Příspěvek přímo z centra dění. Názorně ukazuje, proč jsou neziskové organizace tak důležité. A nabízí překvapivý recept. Většina uprchlíků, kteří připlouvají přes Středozemní moře, jsou Nigerijci. Jace Lael Owie Uyi je sociálním pracovníkem a rozhodl zůstat ve své vlasti. Pro Huffington Post Deutschland vysvětluje, proč se desítky tisíc lidí vydávají na životu nebezpečnou cestu.
Jsou tomu již 4 roky. Tehdy na cestě do Evropy zahynul první z mých přátel. Jmenoval se Efosa Endurance. Mezitím jich zemřelo dalších 8, žízní v pouští nebo na následky nemocí a zranění v Libyi. Mnoho jich oloupili. Zhruba 11 se jich dostalo až do Evropy.
Jsem naštvaný. Na ně a na stovky tisíc dalších nic netušících lidí, kteří pouze slepě důvěřují neznámým pašerákům a věří, že zrovna na ně se určitě usměje štěstí.
Věří, že budou žít v luxusu
V Evropě, myslí si většina Nigerijců, je ustláno na růžích. Pokud se dostanou až tam, budou také žít v luxusu, budou domů posílat peníze a po návratu si pořídí auto a dům.
Když jsem si nedávno telefonoval s jedním z těch jedenácti, kteří to dokázali, stěžoval si, že je ubytován u příbuzných, ale nemá práci a dokonce si musel půjčit i telefon, aby se mnou mohl mluvit. Co na to mám říct? Dalo se to čekat.
Je třeba si to představit: podle údajů UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn. překl.) přišlo jen letos do Itálie přes 15.000 Nigerijců. Moji krajané tvoří největší podíl uprchlíků, kteří do Evropy přicházejí přes Středozemní moře.
Kolik jich už tuto cestu zaplatilo životem? A kolik jich bude žít tak, jak si to vysnilo?
Je v pořádku, když Evropa vrací Nigerijce
Je dobře, pokud Evropa Nigerijcům nabídne perspektivu. Ale je také v pořádku, pokud je Evropa vrátí, pokud by se jinak sama dostala do hospodářských potíží. Jen by bylo dobré, pokud by podporovala více projektů, které Nigerijcům umožní lepší budoucnost ve své vlasti.
Mnoho let pracuji pro nevládní organizaci Citizen Diplomacy Bureau. Snažíme se lidem nabídnou lepší život a odradit od vystěhovalectví. 500 až 600 mladým ženám a mužům jsme pomohli se vzděláním nebo jim zajistili praktickou výuku, např. na automechanika. A tím jsme přispěli k jejich budoucnosti.
Jdeme tam, kde jsou lidé nejchudší a neví, co je čeká. Kdy mi už jedenáctileté děti vyprávějí, že až dospějí, emigrují. Kde lidé vidí, že bez vzdělání v zemi, kde kvete korupce a nezaměstnanost mladistvých dosahuje 80 %, nemají naději. Říkáme jim, jaká je situace v Libyi a Evropě doopravdy.
Evropa věří, že chudí Nigerijci do Itálie nepřicházejí, ale mýlí se
Pašeráci lidí přicházejí i za chudými. Kdo se chce dostat do Evropy, nemusí už ani hledat převaděče. Přicházejí do slumů a nalžou vám něco o lepší budoucnosti.
Za cestu do Libye požadují okolo 400 až 500 euro. Ženy občas nemusí platit vůbec – později ale musí svůj dluh splatit jako prostitutky. Převaděči v Libyi chtějí za úsek do Evropy ještě dalších 1.000 až 2.000 euro. To je nepředstavitelná suma peněz.
V Evropě proto panuje rozšířený názor, že opravdu chudí Nigerijci do Itálie nepřicházejí. To ale není pravda.
Dělají jen vše, aby se k penězům dostali. Vezmou si půjčky u svých příbuzných a slíbí, že brzy vše vrátí. Nalžou jim, že mají práci, pomocí které dluh splatí, v Evropě zajištěnou. A mnoho z nich si peníze nakrade a uloupí.
Kdo je bohatý, netrápí se cestou pouští
Proto také nikomu z rodiny neřeknou, co mají v plánu. Jednoduše odejdou. Tak jsem se pořád znovu dozvídal o smrti přátel, kteří vlastně měli být v Nigérii.
Kdo je oproti tomu bohatý, ten se cestou pouští netrápí. Ten si nesedne do pochybné bárky. Jde do Dubaje nebo si najde práci doma.
Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil do zámožné rodiny. Dostal jsem vzdělání. Na vycestování nemám ani pomyšlení. Pokud dostanou i jiní lidé vzdělání, budou také chtít zůstat. Čím více peněz vložíme do stipendií a vzdělání, tím víc lidí neodejde.
Napřed je ale musíme informovat. Nigerijci milují filmy a hudební videa. Proto nyní pracujeme na podobných projektech. Film o praktikách převaděčů a obchodníků s lidmi, video se známými hvězdami – to by dokázalo mnoho.
