Americká vláda škrtá Harvardské univerzitě dvě miliardy dolarů. Renomovaný psycholog Steven Pinker, profesor elitní univerzity a autor mnoha bestsellerů, v rozhovoru pro Süddeutsche Zeitung mluví o znepokojivých poměrech na amerických univerzitách – jeho ostrá kritika se týká nejen Trumpa, ale i Bidena a Obamy.
Steven Pinker je psycholog, kognitivní vědec a lingvista působící na Harvardské univerzitě – univerzitě, která se nyní pouští do otevřeného konfliktu s vládou Donalda Trumpa. „Žádná vláda – bez ohledu na to, která strana je u moci – by neměla diktovat, co mohou soukromé univerzity vyučovat, koho mohou přijímat a zaměstnávat a jakým oblastem studia a výzkumu se mohou věnovat,“ uvedl rektor univerzity Alan Garber v reakci na požadavky vlády, aby například při přijímání studentů méně dbala na kritéria diverzity.
Svoboda slova: názory je třeba si v prvé řadě vytvořit
Washington zareagoval okamžitě a zmrazil financování v celkové výši 2,2 miliardy dolarů (asi 1,9 miliardy eur). Autor bestsellerů Steven Pinker – „The Blank Slate: The Modern Denial of Human Nature“ (2002), „The Better Angels of Our Nature: Why Violence Has Declined“ (2011) a „Rationality: What It Is, Why It Seems Scarce, Why It Matters“ (2021) – se ostře brání proti zasahování do vědecké autonomie, a to už i během rozhovoru po jeho přednášce na Ted Conference minulý týden ve Vancouveru. Nad jeho domovskou Harvardskou univerzitou se teprve stahovala mračna – a když bouře propukla, byl Pinker k dispozici pro několik dalších doplňujících otázek.
Süddeutsche Zeitung: Jaká je nálada na amerických univerzitách?
Steven Pinker: Nervózní a ustaraná. V současné době neustále hrozí, že financování základního výzkumu bude zrušeno.
Harvard se jednoduše odmítl podřídit rozsáhlým požadavkům vlády na kontrolu. Je to začátek dlouho očekávaného odporu akademického světa?
To není tak zcela přesné, protože požadavky Trumpovy administrativy na Harvard jsou mnohem rozsáhlejší a přísnější, než kdokoli očekával.
A má tento boj za svobodu vědy šanci?
Ano, to má. Protože požadavky jsou tak extrémní a velmi pravděpodobně ilegální.
O otázkách financování tak nakonec rozhodnou soudy. Trumpova vláda se však snaží ovlivnit samotný jazyk, například seznamem termínů, které by se již neměly používat. Souhlasí s tím i Harvard?
Ne, myslím, že ten seznam byl zveřejněn pouze v rámci vlády. Ale slyšel jsem, že už byl použit ke zrušení financování mnoha výzkumů. Šlo to tak daleko, že byla pozastavena práce na biologické diverzitě jen proto, že náhodou obsahovala slovo diverzita. To už byla komplikace pro spoustu programů, které Národní vědecká nadace podporuje a které se zabývají studiem nerovností mezi lidmi jiné barvy pleti a hledáním systémového rasismu. Stejně jako u některých jiných opatření Trumpovy administrativy je za tím určitá dávka rozumu. Ale implementace velmi nediferencovaná a destruktivní.
„Čím méně toho vím a chápu, tím rychleji se nechám oklamat“
Co myslíte tou určitou dávkou rozumu?
Předchozí vláda nutila vědce, aby prokázali, jak jejich výzkum ovlivní nerovnosti mezi lidmi různé barvy pleti a podpoří diverzitu. Na tom pak záviselo financování.
Takže Trump není první, kdo používá peníze jako páku na univerzity?
Ne, to rozhodně není.
Nedávno snížil rozpočet Kolumbijské univerzity v New Yorku o 400 milionů dolarů. Zašli jeho předchůdci také tak daleko?
Nemyslím si, že rozpočet snížil. Říká, že ty miliony zmrazil. Ale byla to především Obamova administrativa, která podmínila stíhání případů sexuálních deliktů finanční podporou. Trump to pak ve svém prvním funkčním období zrušil. A pak to zase Biden zvrátil.
Kdy tento politický tlak na univerzity začal?
Nejznámějším prvním případem byla desegregace jižanských univerzit na počátku 60. let, kdy John F. Kennedy poslal Národní gardu, aby ukončila segregaci na Alabamské univerzitě. Známá je scéna, v níž guvernér George Wallace stojí u dveří školní budovy a říká: „Segregace dnes, segregace zítra, segregace navždy.“
Nebylo to pro dobro lidstva?
