Zahajovací ceremoniál letních olympijských her v Paříži byl bombastický. Nabídl ohňostroj vystoupení, překvapení a velkolepou show. To vše se odehrávalo na pozadí jedné z nejkrásnějších scén: samotným městem a jeho řekou Seinou. Nebyla by to však krajní pravice, kdyby z toho zároveň nedokázala vykonstruovat kulturní válku.
V centru pozornosti uměle vyvolaného rozhořčení zprava se ocitly dva výjevy. Jedním z nich byla módní přehlídka, které z velké části dominovaly drag queens. Druhým byla projížďka zahalené postavy po Seině.
Poslední večeře s drag queen?
Módní přehlídka začala živým obrazem. Aktéři na několik sekund ustrnuli v nehybné póze. Výjev byl okamžitě rozpoznán jako „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinciho, která visí v jídelně jednoho italského kostela v Miláně.
Kdo mluví o „Cancel Culture“, sám polarizuje
Perspektiva vskutku naznačuje podobnost, vždyť kolem stolu je se opravdu nachází mnoho lidí. Modrá postava v popředí mohla být prvním vodítkem, že se nemusí jednat o Poslední večeři. Jedná se totiž o Dionýsa (známého také jako Bakchus) a nebyl to host Poslední večeře, ale bůh veselí a slavností.
Druhým vodítkem bylo, že celý blok se jmenoval „Festivité“ (franc. „slavnost“; pozn. PQ). Poslední večeře rozhodně nebyla bujará záležitost, na kterou by se odkazovalo v souvislosti s olympijskými hrami.
Na druhou stranu, bakchanálie jsou spíše tím, co by se dnes dalo nazvat jako „párty“. I to mohlo být vodítkem. Mimochodem, odkazovaný obraz se jmenuje „Hostina bohů“, namaloval ho Jan van Bijlert a visí ve francouzském Dijonu.
Fakta jsou v kulturní válce rušivá
Fakta však v kulturní válce působí rušivě, protože apokalyptičtí jezdci kulturní války již vyjíždějí šířit dezinformace, fňukání, pohoršení a nenávist. A tak kritizují „woke“ a to, že celá show je urážka náboženského cítění. Zajímavé, neboť da Vinciho Poslední večeře je jedním z nejikoničtějších obrazů vůbec. V souladu s tím se na něj často odkazuje ve vizuálním jazyce, například v Sopranos, Southparku nebo Aktech X. Plakát se známými filmovými hvězdami (a Marylin Monroe v pozici Ježíše) je jedním z nejprodávanějších plakátů 90. let.
Vyvolalo to stejné reakce? Ne, protože jde o ikonický obraz a ikonické obrazy jsou znovu a znovu citovány (srovnejte Monu Lisu nebo dívku s perlovou náušnicí nebo mnoho odkazů na Babylonskou věž ve filmech a hrách).
Je tu jeden zásadní rozdíl: drag queens. Nejde o údajnou posvátnost obrazu (která neexistuje), ale o agitaci proti drag queens. V kulturní reprezentaci země, jako je Francie, jim kulturní válečníci nechtějí přiznat místo.
Satanistická show aneb bohyně Seiny?
Druhá sekvence je ještě absurdnější. Týká se (nekonečně cool) jezdkyně cválající po Seině na kovovém koni v brnění se zakrytým obličejem, která nese olympijskou pochodeň. Kulturní bojovníci si samozřejmě mysleli, že je zde zobrazena biblická smrt.
V Janově Zjevení otevírá beránek knihu se sedmi pečetěmi a postupně se na koních zjevují čtyři apokalyptičtí jezdci (hlad, válka, nemoci a vítězství podsvětí). Pak se objeví další jezdec: „A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, bylo Smrt a za ním šlo Záhrobí. Byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a divokými šelmami (český překlad: Bible.com).“
Vlk v rouše beránčím: proč je Jordan Peterson tak nebezpečný?
Duševní akrobacie kulturní války, při níž se jezdec na Seině proměnil v biblickou Smrt, byla v mžiku provedena a interpretována jako důkaz satanistické show. Žádné jiné, možná pravděpodobnější vysvětlení nepřicházelo v úvahu. Například že jezdec byl římsko-keltskou bohyní Sequanou (česky Seinou) – bohyní Seiny, která byla uctívána zejména u jejího pramene poblíž Dijonu. Plášť je galský plášť s kapucí, který je součástí ikonografie keltských božstev.
Tento zahajovací ceremoniál mohl být také využit k osvěžení nebo poznání historie a kultury. Kulturní bojovníci však vše, co neznají nebo neuznávají, považují za útok na sebe sama a chtějí to zničit.
