Komentář Stefana Kuzmanyho k výročí teroristických útoků z 11. září 2001 pro Spiegel Online sice vyšel již v r. 2014, během 2 let však na své aktuálnosti nic neztratil, spíš naopak. Otázkou je, jestli je to dobře nebo špatně – posuďte sami: Západ se již zdál ze strachu z teroristických útoků skoro vyléčen, ale v den výročí 9/11 vypadá svět ponuře, jako už dlouho ne. Je to zoufalé. Skoro.
V den jako ten dnešní je těžké mít naději. Temné vyhlídky, kam se podíváme. Je třeba hodně námahy, abychom tohoto 11. září spatřili záblesk naděje.
Americký prezident Barack Obama právě připravil Ameriku a tím i západní svět na novou válku proti teroru, tentokrát má být zničen tzv. „Islámský stát“, nespoutaná horda, která svou razancí a brutální krutostí nechává vyblednout samotnou Al-Káidu.
Dlouho trpělo kolektivní podvědomí Západu šokem z útoku na newyorská dvojčata, vzdálená připadala i možnost nalezení společné řeči s islámským světem. Pak přišla doba, kdy to možné bylo: stejný prezident, který dnes vyzývá k boji, stál před sedmi lety na univerzitě v Káhiře a promlouval k islámskému světu. Jeho projev se jmenoval „Nový začátek“, brzy na to obdržel Nobelovu cenu za mír.
V USA mezitím strach ustoupil: ještě v r. 2010 považovala pouhá 3 % Američanů terorizmus za hlavní problém. Nyní je to opět 14 %. Zřejmě nejsou na vině jen vysoké ceny, že se nedaří nalézt dostatek nájemců pro nové Světové obchodní centrum.
Starý strach opět číhá ve zprávách z celého světa, v den jaký je dnes, se můžeme cítit vrženi o mnoho let zpět. Blízkovýchodní konflikt se zdá být neřešitelný, islamistický teror je hrozivější než kdy jindy a pomalu můžeme být vděčni za každou hodinu, během které není na východní Ukrajině nikdo zastřelen. Za to tam právě vzniká nová železná opona, Bundeswehr působivě prezentuje německé stíhačky v Estonsku, které mají sloužit jako odstrašení proti vnikajícím ruským letounům. Před 20 lety uzavřela NATO s Ruskem „Partnerství pro mír“, které nyní už nestojí za řeč, naopak: roky sbližování se rozplynuly, rádio zase hraje „Land of Confusion“ a nad Baltem se odehrává „Top Gun“.
Byli jsme již mnohem dále. Mohlo by nás to deprimovat, ale musí to být pobídkou k novému rozběhu: kde jsme již jednou byli, tam se zase můžeme dostat – a dokonce ještě dál. Příště musíme být lepší, to znamená především rozumnější.
Uzavřít s Ruskem skutečné partnerství bude opět jednou možné – ani Putin nemůže vládnout věčně, po něm to musí být lepší. Vytvořit dvě země, ve kterých se mohou stát Izraelci a Palestinci pokojnými sousedy – jednou se to musí podařit. Účast a důstojnost každého není utopickým bludem, ale možností, o kterou bychom měli usilovat, jen tak jsou představitelné společnosti, ve kterých nikdo nepřijde na nápad sympatizovat s nacionalisty nebo s islamisty. Tedy společnosti, ve kterých platí právo a ne právo silnějšího. Existují přece?
V den, jako je ten dnešní, nesmíme ztrácet naději.
