Kontroverzní plynovod Nord Stream 2 je přebytečný, říká profesorka Claudia Kemfertová, která také radí německé spolkové vládě. K dosažení pařížských klimatických cílů „musíme nejpozději v r. 2038 opustit plyn“, vysvětluje Kemfertová na stanici Deutsche Welle. Rozhovor vedl Gero Rueter.
Deutsche Welle: Paní Kemfertová, váš posudek Německého institutu pro výzkum hospodářství (DIW) dochází k závěru, že bude lepší, když se Nord Stream 2 vůbec nedostaví. Proč?
Claudia Kemfertová: Naše studie dokazují, že pokud se naplní cíle k ochraně klimatu, potřeba plynu klesne. Plynovod je z energeticko-hospodářského pohledu zbytečný, drahý a odporuje cílům energetické změny (Energiewende), ochrany klimatu a diverzifikaci zdrojů zemního plynu. Tento projekt neměl nikdy vzniknout.
DW: Při postupném odklonu od uhlí se zemní plyn často označuje jako takzvaná překlenovací technologie. Co na tom nesedí?
Kemfertová: Pokud chceme vážně dosáhnout klimatických cílů, potřebujeme zemní plyn opustit nejpozději v r. 2038, tedy paralelně s koncem uhlí. Plyn je mostem nikam. Místo překlenovacích technologií potřebujeme technologie budoucnosti, tedy obnovitelné zdroje.
DW: Zemní plyn je zhruba stejně škodlivý jako uhlí. Proč?
Kemfertová: Plynové elektrárny sice vypouštějí méně CO2 než uhelné elektrárny, to je ale jen polovina příběhu. U zemního plynu je to i těžba a doprava, které zhoršují klimatickou bilanci. Problém se zde nejmenuje oxid uhličitý, ale metan. Během těžby uniká část do atmosféry. K únikům metanu ale dochází i při transportu, ve ventilech plynovodů a vlivem netěsností. Tento efekt byl dlouho podceňován i proto, že je těžko měřitelný.
DW: Proč se zatím tak málo mluví o klimatickém problému zemního plynu?
Kemfertová: Protože se podařilo veřejnosti prezentovat zemní plyn jako „klimaticky šetrný“ a v minulosti některá ekologická sdružení často příliš málo poukazovala na špatnou klimatickou rovnováhu, zejména v souvislosti s těžbou a dopravou. Je pravda, že spalování fosilního zemního plynu způsobuje méně emisí než spalování uhlí. Před 15 lety to byla také lepší volba. Dnes už ale ne, protože nyní musíme kvůli nedostatečné ochraně klimatu velmi rychle snižovat emise.
DW: Říkáte, že nejpozději v r. 2038 musíme opustit jak zemní plyn, tak uhlí. Co to znamená pro tempo budování obnovitelných zdrojů v Německu a v Evropě?
Kemfertová: Abychom se dostali na cestu plného zabezpečení obnovitelnými energiemi, musíme ve stejném období tempo výstavby obnovitelných zdrojů energie minimálně ztrojnásobit.
DW: Dá se to zvládnout?
Kemfertová: Je to samozřejmě nejen ekonomicky zvládnutelné, ale také nesmírně výhodné! Obnovitelné energie jsou stále levnější a levnější. Investice vytvářejí přidanou hodnotu a pracovní místa, a proto se ekonomicky vyplatí.
Celkové systémové náklady plného zásobení obnovitelnými energetickými zdroji včetně flexibility, digitalizace a ukládání jsou výrazně nižší než fosilně-jaderné energetické systémy.
Navíc tak zabráníme poškození životního prostředí a klimatu, snížíme závislost na importech a tím i negativní šoky, decentralizací energetického systému se zvýší jeho odolnost.
DW. Jak si můžeme tento přechod představit?
Kemfertová: Nacházíme se na počátku druhé fáze nezbytného energetického přechodu směrem k plnému zásobení obnovitelnými energiemi. Obnovitelné energie přebírají stále více a více odpovědností za energetický systém.
