Hurikán Milton způsobil na Floridě spoušť. Pro všechny však katastrofu nepředstavuje. Mnoho firem totiž na utrpení vydělává. „Katastrofický kapitalismus“ se projevuje i v jiných případech. U lidí je tomu naopak: v krizových situacích projevují více solidarity.
Elon Musk by nebyl Elonem Muskem, kdyby v případě katastrof nedával velkolepé sliby, které pak neplní. To se stalo i v případě hurikánu Helene, „předehry“ k hurikánu Milton. Musk slíbil, že postižení dostanou bezplatný přístup k internetu prostřednictvím satelitního internetového systému Starlink společnosti SpaceX. Fungující internet může rozhodně zlepšit situaci lidí v oblastech postižených katastrofou. Filantropická nabídka od Muska?
Milton je hurikán, kterého se vědci již dlouho obávali
Jenže „zdarma“ je velmi flexibilní pojem. V tomto případě to znamená, že zaplatíte nejméně 400 dolarů. Protože každý, kdo nabídku přijme, musí za zařízení včetně doručení nejprve zaplatit právě tuto cenu. Potrefení jsou automaticky zahrnuti do smlouvy, která po prvním měsíci stojí 120 dolarů. Doba dodání je několik týdnů. Pro aktivaci je navíc nutné elektrické napájení a funkční mobilní připojení.
Hurikán Milton vedl ke zdražení letenek a pohonných hmot
Musk není jediný, kdo těží z utrpení lidí. Mnoho lidí muselo před hurikánem Milton z Floridy uprchnout. Po vydání varování se objevovaly stále nové zprávy o tom, jak ceny letenek prudce rostou. Najednou byly desetkrát dražší než obvykle. V mnoha regionech vzrostly rovněž ceny hotelů a pohonných hmot.
Na Floridě vstoupil v platnost zákon proti „price gouging“, tj. lichvě. Ten se vztahuje pouze na případy přírodních katastrof. Postižení musí přestupky hlásit úřadu. V extrémních situacích však mají jiné starosti. Republikánská strana se dosud obecnému zákazu lichvy brání.
Po katastrofě přicházejí kobylky
V důsledku takových událostí se především zvyšují zisky – zde již zákony nezasahují. Novinářka a spisovatelka Naomi Kleinová pro to vytvořila termín „katastrofický kapitalismus“. Vydělává na nepokojích, otřesech, válkách – a dokonce i na přírodních katastrofách.
Funguje to podle jednoduchého principu: po závažných přírodních katastrofách platí stav nouze. Lidé mají co dělat, aby si uspořádali své životy. Nemají sílu ani čas bránit se změnám. Politici jsou také často přetížení. Některé firmy jsou právě na takové situace velmi dobře připraveny.
Obchodní model fosilních koncernů je založen na zabíjení lidí
Například po ničivých tsunami v jihovýchodní Asii v roce 2004 se mnoho takových společností podílelo na obnově. Často se však nejednalo o akutní obnovu regionů. Místo toho šlo o to, aby je trvale přetvořily ve svůj vlastní prospěch. Mezinárodní společnosti zabíraly půdu, stavěly letoviska pro turisty a tlačily na privatizaci.
Něco podobného se stalo o rok později v USA. Hurikán Katrina zdevastoval New Orleans – a firmy již byly připraveny realizovat plány na privatizaci školského systému. Státní školy byly nuceny zavřít a mnohé z nich byly nahrazeny soukromými školami. Učitelé, kteří byli v odborech, byli propuštěni. A zničení mnoha domů ve městě označil jeden realitní magnát za „obrovskou příležitost“ pro své odvětví.
Klimatickou krizi je třeba vnímat jako šanci
Klimatická krize je zřejmě největší krizí, které lidstvo čelí. A to nejhorší nás teprve čeká. Mnozí z nás se obávají o budoucnost lidstva. Firmy přemýšlejí, jak by to mohlo ovlivnit jejich zisky.
Mediální společnost Bloomberg se na to několika firem zeptala. Mnohé z nich byly přirozeně znepokojeny: důsledky klimatické krize mají negativní dopad na jejich podnikání. Ne všichni však byli tak pesimističtí. Například banka Wells Fargo předpovídá, že kvůli dopadům klimatické krize bude potřebovat hodně peněz. Koneckonců je třeba se na katastrofy připravit nebo postižené oblasti obnovit. Banka je připravena tyto projekty financovat.
Klimatická krize je pro Apple sice také v podstatě negativní. Jeho produkty by však uspokojily větší potřebu bezpečnosti a připravenosti, což vytváří obchodní příležitosti. Koneckonců iPhone slouží také jako svítilna nebo vysílačka a lze z něj číst pokyny pro případy první pomoci (a nedávno Apple zprovoznil možnost, v krizových situacích na místech bez signálu odeslat zprávu prostřednictvím satelitu; pozn. PQ).
Klimatická krize povede ke stále častějším a závažnějším přírodním katastrofám. V důsledku toho vznikne ještě více příležitostí pro firmy, které budou zdánlivě pomáhat, ale ve skutečnosti na těžké životní situaci lidí vydělají spoustu peněz.
Zisky nade vše
Mnoho společností z toho těží, protože to je jejich hlavní účel. Lidé však na vážné katastrofy reagují jinak.
Samozřejmě, že i při vážných přírodních katastrofách dochází k případům rabování nebo krádeží. Tyto případy jsou však zprávami médií zesíleny, často dokonce zveličeny. Právě proto si je mnozí lidé tak silně pamatují. Ve skutečnosti k takovým incidentům dochází mnohem méně často, než se sami mnozí postižení domnívají. Studie ukazují, že po katastrofách vystupuje do popředí jiný fenomén: solidarita a ochota pomoci.
Nános civilizace je silnější, než bychom čekali
Proč je tak těžké tomu uvěřit? Protože mnozí z nás věří, že lidem – zejména v extrémních situacích – jde jen o vlastní prospěch. To však není pravda. Málokterý příběh to symbolizuje lépe než ten o skutečném „Pánu much“.
Kniha Pán much je stále často povinnou četbou, zejména v anglicky mluvících zemích. Děj: skupina dětí uvízne na ostrově a musí bojovat o přežití. Postupně se děti stávají stále násilnějšími. Zbavují se svého nánosu civilizace. Vládne zákon silnějšího. Poučení z příběhu zní, že lidé jsou v jádru brutální a násilničtí.
Takový příběh se ale skutečně stal – a přesto byl velmi odlišný: v roce 1965 uvízla skupina šesti chlapců ve věku 13 až 16 let na 15 měsíců na ostrově poblíž Tongy. Nikoho však nezabili. Naopak: mladí lidé spolu bojovali o přežití a dokonce si vytvořili systém řešení konfliktů. A zůstali přáteli.
Solidarita je lidem bližší
Nemusíme ani chodit tak daleko. Během a po povodních v některých částech Rakouska pomáhaly ostatním desítky tisíc lidí. I když se vystavovali nebezpečí a nedostali za to žádnou odměnu. Někteří tak dokonce činili navzdory tomu, že se k nim mnozí lidé chovali nepřátelsky.
Trumpovi miliardáři sní o pravicové technologické diktatuře
Solidarita během katastrof je lidem bližší než sobectví. V kapitalismu je tomu u mnoha společností naopak. Ale „zákony“ trhu nejsou přírodními zákony – nemusíme se jimi řídit.