Ano, to bylo jistě pro dobro lidstva.
A není to ochrana studentek před napadením také?
Ano, ale rozdíl je v tom, že najednou bylo mnohem snazší usvědčit lidi obviněné ze sexuálního zneužití. Už tehdy existoval pocit, že univerzity překračují své pravomoci, protože se snažily v takových případech zrušit řádný proces. Jinými slovy, běžnou právní obranu obviněného. Na Harvardu se tehdy právnická fakulta postavila Obamově administrativě na odpor. Dbali na to, aby existovala taková ochrana obviněných, jakou byste od právníků očekávali. A také se ujistila, že federální vláda okamžitě nezastaví výzkum rakoviny jen proto, že Harvardská právnická fakulta poskytla obviněným studentům obhájce. Tehdy se to však týkalo pouze jasně vymezeného aspektu činnosti univerzity, zatímco Trumpovy požadavky jsou mnohem širší.
Jak to myslíte?
Máme co do činění s vládou, která je mnohem bezohlednější a prokazatelně ochotná způsobit škodu, jak jsme viděli v případě cel tento měsíc. Univerzity tedy musí postupovat opatrněji. Jakkoli totiž může znít šíleně, že vláda odebírá finance na výzkum rakoviny a Alzheimerovy choroby, protože univerzita povolila studentům být při protestech zahaleni – tato vláda je natolik šílená, aby to zrealizovala.
Konzervativci obzvlášť často sdílejí fake news
Měla Obamova opatření dopad na samotnou vědu a výzkum?
Ne, pro lidi, kteří mohli být falešně obviněni, možná nějaké důsledky existovaly. Studenti byli potrestáni. Ale nebylo hned rušeno veškeré federální financování výzkumu. Samozřejmě tehdy univerzita ustoupila. Harvard Law School to neudělala. Protože věděla, že zdravý rozum zvítězí. My už takovou jistotu nemáme. Zdravý rozum už není něco, na čem by se všichni v současné vládě shodli.
Vaše příští kniha „When Everyone Knows That Everyone Knows“ (Když všichni vědí, že všichni vědí), která vyjde na podzim, je o společných znalostech a sdílených hodnotách. Je v ní tématem i Trump?
Ne, jedná se o vědeckou knihu, která se nezabývá dobovou politikou. Jsem si jist, že o Trumpově vládě toho dost lidí napíše ještě hodně.
Vraťme se ještě k vládním útokům na vědu prostřednictvím jazyka: jak odolný je jazyk vůči takovému násilí?
Nemyslím si, že jde o útok na jazyk. Je to útok na normy. To byl případ Trumpa od samého začátku. Norma upřímnosti, prostě říkat pravdu, je jedním ze základů soužití. Samozřejmě, že nikdo nemůže vždycky říkat pravdu. V průměru každý člověk řekne jednu nebo dvě lži denně. Ale stále je normou alespoň předstírat, že mluvíme pravdu. Proto se nelže příliš okatě, neříkají se lži, které lze snadno vyvrátit. To je jedna z norem, kterou Donald Trump jako osoba rozmetal, a Elon Musk dělá totéž tím, že říká věci, které jsou zjevně zcela nepravdivé. To politici v minulosti nedělali. Nyní to dělají s mnoha aspekty vládnutí, které nejsou do nejmenších detailů stanoveny zákonem, ale které jsou normami, pravidly, jak se k sobě chováme. Ještě výrazněji se to projevuje na globální politické scéně, kde neexistuje žádný mezinárodní Leviatan, žádná globální policie.
Které normy máte na mysli?
Velkou část míru udržují normy, jako je územní celistvost a svrchovanost národních států. Byl to samozřejmě Putin, který tyto normy pošlapal. Je však znepokojující, že normy jsou nyní podkopávány i v USA.
Proč jsou to vždy republikáni, kdo vede válku proti vědě?
Myslím si, že Trump jde mnohem dál než generace republikánů před ním. Demokraté také hodně popírali vědu, například v případě rozdílů mezi pohlavími. Nebo s rozdělením obětí policejních přestřelek. Biden se prostě nepodíval na čísla o rozdílném poměru černochů a bělochů zastřelených policií. Mnohá z proticovidových opatření nebyla nijak zvlášť vědecky podložená. Trump to však nyní posunul na zcela jinou úroveň. Tohle není popírání. Je to naprosté pohrdání vědou. Například když udělá šéfem zdravotnictví bojovníka proti očkování: to je pohrdání vědeckým konsenzem, jaké jsme tu už dlouho nezažili.
