V Arménii pokračuje jásot z odstoupení premiéra. 24. dubna, v den výročí genocidy se Arméni dívají více než kdy předtím do budoucnosti, místo do minulosti. Komentář německé Tagesschau.
V Arménii si v úterý připomenuli smrt stovek tisíc Arménů za doby Osmanské říše v období mezi lety 1915 a 1917. Jako každoročně se lidé vydávají k památníku genocidy na hoře Tsitsernakaberd, tyčící se nad hlavním městem Jerevanem, kde položí květiny.
Tato vzpomínka je součástí arménské identity. U příležitosti 100. výročí před 3 roky ovládlo téma veřejný život v Arménii a po celém světě roztroušených Arménů. Méně než 3 miliony Arménů žije ve vlastní zemi, 8 milionů v zahraničí: v Rusku, Libanonu, Francii nebo v USA.
O mezinárodní uznání genocidy se hlavně zasadily organizace z arménské diaspory – proti vůli Turecka jako nástupního státu Osmanské říše.
Nacionalisté čelí kritice
Debata byla v Arménii doprovázena také nacionalistickými a revizionistickými tóny, protože diasporou ovlivněné strany Erbe a Arménská revoluční federace (ARF) se staví proti usmíření s Tureckem a otevření hranic k sousedovi. ARF prosazuje vrácení země, které je považováno za nerealistické.
I letos ARF, která se účastní vlády, oznámila tradiční pochodňový průvod k výročí genocidy – uprostřed masivních protestů proti předsedovi vlády Serži Sargsjanovi, kterého i poslanci ARF minulý týden zvolili.
Zrušený pochod
To vzbudilo rozhořčení: „Než budete požadovat spravedlnost po Turecku, osvoboďte napřed vlastní zemi od oligarchického Sargsjanova režimu“, napsala například lidskoprávní aktivistka Lara Aharonianová na Facebooku. Místo aby se ARF podílela na zkorumpované Sargsjanově vládě, měla by se ARF připojit k demonstrantům v ulicích. ARF skutečně svůj průvod odřekla.
These Dashnaks have the guts!!! Before demanding justice from Turkey, first clean up your own country’s oligarchic…
Zveřejnil(a) Lara Aharonian dne 22. duben 2018
Předseda vlády Sargsjan odstoupil a vyvolal u lidí v celé zemi vlnu nadšení, která trvala dlouho do noci. „Nálada v Jerevanu je zcela jiná, než v uplynulých letech před výročím, které je pro nás významnější než Vánoce nebo Nový rok“, říká Tevos Matevosjan, spolupracovník finanční společnosti v Jerevanu. „Lidé se zabývají více budoucností než minulostí.“ Také Nikol Pašinjan, vůdce protestů, řekl, že genocida je tématem minulosti.
Stát na hliněných nohách
Zahraniční politika během protestů zatím žádnou roli nehrála, vysvětluje Olya Azatyanová, spolupracovnice Nadace Heinricha Bölla v Jerevanu. „Každý je zde toho názoru, že se jedná o vnitropolitickou a ekonomickou revoluci. Přednost má nyní demokratizace institucí.“
Opoziční hnutí chce v prvé řadě změnit volební systém a dosáhnout předčasných voleb, aby byli lidé politikou lépe reprezentováni. V jejich očích ovládají politiku oligarchové. Poslanci a členové stran jsou buď sami podnikatelé a nebo jsou skrz naskrz zkorumpovaní, myslí si už léta Arméni.
Mizivé příjmy
V podstatě důležité projekty vládní republikánské strany tak narazily na silný odpor, například územní reforma, nebo změna důchodového systému. Příjmy státu jsou omezené: více než 50 % pracujících je zaměstnáno neformálně – v zemědělství, ve stavebnictví nebo v potravinářství – a neplatí tak daně ani sociální odvody. A firmy zaměstnávající oficiálně uvádějí často falešné mzdové údaje, čímž šetří náklady. Zaměstnanci vydělávají průměrně méně než 300 euro. Míra chudoby činí kolem 30 %.
Uzavřené hranice nahrávají monopolům
Zároveň si lidé stěžují na vysoké ceny potravin. Jsou způsobeny monopoly, které si vybudovali oligarchové. Tyto monopoly jsou zvýhodněny zavřenými hranicemi s Tureckem a se sousedním Ázerbájdžánem. Hraniční přechody s Gruzií a Íránem jsou těžko propustné.
Přesto se ale nejrůznější turecké zboží do Arménie dostane a rozšiřuje tak výběr, vysvětluje například mladý zaměstnanec Tevos Matevosjan. Obchodník na trhu mu nedávno a pouze napůl žertem sdělil, že kromě prodejců je prakticky vše z Turecka. V Turecku také pracují tisíce Arménů. To je jedním z důvodů, proč mnoho lidí už svého souseda nepovažuje za nepřítele.
Smlouva s EU
Mladí lidé jako Matevosjan a aktivisté protestního hnutí jsou pro otevření Arménie také směrem do Evropy. Přivítali, když vláda koncem r. 2017 uzavřela dohodu o prohloubení partnerství s Evropskou unií. Při tom bylo ale také zohledněno, že je Arménie zároveň členem Euroasijské unie a Rusko je vojenskou ochrannou mocností Arménie.
Že se závislost na Rusku dá těžko změnit, nepopírá ani opoziční vůdce Pašinjan. Jemu a jeho spolubojovníkům teď jde hlavně o reformy vnitřních záležitostí a to i za podpory diaspory. Výzvy na sociálních sítích vzbudily ohlas: ve Francii, Velké Británii a Rusku se shromáždili Arménci před konzuláty a velvyslanectvími aby vyjádřili svůj protest za lepší budoucnost Arménců ve své vlasti.
