Trh ovládající platformy sociálních médií amerických a čínských technologických společností jsou dokonalým nástrojem pro nepřátele demokracie. To se musí změnit politickými prostředky.
Mnozí ho znají z filmů, kde vystupoval jako Borat nebo Ali G. Britský herec Sacha Baron Cohen má ale také smysl pro temné stránky věku internetu. Už v roce 2019 varoval před „největší propagandistickou mašinérií v dějinách“. Měl tím na mysli Facebook a spol.
„Kdyby Facebook existoval ve 30. letech, Hitler by ho využil k propagaci svého řešení židovské otázky.“
Sacha Baron Cohen
O necelých pět let později víme, že měl Cohen pravdu. Hlavní platformy sociálních sítí jsou osvědčeným nástrojem extremistických sil, které nechtějí nic menšího než zlikvidovat demokracii.
Trumpovi miliardáři sní o pravicové technologické diktatuře
Dva němečtí akademici Maik Fielitz a Holger Marcks ve své knize „Digitální fašismus“ vydané v roce 2020 popisují, jak se platformy sociálních médií staly „motorem krajní pravice“.
„Politické polopravdy, falešné zprávy, dezinformace a nenávist se staly významnou součástí digitální komunikace, mimo jiné proto, že obchodní model sociálních médií je nejen umožňuje, ale dokonce vyžaduje.
Provozovatelům platforem, jejichž kapitál je generován z proudění informací, jde především o to, aby se obsah – ať už jakéhokoli druhu – šířil co nejrychleji a nejrozsáhleji, aniž by byla kontrolována jeho pravdivost.“
Bez ohledu na to, zda z toho mají prospěch američtí technologičtí oligarchové jako Mark Zuckerberg, Elon Musk nebo Jeff Bezos – nebo autoritářský režim v Pekingu, jako je tomu v případě TikToku: platformy, které nejsou dostatečně regulovány, jsou pro společnost škodlivé. Ohrožují soudržnost a demokracii.
Proč digitální fašismus?
Výzkumník konfliktů Maik Fielitz a sociolog Holger Marcks ve své knize „Digitální fašismus“ analyzovali politickou komunikaci krajní pravice. Poukazují na paralely mezi historickým fašismem (Hitler/Mussolini) a současným děním. Dnes se stejně jako tehdy „vyvolávají scénáře národního úpadku nebo dokonce zániku, aby se inscenovali jako zachránci ohroženého národa“.
Klasický fašismus byl ve své době „jedním z nejhorlivějších uživatelů“ nových technologií, jako je film a rozhlas. A i dnes je nepřehlédnutelné, že nepřátelé demokracie využívají masové technologie, jako jsou sociální média a messengerové služby, aby šířili své mýty o národním ohrožení a vzájemně se v nich utvrzovali.
Od alternativních faktů k diktatuře názorů
V roce 2016 vymyslela manažerka Trumpovy kampaně Kellyanne Conwayová termín „alternativní fakta“, aby zlehčila neustálé orgie lží svého šéfa.
A nyní, krátce před Trumpovým návratem do Bílého domu, Zuckerberg oznámil, že skupina Facebook kapituluje v boji proti nepravdivým tvrzením na svých platformách a pod rouškou svobody projevu umožní šíření dalších lži a nenávisti.
Konzervativci obzvlášť často sdílejí fake news
Technologické koncerny – nebo spíše jejich vlastníci – nesou velkou odpovědnost vzhledem k vlivu, který mají jejich platformy na společnost. A pokud už tuto odpovědnost nechtějí plnit, je pro nás naléhavou otázkou, proč jim stále umožňujeme takovou mocí disponovat?
Je třeba poznamenat, že koncern Meta i doteď dělal příliš málo pro boj proti dezinformacím a nenávisti na svých platformách. Proto není žádnou útěchou, že Meta slíbila, že prozatím ponechá fact checkery v Evropě.
Toxická kombinace platforem sociálních médií a pravicového populismu totiž znamená, že čelíme zvláštní hrozbě. Německý mediální vědec Martin Andree tento problém v kostce analyzuje:
Platformy algoritmicky zesilují emotivní a podněcující obsah, přitahující velkou pozornost. Stále častěji proto ukazují nenávistný obsah, který rozeštvává a vyvolává zlobu. Digitální koncerny tak podporují radikalizaci postojů i polarizaci naší společnosti.
Ještě před nástupem nového amerického prezidenta musel svět sledovat, jak Donald Trump a jeho ochotní pomocníci převracejí USA naruby a využívají platformy sociálních médií s širokým dosahem pro své vlastní účely. Zarážející je, že stále častěji útočí i na instituce, kterým se obecně říká čtvrtá velmoc: média. Protože ta jsou pro demokratické státy nepostradatelná.
Bez svobodných a nezávislých médií nemůže existovat funkční demokracie. Nebo snad nějaké znáte?
Novináři vytvářejí transparentnost, upozorňují na zneužívání a rozhodujícím způsobem přispívají k utváření politického názoru. Kdo se zbaví médií, má volnou ruku. To lze pozorovat ve všech autoritářských státech – od Číny po Rusko.
Když se k moci dostanou extremisté, je konec se svobodou projevu, za kterou tak halasně bojovali. To je již dnes vidět na chování Elona Muska. Nejbohatší muž světa si z Twitteru udělal zbraň, s jejíž pomocí očerňuje a napadá jemu nepohodlné lidi. (Oprávněná) kritika jeho osoby navíc vede k tomu, že lidem je snižován dosah na sociální síti X nebo jsou dokonce blokováni.
Musk na stránkách sítě X napadá nejrůznější země tím nejhorším možným způsobem, včetně očerňování demokraticky legitimních vládních stran v Německu a Velké Británii. Společenský nesouhlas na jeho vlastní platformě je neúčinný, protože technologický miliardář ovládá algoritmy, a tak řídí pozornost dle svého vlastního uvážení.
