Naše oči nás neklamou: výkonný ředitel společnosti Meta Mark Zuckerberg naplno nasedl na pravicovou vlnu. Článek napsala pro Salon Amanda Marcotteová.
Poté, co Zuckerberg zveřejnil odosobněné video, v němž oznámil, že Facebook, Instagram a další společnosti jeho koncernu Meta vypustí na svých platformách ohňostroj fašistických dezinformací, vydal se – kam jinam? – než do podcastu Joea Rogana, aby to oslavil. Zuckerberg, doplněný o svůj nový frat daddy look, básnil o tom, jak je podle něj „korporátní svět“ „kulturně vykastrovaný“, a stěžoval si, že je „obklopen dívkami a ženami“. Chválil „mužskou energii“ a řekl, že kultura, která „trochu více oslavuje agresi, má své vlastní přednosti, které jsou opravdu pozitivní“. Tvrdil, že se nesnaží vylučovat ženy, ale pak okamžitě přešel k romantizování svého „mužského“ tréninkového prostoru pro bojová umění, který je pravděpodobně rozdělen dle pohlaví.
V médiích se hodně mluví o nejkřiklavějších aspektech Zuckerbergovy MAGA (Make America Great Again; pozn. PQ) proměny. Zdá se, že prošel několika osobními změnami: začal bojovat ve smíšených bojových uměních, obléká se jako nepříjemný frajírek – včetně zlatých řetězů – a mluví jako maskulinní podvodník. Vydává tolik energie „rozvedeného chlapa“ – představte si Bena Afflecka nebo Kanyeho Westa – že se na sociálních sítích množí spekulace, že Zuckerberga opustila manželka, se kterou se seznámil na vysoké škole. Skutečně, snaživost Zuckerbergovy pózy je tak trapná, že je těžké od ní odvrátit zrak.
Ale stejně jako v případě Elona Muska, Petera Thiela, Marca Andreessena a dalších technologických miliardářů nejde jen o to, že se přerostlí šprti snaží (samozřejmě marně) kompenzovat svou nejistotu ze střední školy. Zdá se, že je také poháněn hlubokým odporem k lidem, kteří těmto kapitalistům vydělali peníze: k flotilám většinou kancelářských pracovníků, kteří zajišťují chod jejich miliardových společností.
Musk na sociální síti X často hovoří o „elitách“, což je slovo, které používá téměř výhradně pro označení vysokoškolsky vzdělaných profesionálů, kteří pobírají příjmy střední nebo vyšší střední třídy, tedy třídy lidí, kteří dělají práci, díky níž on bohatne. Ano, jsou to lidé, kteří si často mohou dovolit vlastnit dům nebo odletět na letní dovolenou, ale stále se ještě musí živit prací. Většina z nich vydělá za rok méně, než Musk nebo Zuckerberg utratí za jeden výlet do Mar-a-Lago. Válka proti „woke“ je nakonec válkou proti pracujícím.
Tvrdá práce se nevyplácí: proč nemá výkon žádnou cenu?
Stejně jako Musk před ním, tak zřejmě i Zuckerberg nesnáší lidi, kteří pro něj pracují a díky nimž bohatne. Zuckerbergovo blouznění o tom, že chce více „mužské energie“, a stížnosti na to, že firemní kultura je „vykastrovaná“, oslavuje pravicové šílenství jako výpad proti programům diverzity, rovnosti a inkluze (DEI). Tyto programy jsou pravicí odmítány jako „woke“ a „demonstrace mravnosti“. Prozaičtější pravdou však je, že DEI je součástí širšího úsilí o přilákání talentovaných zaměstnanců tím, že se pracoviště stanou přívětivými a příjemnými. Kultura, která „oslavuje agresivitu“, jak se vyjádřil Zuckerberg, zní pro lidi, kteří musí skutečně podat výkon, velmi demotivačně. Většina dospělých chce prostě odvést svou práci a nemá zájem o bušení se do prsou, dětinskou šikanu nebo pocit, že musí porovnávat statistiky MMA, aby zapadli.
Odmítání potřeb pracujících střední třídy nahrává oligarchům.
