Autoři ústavy měli k dělbě pravomocí dobré důvody.
Trump zamrkal. Ale nikdo vlastně neví proč.
Ať už za to může lavinovitě klesající akciový trh, útěk investorů od amerických státních dluhopisů, permanentně zvonící telefony republikánských dárců v Bílém domě, nebo dokonce obavy o vlastní portfolio, prezident Donald Trump se rozhodl dočasně zrušit většinu svých svévolných cel. Bylo to jeho osobní rozhodnutí. Jeho „instinkt“, jak se vyjádřil. Jeho rozmar. A jeho rozhodnutí, že instinkt či rozmar by mohl cla opět vrátit.
Odpověď na „Project 2025“: proč si přečíst „Abundance“?
Republikáni, ovládající Kongres, odmítli využít pravomoci zákonodárné moci k jeho zastavení nebo ke zmírnění dopadů jeho kroků, ať už v této nebo téměř jakékoli jiné záležitosti. Kabinet je složen z patolízalů a loajalistů, kteří jsou ochotni hájit protichůdné politiky, i když kvůli tomu vypadají jako hlupáci. Ani soudy zatím důsledně nezasáhly. Nikdo zřejmě není ochoten zabránit jednomu jedinému člověku, aby zničil světovou ekonomiku, rozvrátil finanční trhy a uvrhl USA i další země do recese, pokud na to bude mít zítra ráno, až vstane, zrovna náladu
Takto vypadá svévolná, absolutní moc. A proto muži, kteří psali ústavu, nikdy nechtěli, aby ji někdo měl. V oné proslulé horké a dusné místnosti ve Filadelfii se zavřenými okny kvůli utajení se potili a dohadovali, jak omezit pravomoci americké výkonné moci. Dospěli k myšlence rozdělit moc mezi různé složky vlády. Jak napsal James Madison ve „Federalist Papers No. 47“: „Soustředění všech mocí, zákonodárné, výkonné a soudní, v jedněch rukou … lze právem prohlásit za definici tyranie.“
O více než dvě století později systém vytvořený prvním ústavodárným kongresem zcela selhal. Lidé a instituce, které mají kontrolovat výkonnou moc, odmítají tohoto prezidenta omezit. Máme zde de facto tyrana, který si myslí, že může ohýbat realitu podle své vůle, aniž by bral v úvahu jakákoli fakta či důkazy a aniž by naslouchal jakýmkoli opačným názorům. A přestože ekonomické škody, které způsobil, jsou snáze měřitelné, stejnou míru škod způsobil i vědeckému výzkumu, občanským svobodám, zdravotní péči a státní správě.
Z tohoto zbytečného a ničivého incidentu lze vyvodit jedno užitečné ponaučení. V posledních letech je mnoho lidí, kteří žijí v demokratických zemích, frustrováno jejich politickými systémy, nekonečnými tahanicemi, obtížným vytvářením kompromisů a pomalým tempem rozhodování. Stejně jako v první polovině 20. století začali rádoby autoritáři tvrdit, že by nám všem bylo lépe bez těchto institucí. „Pravdou je, že lidé jsou unaveni svobodou,“ řekl Mussolini. Lenin s opovržením hovořil o nedostatcích tzv. buržoazní demokracie. Ve Spojených státech zcela nová škola technoautoritářských myslitelů považuje demokratický politický systém za neefektivní a chce jej nahradit „národním CEO“ – tedy pouze jinak pojmenovaným diktátorem.
Thiel, Musk, Yarvin a jejich zvrácený sen o CEO diktatuře
Donald Trump nám během 48 hodin dokonale přesvědčí, proč jsou zákonodárné sbory nezbytné, proč jsou kontrola a rovnováha užitečná a proč většina diktatur jednoho muže zchudne a zkorumpuje se. Pokud Republikánská strana nevrátí Kongresu roli, kterou má mít a soudy neomezí prezidenta, bude tento cyklus destrukce pokračovat a doplatí na to všichni na této planetě.
Anne Applebaumová se narodila 25. července 1964 v americkém Washingtonu. Je americkou novinářkou a spisovatelkou židovského původu. Je také profesorkou na London School of Economics, kde vede výzkumné projekty zabývající se dezinformacemi a propagandou v 21. století. Roku 2004 získala Pulitzerovu cenu v kategorii literatury faktu za knihu Gulag: A History. Ve stejné kategorii získala roku 2012 National Book Award za knihu Iron Curtain: The Crushing of Eastern Europe, 1945-1956. Věnuje se zejména problematice sovětského Ruska a východní Evropy. Je členkou pravicově orientovaného think tanku American Enterprise Institute, měla blízko k administrativě George W. Bushe. Naposledy jí vyšla kniha „Rudý hladomor – Stalinova válka proti Ukrajině„.