Začíná tzv. sektorové propojení, kdy je ekologický elektrický proud stále více používán k elektromobilitě jak na silnici, tak na kolejích a ve stavebním sektoru jsou stále častěji nasazována tepelná čerpadla. Decentralizace, digitalizace, flexibilizace a možnosti ukládání přinášejí technologické inovace a vytvářejí velké množství nových pracovních míst. Na obnovitelných zdrojích založený energetický systém má výrazně větší potřebu zaměstnanosti než konvenční.
DW: Ve sporu o Nord Stream 2 mají USA zcela jiné zájmy než Rusko. O co jde?
Kemfertová: USA budou nadále vyvíjet tlak, aby provoz plynovodu Nord Stream 2 nebyl zahájen. Chtějí ovšem v Evropě prodávat svůj vlastní tekutý frackingový plyn. Rusko je na prodej plynu v Evropě odkázáno. Zároveň však chce obejít transit Ukrajinou. Hlavním důvodem jsou geostrategické rozepře.
DW: Bude plynovod Nord Stream 2 ještě spuštěn?
Kemfertová: Pravděpodobnost stále více klesá. I kdyby byl jednoho dne spuštěn, zůstává otázkou, zda by plyn mohl být vůbec transportován, jak bylo původně zamýšleno.
DW: Tlak nyní vyvíjejí i hnutí na ochranu klimatu. Jakou dynamiku zde očekáváte?
Kemfertová: Klimatická hnutí právem poukazují na to, že nové fosilní infrastruktury nejsou v souladu s klimatickými cíli. Evropa nesmí v rámci dohodnuté taxonomie Evropské unie dopustit, aby do budoucna byly finančně podporovány zbytečné fosilní infrastruktury.
DW: Díky taxonomii Evropské unie mají firmy hlásit, jak jsou šetrné k životnímu prostředí a má jít i o finanční podporu nových projektů. Jaké možnosti zde EU má?
Kemfertová: EU se musí postarat o transparentnost finančních rizik vycházejících z fosilních energií a jimi způsobené globální klimatické změny. Kvůli ochraně klimatu zažívá fosilní kapitál stále větší znehodnocení.
Aby se zabránilo finanční krizi, kde by byla jakási „Carbon Bad Bank“ nucena za peníze daňových poplatníků vykoupit toxický fosilní kapitál, musí být včas nastavena transparentnost a přehozeny výhybky. Navíc musí být kritéria ESG (kritéria pro odpovědná a udržitelná zařízení), obzvlášť v otázce financování transformace, přísná a závazná. Jaderná energie není ani udržitelná, ani šetrná k životnímu prostředí. Ochrana životního prostředí vyžaduje postupnou demontáž a ne výstavbu nových fosilních infrastruktur.
DW: Kolik zemního plynu spotřebuje Evropa v r. 2030 ve srovnání se současným stavem?
Kemfertová: Pokud budeme pařížské klimatické cíle brát vážně, musíme současnou spotřebu plynu snížit o polovinu. Jestli se to povede, závisí rozhodující měrou na tom, zda budou odstraněny bariéry rozšiřování obnovitelných energií a zda hlavně ve stavebnictví povede komplexní energetická sanace k výraznému snížení poptávky po zemním plynu.
Více zajímavých informací najdete v souvisejících rubrikách Ekologie, Podnikání nebo Koronakrize.
Claudia Kemfertová je ekonomickou expertkou a vědkyní na poli energetické a klimatické ekonomie. Vede oddělení energie, dopravy a životního prostředí na Německém institutu pro výzkum hospodářství (DIW) v Berlíně a je profesorkou energetického hospodářství a energetické politiky na Univerzitě Leuphana. Několikrát vyznamenaná špičková vědkyně je zároveň poradkyní německé spolkové vlády v otázkách životního prostředí a od r. 2011 je rovněž členkou prezidia německé asociace Římského klubu.