To, že Trumpova nastupující administrativa chce bagatelizovat význam zaměstnanců, se ukázalo během schvalovacího slyšení Scotta Bessenta, Trumpova kandidáta na post šéfa ministerstva financí. Senátor Bernie Sanders (I-Vt.) se Bessenta s odkazem na Muska, Zuckerberga a další technologické miliardáře, kteří se nyní k Trumpovi tulí, zeptal: „Souhlasíte s prezidentem Bidenem, že se v Americe formuje oligarchie?“
Bessent odpověděl: „Miliardáři, které jste vyjmenoval, si peníze vydělávají sami.“ Nejenže mezi otázkou a odpovědí není žádná logická souvislost (tzv. non sequitur) – odkud peníze pocházejí, není měřítkem toho, zda bohatí lidé ovládající vládu představují oligarchii – ale je to také naprostá lež. Pro tyto technologické miliardáře pracují tisíce a tisíce lidí, kteří chrlí kód, udržují systémy a řídí podnikání. Musk a Zuckerberg to možná nechtějí přiznat, ale bez těchto lidí by nevydělali ani cent.
Mezitím se v Metě již rozběhl autoritářštější, protizaměstnanecký režim. Jak na začátku minulého týdne informoval deník New York Times, „Meta obvykle“ před velkou změnou politiky vyzývá „zaměstnance, občanské představitele a další osoby, aby se vyjádřili“, ale tentokrát tomu tak nebylo. Nové zásady umožňující více dezinformací a nenávistných projevů na platformě byly vypuštěny na „většinu ze 72 000 zaměstnanců společnosti Meta“ během veřejného oznámení. Neochota zapojit zaměstnance do rozhodovacího procesu vyústila v politiky, které platformy degradují. Zaměstnanci si stěžovali, že „školicí materiály, které Meta vytvořila k novým politikám, byly matoucí a rozporuplné“. Uživatelé Facebooku například stále nemohou říkat „běloši trpí duševní poruchou“, ale mohou říkat „homosexuálové trpí duševní poruchou“.
Chceme-li vyřešit klimatickou krizi, musíme nejprve vyřešit individualismus
S tímto oznámením došlo v Metě k potlačení svobody projevu. Společnost smazala zprávy ve svém interním komunikačním systému, které kritizovaly nově jmenovaného člena představenstva Danu Whitea, profesionálního zápasníka milujícího Trumpa, který byl natočen, jak bije svou ženu. Koncern rovněž zablokoval přístup k zásadám a školicím materiálům, aby zaměstnancům zabránil sdílet je s tiskem. Docházelo také k nepříjemným krokům, které se četly jako zjevné urážky zaměstnanců, například odstranění tamponů z pánských toalet, což neslouží k ničemu jinému než k tomu, aby se transsexuálům naznačilo, že si v Metě nejsou rovni. Zuckerberg také oznámil, že přesouvá moderátorské týmy společnosti z Kalifornie do Texasu, kde podle něj „panují menší obavy z předpojatosti našich týmů“. To znamená, že nutí lidi opustit stát, který je přátelský k lidským právům, a přestěhovat se do státu, který zakazuje potraty a omezuje zdravotní péči homosexuálům. I pro ty, kteří se nestěhují, je vzkaz jasný a zřetelný: Zuckerberg jim dává najevo, že pohrdá jejich profesionalitou a inteligencí.
Zuckerberg možná chce „vykastrované“ prostředí svých kanceláří zarámovat do genderových pojmů, které rezonují s psychosexuálními problémy Trumpových voličů, ale ve skutečnosti vůbec nejde o pohlaví. Jde o nudnější, ale nezbytný cíl: uspokojování potřeb běžných zaměstnanců bez ohledu na pohlaví, rasu nebo sexuální identitu. Většina lidí chce jednoduše mít klidné místo pro svou práci a k tomu balíček platu a výhod, který jim pomůže naplnit jejich životní cíle v mimopracovním životě. Není to „woke“, co nutí pracovníky v Silicon Valley trávit dny v khaki, pít kávu a být k sobě obecně příjemní, místo aby projevovali „mužskou energii“ a „agresivitu“. Psychologický úzus praví, že pohodová, přívětivá pracoviště jsou lepší pro morálku a produktivitu. Každodenní vlídnost možná není tak vzrušující jako mlácení lidí v tělocvičně na bojová umění, ale právě díky ní Zuckerberg ve skutečnosti vydělal své miliardy.
