Pravicově populistická ministryně Martina Šimkovičová likviduje kulturní sektor na Slovensku. Ukazuje, co hrozí i jinde v Evropě.
Za stolem Goethe-Institutu v Bratislavě sedí štíhlý muž s kulatými brýlemi. Jedna z nejmocnějších žen v zemi by ho nejraději viděla ve vězení. Po nástupu slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové do funkce před necelým rokem publikoval spisovatel a novinář Michal Hvorecký článek. Označil v něm političku za neofašistku a varoval před škodami, které může pravicová populistka napáchat v oblasti kultury. Varování zopakoval i ve videu na Facebooku. Video se stalo virálním a krátce poté ho nahlásila na policii. Hrozí mu pět let vězení.
Dnes je Michal Hvorecký přesvědčen, že jeho tehdejší varování byla ve srovnání se současnou realitou neškodná. „Tehdy bylo vše ještě v počátcích, ale znal jsem pohled Šimkovičové na svět a věděl jsem, co od ní mohu očekávat,“ říká. „Je to ale mnohem horší.“
Slovensko zažívá neklidné časy. Na jaře zemí otřásl útok na premiéra Roberta Fica. Ministryně kultury Šimkovičová využila útoku k tomu, aby zrušila veřejnoprávní televizi a nahradila ji státním médiem, jehož předsedu jmenuje parlament. A k zastrašení kritických novinářů, které obvinila z „blbé nálady“ a z atentátu. Šimkovičová, která stála na volební listině pravicově populistické strany SNS, jež v posledních volbách získala 5,6 %, od té doby demontovala kulturní sektor: odvolala ředitele Národního divadla a Národní galerie a vyměnila asi 40 % zaměstnanců ministerstva kultury. Někteří jí nazávají „Ministerka nekultúry,“ ministryně nekultury.
Od té doby vládne na slovenské kulturní scéně chaos a strach. Ničivé běsnění Martiny Šimkovičové nám dává tušit, co by se mohlo stát i jinde v Evropě, když se pravicoví populisté dostanou v demokratických volbách k moci. Pokud dostanou příležitost restrukturalizovat stát a společnost podle svých představ – a jaké dopady by to mělo na kulturu. Nikde jinde v Evropě to nelze pozorovat tak dobře jako na Slovensku, protože reorganizace probíhá tak rychle.
„Prostě jen absurdní“
Kancelář Barbory Šajgalíkové se nachází v šestém patře Národního divadla v Bratislavě; je ředitelkou komunikace. Vypráví, jak jí „Matej“ zavolal, když ho v srpnu potkal osud, který je dnes v branži mnohým důvěrně známý. Matej Drlička, bývalý ředitel Národního divadla, byl na nemocenské, když na jeho dveře zaklepala pracovnice ministerstva kultury v doprovodu dvou bodyguardů. Otevřel jí v županu a ona mu předala výpověď. „To, co se tady děje, je prostě jen absurdní,“ říká Šajgalíková.
V její kanceláři visí plakáty z uplynulých divadelních akcí. Stovky z nich navrhla, ale nyní už pouze čeká na výpověď – nebo na odvahu opustit zemi. Možná zpátky do Vídně, kde studovala. V každém případě zde na Slovensku nevidí žádnou budoucnost.
Náhrada se hledá těžko
Pokud propustíte velké množství lidí, musíte volné pozice nově obsadit. Náhrada se však hledá těžko. Málokdo v oboru nabídku práce od ministryně kultury přijme. „A ti, kteří ji přijmou, jsou bezpáteřní,“ říká Šajgalíková.
Noví manažeři jsou nezkušení: Národní galerii zatím vede podnikatel, který otevřeně přiznává, že o umění nic neví. Vedením dětského muzea byla pověřena sousedka Šimkovičové, jejíž jedinou kvalifikací je zřejmě to, že je matkou dvou dětí.
Paralyzující nejistota a výhružky
Slovenský Denník N informuje o obrovských problémech na ministerstvu kultury od nástupu Šimkovičové do funkce. Atmosféru charakterizuje strach, ochromující nejistota, impulzivní rozhodování a neustálé výhrůžky. Byly zrušeny celé odbory. Příkladem nefunkčního vedení byl krátkodobý státní tajemník Štefan Kuffa: po nástupu do funkce si nechal vysvětit kancelář a předsíň – zábavná anekdota z kuloárů ministerstva. Daleko závažnější byly jeho urážlivé výroky na adresu zaměstnankyň, které nosily kalhoty, a jeho prohlášení, že ženy se na některé pozice nehodí.
Mezitím zase musel odejít, ale problém přetrvává: expertýza úředníků je ignorována, návrhy zákonů týkající se kultury jsou předkládány přímo v parlamentu bez účasti ministerstva. Barbora Šajgalíková si připadá jako v autě bez řidiče. „Myslím, že chce všechno zničit.“
„Cítila se zrazena“
Proč Šimkovičová pracuje proti kulturním institucím, a ne pro ně? Co ji k tomu vede? Deník TAZ by tyto otázky ministryni kultury rád položil. Několik pokusů však nechala bez odpovědi.