Přežije to vědecký konsenzus?
Trump se vrací do primitivní minulosti. Po většinu lidské historie neexistoval způsob, jak na mnoho otázek najít odpověď. Myšlenka, že existují nezaujaté, objektivní prostředky k určení pravdy, není nijak zvlášť stará. Platí teprve od vědecké revoluce, a i to jen pro biologické otázky, pro sociální otázky pak od 19. století a pro psychologické otázky od 20. a 21. století. A například v epidemiologii jsou v hledání platných pravd stále obrovské mezery. Když se tedy snažíme najít objektivní pravdu pomocí odpovědné žurnalistiky a vědy, je to novum. Je to křehký konstrukt. Trump ho vyhodil do povětří.
Strategie extrémní pravice: provokace, polarizace, normalizace
Vidíte rozdíl mezi Evropou a Amerikou?
Ne z hlediska kvality. Vědecké přednášky mám v každé evropské zemi a diskuse jsou úplně stejné jako doma. Problémem vědy na obou stranách Atlantiku je, že si kvůli své homogenitě neuvědomuje vlastní ideologické předsudky. Je to dáno základní povahou akademického světa. Myslím, že ve Spojených státech je to ještě výraznější než v Evropě, protože tam je princip peer review ještě silnější, což znamená, že publikace, povýšení a vyznamenání udělují kolegové. To má tu výhodu, že to chrání před politickými zásahy, ale také tu nevýhodu, že mohou vznikat kliky podobně smýšlejících akademiků, kteří si navzájem udělují prestiž bez ohledu na objektivní úspěch.
Některé univerzity v Evropě v tom vidí příležitost, jak odliv mozků posledních desetiletí obrátit ve svůj prospěch.
Mají dostatek peněz? Vědci následují peníze.
Trump agresivně dereguluje. Jsou díky tomu USA atraktivní pro strojírenství, IT vědy a zejména výzkum umělé inteligence?
Jde především o průmysl, nikoli o výzkum. Může se stát, že pokud budou evropské instituce, jako je EU, nějakým způsobem dusit a zpomalovat výzkum umělé inteligence, přirozeně se přesune do Spojených států a Číny. Ale nevidím nic, co by Trumpova administrativa za poslední tři měsíce udělala pro to, aby výzkum jakkoli usnadnila.
Jak se s tím nyní Harvard vyrovnává?
Obává se jak represí, které by mohla Trumpova administrativa podniknout, tak podmínek, které se pokusila Harvardu vnutit. I když byly flexibilnější než ty, které byly uvaleny na Kolumbijskou univerzitu.
Proč taková tvrdost vůči Kolumbijské univerzitě?
Protože tam byly agresivnější propalestinské demonstrace. Všude však panují obavy, že by studenti mohli být zatýkáni, jako se to stalo na Tuftsově univerzitě. Ale mezi některými vyučujícími panuje také pocit, že by mohlo být ještě těžší prosazovat reformy – protože teď to vypadá, že to děláme jen proto, že nás k tomu Trump nutí. A to i přesto, že některá z těchto opatření již byla v plném proudu, například zabránění protestům, které se zvrhly v nátlak, obsazení kampusu, vyhnání úředníků z jejich kanceláří, rušení přednášek. Nebo že vznikl dojem, že univerzita je propalestinskou frakcí prosazující politické akce a požadavky proti akademické svobodě.
Existuje však také svoboda názoru.
To ale neznamená, že smíte vyhnat děkana z jeho kanceláře nebo vtrhnout do posluchárny s megafony a křičet na profesora.
Eliot Cohen: „Je to ještě horší, než jsem čekal“
Už se vám to někdy stalo?
Ne. Ale univerzity by měly prosazovat svá vlastní pravidla, aby se zabránilo tomu, co se stalo na Harvardu, tedy že disciplinární komise uloží sankce a poté fakultní výbor hlasuje o zrušení sankcí. Univerzita pak vypadá jako banda šašků. Zvlášť když pak Trumpova administrativa řekne, že byste měli svá vlastní pravidla prosazovat lépe. To by mělo být samozřejmé.
V Kolumbijské univerzitě však nejsou opatření namířena pouze proti demonstracím. Pod kuratelu byla postavena také Fakulta blízkovýchodních studií.
Na Harvardu existují také některá centra, která byla v konečném důsledku protiizraelskou propagandistickou mašinérií, jako například Centrum pro blízkovýchodní studia, Program pro náboženství a veřejný život na Community School, takzvané FXB Centre na School of Public Health, což nebyly akademické organizace analyzující Blízký východ. Byli to protiizraelští aktivisté.