„Zuckerberg obvinil svou bývalou provozní ředitelku Sheryl Sandbergovou z iniciativy inkluzivity ve Facebooku, která podporovala sebevyjádření zaměstnanců na pracovišti,“ napsal minulý čtvrtek list New York Times. „Řekl, že nové směrnice a série propouštění se rovnají resetu a že přijdou další změny.“
Maskulinní úzkost a posun k pravicovému extremismu
Zuckerbergova bývalá provozní ředitelka Sheryl Sandbergová si vysloužila spoustu kritiky, z velké části zasloužené, za svou knihu „Lean In“ a její rozmělněný, individualistický přístup k feminismu. Ale i když nikdy nebude považována za velkou feministickou myslitelku, díky své strategii byla úspěšná ve své skutečné práci: přilákala do Facebooku a později do Mety špičkové talenty. Její „feministický“ přístup, za který se nyní Zuckerberg zřejmě tolik stydí, se soustředil na to, aby se zaměstnanci cítili ceněni a pochopili, že spolupracovníci jsou plnohodnotné lidské bytosti, ne jenom kolečka. Proto firma poskytuje pozitivní benefity a platy, posilovny na pracovišti, stravování, wellness centra a pestré možnosti dopravy. Souhlasím s názorem cyniků, že to všechno dělají proto, aby z lidí dostali více práce. Je ale také fér říct, že je to pořád ještě o poznání lepší přístup, než mnohé alternativy, které očekávají maximum práce, aniž by zaměstnancům pomáhaly minimalizovat stresory doma.
Zuckerberg možná nyní považuje tyto snahy o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a inkluzivitu za zženštilé a „woke“, ale nejde tu o gender. Stereotypní svobodný počítačový programátor má také rád, když se může zadarmo najíst v restauraci, místo aby si doma k večeři ohřál burrito v mikrovlnce. Ale předstírat, že jde o mužnost, je dobrý způsob, jak odvést pozornost od přízemního faktu, že Zuckerberg jako stereotypní kapitalistický parazit zaujal nepřátelský postoj vůči vlastním zaměstnancům. Možná se mu, stejně jako mnoha superbohatým před ním, nelíbí, když mu někdo připomíná, že bez svých zaměstnanců by nebyl ničím.
Prezident Joe Biden ve svém projevu na rozloučenou přirovnal „vzestup technologicko-průmyslového komplexu“ k loupeživým baronům 19. a 20. století. Varoval, že „nebezpečná koncentrace moci v rukou několika málo ultrabohatých lidí“ ohrožuje nejen demokracii, ale i základní práva pracujících „vydělat si svůj spravedlivý podíl“. Stále nepřátelštější přístup technologických miliardářů k vlastním zaměstnancům je toho znepokojivým ukazatelem.
Elon Musk navazuje kontakty s pravicovými populisty v Evropě
Viděli jsme to už ve společnosti X, dříve Twitteru, kde Musk po stereotypním označení pracovníků střední třídy za „elitu“, která si nezaslouží úctu, považoval za oprávněné zbavit je základních zaměstnaneckých práv. Požadoval, aby pracovali dlouhé přesčasy bez nároku na mzdu a spánek, a trval na tom, aby pracovali 84 hodin týdně, zatímco on seděl a tweetoval. Nebral ohled na jejich odborné znalosti, slovně je urážel a učinil situaci tak nesnesitelnou, že mnozí byli nuceni odejít. Donutil je zradit své základní hodnoty tím, že vyšel vstřít neonacistům a dalším šmejdům, které vpustil na Twitter. Jedním z důvodů, proč chce v rámci očekávaného omezení přistěhovalectví vyčlenit víza H1B, je to, že může hrozbou deportace vymáhat od zaměstnanců z řad přistěhovalců vysoce náročnou práci za velmi nízkou mzdu.
Vzhledem k tomu, že zaměstnanci Silicon Valley patří ke střední třídě, nemají v současném politickém diskurzu, který se mnohem více soustředí na stranické přetahování o voliče z řad dělníků, příliš sympatií. Odmítání potřeb pracujících střední třídy však nahrává oligarchům. Skutečný boj se odehrává mezi všemi pracujícími lidmi, ať už vysokoškolsky vzdělanými, nebo ne, a hyperbohatými, kteří chtějí vysát všechny peníze pro sebe a nechat lidi, kteří vykonávají skutečnou práci, za sebou. Lidé jako Musk a Zuckerberg se svou rétorickou palbou trefují do střední třídy zaměstnanců z kanceláří, které jejich firmy zaměstnávají, ale snaha o přerozdělování peněz směrem nahoru poškodí všechny, nejvíce dělnickou třídu. To se ukázalo i během Bessentova slyšení, když odmítl výzvu ke zvýšení federální minimální mzdy, která se od roku 2009 drží na mizerných 7,25 dolaru za hodinu. Žvásty o „woke“ jsou snahou odvrátit pozornost Američanů od prostého faktu: pracující v kanceláři a dělník v továrně mají mnohem více společného mezi sebou, než s kapitalistickými vůdci, kteří na jejich zádech vydělávají horentní peníze. A technologičtí miliardáři, kteří se nyní tulí k Donaldu Trumpovi, nejsou přáteli nikoho z nás.