Když se zeptáte odborníka na dezinformace Tomáše Kriššáka, řekne vám toto: Martinu Šimkovičovou znali lidé na Slovensku téměř dvacet let jako televizní moderátorku. Když v roce 2015 vrcholila nenávist vůči uprchlíkům, začala na sociálních sítích sdílet články k nimž psala: „Už přicházejí. Připravte jim ubytování s plnou penzí, kapesné a připravte holčičky, ať se u nás nenudí.“ Televizní stanice ji poté vyhodila. „Myslím, že se cítila zrazena,“ říká Kriššák. „Hledala nové společenství a našla ho v konspirační scéně.“ Šimkovičová začala mluvit o „hrozbě chemtrails“ a sdílela fake news, že EU chce zakázat toaletní papír a nahradit ho slámou.
Hluboce zapleten s kriminálními živly
Kdo chce pochopit politický vzestup Martiny Šimkovičové, nemůže opomenout premiéra Roberta Fica. V roce 2018, během jeho třetího funkčního období, byl zavražděn investigativní novinář Ján Kuciak. Kuciak odhalil, jak hluboce je slovenská policie, justiční systém a politici propojeni s kriminálním podsvětím, včetně italské mafie. Desetitisíce slovenských občanů vyšly do ulic a donutily Fica odstoupit. Byl považován za politicky vyřízeného.
Fico však našel nový příběh. Z odporu proti němu obvinil vměšování Západu a prohlásil, že demonstrace zorganizoval židovský finančník George Soros. Během předvolební kampaně prohlásil, že „ukrajinští fašisté“ začali válku v roce 2014 a že Ukrajina nemůže v žádném případě znovu získat Krymský poloostrov.
Manévr na odvádění pozornosti
To se setkalo s příznivým ohlasem: podle průzkumu slovenského think tanku Globsec Trends 2023 polovina Slováků viní z války Ukrajinu nebo Západ, zatímco pouze 40 % z ní viní Rusko. To je nejnižší číslo ve střední a východní Evropě a Slováci jsou tak v celém regionu nejvstřícnější vůči Rusku. Je proto příznačné, že prvním oficiálním činem Šimkovičové bylo obnovení kulturních vztahů s Moskvou, které byly pozastaveny po ruské agresivní válce proti Ukrajině v roce 2022.
Mnozí Slováci však nevěří, že by se Šimkovičová řídila nějakou promyšlenou strategií. Podle zpráv z Denníku N je Martina Šimkovičová na ministerstvu kultury jen velmi zřídka. Někteří lidé na ministerstvu si myslí, že dělá to, co dobře zná ze své práce televizní moderátorky: předčítá, co jí jiní předepíšou. Chaos v kultuře a rozpad ministerstva mnozí považují za manévr na odvádění pozornosti, který vládě vyhovuje – bez ohledu na důsledky.
Premiér ve strachu
Michal Hvorecký, muž, kterého by ministryně kultury nejraději viděla za mřížemi, proti Šimkovičové mobilizuje. Nedávno spustil petici vyzývající k jejímu odstoupení, kterou ve velmi krátké době podepsalo přes 180 000 lidí – více než jakoukoli jinou petici v historii Slovenska. Michal Hvorecký se však také domnívá, že rozruch kolem kultury je pro Fica užitečný.
Stejně jako Hvorecký mají mnozí podezření, že se premiér bojí. Po vraždě Jána Kuciaka následovalo vyšetřování a zatýkání vysoce postavených politiků – vzácný náznak života slovenského právního státu. Je stále jasnější, že Fico reorganizuje demokratické struktury, aby unikl možným důsledkům své vlastní minulosti – a aby zůstal ve vládě. Vláda by nevznikla bez spolupráce se stranou ministryně kultury. Současná čísla průzkumů veřejného mínění také ukazují, že podpora Ficovy strany klesá.
Slovenský parlament sídlí na Hradním vrchu nad Dunajem. Jeden říjnový pátek je na programu druhé řízení o odvolání z funkce Šimkovičové, které předložila opozice. Opoziční strany již jednou řízení iniciovaly, a to letos v květnu. Adam Straka a jeho kolegové z „Kulturní stávky“, protestní aliance proti ministryni, demonstrují před parlamentem. „I když to název napovídá, stávkovat ještě zdaleka nesmíme,“ říká Straka. Právo na stávku je příliš omezené a lidé jsou nejistí. Do jednání parlamentu mnoho nadějí nevkládá – Šimkovičová je pro Fica stále příliš užitečná na to, než aby ji nechal padnout.
Adam Straka měl pravdu: o několik dní později pokus o odvolání Šimkovičové z funkce ztroskotal. Straka si ale chová dvě naděje: „Že budeme v rámci kulturní scény pevně držet při sobě. A že se vláda nakonec kvůli kamarádíčkování a nekompetentnosti sama rozloží.“