Jak k tomu došlo?
Částečně je to způsobeno atmosférou diskuse. Jak jinak se těmto centrům daří zakořenit a vnucovat studentům tyto neobjektivní studijní programy, aniž by se někdo podíval a řekl, že takhle by se univerzita opravdu řídit neměla? To věděli i někteří zasvěcenci do vysokého školství, kteří měli pochopení pro Trumpovu administrativu. A právě proto Kolumbijská univerzita uvrhla katedru blízkovýchodních, jihoasijských a afrických studií do nucené správy. To byl jeden z požadavků Trumpovy administrativy.
To je ale přece masivní zásah do svobody vědy.
Na druhou stranu šlo o opatření, které se pravděpodobně vymklo kontrole. Například jednomu akademickému podivínovi, protiizraelskému polemikovi Josephu Massadovi, byla tajně udělena licence k výuce, což bylo v rozporu s vlastními postupy univerzity, přestože Massad nedodržoval prakticky žádné akademické standardy. Šířil mýty a nepravdy, například že Sion pochází ze stejného slova jako slovo pro penis v hebrejské Bibli, což je naprostá lež (proti tomuto 11 let starému obvinění se Massad ohrazuje zde; pozn. PQ). Ale on to opakoval dál a oni mu dali pověření učit. Takže s akademickou kulturou té katedry bylo něco v nepořádku. Problém je v tom, že univerzity často nemají žádný mechanismus samoregulace. Pokud fungují výhradně na základě vzájemného hodnocení, pak každý peer dává prestiž tomu druhému. Je tedy i chybou univerzit, že neexistují mechanismy, které by umožňovaly, aby katedry a centra podléhaly externímu hodnocení.
Mezitím však došlo také k zatýkání studentů imigračními úřady ICE. Nezachází to už příliš daleko?
Ach, hodně daleko.
Jaká je v současné době nálada mezi neamerickými studenty na Harvardu?
Hodně ustaraná. Nejen na Harvardu. Moje neteř, která učí na univerzitě v New Jersey, se bojí vrátit do Kanady, protože by se pak už nemusela dostat zpět. Byla vyfotografována na protiizraelské demonstraci.
Je Kanaďankou jako vy?
Ano, ale já mám americké občanství. Ona má vízum, ale nechce překročit hranice. Mám synovce, který je novinářem v Boston Globe, a ten se také bojí překročit hranice. Myslím, že tento strach je přehnaný, ale panuje tu atmosféra nejistoty. Určitě existovala i dříve, ale Trumpova administrativa zatčením Mahmouda Khalila a Rümeysy Öztürkové posunula zastrašování zahraničních studentů na zcela novou úroveň. Zejména v případě Öztürkové, která, pokud víme, napsala pouze názorový článek.
To, co se děje, není normální – a USA potřebují povstání, které také není normální
Oslabuje radikální zavedení těchto opatření dlouhodobě pozici Ameriky jako vědeckého národa?
Myslím, že se to nezmění ze dne na den, ale USA to oslabí. Otázkou je, zda se všechny tyto věci upevní, nebo zda je Trump vezme zpět stejně rychle, jako je zavedl. Je velmi nevyzpytatelný a nekonzistentní. A doufejme, že nadále budou existovat volby.
Jsou škody již trvalé?
Víte, já si to nemyslím. Ale je to znepokojující.
Steven Pinker je kanadsko-americký kognitivní psycholog, lingvista a spisovatel, který působí jako profesor psychologie na Harvardově univerzitě. Proslul popularizací vědeckých témat, zejména evoluční psychologie, lingvistiky a neurověd. Ve svých knihách, jako jsou „The Language Instinct“ (Jazykový instinkt), „The Blank Slate: The Modern Denial of Human Nature“ (Prázdný list: Moderní popírání lidské přirozenosti) nebo „Enlightenment Now“ (Osvícenství nyní), obhajuje teorii, že lidská mysl je zčásti formována geneticky a že jazyk je biologicky zakódovanou schopností člověka. Pinker je známý svou schopností srozumitelně přibližovat komplexní témata široké veřejnosti. Zastává optimistický pohled na vývoj lidstva, argumentuje poklesem násilí a zlepšováním životních podmínek díky vědeckému pokroku, osvícenství a humanismu. Věnuje se také tématům jako svoboda projevu, racionální myšlení nebo kognitivní zkreslení, přičemž jeho práce mají významný dopad na debatu o lidské přirozenosti a kultuře. Dlouhodobě působí nejen v akademickém prostředí, ale i ve veřejném prostoru, a je častým hostem diskusí o vědě, filozofii a společnosti.
