-íránského původu. Vede právní tým Společnosti pro občanské svobody (Gesellschaft für Freiheitsrechte). Po absolvování právnické praxe v Berlíně a Hongkongu pracoval tři roky v obchodní advokátní kanceláři. Poté odešel, aby napsal román „Kostka“ (Der Würfel, 2019, nakl. Atrium). Jeho poslední knihou je „Naše dobré právo. Co se skrývá za zákony“ (Unser gutes Recht. Was hinter den Gesetzen steckt, 2021, nakl. Hoffmann und Campe) – anekdotický přehled toho, co drží naši společnost pohromadě. V současné době koordinuje ústavní stížnosti Společnosti pro občanské svobody a vystupuje v televizi, rozhlase a tištěných i internetových médiích jako odborník na občanská práva.