Otázkou je, proč významné osobnosti, jako je prezidentka Švýcarské konfederace, spolková radní Karin Kellerová-Sutterová, a většina jejích kolegů nadále svou přítomností stále toxičtější platformu podporují.
Média v sevření technologických společností
Zvrácenost současné situace v demokratických zemích spočívá v tom, že důsledku nadměrné moci provozovatelů digitálních platforem není zapotřebí autoritářských vlád, které by masivně narušovaly novinářskou práci redakčních médií.
Pokud dominantní digitální společnosti neusměrníme, přijde nás to jako společnost draho.
Odborníci, které švýcarská Spolková rada pověřila analýzou „moci platforem“ velkých technologických společností, nedávno začali bít na poplach.
Zejména společnosti Google, Meta, Microsoft, Apple a Amazon dosáhly se svými platformami nebezpečného postavení. Připoutali si drtivou většinu uživatelů a nedávají konkurenci férovou šanci.
Strategie extrémní pravice: provokace, polarizace, normalizace
Odborníci se shodují, že odstranění hospodářské soutěže na důležitých digitálních trzích má závažné dopady. Média totiž stále více ztrácejí svou finanční základnu.
Německý mediální vědec Andree k tomu podotýká:
Již dnes se podíl tří největších digitálních monopolů západního světa (Alphabet, Meta a Amazon) na celkových příjmech z digitální reklamy pohybuje mezi 80 a 90 % – zatímco tisíce dalších mediálních společností se musí spokojit se zbývajícími 10 až 20 %.
Odborníci ze švýcarské Konfederační komise pro média (Emek) upozorňují, že média jsou závislá na tom, aby se jejich obsah zobrazoval prostřednictvím vyhledávačů a sociálních sítí. Je to proto, že mnoho uživatelů již nezískává informace přímo z médií, ale prostřednictvím digitálních platforem.
Zatímco redakce vybírají témata a obsah hodný pozornosti především podle profesionálních novinářských kritérií a nesou odpovědnost za nepřesné zprávy, platformy sociálních médií beztrestně šíří lži, nenávist a štvavé projevy.
Prostřednictvím doporučovacích algoritmů se šíří zejména emotivně zabarvený obsah. Představa, že platformy jsou údajně „neutrální“, je proto zavádějící, vysvětluje Andree.
Co by pomohlo?
Mediální vědec Andree ve své analýze zveřejněné na konci roku 2024 nachází jasná slova o hrozbě, kterou Facebook a spol představují:
Platformy nadále nerušeně poškozují naše demokracie, protože jim to dovolujeme.
To však lze změnit politickými prostředky. A musí se to změnit, jak uvádí ve své zprávě švýcarská Konfederační mediální komise Emek: tržní a názorová síla velkých technologických společností by měla být prolomena rozsáhlou strategií.
Tažení tech-miliardářů proti „woke“ je ve skutečnosti namířeno proti zaměstnancům
Německý mediální vědec Andree ve své analýze nazvané The Hunger Games (Hladové hry) navrhuje také několik opatření, jak kvazimonopol Googlu a spol. rozmělnit.
Jak je známo, jedním z hlavních problémů platforem sociálních médií je, že jejich provozovatelé nenesou odpovědnost za obsah vytvořený uživateli.
Andreeho logický návrh proto zní:
Měli bychom zakázat platformám monetizovat specifický trestný obsah (obvykle prostřednictvím reklamy), pokud za něj nepřevezmou plnou odpovědnost.
Každý, kdo přebírá „ekonomickou odpovědnost“ za určitý obsah tím, že vybírá peníze za reklamu, musí za takový obsah také převzít plnou odpovědnost. To by odpovídalo podmínkám, za kterých odjakživa fungují všechna redakční média (jako např. Watson.ch, ze kterého pochází tento článek).
Andree vysvětluje, že taková regulace by vyřešila současný problém platforem sociálních sítí, které „pod záminkou svobody projevu nadále nerušeně zpeněžují trestný obsah“.
Současně by nařízením nebyla dotčena svoboda projevu, neboť by se zabránilo nikoli šíření, ale pouze zpeněžování trestného obsahu.
Andree tvrdí, že rozlišování mezi tradičními médii a platformami sociálních médií je i z hlediska ekonomiky médií zavádějící. Provozovatelé platforem totiž generují své zisky stejným strukturálním způsobem jako redakční média.
PS: A teď?
Politikové nechávali odpovědné osoby, tj. americké (a čínské) technologické společnosti, příliš dlouho unikat postihu – a pouze zpovzdálí zdánlivě bezmocně přihlíželi dění.
Nicméně brzy bude zahájen proces veřejných konzultací k návrhu nařízení švýcarské Spolkové rady o regulaci platforem. Cílem je harmonizace s Evropskou unií a jejími přísnějšími pravidly. To však nebude stačit, jak potvrdila Spolková mediální komise jmenovaná Spolkovou radou.
Maskulinní úzkost a posun k pravicovému extremismu
Zákon o digitálních službách (DSA), který posiluje práva spotřebitelů, platí v EU od roku 2024. Zákon o digitálních trzích (DMA), který je v platnosti od roku 2023, pohání k odpovědnosti přebujelé technologické společnosti. Zásadní problém nerovných podmínek však zůstává nevyřešen. A s Trumpovým nástupem do funkce amerického prezidenta se politický tlak na Evropskou komisi, aby nechala americkým platformám volnou ruku, masivně zvýší.
Jedno je jisté: chceme-li zachovat demokracii v podobě, v jaké si jí dnes vážíme, musíme udělat daleko více.
