Využití energie z jaderné fúze – tedy, na rozdíl od štěpení, slučování atomových jader – by mohlo mít zásadní význam pro přechod na bezemisní globální energetiku. Příspěvek Sophie Coganové pro magazín The Conversation.
Vzhledem k tomu, že otázky změny klimatu a energetické bezpečnosti jsou stále důležitější, je příslib zdánlivě „čistého“, „hojného“ a „bezpečného“ zdroje energie, jako je jaderná fúze, stále lákavější a populárnější. V reakci na to se průmysl kolem jaderné fúze rychle rozvíjí a fráze o tom, že fúze je „vzdálená 30 let a vždycky bude„, začíná ztrácet na důvěryhodnosti, protože technologie již pomalu překračuje experimentální fázi.
Jaderná fúze žádné rychlé řešení nepřinese
To vše napomáhá vyvolání hype kolem zdánlivě ideálního řešení společenských problémů – a v tomto článku chci argumentovat, že realizace energie z jaderné fúze může zhoršit problémy, které by měla řešit. Zasazení tohoto hype do souvislostí a zkoumání oblastí, které jsou potenciálním zdrojem napětí, má zásadní význam pro zajištění toho, aby se technologie vyvíjela eticky správným směrem a mohla skutečně sloužit společnosti, pokud se nakonec přece jen ukáže být životaschopnou.
Přitažlivost bezemisního, nízkoodpadového, spolehlivého a relativně bezpečného zdroje energie, jako je jaderná fúze, je zřejmá. Lze ji zasadit do kontextu s rostoucí celosvětovou poptávkou po energii a do souvislosti se změnou klimatu. To jsou hlavní faktory nutnosti přechodu na čistý energetický systém.
Všeobecně se předpokládá, že energie z jaderné fúze by mohla zaplnit mezery ve stávajících zdrojích energie. Například by mohla vyrovnat nepravidelnost obnovitelných zdrojů energie, protože dodávky solární a větrné energie jsou nepředvídatelné a závislé na počasí. Fúze se také obejde bez po dlouhá tisíciletí nebezpečného radioaktivního odpadu, bezpečnostním problémům a obavám veřejnosti z konvenční štěpné jaderné energie. Pomohla by zmírnit náklady na emise uhlíku a skleníkových plynů z fosilních paliv.
Jaderný odpad: hledání věčné bezpečnosti
Energie z jaderné fúze může také zmírnit obavy o energetickou bezpečnost, protože některé její klíčové zdroje jsou k dispozici v hojném množství. Například deuterium používané u některých fúzních procesů lze snadno získat z mořské vody. Tím by se snížila závislost na dovozu a státy by byly chráněny před otřesy na globálním trhu.
Tyto výhody však mohou zakrývat hlubší etické otázky týkající se vývoje této technologie a některých potenciálně škodlivých dopadů. Jedním z nejzřetelnějších případů tohoto rozporu je pravděpodobně udržitelnost životního prostředí. To se týká zejména zmírňování klimatických změn a snižování emisí skleníkových plynů.
Změna klimatu je problém, který u mnohých vyvolává dojem, že „technologie to spraví“ – jinými slovy, může být lákavé vyhnout se důležitým změnám v našem chování, protože si myslíme, že se můžeme spolehnout na to, že technologie vyřeší vše za nás. Tento mylný argument se nazývá „mitigation obstruction“.
Srovnání emisí skleníkových plynů s poptávkou po energii rovněž vyvolává otázky po spravedlnosti a rovnosti. Poptávka po energii roste v regionech, především na globálním jihu, které k současné klimatické krizi přispěly nejméně. Přesto se projekty jaderné fúzi v drtivé většině nachází na globálním severu. Pokud se tedy fúze ukáže jako životaschopná, ti, kteří mají přístup k takové transformační technologii, nemusí být nutně těmi, kdo ji budou nejvíce potřebovat.
Je jaderná energie šetrná ke klimatu?
Změna klimatu je globální výzvou, takže každé navrhované řešení musí nutně brát v potaz globální dopad. Chceme-li se úspěšně vypořádat s výzvami v oblasti klimatu, musíme mít na zřeteli celý kontext rozvoje a zohlednit při zavádění jaderné fúze i globální nerovnost.
Podobné obavy se týkají i materiálů používaných pro fúzní energii. Patří mezi ně kritické minerály, včetně lithia, wolframu a kobaltu. Při těžbě a zpracování těchto nerostů vznikají skleníkové plyny. V některých případech se těžba nachází na území původních obyvatel nebo v jejich blízkosti. A dodavatelské řetězce těchto materiálů jsou zasazeny do geopoliticky napjatých oblastí, v nichž vznikají aliance, spolupráce, konkurence a potenciál pro vznik monopolů.
Rtuť se například používá při zpracování lithia pro fúzní reaktory. Tento prvek nejenže poškozuje životní prostředí a je toxický, ale je také z velké části závislý na výrobě v Číně.
Zrychlující se tempo vývoje jaderné fúzní energie zvyšuje riziko, že tato potenciální nebezpečí budou cestou přehlédnuta. Řekl bych však, že to není případ, kdy bychom měli šlápnout na morální brzdu, ale spíše přeřadit na jinou rychlost. Přístup k těmto potenciálním etickým problémům vyžaduje systematické uvažování o celém procesu vývoje, od promýšlení důsledků konstrukčních rozhodnutí a výběru materiálů až po spravedlivé strategie nasazení a sdílení znalostí.
Herbert Diess: „Transformace energetiky je přeceňována“
Přístup k energii je základem lidského blahobytu a rozvoje. Energetický systém jako celek má hluboké společenské dopady. Pokud bychom se otevřeně nezabývali společenskými a etickými výzvami nových a vznikajících technologií v této oblasti, bylo by to přinejlepším nezodpovědné a přinejhorším nebezpečné. To platí zejména v případě, kdy dopady technologie mohou umocnit přesně ty problémy, které má jaderné fúze řešit.
